1) Zdar, Tondo! Řekl bych, že náš rozhovor pro Flop nemůžeme zahájit jinak, než se nám nejprve trošku představíš. Co říkáš?
Nazdar, Fandale! Skělý nápad!
Jmenuji se Antonín Holík, je mi momentálně 41 let. Původně jsem z Valašského Meziříčí, ale už léta bydlím v Olomouci a živím se jako programátor.
Jsem tedy z té generace, co osmibity zažila na základce. Ovšem pozor, ačkoliv Atari jsem vždycky znal od kamarádů, sám jsem ho nikdy neměl, a programovat jsem na něj začal až před pár lety.
2) A jak se to tak v 21. století přihodí, že se z nevěřícího stane atarista?
V prvé řadě jsem se pořád stýkal s ataristy. S Rudlou Kudlou pracuji ve firmě, s Rasterem jsem chodil na vysokou. Takže jsem jednou přišel na Atariádu. Byla to ta poslední v Prostějově. Tam jsem potkal spoustu dalších lidí.
A zanedlouho jsem začal docházet na pravidelné schůzky olomouckého Atari klubu. Pořád jsem nebyl atarista, ale dostal jsem se do toho tolik inspirativního prostředí.
Začal jsem hudbou. Rudla psal svou konverzi Exotera pro Atari a potřeboval úvodní skladbu. POKEY mě dost zajímal, takže jsem si rozjel RMT a začal se v tom vrtat. Hudba pro Exotera je tak můj první záznam v databázi Atari software.
Pak už to šlo celkem rychle. Chtěl jsem detailně poznat víc, a taky rozumět těm problémům, které lidi kolem mne řeší.
3) A co jako nováček na Atari říkáš? Jak se Ti naše stroje pozdávájí z hlediska návrhu HW a jeho možností?
To je na Atari právě tak fascinující. Dřív jsem pracoval hlavně s PMD 85, kde jsou hardwarové možnosti velmi omezené. Vše řešil procesor.
Ale u Atari je spousta možností a hlavně je lze různě kombinovat. První fáze designu je vždy: jak to bude využívat hardware. Software příchází až potom.
Přitom jsou stále objevovány nové závislosti, kolize a možnosti. Stále lidi přicházejí s novými triky.
Atari nedokáže některé věci, které jiné osmibity dokáží, ale zase dokáže spoustu věcí, které nedokáží jiné osmibity.
Asi nejužitečnější vlastnost mi přijde celkem nenápadná věc. Paleta barev. Většina triků, které jsem na Atari vyrobil, byla možná jen díky jeho paletě. Ať už Anaglyph 3D vektory nebo Emboss efekt, obojí se objevilo v intrech Flopu.
4) Já ale vím, že kromě dem máš na Atari rozdělané i nějaké herní projekty...
Tak tak. Do Atariády bych rád dokončil Sails of Doom, aka Lodičky, což je multijoy hra pro osm hráčů. A taky jsem se děsně nadchnul pro japonskou hru Puyo Puyo, kterou často s kamarády hráváme na Sega Mega Drive. Nadchnul jsem se pro ni až tak, že jsem začal dělat verzi pro A8. Je ovšem třeba dodělat lodičky, takže Puyo snad za rok.
5) Výborně! To jsou určitě skvělé zprávy! Na to, že se Atari věnuješ relativně krátkou dobu, jsi toho myslím dokázal poměrně dost. Což mne přivádí k otázce, zda jsi podobně aktivní byl i na PMD 85. Nebo jsi přišel do bližšího styku ještě s jinými osmibity?
Na PMD jsem byl aktivní dost, ale nebyl jsem ještě tolik zkušený. Když jsem to rozjel pořádně, bylo to v době, kdy už frčely šestnáctibity a PMD zajímalo jen pár nadšenců. Jenže internet byl teprv v plenkách a neměl jsem s nimi kontakt.
