Ačkoli s Pavlem pracujeme asi 100 metrů od sebe, z různých důvodu se nám nepovedlo ve vymezeném čase uskutečnit dostatečně dlouhé osobní setkání. Následující text proto vychází převážně z e-mailové komunikace, ve které jsem se snažil poodhalit roušku tajemství halící tohoto (ne)známého ataristu.
BM: V oblastech výpočetní techniky, které jsou mi blízké (tj. svobodný software a Atari), jsi známá osoba. Přesto, najít o tobě nějaké podrobnější informace na internetu se mi moc nedařilo.
PT: Jj to je dobře, že jsi nic nenašel :) My staříci na sociální sítě moc nechodíme, i když popravdě řečeno jsem o sobě něco napsal na LinkedIn, ještě než tu službu koupil Microsoft.
BM: Samozřejmě jsi proslulý jako autor úctyhodných více jak 1400 článků pro server Root.cz, včetně dlouhého seriálu o historii počítačů. Máš na kontě nějakou tu knihu a jsi absolvent VUT FIT. Taky vím, že pro Red Hat Czech pracuješ o dost déle než já. Co dalšího nám o sobě na úvod řekneš?
PT: Takže krátce: vystudoval jsem SPŠE, obor Elektronické počítače (asi už v té době počítali s tím, že vzniknou fotonové počítače?), potom VUT, ovšem když jsem nastupoval na VUT, tak ještě FIT neexistoval, protože jsme byli "jen" UIVT neboli Ústav Informatiky a Výpočetní Techniky. V Red Hatu pracuji devátým rokem, předtím to bylo několik jiných firem, mj. i České dráhy, přesněji jedna dceřinná společnost ČD.
BM: Vedle Rootu od loňska přispíváš také články pro FLOP. Publikuješ i jinde?
PT: Pár článků mi vyšlo kdysi na "ábíčku", potom něco přes sto článků i na mojefedora.cz, ale je pravda, že Root je už patnáct let můj domovský server. Ze tří sérií jsme udělali knížku, ale jak se prodává, to vůbec netuším (vlastně ani nevím, komu chodí peníze z prodeje :-)
BM: Krom práce pro Red Hat a psaní o svobodném softwaru také vystupuješ na konferencích v této oblasti. Jak jsi se vlastně dostal ke svobodnému softwaru a jaký k němu máš vztah dnes?
PT: No to je zajímavé, protože jsem se ke skutečnému svobodnému softwaru dostal tuším někdy v roce 1991, kdy jsem si na tehdy zcela nový stroj s procesorem 286 (koupený za peníze z brigád) nainstaloval program FractInt a také raytracer Vivid (ten měl tu výhodu, že běžel i na 286, zatímco lepší POV-Ray potřeboval tehdy neskutečně drahou 386). Jak FractInt, tak i Vivid mě fascinovaly svými grafickými možnostmi a - což bylo právě pro mě převratné - obsahovaly i zdrojový kód (ANSI C), který jsem pochopitelně vůbec nechápal, ale byl jsem úplně překvapen tím, kolik práce do toho lidé vložili a potom dali k dispozici zdarma a v otevřené podobě (to bylo zcela v rozporu s tím, co se v tuzemsku dělo - divoká éra kapitalismu).
Mimochodem tato historka asi nejlépe ukáže mou tehdejší ignoraci ohledně céčka: myslel jsem si, že ANSI C znamená jazyk C, který podporuje ANSI terminály, tj. na DOSu možnost zobrazit text v šestnácti barvách.
Samozřejmě, že už předtím, konkrétně na osmibitovém atárku, bylo k dispozici docela dost programů, které bychom dnes označili termínem "svobodný software", i když se samozřejmě nikdo neobtěžoval programy natahovat ještě o licenční ujednání.
Vzpomínám si na jeden prográmek, který jsem docela aktivně využíval na střední škole při dělání grafů z měření. Byl napsaný v BASICu a umožňoval zadat několik bodů [x, y], zeptal se na stupeň křivky a potom těmito body proložil nějakou polynomiální funkci. U více bodů to trvalo šíleně dlouho a samozřejmě se musel vhodně zvolit stupeň. Jenže, pokud se výsledek vykreslený do Gr.8 poslal na BT-100, vznikl "krásný" graf, který mi všichni ve škole záviděli - do té doby, než si někdo pořídil PC s devítijehličkovou tiskárnou :-)
BM: Ze tvých seriálů o 8bitových počítačích a historii počítačových her usuzuji, že k nim máš osobní vztah. Také tě rádi vídáme na Atariádě. Jak a kdy jsi se vlastně k počítačům dostal a jakou roli v tom hrálo Atari?
