Zdeněk Burian
Zdeněk z Českých Budějovic známý jako PG potřetí připravil zářijové vydání akce PLatariáda, kteréžto založil v důsledku všeobecného úbytku akcí v nepřejícím roce 2020 u nás i jinde.
Právě na tomto místě, či spíše datu, to překvapivě s akcemi vyšlo. Protože se věc zalíbila, bylo v ní pokračováno i další roky.
Jenže v roce 2022 se vyskytly jiné nepříznivé okolnosti. Předně, počasí se od začátku září rapidně zhoršilo. Jistě, už se nečekala vedra jako v srpnu, ale přeci jen pozvolnější klesání teplot a ne příchod období dešťů by bylo normálnější. A navíc bylo právě na čas konání předpovězeno další ochlazení až k nule, ouvej.
A hlavně, spousta obvyklých návštěvníků se odhlašovala z účasti. Nikdy termín žádné akce nevyhoví všem, to bývá normální, ale zde se jednalo o citelnou část lidu. Už bylo i mluveno o zrušení, ale PG odvážně prohlásil, že případný schodek za nájem místa ho neporazí a šel do toho.
Mně osobně vznikl problém s dopravou, neb vypadli kompletně lidé z Olomouce, tudíž i Honza, který mě loni vezl ve své Fábii. Už jsem si zoufal, leč den před odjezdem se mi naskytla možnost dorazit do místa bydliště Františka známého jako Fandal zapůjčením cizí Oktávky na naftu.
Přijel jsem v pátek na místo asi tak deset minut před stanoveným odjezdem z důvodu zdržujících komplikací před odjezdem. Nepoznal jsem jej po několika letech mého nevýskytu zde, ale naštěstí Fandal vyběhl z domu, sotva jsem přijížděl. Záhadně mě nějak mimosmyslově vytušil.
A už se jelo do Kutné Hory vyzvednout Marka zvaného Poison a pak dál na místo činu. To jest, po příjezdu do Budějovic se nejprve Fandal stavil ubytovat, a to opravdu nedaleko od místa akce. Marek na něj koukal, přemýšlel hluboce a nakonec se tam ubytoval také. Takový normálně vypadající domek v řadě dalších normálně vypadajících.
Přece jen to byla nekrátká cesta a tak nebyl náš příjezd nijak časný – přítomna byla již řada lidí. To jest, obsazena byla jedna místnost naší obvyklé chatky, která je prostřední ze tří. Druhá místnost, kde se soustředí normálně hlavně lidé s většími stroji, tak tam nebyl s počítačem dočista nikdo.
Už z toho je poznat citelnou menší návštěvnost, nicméně ta první, obvykle osmibitová část, v ní bylo plno, takže zde to vypadalo naprosto v pořádku. Ano, neviděl jsem něco jako Atari ST či Falcon, jen zástupce menších strojů.
Předem bylo přihlášeno 15 lidí na zápisové listině internetí prezentace akce, adresa pl.atariada.cz. Ze seznamu se skutečně účastnilo 12, což je dobré vzhledem k děsivému masivnímu odhlašování.
Snad protože jsme byli všichni v jedné místnosti, nabyl jsem na místě dojmu o výskytu snad až 15 přítomných v době kulminace a vzhledem k obměnám ve složení od pátku do neděle do 20 různých návštěvníků.
A tak jsem to v dobrém přesvědčení napsal jako krátkou rychlou informaci do klubové poštovní konference. Jenže když jsem pak později přemýšlel a vzpomínal, kdo nepřihlášený byl, tak jsem si se zděšením nevzpomněl na žádného. A jejda!
Konzultoval jsem problém později s PG a pár dalšími, jenže už bylo těžké si vzpomenout. Ale naštěstí organizátor měl stále papírový přehled o platících návštěvnících, a tak se ukázala či dokázala přítomnost Logouta mimo seznam. Pak tedy skutečně mohl být krátkodobě i někdo další.
Na centrálním stole byly umístěné malé Atari, přenosné PC v lepších případech se spuštěnými emulátory, přítomní dva vyznavači C64 Sillicon a Wotnau měli myslím alespoň jeden jejich stroj, ke své pozdní lítosti jsem si neudělal řádný přehled.
A náš rEVERz měl snad i jinou významnou značku, vypadal totiž, jako by nějak uváděl do provozu nebo snad spravoval technický emulátor či klon ZX Spectrum. Nechtěl jsem ho rušit při práci otravnými dotazy a pak, nu prostě zapomněl.