Nikdy jsem nic nevydal a ani jsem se nesnažil. Měl jsem ale např. vektorový engine podobný tomu na Atari, měl jsem kompiler jazyka False, a různé další experimenty. Později jsem se stal amigistou, ale ani tady jsem žádné velké ambice neměl.
Co se týče jiných osmibitů, Atari bylo rozhodně v mém okolí nejvíce zastoupeno. Našel se ale i Sinclair 128 nebo C-64. Na každý jsem naprogramoval přesně jeden basicovský prográmek. Takže asi tak.
6) Když zůstaneme u toho PMD. Jak bys jako programátor porovnal procesory 8080 a 6502? A jde to vůbec?
Tak na první pohled je hlavní rozdíl spousta registrů na jedné straně a nultá stránka na straně druhé. Ale to překvapivě není tak velký rozdíl.
Zásadnější jsou indexovací registry. 8080 nic takového nemá a při práci s pamětí se typicky používá dvojregistr s adresou. Na 6502 si člověk často vystačí s indexovým registrem. Ten je ale pak vhodné použít i jako počítadlo počtu kroků v cyklu, kde se typicky porovnává na nulu, protože to je rychlejší. Takže se kopíruje odzadu.
To je pro mě velice neintuitivní a často v tom mám chyby. Taky se na 6502 mnohem víc modifikuje kód, na 8080 jsem to neměl potřebu dělat nikdy. 6502 též přímo svádí k dělání různých 256 bajtů dlouhých tabulek, čímž jde řešit spousta problémů.
Když k tomu přidám možnosti hardwaru, případně ještě stránkování paměti, tak ten proces programování je úplně jinde.
7) A jak se Ti zdá, že je na tom osmibitové Atari co se týká emulátorů, například v porovnání s již zmiňovaným PMD 85? Já jsem párkát potřeboval cosi řešit v emulátorech jiných platforem a byl to docela děs běs...
PMD má výtečný emulátor od slovenských bratrů Romana a Martina Bóriků. Má i nějaký debugger, ale programovat jsem s jeho pomocí nezkoušel. Běží na něm vše, podporuje spoustu exotických hardwarů a zápal a znalosti autorů jsou na něm prostě vidět.
Na Atari používám Altirru. A je to podobný případ. Velmi robustní základy emulace, precizní časování, podpora různých hardwarů, včetně multijoye. A hlavně: solidní debugger a profiler. Navíc je stále vyvíjený a aktualizovaný. Bez Altirry bych na Atari asi neprogramoval.
8) A teď z trochu jiného soudku. Co Ty a hry na Atari? Nebo máš raději dema?
Sám jsem hráč, takže mě spíš baví psát hry. Na druhou stranu demo je výrazně snadnější na napsání. Obzvlášť krátké demo jako intro do Flopu. Většinou se to stihne udělat v úvodním návalu nadšení.
U her se v tomto návalu nadšení stihne udělat základní "proof of concept". Jeden level, hrát se to dá. Pak je ale třeba udělat úvodní obrazovku, žebříček nejlepších, dodělat další levely, možná z gruntu překopat grafiku a odstranit všechny ty chyby. Což už taková zábava typicky není.
Na druhou stranu, počítačová hra je pro mně rozhodně to pole, kde se chci realizovat. A to nejen v programování, jsem schopný si udělat i hudbu a grafiku. V neposlední řadě mě baví samotný design hratelnosti a zábavnosti, což je bohužel často opomíjená stránka, od moderních AAA titulů až po to naše retro šílení.
9) A máš nějaký tajný sen, co bys jednou chtěl na Atari udělat? Mám pocit, že každý správný kodér sní o nějaké herní bombě, kterou by scénu rozsekal na kusy.
Tak určitě. Rád bych udělal kosmickou hru s tím mým 3D enginem. Něco mezi Elite a Mercenary. Kosmické lodi, lítání z planety na planetu. Open world, ale s v zásadě adventura s příběhem. Jestli se mi podaří to udělat aspoň z poloviny takové, jak to mám vymyšlené, tak to bude pecka.
