2. část
BM: Která část projektu A-Track byla na vývoj nejnáročnější? Byla to základní jednotka, systém vlakového ovladače (HHC), software, nebo něco jiného?
TC: Software i hardware Command Station byly na vývoj docela jednoduché, ačkoli software zabral nejvíce času; vzhledem k tomu, že velikost aplikace byla mnohem větší, než s jakou si poradily editory na 800XL, bylo nutné kód psát a upravovat na PC a poté přenést zpět do 800XL k překladu. Průběh je popsán na mém webu.
---
S použitím SpartaDOSu (mého upřednostňovaného operačního systému pro klasické Atari) je možné nastavit na PC "super" disky s kapacitou 1 MB – což bylo pro projekt A-Track, kde soubory zdrojového kódy měly asi 500 KB a samotný soubor výpisu assembleru obsadil přes 650 KB, nezbytné. Musím přiznat, že soubory takové velikosti jsou mimo možnosti kteréhokoli
z textových editorů pro Atari, takže veškerý zdrojový kód v assembleru jsem ve skutečnosti vytvářel a upravoval na PC. Ten byl poté přenesen do Atari 800XL s použitím komunikačního rozhraní RS232 pomocí připojení P:R: a aplikace BobTerm na straně Atari, která komunikaci obsluhovala.
BobTerm od autora Boba Puffa ze společnosti CSS, je zdaleka nejlepším komunikačním programem pro klasické počítače Atari, který převádí znaky CR/LF ze sady ASCII pro PC na znaky "konec řádku" počítačů Atari v průběhu přenosu. Po dalších drobných úpravách na 800XL lze k převedenému zdrojovému souboru (uloženému na "super" disku SIO2PC na osobním počítači) přistupovat z cartridge Assembler/Editor a přeložit jej, aby mohl být vytvořen požadovaný program ve strojovém kódu a výstupní soubor výpisu. Ty se ukládají přímo na další "super" disk SIO2PC na osobním počítači, protože neexistuje způsob, jak tyto velmi objemné soubory uchovávat v 64 kilobajtech paměti počítače 800XL nebo na skutečné disketové jednotce Atari.
I když to vše zní velmi složitě, v praxi je použití relativně jednoduché – a je velmi uspokojující využívat PC jako periferii Atari!
---
Navíc kvůli velikosti aplikace bylo ladění nad schopnosti standardních nástrojů, takže jsem si musel napsat vlastní debugger a začlenit ho do kódu (podrobnosti viz výpis v assembleru).
BM: A co hardware? Nastaly při vývoji hardwaru systému A-Track nějaké problémy?
TC: Jediné opravdové potíže, ke kterým došlo, se týkaly vlakových ovladačů (Handheld Controllers, HHC). Filtrování osazené interně na joystickových portech způsobovalo, že nebylo možné využít kabely potřebné délky s více než jedním HHC.
Bylo tedy nutné vyvinout hardware rozhraní (síťový ovladač) pro propojení mezi kompletní sadou HHC a joystickovým portem 800XL. Jakmile byl hotový, bylo třeba provést spoustu testování pro přizpůsobení elektroniky HHC a síťového ovladače požadovaným délkám kabelů v různých síťových konfiguracích a zajistit, aby parazitní elektrické signály byly redukovány na přijatelnou úroveň.
BM: Používáte slova jako "byl vyvinut", "byl napsán" a podobně. Znamená to, že vývoj a psaní jste prováděl sám? Nebo vám pomáhali další lidé?
TC: Ano, systém A-Track, každý řádek kódu a návrh a vývoj souvisejícího hardwaru (DIU Command Station a vlakových ovladačů) jsem provedl zcela sám. Skupina v USA, pro kterou jsem A-Track vyvíjel, působila čistě jako zákazníci, kteří odpovídali na otázky a poskytovali zpětnou vazbu po posouzení mých návrhů a prototypových verzí.
BM: Odkud byli vaši zákazníci? Ve vašich předchozích odpovědích jste zmínil alespoň jeden systém A-Track provozovaný v USA.