Já svoje malé přenosné PC umístil opět do špatně přístupného rohu místnosti mimo hlavní stůl, aby nebylo vidět. Je to nejen mimo hlavní zaměření akce, ale nedělal jsem na tom žádné emulace nebo jiné částečně ospravedlnitelné činnosti. Vlastně jsem to zapínal jen občas v řídkých nezaneprázdněných chvílích pro přečtení pár informací z internetí sítě přístupné díky zde už kolik let přítomnému Wi-Fi AP.
Tohoto setkání, kde bylo méně lidu než obvykle, užil jsem si více než jindy. Totiž vůbec jsem nešel ven, podívat se na aktuální vzhled náměstí, což chodím pravidelně, a také žádný nákup jídla v Kauflandu. Prostě mi nějak stačily vlastní nevalné zásoby. Plus místní kuchtění.
Ano, organizátor PG s použitím jakéhosi elektrického přístroje, dost rozměrného, v pátek večer dělal tousty a v sobotu, jako pravidelný bod programu, opékané, zde spíše grilované, předměty, jako několik druhů klobásek či jiných uzenin.
Vlastně nevím, jak bylo venku, snad občas pršelo, jistě bylo chladno, ale zřejmě nemrzlo, jak bylo vyhrožováno. V místnosti s počítači zima nebyla a nijak citelně ani v té druhé, víceméně prázdné.
Ovšem zavírali jsme všechny dveře, což ty vnitřní jsou na jaře prakticky stále otevřené snad kromě večerů kvůli hmyzu, a také okna včetně jejich plechových okenic, takže jsme přežívali při vnitřním umělém osvětlení. Proto vlastně toho nevím moc o venkovním počasí a slunci a tak.
A ne, netopili jsme si tam záměrně, na což se poté někteří na pravidelné klubové schůzce ptali.
Nespal jsem ovšem venku v trávě jako na jaře, nicméně někdo drsný, snad MaPa, spal na betonové verandě vedlejší chatky, kde většinou na jaře někdo spí. A také dva malé stany byly venku někým postaveny.
Já zůstal v hlavní místnosti. Sice jsem chtěl jít v sobotu do spací chatky, protože v takovém relativně malém prostoru spáči ve vodorovných polohách prostě překáží, ale našel jsem tam odemčenou jen jednu místnost, tak to jsem se nechtěl z důvodu vyluzování zvuků během spaní míchat mezi ostatní, neb oni pak nebývají nadšení.
Jenom v sobotu jsem z místa odjel, ale to beru prakticky jako součást akce, protože šlo o muzeum Miroslava Talíře. Návštěvy se zúčastnili noví tři lidé jako Mr. Holub, který vůbec přijel do Českých Budějovic poprvé. A já, protože bylo nevyužité volné místo v autě, třebas jsem místo samé navštívil asi tak před měsícem v srpnu při náhodné cestě okolo.
Další členkou výjezdu byla nečekaně i Miroslavova žena, leč tato nešla do muzea jako takového, ale v okolí těžila košíky hub.
Asi nejvíce času jsem strávil hraním papírových her s Fandalem a dalšími zájemci v prázdné místnosti, kde jsme díky tomu měli pro sebe k dispozici celý velký stůl.
Dali jsme si všeobecně vědomostní s mapou světa, ne poprvé, ale zatím nemáme použité všechny její otázkové kartičky. Řada z dotazů jsou, jak říká Fandal, vypečené. Samozřejmě většinu z nich vůbec neznám. Výbava obsahuje tři sady otázek, zřejmě by mělo jít o roztřídění dle obtížnosti, nicméně my jaksi zde významné rozdíly nevidíme.
Nejvíce času bylo věnováno Carcassonne různých verzí. Základní klasická hra s několika rozšířeními a dvě obměny.
Lovci a sběrači mají jiný motiv, žádná středověká města, tudíž nelze míchat dohromady. Zajímavé, ale pravidla prakticky stejná.
Opravdu odlišní jsou Objevitelé. Ne snad jen protože na herním plánu je hodně moří, ale pravidla jsou významně jiná, trvá nějakou dobu si je zapamatovat. A jsou dost zajímavá, například tady není zákeřné zmocňování se území prostou převahou svých postav. Nicméně stále je vidět, že i tato verze patří do rodiny.
Jak říkal Fandal už před lety, na výpočetním stroji si může hrát i sám doma, ale takovéto hry prostě ne. A tak jsme si jich řádně užili, jako my, co měli zájem. Jsem osobně spokojen.
Ono v těch skříních na místě, což jsou objekty tábornické unie, prakticky činnost školní mládeže, jsou další herní krabice. Mohly by tam být ještě i jiné zajímavé strategické hry, ale učit se je od začátku zabírá dost času, muselo by naše setkání být tak týdenní, jestli by to vůbec stačilo. To by se mi asi líbilo.
