2. část
I v roce 1991 došlo k výrazným změnám. Především Petr Vičar opustil svoji práci v Tesle, která se zřejmě vůbec rozpouštěla jako sníh na slunci, a stal se tak opravdu samostatným živnostníkem.
Čím vším se zabýval, to nevím. Asi hledal možnosti růstu jeho podnikání. Rozhodně nedělal sám všechno, neb na řadu věcí měl lidi, původně brigádní formou, později plné zaměstnance.
V důsledku už zřejmě neměl čas věnovat se magazínu ze záliby a od čísla 10 přenechal jeho sestavování také brigádní síle, kterou se stal schopný Rudolf Kudla z Valašského Meziříčí.
Petrovo poslední číslo, to je 9, vyšlo na konci února, nebo spíše začátkem března. Po startu se spouští krátké demo, či intro, udělané přímo pro FLOP, což je poprvé, pomineme-li skromný pokus v čísle 1. Je zde již zmínka o 65 odběratelích kazetové verze a také o členech bez magazínu.
Kazetová verze, o té toho moc nevím. Nikdy mě nelákalo si ji vyzkoušet a snad jsem ji vůbec poprvé viděl až letos, u Bohdana, který jich několik má ve své sbírce. Ukázal mi ji právě v souvislosti s diskuzí o historii FLOPu. Přesněji, viděl jsem kazetu, nesnažili jsme se ji číst.
Měly by na nich být přepisy souborů z disket a také image disket pro možnost využití s ramdiskem pod operačním systémem Q-MEG pomocí příslušných čtecích utilit a DOSu zaváděného z kazety. Či pro vybavenější ze zásuvného modulu.
Můj bratr Luděk si vzpomněl, že jezdil nechat produkovat tyto kazety do Zlína, na nějakém profesionálním zařízení, kde mimo jiné byly tyto plněny páskem na míru podle délky nahrávaných dat.
Leč o pár let později byla tato verze magazínu zrušena, mimo jiné pro příliš velkou nekompatibilitu kazetových zařízení, prostě problémy se čtením zakoupených kazet u některých lidí.
V čísle 10, prvním tvořeném Rudlou, datovaném květen 1991, je poslední Petrův úvodník. Z nějakých důvodů je přestal do magazínů dodávat a nadále publikoval zde dříve uváděné informace jen v tištěných materiálech, převážně tedy v Bulletinech.
Naneštěstí vyloučením organizačních údajů z obsahu vzniká problém dodatečně zařazovat jednotlivá čísla do ucelených ročníků a vůbec souvislostí s jeho historií a děním okolo osmibitových počítačů čistě jen s pomocí vlastních disket bez průvodních tisků.
Je také naposledy použita Petrova utilita pro čtení textů z magazínu. Rudla si všiml, jak je primitivní a kolik zabírá místa, jakožto nutné zlo při použití kompilátoru vyšších programovacích jazyků, a protože se mu chtělo, napsal v assembleru vlastní FLOP Reader, zavedený od následujícího čísla, to je 11.
Vypadá líbivě, používá grafický mód, ale na rychlosti vykreslování to není znát, proporcionální písmo, menu má vybarvené pomocí PMG systému. Tento byl pak používán nadále i po Rudlovu odstoupení z pozice tvůrce jeho nástupcem.
Na delší dobu tak magazín dostal neměnný vzhled. Úvodní demo, Rudlův Reader na texty, žádný úvodník či jiné informace od vydavatele. A co se týče informací k programům, jaksi se ujal styl natlačit je do souboru OBSAH, pokud nebyly jejich popisy opravdu MOC dlouhé. Je tak sice vše pohromadě, bez nutnosti načítat další soubory, ale přece jen, trochu či dost nepřehledné.
Magazínu se týkala ještě jedna změna v diskutovaném roce, totiž zakoupení tiskového stroje pro vlastní účely. Tento tvořil tisk trochu bledý, ne tak kvalitní či sytý jak jej běžně známe, ale ani ne vysloveně špatný.
Petr tak vyřešil problém s tiskovými náklady, zejména vzhledem ke snižování počtu výtisků z důvodů ubývání zájemců. Bulletin pak pěkně ztloustl, na dva až tři listy A4. Také tištěné informace zasílané s FLOPy nabyly postupně na objemu.
Podklady pro tisk byly připravovány zejména pomocí DTP programu Calamus na Atari ST. Jejich legální kopii, či spíše originální diskety, když o další používání ztratili ve firmě zájem, jsem si pak nechal přeregistrovat na sebe, ale místo mě s tím dělal nějaké věci, jako třeba školní noviny, Honza Křupka.