Koho by zajímalo víc, ať si najde moje demo Rescue, což je variace na intro k Frontierovi. Vizuální styl si představuju v zásadě takový, jaký je v tomto demu. A hudba je už skládána v zásadě pro hru.
10) A když to vezmu obráceně. Dostala Tebe nějaká hra tak říkajíc do kolen, kdy ses podivoval, že je něco takového na Atari vůbec možné?
Čas od času ano, zejména nové hry. I staré mají svoje triky, človek si toho na první pohled ani nevšimne. A naráz si řekne: "Počkat, jak to, že je tu pět barev?"
Spoustu her si takhle pouštím v Altiře a analyzuji, co jsou PMG, jestli je to znakový režim, kde je co přerušené.
Naposled jsme takhle koukali, dokonce snad spolu, na Manic Minera, a taky jsem kroutil nedávno hlavou nad těma Rasterovýma autíčkama, co se hrajou po síti.
11) Síťové interfejsy, stereo, rozšířená paměť, všelijaká SIO2něco zařízení... Co říkáš na všechny ty moderní HW vymoženosti? Bereš to jako přirozený vývoj nebo patříš k těm, co tvrdí, že se tím zabíjí duch původního Atari?
Je to složité téma. Sítě nebo stereo jsou do značné míry ještě historické záležitosti. Paměť, pokud používá standardní mechanismy a pokud s ní pracuje starý soft, je OK. SD karty v zásadě pomáhají udržet Atárka při životě. Nastává taky problém s připojením Atari k moderním monitorům.
Takže je fajn, že jsou lidi, které baví design hardware tak, jako nás programování. Ale když si někdo do Atárka nacpe tisíckrát rychlejší počítač jako koprocesor, tam už ten smysl moc nechápu.
12) A co jiné Atari počítače či herní konzole? Vlastníš i něco jiného než osmibit nebo jsi někdy alespoň po něčem zvídavě pokukoval?
Ne. Teď mám jenom malé Atari. Je to hlavně kvůli aktivnímu Atari klubu v Olomouci. Na druhou stranu se víc dostávám do kontaktu s old comp scénou. Víc mě ale rozhodně zajímají osmibity. Konzole a šestnáctibity mě tolik neberou. Už to není to kouzlo. A to jsem byl léta amigista. Už se to moc podobá dnešním počítačům.
13) Jsem rád, že bereš Atari se vším všudy a že se objevuješ i na různých párty. Dokonce už došlo i na nějaké ty ceny. Kdepak se Ti líbilo nejvíc?
Proti veteránům jsem pořád zelenáč. Na párty si cením hlavně, pokud tam dojedou lidi, které ještě neznám. Z Atari párty se mi neskromně líbí olomoucká Atariáda, myšleno jako hostovi. Je to velký sál, je tam čisto. Stolů je málo vždycky, ale na jiných párty, co jsem byl, bylo navíc i málo místa.
Z českých se hodně těším na Bytefest, je to platformově pestřejší (byť vlastně ne o moc). Minule tam byli ti Slováci s PMD emulátorem, a protože to je v Praze, je tam v zásadě celá scéna.
V zahraničí jsem zatím byl jsem v těch Glucholazech, kde jsme s Bobikem vyhráli demo, ale tomu výrazně pomohla zejména nízká účast v naší kategorii. Určitě to potěšilo, ceny byly překvapivě hodnotné, ale ta akce byla spíš sociální, a já tam moc lidí neznal.
Nemůžu jezdit na každou akci, co se kde koná, ale postupně bych se rád na každou dostal. Zejména Forever mi stále nevychází...
14) Tak jo, Tondo. Díky za rozhovor a ať se Ti v Atari aktivitách daří! Na závěr dovol mou tradiční otázku. Který z českých disketových magazínů pro osmibitová Atari čteš nejraději a proč právě Flop?
Tak z českých disketových magazínů má Flop nejlepší intra a rozhovory, byť i v jiných oblastech stojí vysoko. :-D