PT: Na základní škole, tj. v osmdesátých letech, jsem chodil do elektrokroužku, který byl v té době součástí pionýrské organizace. Ten kroužek nám nakonec zrušili, protože jsme se prý nezúčastnili těch oficiálních pionýrských akcí (prostě jsme chtěli bastlit a ne jezdit na orientační závody). Potom jsem přešel do Svazarmu, kde po nás dětech ovšem nechtěli žádnou politickou angažovanost; jen jsme mohli dál bastlit. A jednou právě do Svazarmu (byly to sklepní prostory) někdo donesl prapodivný plastový psací stroj, který šel připojit k televizi. Celou hodinu jsme se nechápavě dívali na to, jak se majitel spolu s dalšími dvěma lidmi snaží o vykreslení šachovnice v textovém režimu. Ty lidi jsem považoval za naprosté mágy, psali něco jako PRINT, GOTO a další prapodivnosti a počítač jim buď odpovídal ERROR nebo vykresloval tu bílé řádky, tu zase pouze sloupce, až se nakonec po oné hodině podařilo udělat šachovnici.
Tehdy jsem vůbec netušil, o co jde, ale věděl jsem, že právě s těmito stroji chci jednou pracovat.
Tuším v roce 1987 jsme s bratrem dostali Atari 800XL a k tomu kazeťák a dva joysticky. Ten počítač mě zcela fascinoval; hned jsme obsadili rodinnou TV a zkoušeli opisovat nějaké programy z manuálu - aniž bychom vůbec věděli, co děláme. Potom jsme někde sehnali kazetu s několika hrami a protože jsme měli jen kazeťák se standardní rychlostí, asi si dovedeš představit, jaké bylo dobrodružství nějakou hru nahrát. Ten okamžik si pamatuji přesně: byl to Bruce Lee nahraný asi na desátý pokus; potom Atárko běželo asi tři dny a my ho nevypínali, protože jsme se báli, že už ta hra nepůjde znovu nahrát.
Samozřejmě následovalo členství v Atari klubech. Těch bylo v Brně více a my jsme mezi nimi dost pendlovali. Bylo to období, kdy se člověk skutečně každý den naučil něco nového, louskal návody v polštině, zkoušel přepisovat zdrojáky z BASICů pro ZX Spectrum a tak dál.
BM: A dovolím si doplnit, že od loňska jsi členem i našeho Atari klubu. Ovšem zaujala mě ta informace o brněnských Atari klubech. Mylně jsem se domníval, že byl jen jeden, tj. ten v Lužánkách, který jsem znal a který vydával zpravodaje. Ty ostatní byly specifické svým zaměřením nebo šlo jen o teritoriální působnost?
PT: Pamatuji si jich víc, jeden byl na Poříčí, druhý se scházel na Lesné (tam je teď nějaké IT nakladatelství, to možná není náhoda :-) a do dalšího jsem chodil někam na Žitnou (v Brně, ne Praze :-). Lidi se taky střídali, takže někdo chodíval do více klubů. Specifika - no trošku se to lišilo, někde to byli lidi od HW, potom skupinky kopírovačů (jestli si pamatuješ "jezevčíka" na několik kazeťáků) a tak.
BM: Ano, pamatuju - jezevčík, kombajn, dojná kráva - názvy byly různé. Ačkoli jsi zřejmě nebyl typický kopírovač, hry jsi jistě nezavrhoval. Ostatně velká skupina tvých článků pojednává o počítačových hrách. Zmínil jsi první hru na Atari - Bruce Lee. Jaké další hry, případně žánry, byly (nebo ještě jsou) tvé oblíbené?
PT: Určitě Archon, to jsme hráli proti sobě s bráchou pořád a sem tam si ho zahraji znovu. Potom skvělý Monty/Montezuma (je to sice "jen" platformovka, ale prostě se hraje velmi dobře), Ghost Chaser (to vlastně ani nevím proč), Stealth, The Last Starfighter, The Great American Cross-Country Road Race, BC's Quest for Tires (stále používám hlavního hrdinu jako svůj nick image), Jet Boot Jack, Ninja a nesmím zapomenout na sérii Boulder Dash, která sice vyšla i na další platformy, ale Atari verze nejlíp využívala možnosti hardware.
Když se potřebuji jen tak rychle odreagovat, dám si kolo Bruce Lee (to je teď dohraný za chvilu), Archona nebo zkusím Ninju. Dobré je i M.U.L.E., jediná nevýhoda je krátkost té hry.
