Alternativní operační systém pro 8bitová Atari od Stefana Dorndorfa zná asi většina uživatelů. Umí různá kouzla s rozšířenou pamětí, využívat ji jako ramdisk, pracovat (rychle) s disketovými jednotkami. Ale hlavně, člověk může vždycky přes Reset a Select skočit do menu a např. restartovat počítač bez nutnosti ho vypínat.
To je běžný laický pohled, kterým jsem dlouho trpěl i já. Ale co ty různé "tajné" klávesové zkratky, které někteří borci používají? A jaký je vlastně rozdíl mezi verzemi 3 a 4? To byly otázky, které mě zajímaly čím dál víc, až jsem se rozhodl vše prozkoumat a své objevy sepsat.
Snažím se tím také vyplnit mezeru v české dokumentaci ke QMEGu. V roce 1990 sice vyšla v rožnovském Flopu tenká knížečka, ta ovšem pojednávala jen o verzi 3 a místy byla obtížněji pochopitelná. Vycházím proto také z dostupné zahraniční literatury.
V průběhu práce mi začalo být jasné, že systém QMEG nabízí tak rozsáhlé možnosti, že popis všech se do jednoho článku nevejde. Proto jsem se rozhodl popsat nejprve funkce pro běžné uživatele jako je hlavní menu, funkční klávesy apod. Pokročilé funkce jako monitor (MLM) či freezer nechám na příště.
Nebudu zacházet do velkých technických podrobností. Na rozdíl od PC má osmibitové Atari svůj operační systém napevno vypálen v paměti ROM, což je součástka přímo na desce počítače. V lepším případě není připájena přímo na desku, ale je zasunuta v patici (tedy jakémsi držáku), která je do desky na příslušném místě upevněna.
Pro instalaci QMEG OS je tedy potřeba nejprve si opatřit paměťový čip typu EPROM s 28 piny (nožičkami) a kapacitou 16 KiB. Dále je nutné stáhnout QMEG (tj. obsah paměti ROM) z internetu. Následně je potřeba stažený obsah vypálit do čipu pomocí programátoru EPROM.
Až máme čip připravený, přichází vlastní instalace do Atari. Pokud byla původní ROM v patici, je výměna jednoduchá - stačí původní čip vytáhnout a zasunout místo něj nový. Pokud je ovšem původní čip připájený, je třeba nejprve jej odpájet, na jeho místo napájet patici a do ní potom vložit ROM s QMEGem.
Existují i postupy, jak dostat do jednoho počítače oba operační systémy současně, tj. původní Atari OS i QMEG. Ty se potom přepínají přepínačem (nebo tlačítkem) vyvedeným na horní kryt nebo zadní či boční panel počítače.
Ramdisk je část paměti RAM, zpravidla rozšířené, která je QMEGem vyčleněna k použití jako virtuální disketová jednotka. Rozšířenou pamětí disponuje od výroby pouze Atari 130XE. Má k dispozici 64 KiB RAM navíc. To ale pro ramdisk příliš použitelné není, protože nejmenší formát diskety (Single) má velikost 90 KiB.
Nejběžnější používaná rozšíření paměti u nás jsou o 256 KiB. Později potom o 512 KiB, příp. 1024 KiB (čili 1 MB). Takové počítače potom mají 320 (tj. 64 + 256) KiB, 576 KiB nebo 1088 KiB. Dnes jsou k dispozici i externí rozšíření paměti, tedy krabička, která se zasune do zadního rozšiřujícího portu počítače bez nutnosti zasahovat do počítače.
Název QMEG vychází z anglického Quarter MEGa, neboli čtvrt mega(bytu). To odpovídá 256 KiB RAM. Ovšem pozor! Tím není myšleno 256 KiB rozšířené RAM. V době, kdy QMEG vznikal, bylo v Německu (odkud pochází jeho autor) nejběžnější rozšíření o 192 KiB. Takový počítač tedy měl 64 + 192 = 256 KiB RAM. A proto umí QMEG použít pro ramdisk jen 192 KiB RAM.
A jedna důležitá technická poznámka - QMEG podporuje pouze rozšíření paměti v režimu Compy Shop. Po technické stránce existuje více typů rozšíření. Nejpoužívanější jsou Compy Shop a Rambo. Některé typy rozšíření dokonce umožňují přepínat mezi oběma režimy.