Občasník č. 4, slibovaný předchozí rok, byl pak vydán v dubnu, nyní vlastními silami. Na něm je již jako vydavatel uvedena firma FLOP, třebas na titulní straně zůstalo napsáno Atari klub Rožnov, tak jako od prvního čísla.
1992 - je vydán Občasník č. 5, který ale již není v rámci předplatného, takže přestává s magazínem souviset.
Nalezli jsme v archivech průvodní tištěné informace přikládané k magazínům od čísla 16, což bylo druhé v tomto ročníku. Nicméně naše zachované archívy, v tomto případě Bohdanův, nemusí být kompletní a tyto mohly existovat již dříve. Nelze v tuto chvíli potvrdit nebo vyvrátit.
Přikládané tisky byly stejné pro disketovou i kazetovou verzi magazínu, obsahovaly ze začátku stručné informace jak použít soubory z magazínu, což bylo zřejmě důležitější pro kazetovou verzi vědět, a prostý seznam souborů.
Později byl rozsah a tím byl počet listů zvýšen a tisknut byl kompletní soubor OBSAH. A protože tento byl téměř podrobným popisem souborů, byl přidán obrázek a inzerce, proměnila se původní informace k použití magazínu minimálně skoro do podoby mezi magazíny vydávaného Builletinu.
Významná změna - číslo 18, datované na září, v textu svého úvodního intra Rudla píše o svém pravděpodobném ukončení práce na magazínu a vůbec osmibitových počítačích. On si koupil Amigu a byl jí nadšen, že se na ní dobře programovalo.
Následující prosincové číslo 19 neobsahuje žádnou informaci, intro sice je, ale bez textu, což samo nepřímo potvrzuje Rudlovu neúčast.
Další číslo dvacítka, poslední za předplacený ročník, leč vydaná zřejmě v únoru 1993, obsahuje delší plynoucí text, sice zřejmě bez podpisu, ale psané jasně za firmu FLOP, nikoliv externího tvůrce, jako byl Rudla.
Já vím, že práci na magazínu dostal za úkol zaměstnanec firmy Petr Fojtášek, i když neznám podrobnosti proč právě on a jaký měl k této činnosti vztah.
V textu píše o orientaci na příspěvky od obecného lidu, čili hlavně čtenářů. Asi jsem dřív nechápal, co má být jiné, ty byly vždycky hlavní náplň, ale dodatečně myslím, že vydavatel prostě otevřeně mluví o jeho praktické neúčasti ve tvorbě obsahu a bere na sebe jen jeho sestavení ze získaných příspěvků do podoby magazínu.
Je pravděpodobné, i když podrobněji nezkoumané, že právě v tomto období docházelo k přebírání úvodních demíček z německého magazínu.
Petr Fojtášek udělal zbývající dvě čísla a pak pokračoval dalšími šesti čísly ročníku 1993. Zdánlivě vypadal FLOP pro čtenáře prakticky stejný, vycházel papírový Bulletin se zvýšeným rozsahem, firma stále nabízela různé služby.
Nicméně doba strmého nárůstu počtu čtenářů již odezněla. Zájem o FLOP se sice relativně zvyšoval mezi existujícími ataristy, ale celkově nastával prudký úbytek zájmu o osmibitové počítače, tudíž masivně ubývalo i uživatelů počítačů Atari.
O průběhu kulminace zájmu a maximálního počtu odběratelů magazínu a následného úbytku není dnes moc známo, neb tyto informace zveřejňoval Petr jen na samotném začátku.
Víme, že než začalo vůbec vydávání ročníku 1993, byl proveden průzkum zájmu s předpokládaným limitem minimálně 100 předplatitelů pro další pokračování. Dále byl vydán Občasník 6, v jehož úvodu Petr doufal v přetrvávající zájem, ale skutečnost byla jiná a temná. Sice byly vydány minimálně také asi tři jiné publikace zaměřené na Atari počítače, ale spousta výtisků zůstala neprodaná.
1994 - i tento rok přinesl změny a to ne dobré. Už nebyly dále vydávány tištěné publikace vzhledem k velmi malému zájmu. A i magazín FLOP měl být zrušen, pokud se nenajde ochotný externí sestavovač. V takovém případě byl stávající vydavatel nadále ochotný zajišťovat produkci kopií a jejich distribuci.
V tu dobu již kazetová verze neexistovala. Není mi známo datum či poslední číslo jejího zániku.
Představa zrušení mého oblíbeného disketového magazínu mě tak vyděsila, že jsem přemluvil kamaráda z Atari klubu v Prostějově Honzu Wallu k závazku na převzetí práce. A Honza přemluvil Radka Štěrbu, který se ze začátku stavěl k věci pesimisticky.
