ZB: Aha. A jak jsi tedy rostl dál?

BM: Nebylo to asi jednoduché. Ale vzpomínám si, že jsem si s tvou pomocí začal rozšiřovat obzory doslovně, tedy geograficky. Byli jsme spolu nejméně jednou za ataristy v Brně, ale především jsi mě naučil jezdit do Flopu v Rožnově. Hodně informací, včetně nové literatury jsem pak čerpal tam. Vybavuji si také jednu výstavu hardwaru, kde jsem poprvé viděl např. Portfolio nebo Atari TT.

Samozřejmě jsem neztratil kontakt ani s olomouckými ataristy. Navštěvoval jsem třeba Honzu, který už měl také ST a s bráchou jsme tam obdivovali ty suprové hry, které nebyly limitované několika desítkami KB RAM.

ZB: A jak jsi se dostal k ST ty?

BM: Protože já jsem byl už bez peněz, koupilo se ST v roce 1993 za bratrovy úspory. Bylo to Atari 1040 STE z rožnovského Flopu. Následně se ukázalo, že šlo o řadu s vadným řadičem ACSI, takže s ním nefungovaly pevné disky a podobná zařízení. Proto jsme jej o rok později prodali a pořídili jiné STE, tentokrát z JRC. To už bylo v pořádku, mám ho a funguje dodnes.

ZB: Na osmibita jsi ale nezapomněl, že?

BM: Je to tak. Osmibitové Atari jsem pak používal převážně pro hry, případně pro tvoření prográmků v Basicu. Na ST jsem zpočátku také hrál vybrané hry (např. Railroad Tycoon), ale později bylo určeno hlavně na práci. Zvláště díky výkonu procesoru, větší paměti a hlavně diskové kapacitě po pořízení harddisku.

Velmi smutnou událostí byl potom zánik Atari klubu v Olomouci. Na jeho činnosti jsem se polooficiálně podílel v posledním roce jeho fungování jako správce knihovničky a pokladník. Pak se skupinka nejvěrnějších začala scházet ve sklepní místnosti domku Standy Žaludka. Byl to takový neoficiální ST klub. Vydrželo nám to něco přes rok, než si Standa pořídil PC. To si ale pamatuješ, protože jsi tam také jezdíval.

ZB: Vzpomínáš si na konkrétní programy, které jsi k něčemu na Atari ST využíval?

BM: Tak určitě to byly textové editory, respektive procesory, konkrétně MAT. V té době jsem chodil na střední školu, takže pro vypracování různých úkolů, na středoškolské soutěže apod. se to hodilo. Dál jsem objevil tabulkové procesory, jako byl LDW Power nebo 3D Calc a začal jsem tvořit tabulky plné čísel a vzorců. Hodilo se to mimo jiné k různým finančním výpočtům. Nějaký čas jsem využíval i jednoduchý finanční program THE FINANCIER.

Později mě Honza zasvětil i do multimediálních věcí, jako grafika a zvuk. Takže jsem tvořil nějaké jednoduché obrázky (spíše technického zaměření) a různě jsem si hrál se zvuky - samplování, úpravy modulů apod. Co se týká konkrétních programů, vzpomínám si na Arabesque a Merlin. Abych nezapomněl, naučil jsem se i základy ovládání Calamusu.

ZB: Předpokládám, že další změny nastaly v souvislosti s přechodem na vysokou školu.

BM: Jedna věc se udála ještě před tím. Bratr pořídil Atari Jaguar - naši první herní konzoli. Ale novinky v oblasti počítačů u mě přišly až po nástupu na výšku, konkrétně v roce 1997. Nejprve jsem prostřednictvím Petra Šeby zakoupil použitého Falcona. Následně jsem na podzim na FreeConu v Plzni od kohosi koupil Atari Portfolio, taktéž z druhé ruky.

ZB: Portfolio, to je dobrá věc. Jak moc jsi ho využíval?

BM: Na té vysoké poměrně dost. Protože jsem musel bývat několik dní v týdnu v Praze, což bylo mé první odloučení od domova od dob internátu. Notebooky byly zcela mimo dosah z finančního hlediska, takže bylo Portfolio jediným použitelným prostředkem výpočetní techniky, když jsem nebyl doma. Tedy vyjma PC ve školních studovnách.

