Již několik let se mi úspěšně vyhýbala šance dostat se na mnoha lidmi pravidelně doporučovanou akci Forever. Jedná se o výhradně osmibitovou párty, konající se navíc v nedalekém přespohraničí, a proto jsem se na ní vždy chtěl vypravit. Letos to konečně vyšlo, a tak jsem spolu s ostatními členy Atariklubu vyrazil v pátek 17. 3. směrem na Slovensko.
Akce se koná v Hornej Súči, nedaleko Trenčína, v pohraničních horách. A je to vskutku konec světa. Krás slovenského venkova jsme si ovšem moc neužili, protože kvůli tomu jsme přece nepřijeli, a taky bylo celkem hnusně. Vše se odehrává v podivném socialistickém objektu, který zahrnuje malou ubytovnu, malý bufet a velký sál. Tedy vše potřebné.
A jak už to u takových akcí bývá, cena je hlavním parametrem výběru, a na luxus si tedy rozhodně nelze stěžovat - žádný zde totiž není. Ubytování na místě v našem případě spočívalo ve spaní na rozkládacích křeslech (ovšem s normálním a čistým povlečením) v holé místnosti, kterou se navíc procházelo do vedlejšího pokoje. Cena ovšem byla příznivá a co se týče spaní samotného, je na podobných akcích vždy jeden větší problém než pohodlná postel - chrápající spolusoudruzi.
Obzvlášť jakýsi Fandal vyjadřoval velké nespokojení a druhý den podnikl nenulové, byť nakonec neúspěšné, pokusy zajistit si ubytování v Trenčíně. Mimochodem Pepax zmínil, že si na akce pravidelně vozí špunty do uší, což zní jako celkem chytrý prostředek proti chrápání. Tedy proti chrápání ostatních.
To jsou ovšem věci podružné. Našinec potřebuje zejména: zatemnělý sál, zásuvku na 220 (nebo kolik) a případně WiFi - a to vše bylo v dostačujícím rozsahu poskytnuto.
Vzhledem k tomu, že díky nenadálé zdravotní indispozici vypadla organizace Atari kompa a že na pozici náhradního orga se ocitl náš Bob!k, celý Atariklub byl hned po příjezdu zahrnut nadstandardní péčí a extra naalokovanými stoly. Okamžitě jsme začali vybalovat všechnu tu retro techniku, např. v mém případě jeden, sotva rok starý notebook. Zbytek výpravy byl ovšem vybaven neobvykle bohatě, kvůli organizaci kompa, a tak se za chvíli všude válela Atárka, S-Drivy, S-video kabely a podobné haraburdí. A do již tak dost husté zvukové kulisy se přidaly další obdélníky a polynomiální šumy...
Krupkaj taky hned nabootoval Atari novinku: demo Bad Apple, čímž mě připravil o nejednu hodinu života, protože mi hned začalo vrtat hlavou, jestli by to nešlo udělat líp. Nicméně toto byl pouze prvotní kontakt a žádnou bouřlivou reakci ještě nevyvolal. Jal jsem se tedy pracovat na lodičkách, jak jsem si původně naplánoval. Moc jsem tomu nedal, jak už to tak s plány bývá. Pořád přicházeli noví lidé, někdo něco potřeboval, na projektoru někdo jen tak na test pustil nějaké zajímavé demo a nebo se mi prostě už nechtělo.
Takto čas plynul až do večerního bloku programu, který sestával zejména z různých Wotnauových soutěží. Typicky se jedná o soutěže v poznávání názvu hry, úvodního obrázku, případně různých jiných 8bit znalostí, které typicky nemám. To mi ovšem nebrání v těchto soutěžích bodovat ve středu pole, pomocí taktik jako střílení náhodných tipů nebo hlasitého opakovaní věcí, co lidi vedle mě jen šeptali. Půlku soutěžících také tvoří touto dobou již notně společensky unavení Poláci...
