1. část
Tento text je více méně obsahem přednášky z akce Atariáda 2019 proběhlé v dubnu ve městě Olomouc. Oboje o sobě netvrdí být úplné - naopak zřejmě dost podrobností chybí. Jejich autor byl vybrán jednoduše z nedostatku jiných, tématu znalejších lidí. A jsem jím já, Zdeněk.
Vůbec lidí dostupných a ochotných o věci vůbec mluvit či psát elektronickou poštu nebyl rozhodně přebytek. Nezdařilo se kontaktovat některé z původních zaměstnanců FLOPu v Rožnově, jiní si moc nepamatují, či ani u magazínu prakticky nebyli.
Ve výsledku není historie kompletní!
Na myšlenku sestavení přednášky a textu přišel známý aktivista Bohdan, který sleduje různé souvislosti a tak si, na rozdíl od třeba mě samého, uvědomil nadcházející třicáté výročí od založení FLOPu během letošního podzimu.
Jejich přípravu navrhl mně, protože jsem byl téměř od začátku čtenářem FLOPu, myslím tedy platícím, a později, když v Rožnově už ztráceli zájem o magazín samotný, našel jsem, či snad přinutil, několik lidí v Prostějově pro jeho další tvorbu.
Kromě mých vlastních, leč neúplných, vzpomínek mi hodně vypomohl svojí pamětí můj první spolutvůrce v Prostějově Jan Walla, což se stalo v pátek na Atariádě, necelý den před vlastní přednáškou v sobotu. Vydoloval tyto cenné informace díky osobnímu setkání, v předcházející písemné komunikaci takový úspěch nebyl.
Několika málo podrobnostmi přispěl i můj mladší bratr Luděk, který sice byl zaměstnancem firmy FLOP v Rožnově až do konce jejího tamního působení, ale se samotným magazínem měl málo co dělat.
Mé omyly ohledně jeho osoby mi vyjasnil Zdeněk Matula, tehdy známý opravář a tvůrce různých rozšíření počítačů Atari.
Dodatečné údaje o firmě mi poskytla vdova po Petrovi Vičarovi - Markéta, která jistou dobu v Rožnově u Petra pracovala, ale dávno po jakékoliv činnosti zaměřené na malé počítače. Tudíž o tom prvním období sama dočista nic neví.
Z té doby dnes existují zřejmě jen stručné poznámky publikované vydavatelem v samotném magazínu a různých tištěných materiálech, a také rozhovor s Petrem uvedený ve FLOPu číslo 38, který jsem já s ním udělal v době výjezdu kolektivu firmy na jižní Moravu, jehož jsem měl možnost se zúčastnit. Dodatečně je mi líto, jak je zmíněný rozhovor zbytečně krátký. V každém případě doporučuji jeho přečtení.
Nuže, magazín FLOP založil v tehdejším Československu Petr Vičar, zaměstnanec Tesly v Rožnově. K této myšlence jej přivedl německý magazín ABBUC, s nímž měl i nějakou spolupráci, jejíž podrobnosti neznám. Něco jsem tehdy slyšel, nikoliv oficiálně, o vzájemném vyměňování magazínů a mnohem později tvrzení o domluvě ohledně přebírání některých věcí z jejich ABBUC disket.
Dodatečná informace získaná v letošním létě 2019 od samotného šéfa klubu ABBUC e.V. Wolfganga nehovoří o pravidelné spolupráci. Ano, občas si magazíny mezi sebou vyměnili, ale nebylo to výslovně domluvené a nepřetržitě prováděné. A o přebírání nějakého obsahu od nich do FLOPu také nebyla žádná opravdová dohoda, spíše s tím jednoduše souhlasili. A zakladatele našeho magazínu neznal Wolfgang osobně, jen si prostě psal s aktivisty kolem malého Atari.
Petr Vičar pocházel z města Kuřimi nacházejícího se kousek severně od Brna. Zřejmě kvůli práci v Tesle se přestěhoval do Rožnova pod Radhoštěm. Zde se, jako jiní zájemci, stal členem Atari klubu, později po jeho vyhynutí držel svůj vlastní klub orientovaný zřejmě na magazín FLOP, čili přespolní členové.