TC: Systémy A-Track byly dodány pouze Deckeru McAllisterovi z kalifornské Long Beach, Kalifornie, a Charlesi Coleovi ze sdružení Cochise & Western Model Railroad Club v arizonské Sierra Vista – kde byly v provozu po dobu asi 8 let (1999 – 2007). Jste jediný další uživatel s operačním systémem – a v současnosti vůbec jediný, protože systémy v USA na konci roku 2007 "odešly na odpočinek".
BM: Kolik systémů A-Track jste celkem vyrobil?
TC: Co si pamatuji, vyrobil jsem hardware asi pro pět systémů, včetně pomocných jednotek (základních jednotek bez přímého rozhraní s Atari 800XL). Jednotky byly prodány za cenu součástek plus poštovné.
BM: Lze stěží uvěřit, že si tak úžasná věc jako A-Track nenašla více uživatelů. Opravdu bylo vyrobeno jen 5 jednotek?
TC: Dva systémy jsem vyrobil pro vlastní použití, dva pro skupinu v kalifornské Long Beach a jeden systém pro sdružení Cochise & Western Model Railroad Club v arizonské Sierra Vista. Každý systém sestával z jednotky DIU, jedné nebo dvou pomocných jednotek (PBU) a sady vlakových ovladačů (HHC). Skupiny mi zaplatily náklady na použitý materiál a za zaslání jednotek do USA.
Systém A-Track jsem nepropagoval jako komerční produkt, protože bych pak musel zajišťovat plnou zákaznickou podporu – na což jsem nebyl připraven (a to by zničilo mého koníčka!), protože jsem měl určité zkušenosti s řešením hardwarových problémů s původními systémy, které jsem dodal do USA.
BM: Chápu. Pokud A-Train Systems nebyl podnikáním, čím jste se živil?
TC: A-Track je čistě koníček – nikdy nešlo o zdroj příjmů. Profesí jsem (či jsem byl, než jsem odešel do důchodu) elektrotechnik se specializací na návrh a vývoj velkých počítačových systémů v reálném čase, a většinu kariéry jsem strávil řízením velkého konstruktérského týmu v odvětví obrany ve Velké Británii, který vyvíjel sonarové systémy pro Královské námořnictvo.
BM: Zajímavé! Na toto téma by se dal udělat celý rozhovor. Ale zpět k počítačům. Kdy jste začal pracovat s počítači, a který byl váš první (doma)?
TC: S počítači jsem pracoval od roku 1963, ačkoli jsem se o ně zajímal od konce 50. let, kdy jsem ještě studoval. Nejprve šlo o mainframy a později o minipočítače jako DEC PDP11. Profesně jsem s mikropočítači začal pracovat kolem roku 1975, včetně návrhu a vývoje zákaznických procesorů pro společnost Burroughs Corporation. Mým prvním domácím počítačem byl Sinclair ZX81 asi v roce 1983, který mě uvedl do problematiky programování v assembleru Z80.
BM: Kdy a proč jste si koupil své první Atari?
TC: Někdy kolem let 1985 nebo 1986, když jeden z velkých prodejců ve VB levně vyprodával přebytečné zásoby Atari 800XL. Systém jsem ve skutečnosti koupil s myšlenkou uzpůsobit obsaženou disketovou jednotku 1050 pro použití s mým hardwarem ZX81, pro který jsem již vyvinul rozhraní pro tiskárnu.
BM: K čemu jste Atari používal? Které periferie jste měl a používal?
TC: Když jsem zjistil, o kolik jednodušší je psát na Atari software jak v Basicu, tak v Assembleru ve srovnání se ZX81, přešel jsem kompletně k 800XL. Mým zájmem byl vývoj užitkového softwaru, jako programy pro obsluhu tiskáren a myši, a Atari jsem používal s modemem (a účtem CompuServe) pro přístup ke službám systému Bulletin Board Service orientovaným na Atari, než se řádně rozvinul Internet.