Samozřejmě jsou tady pak hry, které byly ve své době graficky a zvukově vymakané (Zybex, Draconus, ...), technicky vymakané (Fractalus), ale ty teď nějak nehraji. Nedávno jsem sice dohrál Draconuse, ale popravdě bych na Zybex už asi neměl nervy.
Hrávali jsme i české textovky, ale víš jak to s nimi je - jednou ji dohraješ a potom už si pamatuješ řešení.
Na svém TODO listu mám spoustu dalších anglických textovek, ale pořád se k tomu nějak nemůžu dokopat :)
Mimochodem jsem hrával Colossal Adventure v době, kdy jsem uměl tak dvacet slov anglicky, to byla docela pecka to číst se slovníkem v ruce.
BM: Pěkné - samé klasiky. Na mnoha titulech bychom se v oblíbenosti shodli. Ale dosti bylo her. Říkal jsi, že jsi už od začátku inklinoval spíše k programování. Co se ti pro Atari povedlo vytvořit? Publikoval jsi něco z toho někde?
PT: Nee, nic jsem nepublikoval, ale na kazetách se mi válí takové polododělky - textovky (tím asi začínal každý), jeden pokus o CAD (ale fakt v rámci pokusu) a několik rutin ve strojáku pro grafiku a pro vytahování screenshotů z her. Oproti jiným to je samozřejmě nic, ale obecně mě to dost chytlo. Napřed samozřejmě čistý Atari BASIC, potom skvělý Turbo BASIC. Hrál jsem si s Atari Logem (ale to mělo dost omezení) a pochopitelně i s assemblerem. Asi je dobře, že to nikdy nebylo publikováno.
BM: Zatím jsme se, předpokládám, bavili o osmibitovém Atari. Kterou cestou jsi se vydal při přechodu na 16 bitů?
PT: Ano, šlo o osmibitová Atárka; jak psali v Bajteku (tuším) "male jest piekne".
Přechod na 16/32 bitů byl v mém případě dost ovlivněn přijetím na střední školu, kde do nás začali hustit Turbo Pascal. Navíc se v Escomu začaly prodávat za relativně slušné peníze 286 Olivetti, takže jsem si - ano je to pro Ataristu ostuda - tento počítač koupil. 286@20 MHz, 1 MB RAM, VGA karta, 40 MB pevný disk a k tomu ještě barevný monitor, to dohromady za bratru 20 000 v tehdejší měně (kolik by to bylo dnes těžko odhadnout, možná 40000 nebo 50000, takže velké peníze). Měl jsem našetřeno z brigád a pomohli i rodiče a prarodiče.
Sice jsem chtěl ST a nebo Amigu, ale tehdy a za tu cenu 20000 to prostě vycházelo za počítač bez harddisku, pokud si dobře pamatuju, takže to vyhrálo obyčejné a vlastně i nezajímavé PC. Navíc se zrovna lámala doba s přechodem na 386, takže ta 286 byla trošku problém (novější hry nefungovaly, Windows jen v protected režimu), dokonce se tam ani (čistě mechanicky) nevlezla zvukovka, takže jsem si postavil klasický COVOX.
BM: Co Tě přimělo se mezi nás vrátit a jaké Atari vlastníš dnes?
PT: Mám rád dobu a situace, kdy má člověk před sebou určité nějak omezené prostředky a záleží jen na jeho umu, co z toho dokáže "vytřískat". Klasickým příkladem je sochař - má prostě nějaká ta dláta a kus šutru a jestli z toho vysochá dalšího Davida nebo si jen ublíží, je jen a jen jeho (ne)umění. Podobné to bylo u všech osmibitových platforem - prostě jsou dány nějaké parametry HW a programátore: snaž se. V oblasti PC jsem toto neviděl a ani neuvidím, takže to je možná jeden důvod. A další je samozřejmě nějaká nostalgie, tráva byla zelenější, my mladší atd.
Klasické 130XE s rozšířenou RAM a klasickými periferiemi (kazeťák jen z nostalgie, disketovka taky tak). Potom 2600 s asi 30 cartridgema.
Problém je nyní hlavně s video výstupem. Sice mám starou TV, ale už odchází a není to ono, takže budu muset pořešit rozumnou konverzi na VGA.
BM: Díky, Pavle. Vynasnažíme se, aby námi pořádané akce byly dostatečně nostalgické, ačkoli tu zelenější trávu slíbit nemůžu.
Bohdan Milar