Po vymizení převážné většiny ataristů z populace přestal provozovat komerční či vůbec nějaké aktivity kolem starých počítačů a soustředil se na činnost své firmy, která živila jeho samého i jeho zaměstnance.
Z důvodu dědictví se vrátil v roce 1997 do Kuřimi, čímž došlo ke smrsknutí jeho různých aktivit, jako třeba tisk publikací a služby okolo výpočetní techniky, na obyčejný malý obchod se smíšeným zbožím. Tento byl posléze zrušen, či celá živnost, v roce 2017, z důvodu narůstající zničující konkurence v podobě různých velkých obchodních domů.
Petr Vičar zemřel dne 10. března 2018 ve věku asi 68 let a s ním zmizela i většina detailů z historie magazínu. Stalo se tak necelý rok před nápadem tuto sepsat či se o ni vůbec blíže zajímat. Další věc odkládaná tak dlouho, až už není možné s ní něco udělat.
Podle data v prvním čísle disketový magazín začal vycházet v roce 1989. Petr hledal možnost legálního šíření a jako první zkusil tehdejší organizaci SVAZARM. Zřejmě zde vyšlo ukázkové číslo nazvané ATTACK, zabírající necelou stranu diskety.
V rozhovoru se Petr zmiňuje jako o svém společníku pro ATTACK o Oldřichu Burgerovi, v minulosti velmi činném zájemci o počítače Atari, jednom ze zakladatelů velmi významného klubu v Olomouci. O rozsahu této spolupráce nic nevím, ke škodě věci.
Já jej osobně potkal poprvé před pár lety na radioamatérské burze, kde nabízel své antény, upozornil mě na něj a dal se s ním do řeči bývalý člen olomouckého klubu Honza Křupka. Ve výsledku byl překvapený, že nějaké aktivity kolem Atari počítačů stále existují. Ale že se mám přeptat na okolnosti magazínu, to jsem v to dobu nevěděl.
Kdo se zabývá radioamatérstvím, měl by zřejmě Oldřicha Burgera i dnes znát.
Vůbec nevím jakým způsobem bylo toto nabízeno a distribuováno, a cenu. Nevím, kdo by mohl dnes vědět, snad jedině zmíněný radioamatér. Možná tato disketa nebyla ani prodávána, ale skutečně jen šířena jako nabídka možnosti disketového zpravodaje.
Nenapadlo mě asi nikdy se přeptat, snad jsem vždy považoval vzhledem k malému rozsahu tuto věc za bezvýznamnou. Jen si pamatuji Petrovu zmínku ohledně vysoké ceny u SVAZARMu, pro niž od toho způsobu ustoupil.
Ano, ceny publikací přes ně vydávané dosahovaly značných výšin, pokud byly určené pro volný prodej a ne třeba zpravodaje různých Atari klubů označené jako neprodejné, vázané na členství.
Z veřejných publikací jsem tehdy kupoval pro kamaráda materiály zaměřené na počítač ZX Spectrum a cenový rozdíl byl velice citelný.
Jako akceptovatelnou legální záštitu našel Petr Kulturní dům v Rožnově, či snad šlo o nějakou aktivitu při něm provozovanou. A rozhodl se pro jméno magazínu FLOP, jednoduše odvozené od označení pružný disk, přesněji od anglického slova "floppy".
První číslo je datováno říjen 1989, druhé prosinec. Petr měl představu šesti čísel za rok, stejně jako byla periodicita německého ABBUC v tu dobu.
Já jsem si zakoupil disketovou jednotku v listopadu 1989 a zřejmě začátkem toho následujícího, 1990, byl doporučen tehdejším vedoucím prostějovského Atari klubu k návštěvě velkého olomouckého, kde měli mimo jiné i sekci disketářů. Tito v Prostějově nějak vymizeli.
Ten rok už nebyl tak obrovský zájem o členství v klubech, tudíž v Olomouci akceptovali i mě jako přespolního. Zde jsem v jejich zásobárně disket našel zmíněná první dvě čísla a byl jimi nadšen.
Nemusel mi nikdo vysvětlovat, jak je disketová forma šikovná, neb se můžou rovnou šířit popisované programy či jejich zdrojové texty. Okamžitě jsem se přihlásil jako předplatitel k odběru dalších čísel, čili od trojky dále.