Co se do takové paměti může vejít? Na výběr jsou tři režimy:
Ještě poznámka k ramdisku Medium. Skutečná disketa formátovaná na hustotu medium má 130 KiB, protože obsahuje 1040 sektorů po 128 bytech. DOS 2.5 umí ovšem adresovat (a obsluhovat) pouze 1024 sektorů, takže mu stačí ramdisk o velikosti 128 KiB. QMEG 4 umožňuje tuto funkci vypnout (klávesa G - viz 2.13.2), takže vytvoří hlavní ramdisk (X) o velikosti 130 KiB a druhý ramdisk (Y) o velikosti jen 62 KiB.
QMEG 3 podporuje tzv. ramdisk C. Jde o posledních 44 sektorů ramdisku 130XE, tedy toho zbytku, který zůstane pro ramdisk B při nastavení ramdisku A na hustotu medium.
Toho umí využít DOS II+/D verze 6.1 a 6.2. Po jeho spuštění je třeba na adresu 1792 zapsat hodnotu 196 (např. v Basicu příkazem POKE 1792,196). Následně je třeba takto upravený DOS uložit na disketu (příkazem IN# v DOSu).
Až z diskety s upraveným DOSem počítač opět nabootuje, uloží kopii DOSu do ramdisku C. Odtud se pak DOS vždy načte, když v QMEG menu stiskneme kombinaci kláves Control+Caps. Tím odpadne nutnost mít v disketové jednotce disketu s DOSem. Tedy aspoň do nejbližšího studeného startu.
Poznámka autora: Snažil jsem se tuto funkci testovat s použitím QMEGu 3.2 a DOSu II+/D verze 6.1, ale nedosáhl jsem uspokojivých výsledků.
Vedle ramdisku umí QMEG pracovat i s klasickými disketovými jednotkami. Ty se připojují přes SIO rozhraní a je možné nastavit jim čísla od 1 do 4. Vyšší čísla (5 až 8) se dají nastavit pouze u některých méně rozšířených typů disketových jednotek.
Vedle klasických jednotek jsou dnes k dispozici též emulátory disketových jednotek. Z nejznámějších jmenujme SDrive a Sio2SD. Jejich princip je jednoduchý. Z vložené SD karty čtou uložené obrazy disket a pro osmibitové Atari předstírají, že jsou disketovými jednotkami. Dokážou přitom emulovat více disketových jednotek současně.
Některé disketové jednotky (a všechny jejich emulátory) umějí vedle standardní rychlosti (19200 bitů za sekundu) komunikovat také rychlostmi vyššími. QMEG podporuje následující typy zrychlené práce s jednotkami:
Vyjma uvedených platí ještě jedno omezení v QMEGu 3 - jednotky 1 a 2 mohou mít libovolně nastavený režim urychlení (H nebo U), režim jednotek číslo 3 a 4 však musí odpovídat nastavení pro jednotku 1.
Významným rozdílem oproti Atari OS je, že QMEG má hlavní menu. To ukazuje nastavení různých parametrů, z nichž většinu umožňuje měnit a provádět i jiné zajímavé akce. Dodává také počítači určitý design a pocit, že tam vůbec nějaký systém je.
Podívejme se, jak vypadá menu v případě QMEGu 3 a QMEGu 4. Vyvoláme jej stiskem klávesy Reset za současného držení klávesy Select. Dostat se do něj dá i z Basicu příkazem "BYE" nebo z DOSu (či obdobného programu) skokem na adresu $E471 (58481).
QMEG-OS V3 (c)'87 S.Dorndorf
W A I T I N G
----------------------------------
Prg $ | Drive 1 2 3 4 8 | A B Ram-
RAM | Type - - A B A | M X Disk
----------------------------------
QMEG+OS 4.04 (c)'97 S.Dorndorf
Q M E G M E N U
----------------------------------
Warm | Drive 12345678 XY | KEY EDI
RAM | Mode FFFFFXYY SS | G25 VBS
----------------------------------
První řádek (záhlaví) zobrazuje v obou případech verzi systému, rok vydání a jméno autora. Druhý řádek je stavový a ukazuje, co systém právě dělá. Pokud neprobíhá žádná operace, zobrazuje se uvedená výchozí hláška (tj. WAITING nebo QMEG MENU). Následuje vlastní menu umístěné mezi dvěma řadami pomlček.
Uprostřed menu je hlavní oblast, která zobrazuje nastavení jednotlivých diskových jednotek (u verze 3 jsou to jen 1 až 4 a 8; verze 4 má všech 8 pozic). Po stranách seznamu disků jsou stavové ukazatele různých systémových parametrů (např. ramdisků).
