MIDI je interface, který slouží k připojení hudebních nástrojů k počítači. Ve světě Atari je MIDI známé hlavně díky Atari ST, které je interfacem vybavené hned od začátku a bylo hojně využívané světoznámými kapelami. Některé firmy, ale začínaly už na 8bit Atari. Například Hybrid Arts na něm vyvinuli MIDI Mate interface a sekvencer MIDI-Track.
U nás jsem viděl první schema MIDI interface v ostravské Hardwarové kuchařce. Nebylo pro mě v té době úplně jednoduché, zařízeni se navíc připojovalo do XL rozšiřovacího slotu a já měl XE. A ještě k tomu použité součástky nebyly u nás dostupné. Zůstalo tak jenom u obdivování, že něco takového udělat lze.
MIDI je vlastně sériové rozhraní a tak proč nepoužít SIO port. Ve Flopu se o to poprvé pokusil Raster a to v čísle 29, kde experimentoval s jednoduchým zapojením s tranzistory. Později svůj program rozšířil a vznikl MIDI Patern Editor, který uveřejnil v dvoučísle 41_42.
Dnes už asi na malém Atari provozovat sekvencer nebudeme, proč ale na 8bitu nepřehrávat již existující MIDI skladby. Se základním hardwarem si ale stejně nevystačíme. Naštěstí teď je k dispozici několik různých interfaců. Například moje kopie MIDI Mate, kterou Pepax nazval MIDI Buddy, z původního MIDI Mate na něm sice chybí část pro synchronizaci, ale to vadit nebude. Druhou možností je novinka MIDICar od polských autorů z PTODT, který se připojuje do rozšiřujícího portu XL nebo cartridge + exp na XE. Skvělé je, že kromě nutného hardware v PTODT napsali i výborný MIDI přehrávač MIDICar Player.
Aby jsme z MIDI dostali nějaký zvuk, je potřeba kromě počítače s interfacem také mít syntezátor. Může se použít kompletní nástroj nebo také jenom MIDI modul připojený k MIDI out. Na rozdíl od MIDI Mate, k MIDICar lze připojit i Wavetable daughter board, kterou se dříve rozšiřovaly zvukové karty pro PC. Takových desek je celá řada, například klasická Yamaha DB50XG nebo dnes lépe dostupný Dream Blaster S2.
MIDI soubory budeme přehrávat již zmíněným MIDICar Player. Přehrávač běží prakticky pod všemi DOSy, ale autoři doporučují mít takový, co má příkazovou řádku a umí v ní předávat parametry. Přehrávač totiž potřebuje pro svůj běh driver, který je typický pro použitý hardware a který se specifikuje jako parametr programu.
Pokud ale takový DOS neprovozujeme, je možné vytvořit bundle ovladače s přehrávačem. Ovladač je nutné spustit před vlastním přehrávačem. Bundle tedy vytvoříme spojením potřebného ovladače a přehravače.
V linuxu například takto:
cat driver MCP.EXE >> mcpb.exe
v MS DOSu je to trošku jinak:
copy driver.drv+mcp.exe mcpb.exe
Spojení lze nakonec provézt i na Atari v DOS 2.5 a to volbou C a zadáním:
DRIVER.DRV,MCP.EXE/A
Na výběr jsou 3 drivery - MIDICar, MIDIMate a MIDIBox. První 2 už známe, MIDIBox je podobný MIDIMate, ale neobsahuje interní hodiny pro přesné časování sériové linky.
Výsledný mcpb.exe už můžeme spustit i v dosu bez příkazové řádky. Po spuštění přehrávač načte seznam MID souborů na disku. Stačí si z nich potom vybrat a skladbu spustit.
Program nabízí jednoduché menu, ovládané kurzorovými šipkami a klávesami X, C, V, pro spuštění, pauzu a zastavení přehrávání. Z a B pro přeskočení na předchozí nebo následující skladbu. Program umí přehrávat jednotlivé soubory nebo celý list sekvenčně nebo náhodně. Po stisknutí klávesy HELP, zobrazí hezkou nápovědu.
Přehrávač umí přehrát MIDI soubory typu 0 i 1.
MIDI soubory jsou většinou velké v řádu desítek KB, některé ale mohou přesáhnout i 100KB. Z tohoto důvodu je vhodné mít rozšířenou RAM a také disk s dostatečnou kapacitou. Nabízí se tak například použití megaimage. Sám jsem s úspěchem zkoušel 2MB ATR image nahraný na SDrive. S tímto taky souvisí použití DOSu, který umí takovéto velkokapacitní disky obsloužit. Doporučený je SpartaDOS X, dobře poslouží ale i MyDOS.
MIDI zařízení krásně rozšíří užitnou hodnotu našeho 8bit Atari, na kterém pak můžeme poslouchat klasické MIDI soubory.
-JK-