Nashromáždil jsem několik kusů Atari 800XL, 600XL, 130XE a rovněž starší Atari 400, společně se sadou disketových jednotek 1050, kazetovým rekordérem, tiskárnou 1020 a trackballem, spolu s rozhraním P:R: SpartaDOSu, a několik dalších kusů hardwaru od jiných dodavatelů.
BM: Jak oblíbené byly počítače Atari ve Velké Británii (v 80. a 90. letech) ve srovnání s jinými platformami? Měl jste ve VB přátele ataristy? Existovalo ve VB něco jako Atari kluby (známé ve střední a východní Evropě)?
TC: Ve srovnání například se Sinclair Spectrem příliš oblíbené nebyly. Existovalo několik časopisů pro podporu Atari (Page 6 a Atari User, které se později sloučily), ale nevím o žádných významných klubech pro Atari, které by ve VB byly založeny. Osobně jsem nevěděl o nikom jiném, kdo by používal počítač Atari.
Věděl jsem například o skupinách v Polsku, které byly do počítačů Atari velmi zapálené, ale jejich hlavní zájmy o vývoj her či velmi chytré grafiky se s mými nekryly.
BM: Měl jste nějaké jiné Atari projekty (kromě A-Tracku)? Tj. co jiného jste na/pro Atari vytvořil/vyvinul?
TC: Hlavně, jak jsem již uvedl, šlo o vývoj podpůrného softwaru. Napsal jsem několik článků pro ataristické magazíny ohledně implementace ovladače myši, a jak by bylo možné ji využít.
BM: Používal jste (někdy) Atari k hraní her? Pokud ano, které z nich byly vaše nejoblíbenější?
TC: Ani ne – kromě krátkých sezení u Space Invaders, Breakoutu a podobně. Docela mě zajímaly adventury podobné původní hře Colossal Cave (kterou jsem hrával na mainframech) a nahromadil jsem celkem dost her z nabídky Infocomu, ačkoli jsem nestrávil moc času jejich hraním.
BM: Proč jste jako platformu pro následníka systému A-Track zvolil PC/Windows? Proč ne např. Atari ST (TOS) nebo Linux?
TC: V době, kdy podpora počítačů Atari začínala být složitá (2002–3) bylo jasné, že IBM PC je stěžejní stroj, který se používá po celém světě. Atari ST se nepodařilo významněji prorazit (i v oblasti hudby) a Linux byl ve svých počátcích (vnímaný jako kuriozita, se kterou si hráli amatérští počítačoví hackeři). PC/Windows byl (a je) rovněž otevřený systém (i když ne zcela ve smyslu otevřeného softwaru), takže každý měl přístup ke všem úrovním operačního systému, a byl společností Microsoft plně zdokumentován – takže v té době nebylo o čem rozhodovat.
BM: A poslední otázka. Pokud by dnes existovala poptávka po systému A-Track pro Atari, byl byste ochoten vyrobit několik dalších kusů? Pokud ne, máte nějaké náhradní díly (desky s tištěnými spoji, kovové krabičky…), které byste mohl prodat a pomoci zájemcům postavit si vlastní novou jednotku A-Track?
TC: O výrobu dalšího hardwaru pro Atari opravdu nemám zájem – v současnosti pracuji na několika hardwarových projektech, souvisejících s řízením projektů modelové železnice (a spojených s aktuální verzí systému A-Track pro Windows) a na koníčky víc času nemám.
Desky s tišenými spoji ani jiný hardware bohužel k dispozici nemám – když byl systém A-Track před 20 lety vyvíjen, výroba desek byla mnohem dražší než dnes a koupil jsem jen tolik, kolik jsem potřeboval na výrobu systémů – získal jste jedinou náhradní jednotku, kterou jsem měl – spolu se všemi obvody a dokumentací. Pokud si vy nebo někdo jiný chce systém vyrobit, rád odpovím na technické dotazy či se pokusím doplnit případné chybějící podrobnosti.
BM: Děkuji vám, Terry, za váš čas a zajímavé odpovědi. Ale hlavně vám děkuji, že jste celý systém A-Track vyvinul.
Bohdan Milar