Mezi režimy ramdisků můžeme přepínat klávesami S (Single), M (Medium), D (Double). Zvolený režim je v menu indikován dvěma sloupečky vpravo od seznamu disků (tj. vpravo od disku 8). U QMEGu 3 jsou příslušné dva sloupce nazvány A a B, u QMEGu 4 potom X a Y. Hodnoty v těchto sloupcích mohou být následující:
Kurzor v menu QMEGu se může pohybovat pouze po číslech disků. Číslo vybraného disku je zobrazeno inverzně. Mezerník posunuje kurzor doprava a z disku 8 potom zpět na 1.
V QMEGu 4 lze posunovat kurzor více způsoby. Šipka vpravo funguje stejně jako mezerník. Šipka vlevo pak opačně. Mimo to lze přímo skočit na konkrétní disk stiskem klávesy s příslušným číslem (tj. 1 až 8).
Když už kurzor na číslo určitého disku přesuneme, můžeme např. změnit jeho režim. Nastavit lze např. zda je daný disk disketová jednotka podporující rychlou komunikaci nebo zda pod tímto číslem disku chceme mít ramdisk.
Režimy disků jsou následující:
Režim se nastaví stiskem příslušné klávesy. Tam, kde jsou uvedeny dvě možnosti, platí ta první pro QMEG 3 a druhá pro QMEG 4. Při stisku U QMEG hned testuje, zda na daném čísle je zařízení podporující UltraSpeed. Pokud ne, nastaví tam automaticky pomlčku.
Je-li pod číslem (např. 1), se kterým je k počítači připojena disketová jednotka, zvolen ramdisk (tj. A, B, X nebo Y), bude mít ramdisk před jednotkou přednost. K disketové jednotce bude možné opět přistupovat až poté, kdy bude v QMEGu pod jejím číslem nastaveno -, N, F, H nebo U.
Pro disky, které jsou nastaveny jako urychlené (tj. H, U nebo F), má QMEG ještě několik dalších funkcí. Vyvoláme je tak, že nejprve najedeme kurzorem na číslo příslušného disku a potom zmáčkeneme příslušnou klávesu (nebo kombinaci).
Funkce v QMEGu 3:
Pomalý (O) a absolutně pomalý režim (Shift+O) v QMEGu 4 jsou užitečné např. pro některé programy s ochranou proti kopírování. Ty totiž se zapnutým urychlením nelze spustit.
Poznámka autora: Testoval jsem tyto funkce v QMEGu 4 na 1050 Speedy a XF 551. U první jmenované fungovalo Shift+I. Ovšem Shift+O a O způsobily zablokování jednotky v pomalém režimu a nepomohlo ani Shift+I. Bylo nutné jednotku fyzicky vypnout a znovu zapnout.
V případě XF 551 fungovaly O a I, ale jejich efekt se zdál být stejný jako prosté nastavení N a F.
Po studeném startu (viz níže) dochází k pokusu o načítání spustitelného programu (např. DOSu) z disketové jednotky. Tomuto procesu se říká boot. V původním operačním systému Atari a v QMEGu 3 se boot provádí vždy z disku číslo 1.
Může to být disketová jednotka s nastaveným číslem 1 nebo zvolený ramdisk. Pokud chci např. po studeném startu bootovat z druhého ramdisku, najedu kurzorem na disk 1 a stisknu klávesu B (nebo Y v QMEGu 4).
QMEG 4 však přináší jednu novou a mnohdy velmi užitečnou funkci - možnost změny bootovacího disku. V menu QMEGu toho docílíme stiskem klávesy s příslušným číslem za současného držení Shiftu.
Pokud to uděláme, příslušné číslo (vč. znaku s označením režimu pod ním) se přesune v seznamu disků doleva (místo čísla 1) a na jeho původní místo se přesune číslo 1.
Příklad: Mám dvě disketové jednotky - jedna s číslem 1, druhá je 3. Potřebuji, aby nabootoval DOS z diskety v jednotce 3. Stisknu tedy v menu QMEGu Shift+3. Zobrazené pořadí disků se změní na 32145678. Vyvolám-li boot, načte se DOS z jednotky 3. Ta se nyní v DOSu bude hlásit jako D1. Pod D3 naopak najdu obsah diskety vložené do jednotky 1.