Využíval jsem hlavně jeho vestavěné aplikace. Nejvíce textový editor, kam jsem zapisoval některé poznámky z přednášek, ale hlavně jsem v něm tvořil seminární práce, později ale třeba i webové stránky.

Rád jsem ale využíval i funkce jako diář nebo databázi kontaktů. Nejednou jsem pak vytvořil tabulku. Tabulky a texty bylo doma poměrně snadné přenést do Falcona a dál s nimi pracovat. Portfolio jsem stále nosil s sebou.

ZB: Předpokládám, že internet jsi začal využívat na vysoké škole.

BM: Není tomu tak. S internetem jsem čile pracoval už na obchodní akademii. Taky mi Honza nebo Standa zajistili uživatelský účet na jednom linuxovém serveru olomoucké univerzity. A tam jsem se z Atari připojoval pomocí modemu, přičemž šlo například přes telnet spouštět e-mailového klienta. Školy, kde člověk studuje, mají totiž nevýhodu v tom, že jsou tam prázdniny a víkendy, během nichž se ke školnímu účtu dostat dost dobře nedalo.

ZB: Nevýhoda... No nic, nenech se rušit.

BM: Také jsem ve škole stahoval různý software pro Atari, ať už osmibit nebo ST. Ostatně jsem se naučil tvořit i ty webové stránky, čímž jsem si pak na vysoké mimo jiné vydělal na toho Falcona.

ZB: Setkal ses dříve se systémem Linux nebo MiNT?

BM: No to je těžké říct. Záleží také na tom, co přesně míníš tím slovem "setkal". Vzdáleně jsem nějak "pracoval" s Linuxem na serverech. Spíše to bylo papouškování jednoduchých příkazů, které mi někdo poradil. Skutečná práce s unixovým systémem byl až MiNT, který jsem měl nainstalovaný doma. Ale obojí přišlo kolem toho roku 1997.

ZB: Myslím, že jsi později věnoval hodně úsilí systému MiNT. Je to tak?

BM: Tak MiNT je mým hlavním operačním systémem na TOS kompatibilních strojích, ať už jde o Falcona, TT, FireBee nebo ARAnyM. Ale ty máš asi na mysli projekt OSMD. Oblíbil jsem si distribuci SpareMiNT, ale chyběl mi k ní instalátor, jaký jsme znali např. z KGMD. Proto jsem začal tvořit svůj vlastní, který z principu toho v KGMD vycházel. Tomu jsem věnoval dost času a mnoho věcí jsem se přitom naučil.

Samozřejmě už jen ladění takového softwaru, vzhledem k jeho povaze, je velmi časově náročné. Spuštění kompletní instalace několika set vzájemně závislostmi provázaných RPM balíků trvá na neurychleném Falconovi nebo TT i několik hodin. Pak člověk odhalí jednu chybku, opraví ji, a může spustit proces znovu.

Změny v novějších verzích jádra MiNTu způsobily, že původní způsob instalace již nelze použít. Navíc po smrti Franka Neumanna přestal být SpareMiNT (až na drobnosti) aktualizován a postupně zastaral. Jiná komplexní použitelná a aktuální distribuce zatím není.

Snad teď v souvislosti s vývojem MiNTu pro FireBee a spol. se začíná blýskat na lepší časy. Můj instalátor bude v případě potřeby adaptovatelný i na jiný balíčkovací systém. V každém případě mi práce na OSMD pomohla zjistit a prozkoumat mnoho věcí o unixových systémech, svobodném softwaru, a nepřímo tak napomohla k mému současnému zaměstnání - quality engineering v Red Hatu.

ZB: Tak to jsme skočili až do současnosti, ale mě by zajímalo, jak ovlivnil tvůj přístup k počítačům přechod ze studia do pracovního procesu.

BM: Ten přechod byl do jisté míry pozvolný. V roce 2001 jsem již během posledního semestru pracoval jako správce webu v TyfloCentru. Po škole mě tam pak zaměstnali na plný úvazek jako ekonoma a účetního. Postupně jsem převzal i správu sítě, včetně serveru.