Také na následující klubové schůzce padl dotaz na fotografie z akce. Tak to je bolavé místo. Už na ní, asi v sobotu k večeru, když už dost lidu bylo pryč a stmívalo se, uvědomil jsem si s hrůzou, úplně jsme zapomněli na pravidelné společné foto. A to bolí!
Snad protože nebyli přítomní Bohdan a Honza, kteří na tuto dobrou činnost používají své přístroje. A já svým nefotil nakonec vůbec, protože bleskové osvětlení v místnostech bývá nepřekvapivě lidem nepříjemné.
Zkusil jsem svůj placatý telefonní přístroj, který mi byl nedávno svěřen do dlouhodobé zápůjčky od majitele, jemuž ležel asi rok nevyužitý. On si bráška nuceně pořídil nový, kvůli nějaké důležité funkci.
Nu, nevinní přítomní takto nebyli mučeni záblesky, což je dobré, ale ve výsledku je z toho pár nouzových záběrů, dost nekvalitních. Jsem z toho smutný. Ten nový bráškův dělá zřejmě fotky mnohem kvalitnější.
Nevzpomínám si na nějakého přítomného pilného fotografa s lepší technikou. Nevzpomínám si na žádného. Pokud přece existovali, sám bych měl zájem o jejich tvorbu.
Bylo nás oproti jiným setkáním na tomto místě citelně méně, ale zase byl o to menší chaos. Malé akce mají také cosi do sebe. Jsem moc rád své účasti, že mi to nakonec vyšlo.
Ještě se zmíním o samotném místě, kdo již zná, může přeskočit. Jde o dřevěnou přízemní chatku, říkáme tomu také srub, i když z klád to tedy není. Uvnitř jsou dvě větší místnosti, chodbička částečně přiucpaná nějakým harampádím, snad sekačkou na trávu a nádobou na odpadky, záchod s umyvadlem, a zřejmě nějaký malý tajuplný kumbálek, pro nás vždy uzamčený. Asi tam budou mít nějaké nářadí, jak už v pidimístnůstkách bez oken bývá.
Nevím o možnosti výlezu do prostoru pod střechu, která není nijak strmá. Druhá, pro nás obvykle spací, chatka má několik menších místností a i na půdě tam také spáváme. Někdy v minulosti, kdy nás bylo výjimečně strašně moc, se v této chatce přebývalo i přes den, čili jsme byli nevýhodně rozděleni.
Už kolik let existuje přítok vody, a tudíž funguje i záchod. Nyní mám problém si vzpomenout, jak to bylo dříve. Asi tam měli venku záchod dřevěný, tak zvaný suchý. A vodu jsme si sami přinášeli a kupovali.
Mikrovlnná trouba a elektrická konvice na vodu jsou normální tady. Wi-fi AP také. Mívá to své výpadky, ale i tak se někdy hodí. Náš organizátor osobně vozí již pár let takovou chladicí bednu, zapíná ji tam v prostoru s umyvadlem. Není extrémně velká, ale potěší.
Místní si pořídili před několika roky laserovou řezačku na nějaké dřevěné materiály, viděli jsme tady zřejmě balzové ornamenty. Honzu Křupku a snad i jiné tato věc lákala, ale co vím, zatím jim nikdo na ni nesahal.
Celkově bylo naše setkání zvané NEPLatariáda moc pěkné, jenže naneštěstí skončilo. V sestavě dvou aut zhruba kolem druhé jsme odjížděli na obvyklé místo stravování zvané Country Saloon na místě či v obci zvané Řípec. Nevím, zda jde o regulérní obec, nebo jen takovou oblast, není to moc poznat, ale pár domů tam je. Je to prostě šikovně blízko dálnice směřující do Tábora a kluci jsou tam většinou s jídlem spokojení.
V druhém autě se nacházel rEVERz a MaPa. Třetí obvyklé olomoucké nyní chybělo. Asi o půl čtvrté jsme se po jídle na parkovišti rozloučili a vyrazili do svých odlišných cílů. Což pro mě bylo Fandalovo bydliště, kde jsem díky jeho vstřícnosti přespal, abych mohl dále pokračovat odpočatý a za světla.
Na závěr přikládám původní veřejný webový přihlašovací seznam návštěvníků zkrácený na skutečně příchozí.
Tento text sepsal Zdeněk Burian čistě dle osobního vnímání, tudíž není zcela objektivní a úplný. Smiřte se s tím.