Takový to, když je vaše máma démonská rajda a synátor se moc nepoved a stal se lovcem démonů. A taky všeho takového zlého co se v Praze vylíhne. Tak kdo by taky dával synovi jméno Filip a ještě k tomu Aksamit. Tohle tedy říká anotace knížky na databázi knih. Faktem je, že jsem si to teda trochu upravil, abych to napsal tak nějak jakoby drsnějc. Nebude tady vůbec řeč o nějaký divný německý věci, ale povíme si něco o poslední knize pana spisovatele Františka Kotlety - Černá smečka. Ten německej název je tu jen, aby si můj článek přečetlo víc lidí.
Začnu úplně někde jinde a to sice tím, že vám řeknu pár slov o tom co čtu a proč to čtu, co mně to dává a nedává. Těch slov bude fakticky pár. Já mám rád české sci-fi, tak trochu i fantasy a někdy, to tedy fakticky hodně vyjímečně si přečtu nějaký ten příběh z tohohle žánru z ciziny, jak východní, tak i té západní.
K fantastice - tak se to nazývá jsem se dostal někdy začátkem devadesátek, to jsem miloval všechno co se sem dostalo ze západu a bylo přeloženo do češtiny, hltal jsem Ikárii a četl všechny ty významný autory. Pak jsem si dal od knížek krapet pauzu, nečetl jsem je nekupoval jsem je, to bylo někdy právě v polovině devadesátek - do dneška si to vyčítám, ale nenadělám s tím nic. Ano, měl bych třeba v knihovně komplet Kulhánka, kdybych se tomu v té druhé půlce devadesátek věnoval.
Ke čtení jsem se vrátil vlastně až v novém miléniu, byla to náhodička, prostě jsem jednoho hezkého dne marodil a v té době se kolega v zaměstnání zmínil, že je moc hezké čtení od nějakýho Kulhánka a že je fajn Noční Klub a taky nějaká Cesta Krve. V téhle době jsem byl tak trochu geekem a měl jsem svoje první PéDéÁčko od Palmu a tak jsem si opatřil z toho internetu nějakou tu četbu, že to zkusím tak nějak elektronicky. No a jak to tak bývá, zkusil jsem toho Kulhánka a pak taky Žambocha, toho už teda v papíru a mnohé další. Dokonce jsem si předplatil Ikarii a nakonec i to XBčko, které vlastně teďkonc skončilo.
A tak jsem se dostal tedy k české fantastice, je skvělá. Mám rád ty příběhy, které se odehrávají v naší malé zemičce, nebo někde v blízkém sousedství, třeba v Bratislavě. Spousta knížek se odehrává v naší stověžaté matičce všech měst a těch příběhů bylo tolik, že to na jedno povídání fakt stačit nebude. V tomhle jsem tak trochu nacionalista, přeci si nebude číst nějaký příběh z Lillehammeru o nějakém Bjornovi, že? Já si chci číst, kterak Karel Vomáčka bojuje s mrtvákama během zombie apokalypsy v tramvaji na lince číslo 22.
Kulhánek napsal pár knížek, asi tak do deseti někdy v těch devadesátkách a měl své napodobitele, všem těmhle lidem nebo jeho stylu psaní se může odborně říkat Kulhánkovská škola. Jednoho krásného aprílového dne, už nevím na jakém portále se objevila ukázka, záměrně zmiňuju ten apríl, ta ukázka představovala první kapitolu připravované knížky Bratrstvo Krve od neznámého spisovatele Františka Kotlety.
Byl to vtípek, prostě udělat si z lidí legraci, že někdo napíše ještě větší brak než Kulhánek a nebudeme si nic namlouvat, Kulhánek je brak, i když se jeho knížky prodávají za dvacet tisíc kus.
Jenže ten vtípek se tak líbil, že František musel napsat celou knihu, koupil jsem si ji a autora si zamiloval. Dokonce tak, že jsem nekritický fanda, miluju jeho knížky až tak, že mám dokonce i poděkování v druhém díle Bratrstva. Několik let jsem se snažil zjistit, kdo je ten Kotleta vlastně zač, jednu dobu jsem si myslel, že těch autorů je třeba víc. Pátral jsem, spekuloval jsem, ale nikdy jsem se netrefil. Kdo to neví, tak vám řeknu jedno, je to Leoš Kyša. Mám rád i jeho příběhy, které jsem kdysi četl pod jeho pravým jménem.
No a jsme u toho, jeho novinkou je Černá smečka. Je to příběh, na který jsem se docela těšil a tak nějak mně zklamal. Buď jsem čtenářsky vyzrál a nebo je to tak krapet odfláknuté. Nebo už snad Kotleta vykrádá sám sebe. Jasně, v knize jsou hezké pasáže a nápady, ale při čtení jsem věděl jak to dopadne od poloviny knihy. Nebo si vůbec s démonama si neměl začínat. Já si ty démony víc užíval v Kladivu na démony, než tady. Jasně tam to bylo krapet jiný, ale démoni jsou furt démoni. Hlavní hrdina si tak nějak proplouvá knihou, sem tam zabije démona. Občas si zaobcuje v pekelném kruhu se sukubou a tak nějak je to furt dokola. Kdyby tam nebyl Hromádka, což je bezdomovec z hlavního nádraží, tak by to snad byla tentokrát nuda. Jo a teda jako nesmím zapomenout na Bohnického Prince, to je taky supr postava, možná, že kdyby otěže příběhu převzal Hromádka s Princem, děj by se mohl ubírat krapet jiným směrem a mohlo to být zábavnější. Neříkám, že je to vyloženě špatné počtení, ale prostě mám takový divný pocit jestli mě to bavilo, nebavilo a jestli se budu těšit na další příběhy z Prahy naší současnosti plné démonů. Prostě nevím, zkuste si to přečíst, vyloženě vyhozené peníze to nejsou, ale Bratrstvo Krve to také není a asi nikdy nebude. Kdyby se tenhle příběh neodehrával v širším okolí Prahy, musel bych se asi hodně nutit knihu vůbec dočíst.
PanPrase