Také se soutěžilo v nové bullet-hell střílečce na jakýsi ten francouzský počítač, který představil přímo francouzský autor, který přijel až... z Francie! Což jsem ovšem nevěděl. No snad s ním příště prohodím pár slov. Hra byla celkem jednoduchá a také pomalá, ale těch střel, jak jsem hned počítal, tam bylo víc než sto! Pěkné!
Oproti všem předpokladům jsem byl už před půlnocí notně unavený, takže jsem šel spát. Hm... Ještě tam někde mezi tím musela být večeře! Takže jen krátce, motorest ve Starém Hrozenkově, smažák.
Druhý den, překvapivě dobře vyspaný, jsem trávil dopoledne opět značně neproduktivně, i přes několik pokusů pracovat na lodičkách. Z trápení mě zachránil až oběd v Trenčíně. Cestou jsme trochu bloudili, jeden most jsme přejeli třikrát, ale nakonec jsme přeci jen našli jakousi mýtickou Fandalovu restauraci. Akorát v ní nebylo místo. Naštěstí si místní strážci zákona či snad jen městské vyhlášky, přesedli k menšímu stolu, takže jsme tam přeci jen zůstali. Takže jen krátce... smažák.
Už mi to skoro připadalo, že takový Forever je vlastně nuda. Ale po obědě se to konečně začalo trochu hýbat. Začalo totiž kompo! Hned jako první se pouštělo demo Bad Apple na Sinclairu, taky zbrusu nové, mimo soutěž. Tak dík hoši!
Nejsem si jistý pořadím kategorií, ale to je celkem nedůležité. Řekněme, ze se začínalo grafikou.
První bylo Atari. Devět obrázků, líbily se mi dva. Breeze a Vintage 2077. Ten druhý obzvlášť. A nebyl jsem sám, protože kompo vyhrál. Spousty barev, zajímavý námět, žadná hodnotná kresba, spíš pečlivá práce s možnostmi Atari. A ejhle, autorem je náš PG! Gratuluji!
V grafice C64 vysoko nad ostatní čněl hned první obrázek jakési lišky. A taky vyhrál. Spousta barev, i když na druhý pohled je ta liška trochu šejdrem. Nicméně jeho technickou rafinovanost hodnotit nedokážu.
To dokážu trochu lépe u Sinclairu a zde bylo několik velmi pěkných obrázků, které skrývaly velmi dovedně grafická omezení hardware. Zvítězil po zásluze Madmax před 8bit Fury Road, které barvami přímo překypovaly!
V kategorii Other 8bit byly obrázky z Thompsonu (to je ten francouzský komp) a dokonce jeden na ZX81. Vyjadřovat se k tomu nebudu, páč tomu vůbec nerozumím. Nicméně můj favorit nevyhrál.
Další kategorie byla asi hudba. Asi. První ale bylo určitě Atari. Celkem jsem byl, jako začínající autor hudby, lačný po novinkách a inspiraci, celkem zklamaný. Nejlépe jsem hodnotil to, co se nakonec dostalo na druhé místo, podivnou poklidnou náladovou věc od PG.
A na druhé místo jsem dal "I Met You in Tokyo", kterou jsem přisoudil zcela správně Faktorovi a která nakonec vyhrála. Není špatná, ale IMHO není úplně dodělaná, a zdálo se mi, že i Faktor byl úspěchem trochu překvapen. Jediná další za zmínku stojící věc byla od Poisona. Myslím, že má ale v šuplíku lepší věci. Zbytek nestál za řeč.
Hudba z C64 mi přišla ještě nudnější a měl jsem opravdu problémy vytvořit jakési pořadí. Nepamatuju si z toho ani notu.
Na Sinclairu si rozhodně pamatuji na vítěznou "Stay Chiptuned", zbytek mi opět trochu splývá. Nejspíš za to může již dost ospalá atmosféra. Ta byla ovšem rychle probuzena přechodem na hlavní kategorie, Intro a Demo.
Takže. 1k Intro na Atari! Nejprve šla jakási plazma, sice jsem to nikdy nenapsal, viděl jsem to ale stokrát, takže nuda. Velmi se mi líbilo intro "Dark invitation". Nic technicky dechberoucího, ale mělo to atmosféru. Skončilo druhé.