Z hlediska počítačů ale nebylo až tak důležité to zaměstnání jako spíše poslední rok školy. Tehdy jsem přišel ke svému TT, tedy nejvýkonnějšímu Atari, a současně jsem přišel ke svému prvnímu PC. To jsem pořídil kvůli dokončování diplomové práce, protože jsem měl obavu, že bych se SW na Atari nebyl schopný některé požadavky na úpravu splnit. Dnes už vím, že kdybych nebyl líný naučit se TeX, měl bych tu diplomku ještě hezčí než z OpenOfficu.

Jinak pracovní proces přínesl více peněz pro Atari. Ale na druhou stranu, ruku v ruce s ekonomickým osamostatněním od rodičů, partnerským vztahem (následně manželstvím a pak i rozvodem), to vše způsobilo, že jsem měl na Atari méně času.

A ještě jedna věc vztahující se k přelomu mého studijního a pracovního života. Když už jsem měl všechny typy počítačů od Atari (8bit, ST, TT, Falcon, Portfolio), začal jsem se zajímat také o herní konzole. Postupně jsem tak pořídil Jaguar, 2600, Lynx, 7800 i 5200.

ZB: Tvým významným počinem bylo iniciování vzniku tuzemského internetového Atari portálu. Jak Tě to napadlo?

BM: Byl to logický krok. Se zarmoucením jsem sledoval, jak mnozí skalní ataristé odcházejí k PC nebo neumějí využívat to, co pro Atari existuje. Častým důvodem při diskusích bylo zmiňováno, že uživatelům chybí SW a informace v češtině.

Proto jsem se už několik let snažil napomoci situaci ohledně lokalizace překládáním GEMových aplikací pro ST kompatibilní stroje. Ale to neřešilo nedostatek informací. Proto jsem přišel s myšlenkou vytvořit web, kde budou soustřeďovány informace o Atari v češtině.

ZB: A jak to probíhalo od nápadu k realizaci?

K realizaci se mi povedlo získat pomoc Honzy Křupky. Nejprve jsme se porozhlédli po již existujících systémech správy obsahu, resp. redakčních systémech. Všechna volně dostupná řešení byla ale příliš složitá. Obsahovala funkce, které jsme vůbec nepotřebovali a naopak jednoduché věci, které jsme potřebovali, tam nebyly a museli bychom si je dopsat. Ale především výsledné stránky, které tyto systémy produkovaly, nebyly bez větších problémů zobrazitelné v tehdy dostupných webových prohlížečích na Atari (ST, TT, Falcon, ...)

To bylo klíčové, protože jsme nechtěli vytvářet něco, co nepůjde použít na Atari. Pro zveřejňování novinek, filtrování apod. nebylo možné uvažovat o provedení formou statických stránek. Závěr byl tedy logicky jediný - napsat si vlastní redakční systém.

Tak jsem se dostal k PHP a SQL. Naučil jsem se základy obou těchto technologií. HTML už jsem uměl. Jejich kombinací jsem pak sestavil primitivní, leč funkční jádro se všemi základními funkcemi.

Honza, jako studovaný programátor, pak po mě kód vyčistil a výrazně zoptimalizoval. Taky grafika je jeho zásluha. A až všechno tak nějak použitelně fungovalo a vypadalo, tak jsme to v dubnu 2006 spustili a po pár týdnech na Atariádě oficiálně představili a uvedli do plného provozu. Nyní běží na adrese www.atariportal.cz a řadí se mezi klíčové aktivity našeho nového Atari klubu.

ZB: Jak hodnotíš portál dnes a své usilí vynaložené na jeho vznik?

BM: Určitě nelituji, že jsem jej inicioval. Portál stále funguje. Těší mě, že se na něm objevují pořád nové příspěvky a že má své čtenáře. Některé části se staly velmi oblíbené, jako například kalendář akcí. Jiné (jako inzeráty) se naopak neujaly. Sebekriticky musím přiznat, že na portál už několik let nemám dost času. Většina práce s obsahem i kódem leží na Honzovi, kterému za to patří velký dík. Já jen zabezpečuji chod systému na serveru, doménu a podobné technické záležitosti.