Petr ve svém úvodníku prvního čísla zalitoval nepřihlášení alespoň symbolicky jednoho magazínu do každého klubu v republice, kterých muselo tehdy ještě existovat docela dost, přestože si pravděpodobně všichni nakonec diskety zkopírují.
Možná jsem pro toto viděl i důvod na vlastní oči. Totiž když jsem nadšeně o magazínu hovořil, vedoucí disketářů v Olomouci naprosto bez zájmu řekl něco jako "to je prostě nějaký další zpravodaj..." Nevzpomínám si také na nějaký zájem mezi ostatními tehdejšími členy, ale ty si nepamatuji osobně vůbec, protože mezi nimi nebyli ti, kteří vydrželi dodnes.
Například Bohdan získal disketovou mechaniku později než já a poté, co se s věcmi okolo ní seznámil, se sám stal řádným platícím odběratelem FLOPu. A to bylo správné udělat!
Ne, nešlo jen o "prostě nějaký další zpravodaj", ale o jediný svého druhu u nás. Nechápu projevený nezájem, ale alespoň takto v souvislostech se můžu domýšlet, proč se nepřihlásili k předplatnému ze všech klubů v tu dobu, alespoň jeden exemplář na jeden klub, jak si Petr představoval.
Asi to v řadě případů nemuselo být pro peníze a předpokládané dodatečné získání kopií zdarma o něco později, ale jednoduše zřejmě často vůbec nebylo přání magazín fyzicky mít či alespoň číst ani ZADARMO.
V roce 1990 nastala v Rožnově řada změn. Nejdříve Petr Vičar přesvědčil Zdeňka Matulu pro založení živnosti zaměřené na technickou práci s počítači s představou, že Petr se bude starat o zakázky a Zdeněk pouze pracovat s pájkou, což jej zřejmě bavilo.
Zdeněk tedy nebyl nikdy zaměstnancem firmy FLOP, ale rovnocenným partnerem. Dnes bydlí na vesnici mimo Rožnov a počítače již spravovat nebude, protože se mu zhoršil zrak. Takže to fyzicky ani dělat nemůže, třebas má cenné znalosti jak na to.
Později si sám Petr zařídil také živnost, jak se vyjádřil v rozhovoru, původně čistě jen pro možnost vydávat veřejně magazín, ne jen pro členy klubu, a nebýt s tím závislý na cizích organizacích pro legalizaci nabídky a prodeje. Tuto živnost nazval také FLOP, nikoliv svým jménem, jak je časté. Plus, použil toto označení posléze i pro klub jím organizovaný, takže může docházet i ke zmatení pojmů.
Disketový magazín byl také nevyhnutelně ovlivňován cenou a dostupností disket a to se právě v tu dobu prudce měnilo. Ještě pár let před začátkem jsem někde na akci viděl jako vzácnost nabídku tří kousků disket, každá za 500 Kčs! Odhaduji to orientačně na dnešní částku 2500 Kč!
Na začátku 1990 jsem kupoval krabičky s deseti kusy snad za 800 Kčs, pokud ne více. Pak to postupně klesalo, také záleželo na značce a momentální dostupnosti. V obchodech nebyly, já je bral od lidí v Olomouci, kde je brali oni, nemám tušení.
Vzhledem k takovému cenovému chaosu Petr původně nabízel odběratelům používání jejich vlastních disket, které by si museli do Rožnova poslat. Kolik lidí tuto možnost využilo, to také nevím. Já bral od začátku diskety vydavatele, tedy jednoduše komplet magazín.
Později, při snížení a ustálení cen disket, byla tato věci jistě velmi komplikující možnost zrušena. Popravdě, nějak si nemůžu představit, že JÁ bych to takto dělal.
Třetí číslo podle data v úvodníků bylo publikováno začátkem března. Nevím, jestli už jej Petr vydal sám, neznaje přesného data zřízení jeho živnosti.
Nevypadá ani jako ucelený magazín, protože zmizela úvodní nabídka některých položek seznamu. Ta snad byla převzatá z ABBUCu. Po startu se zde objeví jen krátká, trochu mi nejasná, informace jak číst textové soubory.