A také se zmíním o vítězném Cubesexu od MaPa + PG. To jsem tedy nečekal. Moc se mi to totiž nelíbilo! Myslím, že jsem ho obodoval až jako třetí. Přinejmenším bylo upravené a celkem dlouhé. Další intra ve mně nezanechala hlubších stop.
Intra na C64 byla snad jen dvě a také spíš do počtu. A předem zmíním zajímavé patnáct bajtů dlouhé intro, či spíš grafický efekt, na PMD-85-3.
Proč předem? Protože po C64 byl Sinclair. A o tom je třeba se rozepsat. Obě intra byla pěkná, ale to vítězné, to jsem teda čuměl. Spirály jakési, v úžasných barvách, mělo to i hudbu, efekty se různě prolínaly, a vše hluboko pod 1k. Maso!
Co se týče plných dem, opět masivně zvítězil Sinclair. Jiné platformy ani tuto kategorii nenaplnily. Zato Sinclair měl čtyři kousky. Jeden byl celkem nevkusný (fuj) žert od Faktora. Cosi že Atari je jako špatné, no to jsme se nasmáli.
Další tři ale byla pořádná dema a byl to hukot. To bych teda do té šunky sinclairovské neřek! Nakonec vítězné demo "Ultraviolet" obsahovalo i pár obrázků v jakési záhadně barvené hires grafice. Autor to nebyl schopný ani na přímý dotaz vysvětlit, vypadalo to ale skvěle!
Tím autorem byl jakýsi Gasman, který prý pravidelně jezdí na Forever z Británie. Vlakem. No comment. Ale rozhodně umí!
V tomto okamžiku ještě ovšem příspěvky byly bez autorů a bez umístění. A program pokračoval dalším blokem soutěží. Ve vědomostní soutěži jsem svými pokoutnými metodami získal třetí místo! Tedy vlastně až páté, protože na prvních místech byly nějaké plichty. Nicméně diplom jsem dostal, takže OK. Zajímavá byla také hra s hledáním chyb ve screenshotech, autoři ovšem několikrát značně přecenili soutěžící. Ale nápad skvělý!
Také jsem se zúčastnil soutěže v hraní hry na C64 - Sam's Journey. Je to vskutku bombasticky vypadající hra á la Mario World, s vyloženě amigovskou grafikou. Velmi profesionálně udělaná věc. Prý to dělají tři lidi na plný úvazek víceméně rok. No jen tak dál!
Asi hodinu jsme taky strávili s Pepaxem a pár dalšími lidmi diskuzí o Japonsku, Pepax bude opět letos organizovat spanilou jízdu. Myslím, že mezi nové oběti patří Sillicon.
Ani tentokrát jsem nevydržel vzhůru příliš dlouho. Druhý den se toho již moc nedělo, samozřejmě se vyhlašovaly výsledky, ale to jsem už zmínil. Taky se loučilo, uklízelo a odjíždělo.
Ještě před odjezdem jsem ale zabředl krátký hovor s Nobym, autorem Bad Apple na Sinclaira. A zde již moje nákaza propukla naplno, od Foreveru už dva týdny každý den jen komprimuju a kompiluju. No, aspoň to přetavím na přednášku na Atariádě.
Zajímavá ovšem byla i cesta domů. Jednak jsme dali oběd. Krom toho, že to bylo opět ve Starém Hrozenkově a že to byl opět smažák, musím zmínit, že po velkém přemlouvání a za nemalých finančních obětí si s námi dal oběd i Zdeněk! Segedinský guláš!
Také jsme se cestou stavili ve "skleněném podvodním tunelu" v expozici Živá voda u Velehradu. Člověk tam sestoupí pod hladinu rybníka, na jedné straně má druhy ryb původní, na druhé straně druhy přes ČR migrující. Včetně dva metry dlouhých jeseterů!
Což byla taková pěkná tečka za tím naším výletem.
R0ger