Z Rožnova jsme dostali diskety s potenciálními příspěvky a začali jsme ve třech FLOP u Honzy doma, tedy v tu dobu u jeho rodičů, dělat. Přesněji z neznámých důvodů číslo 27, první z nového ročníku, ještě dal dohromady dosavadní sestavovač Petr Fojtášek.
Prvním naším číslem se tak stala dvacetosmička a s ní se změnil vzhled a obsah magazínu. Našim představám nestačil FLOP Reader od Rudly a ne úplně dokonalý se nám zdál i systém v magazínu ABBUC. Radek proto udělal svůj vlastní systém, jednoduše jsme mu říkali hypertext, a postupně jej vylepšoval a doplňoval o externí moduly ke spouštění programů a na obrázky například.
Obohatili jsme obsah o některé druhy textů, jako návrat úvodníků, rozhovory, recenze různých produktů pro počítače Atari, popisy navštěvovaných akcí a tím jsme přiblížili FLOP více dojmu skutečného časopisu od jakési, snad i chaoticky vypadající, sestavy nějakých programů na jedné disketě. A soubor "Obsah" se stal skutečně přehledem souborů na disketě, nikoliv nacpáním krátkých manuálů k programům do jednoho souboru.
Dostali jsme v tu dobu několik pozitivních reakcí, z toho mála případů, kdy nějaký dopis, ano tehdy papírový, někdo poslal. Vzpomínám si na jeden, který chválil novou textovou část, ale také upozorňoval nezapomínat na PRG! Opravdu pisatel napsal PRG!
Ne že by nám od začátku bylo všechno jasné, ne na vše jsme všichni měli stejný názor, takže struktura rozdělení jednotlivých kategorií či rubrik se trochu průběžně měnila. O našich problémech se z humorné strany zmiňují články o práci na čísle 29 uveřejněné v následující třicítce.
Jako zajímavost můžu zmínit moje vyhlížení FLOPu v poštovní schránce doma, tak, jak jsem byl doposud zvyklý. Posléze jsem se i stupidně v Rožnově zeptal, co se děje, že se neděje, takže mi museli připomenout očividnou skutečnost, totiž, že já již nejsem předplatitel, ale dodavatel magazínu. Byla to pravda, já jsem opravdu nezaplatil předplatné.
V rámci tohoto ročníku byl sice stále vydáván papírový Bulletin, ale místo šesti čísel jen tři, poslední, a zřejmě vůbec poslední, má datum leden 1995.
Rok 1995 pokračoval pro nás stejným způsobem s další sérií šesti čísel. Snažili jsme se mít magazín co nejlepší a se zajímavým obsahem a občas bylo něco, podle našeho mínění, dále vylepšeno.
Není již potvrzena existence dalších Bulletinů. Dá se důvodně předpokládat omezení jakýkoliv dalších tištěných materiálů týkající se Atari pouze na ty přikládané k disketám.
Ke konci ročníku však nastala zásadní změna. Vydavatel se rozhodl ukončit veškerou podporu magazínu z jeho strany, z důvodu ztrátovosti této činnosti. Potřeboval prostě uživit sebe i své zaměstnance. Byl však ochotný nám tento prostě přenechat se zavedeným jménem i s databází předplatitelů, do té doby chráněnou jako obchodní tajemství.
Posledním číslem ročníku 1995 bylo 38, vydané v roce 1996. S ním končí první část historie magazínu, ve které jej stále podporoval jeho původní zakladatel, třebas se pak již na tvorbě vlastního obsahu vůbec nepodílel.
Jako rozloučení byl uveden již zmíněný rozhovor s Petrem Vičarem a také byl použit v úvodu obrázek tuleně, který byl již několik let maskotem firmy a jako takový se objevoval v některých publikacích a také měl být na nějakém firemním razítku.
Myšlenka vznikla podle tuleně nafukovacího, kterého přinesla Petrovi, snad k narozeninám, dřívější zaměstnankyně Lýdie Kolaříková, které říkali Lidka, a která i po odchodu udržovala styky s kolektivem. Tuleň existoval ještě na předposledním působišti firmy v budově zvané starý internát, ale z toho úplně posledního, prostor samotné Tesly, si jej Markéta vůbec nepamatuje, jen ve formě toho razítka. Asi nějak časem zanikl, jakožto gumová věc podléhající časem neodvratné zkáze. Co si nejasně pamatuji, byl opravdu neobvykle roztomilý na nafukovací figurku.
Zmizel tuleň, před ním zájem zakladatele o jeho vlastní výtvor, zanikla firma FLOP, neprodávají se již diskety, ale samotný magazín pokračoval a stále pokračuje dále v jeho novodobé historii.
Zdeněk