Tohle napravil Petr v čísle 4 napsáním vlastní utility na čtení českých textů používajících výstupy z programu Čapek, čili u nás nejrozšířenější v tu dobu. Petr píše o použití jazyka C, já myslím, že jde o systém "Deep Blue C" pro malé Atari, který jsem také jednu dobou zkoušel. Ano, je to Céčko, ale silně na malém počítači omezené rozsahem zdrojového kódu. Do větších akcí se nelze pouštět, ale na seznámení s Céčkem v tu dobu jistě dost dobré.
FLOP tak stále sice neměl líbivé menu, ale alespoň použitelný systém na čtení textů po spuštění diskety. A to vlastní, odnikud nepřevzatý.
Rožnovský Atari klub, tak jako jiné, vydával své publikace. Na rozdíl od obvykle používaného označení Zpravodaj, myšleno klubový, je pojmenoval výrazem Občasník. Vydána byla za klub zřejmě dvě čísla v letech 1989 a 1990 přes záštitu Domu kultury.
S pak magazínem úzce souvisí číslo 3, rok 1990. Vydavatel stále DK, ale už chybí jakékoliv informace z klubu či odkazy na něj, je zde pouze úvodní slovo Petra Vičara. A obsahem je textová část magazínů FLOP č. 1 až č. 4. Plus, jako přídavek, manuál na program Cheops Writer, což nijak nepasuje k zaměření, protože tento program byl originálně nabízen jen v jakémsi datově nekopírovatelném formátu na kazetách.
Výtěžek z prodeje papírové publikace měl podle plánu vydavatele dotovat magazín FLOP, zejména v oblasti placení odměn za ty nejlepší publikované články. Kolik autorů celkem dostalo odměny, mi není známo, ani jak byla hodnocena kvalita. To se mě tehdy vůbec nenapadlo zeptat, já si asi jednoduše pro sebe vybíral, co mě právě v tu dobu zaujalo.
Nicméně předplatitelé magazínu za rok 1990 dostali tuto tištěnou publikaci v ceně, plus i další číslo, to jest 4.
Úvodník FLOPu č. 5 je datovaný 28. 6. 1990 a obsahuje zajímavou informaci o nárůstu počtu odběratelů blížící se ke stu.
Číslo 6 vydáno v srpnu, dle úvodníku zaplatilo členství 124 a jsou zde zmíněny plány na vydávání FLOP Bulletinu. Šlo o novou nabídku zdroje informací se záměrem zaplnit dvouměsíční mezeru mezi čísly FLOPů. Nebo prostě mezi nimi, pokud nebyly lhůty dodrženy.
Mám před sebou jeho první číslo, jde jednoduše o list formátu A4 dvakrát přeložený, zajištěný přelepkou proti rozevření a jedna strana vzniklého formátu A6 je využita pro poštovní adresy. Leč datum na razítku je již nečitelné.
Je zde zmíněn plán na zavedení kazetové verze magazínu pro zájemce.
Zasílání této tiskoviny bylo později možno objednat samostatně za 20 Kčs, snad to někteří lidé nemající disketovky tak skutečně udělali.
Od druhého čísla roku 1991 je list papíru překládaný jen jednou, čili na velikost A5, což je přirozená orientace textu na něm. Asi zjistili na poště, že není třeba skládat papír na tak malý formát na posílání.
Číslo 7 v listopadu, členů již přes 150 a je zde návrh podmínek členství na další rok. Začíná vlastně novou šestici magazínů, ale nikoliv nový ročník, ten by měl začít od čísla 9 podle uvedeného plánu.
Poslední číslo za rok 1990 bylo vydáno v lednu 1991. Píše se zde o nové aktivitě, kterou je nová možnost pravidelných schůzek členů klubu FLOP každou druhou sobotu v měsíci, tehdy v budově T-klubu v Rožnově. Těmito byli předplatitelé FLOPu a také skutečně několik prostých členů bez odběru magazínu.
Dodatečně lituji, že v tu dobu se mi zdála cesta nákladná a tudíž jsem se těchto neúčastnil. Pamatuji si svoji jedinou návštěvu v budově T-klubu. Už to nelze napravit.
Tištěné Občasníky už nadále nemají být v ceně předplatného z důvodu nemožnosti odhadnout dopředu jejich cenu a množství.