Vytvoření portálu mě obohatilo o hlubší znalosti webových technologií, za což jsem rád. Nejvíc mě ale těší, že slouží svému účelu, ačkoli odliv Atari uživatelů v ČR a SR to nezastavilo.

ZB: Tvoje druhá významná aktivita dotýkající se Atari komunity u nás bylo založení nového Atari klubu. Proč jsi do toho šel?

BM: Těch důvodů bylo víc. Z části šlo o nostalgii. Říkal jsem si při dvacátém výročí zrušení Olomouckého Atari klubu a s blížícím se třicátým výročím jeho založení, že by se mělo něco udělat. Dále šlo o (v dobrém smyslu slova) závist, že například v Německu svůj klub stále mají. Byly zde ale i praktické důvody, jako potenciální možnost získání dotace či jiné formy veřejné podpory pro naše akce. Poslední kapkou byla ovšem věc velmi praktická - a to Atariáda. Jak si jistě vzpomínáš, v roce 2010 jsme přišli o tradiční prostory v Prostějově a začalo období nejistoty. Když jsem se do shánění prostor zapojil já, zjistil jsem, že jako oficiální (nezisková) organizace bychom měli větší možnosti a lepší podmínky pro získání zajímavých prostor.

ZB: Díky tvému usilí byl klub opravdu založen, a to na začátku roku 2014. Jak jej dnes hodnotíš?

BM: No, jsou tam hodně pozitivní věci i věci, které by se daly zlepšit. Dnes už např. víme, že pro získání (resp. udržení) prostor pro Atariádu 2015 hrála existence klubu důležitou roli. Na druhou stranu v otázce získávání nových členů bychom se měli stydět ve srovnání s původním Atari klubem, který neměl k dispozici internet ani jiné moderní prostředky.

ZB: Mezi tvoje aktivity patří i častá účast na zahraničních retro počítačových akcích jako jeden z mála z ČR. Proč investuješ svůj čas i finanční prostředky na tyto návštěvy?

BM: V návaznosti na předchozí otázku bych mohl říci, že tam jezdím reprezentovat náš klub. Ale tak snadno se z toho nevyvléknu, protože zahraniční akce jezdím mnohem déle než náš klub existuje. Jak už to tak bývá, důvodů je víc. Důležité ze začátku bylo, že tyto akce do jisté míry nahrazovaly pravidelné schůzky bývalých Atari klubů. V ČR ovšem bývaly jen dvě akce za rok - Atariáda a PLatariáda. Nabízela se tedy možnost zvýšit jejich četnost rozšířením záběru i o zahraniční akce. Čtyři zahraniční akce znamenalo šest akcí za rok, tj. průměrně jednou za dva měsíce.

Ačkoli se již rozvíjel internet, cítil jsem potřebu jet se podívat na různé novinky a zajímavosti osobně. Postupně jsem si tam našel nové známé a kamarády. Postupem času přibyl tedy další motiv - jezdit na akce, abych se setkal s nimi. Ačkoli nejsem programátor, grafik ani hudebník, a nemohl jsem se tedy účastnit soutěží v tvořivosti, začal jsem jezdit i na akce typu demopárty.

Dalším důvodem mého ježdění je, že na akcích bývá možnost koupit různé, staré i nové, věci pro Atari. Ačkoli to jde i po internetu, na akcích si to člověk může lépe prohlédnout a vyzkoušet. Navíc to tam bývá levnější, už kvůli poštovnému a zahraničním platbám.

ZB: Pravda, ty si vlastně myslím kompletíš Atari techniku.

BM: Máš pravdu, propadl jsem sběratelské vášni ohledně věcí kolem Atari. Soustřeďuji se ale na počítače a herní konzole plus příslušenství k nim. Ani videohry (typu Pong), ani herní automaty nesbírám.

ZB: Už mě další otázky nenapadají. Chtěl bys ty sám dodat něco kolem tvého života s počítači Atari?

BM: Zážitků, faktů i (zatím nesplněných) snů by bylo mnoho. Ale na to tu prostor není. To budu muset vydat třeba nějakou monografii mého života s Atari - nějaké komentované paměti...

-ZB-