Minule jsme si pověděli, že na základě společenské poptávky, tak říkajíc zespoda, vznikl v roce 1986 ATARI klub. Konkrétně se můžeme v materiálu Informace pro uživatele počítačů ATARI dočíst: "ATARI KLUB, který sdružuje uživatele počítačů ATARI, vznikl v květnu 1986; ke konci července měl 120 členů. Členství v ATARI klubu (dále jen AK) je v plné míře dobrovolné!"
Z první citované věty plyne, že za několik málo týdnů tomu bude právě 30 let, co otcové zakladatelé učinili potřebné kroky ke vzniku klubu. Ten získával velmi rychle na popularitě a noví zájemci, tedy členové, nezadržitelně přibývali. To mělo svá pozitiva, ale i negativa. Jednu nepříjemnou věc jsme nakousli ke konci prvního dílu. Mocenské orgány totalitního Československa totiž jakoukoli jimi neřízenou aktivitu, při které se sdružovali občané, považovali za potenciální bezpečnostní hrozbu.
Pan Dobromil Pavlík po letech vzpomíná, kterak byli vedoucí představitelé klubu nedlouho (cca měsíc) po jeho založení předvoláni do pracovny hlavního prokurátora. Tam byli nuceni vysvětlit, co bude náplní klubu, jak velkou členskou základnu má apod.
Klub touto "bezpečnostní prověrkou" naštěstí prošel. Mohl tak rozjet svou činnost, která spočívala v pořádání schůzek, vydávání zpravodaje a dalších aktivitách, kterým se budeme podrobněji věnovat v následujících dílech tohoto seriálu.
Z hlediska organizace se zakladatelé stále snažili ATARI klub nějak společensky ukotvit. Ve druhém čísle Atari zpravodaje klubu mikroelektroniky ZO SSM z roku 1986 se k tomu na první straně můžeme dočíst toto:
"Jak jsme Vás již informovali, dojde v blízké budoucnosti k našemu začlenění do organizace NF. Zahájili jsme konkrétní jednání s OV SSM, který nám bude garantovat a možná i částečně dotovat naši činnost v klubu. Po organizační stránce bude výhodné vytvořit jediný ATARI klub s celostátní působností. Jeho posláním by měla být organizační a metodická činnost, který by zabezpečovala racionální a vysoce efektivní hospodaření s informacemi, zejména s literaturou a počítačovými programy. Tato organizace by měla sjednocovat činnost uživatelů počítačů ATARI a měla by být jediným informačně metodickým střediskem pro všechny Ataristy ČSSR, včetně Ataristů z Prahy a ze Slovenska. Ve městech s více členy bude účelné vytvořit skupinky (sekce) uživatelů HC ATARI, které by mohly vyvíjet svou činnost i pod jinými složkami. Výbor klubu by se soustředil především na metodické vedení těchto sekcí, zajišťoval by vydávání tiskovin, programů atd."
Pro vysvětlení některé zkratky:
Začlenění do NF nebylo ještě dořešeno, když se objevil větší problém. Počet nových členů se nesnižoval, ba právě naopak. K tomu zřejmě přispěla smrtící kombinace - od 1. 7. 1986 začaly 8bitové počítače Atari se základním příslušenstvím prodávat některé prodejny Tuzexu, ale současně nebyla dostupná odborná literatura ani software.
Zoufalou situaci funkcionářů ATARI klubu odráží následující úryvek z Atari zpravodaje 1986/5:
"Nárůst nových členů klubu a příval až pětaosmdesáti nových žádostí o členství denně, vyvolal ve vedení AK Olomouc vážné obavy. Obavy tohoto druhu jsou logické a oprávněné, neboť zastřešení odborné činnosti půl druhého tisíce klubových členů v ZO SSM se stovkou řádných členů, se vymyká z rámce "přiměřenosti". (Pro ilustraci uveďme, že v době vzniku sdružoval AK necelou stovku členů). Koncem října začínalo být den ze dne všem jasné, že cesta tímto směrem již dále není možná!"
O všechny aktivity klubu se původně starala poměrně malá skupina funkcionářů či aktivistů (jak jsou označení v jednom zpravodaji). Já bych preferoval modernější označení dobrovolníci, protože práci pro klub věnovali nezištně mnoho svého volného času. Z mnoha důvodů přitom nešlo o práci jednoduchou.
Vezměme si jen to, jak se jim dařilo koordinovat činnosti na většině území Československa (přinejmenším od Vysočiny až po Vysoké Tatry) bez internetu a mobilních telefonů. Člověk musí obdivovat, jak zajišťovali tisk zpravodajů a jejich distribuci atd. atp.
Okolnosti urychlily plánovanou reorganizaci a představitelé klubu dostali nabídku, která obrátila jejich původní plán. Od decentralizace k centralizaci. Následujícím dopisem otištěným v pátém Atari zpravodaji z roku 1986 na straně 3 se původní výbor klubu s (neolomouckými) čtenáři de facto loučí:
"Byli jsme zaskočeni přílivem nových členů, a bylo nám jasné, že dosavadním přístupem věc nezvládneme. Rozhodovali jsme se již o decentralizaci klubu, která by nám umožnila dále vésti klub neprofesionálně, zvláště když podporu z vyšších orgánů jsme nedostali. Díky iniciativě kolegů z Bílovce jsme mohli jim předat vedení klubu se všemi závazky. Nezříkáme se další spolupráce, doufáme, že bude úspěšná. Přejeme novému vedení klubu vše nejlepší do další činnosti."
Dále pokračuje popis podrobností plánu, který byl zvolen:
"Působnost "Atari klubu" bude nadále spočívat v metodické činnosti ODBORNÉHO AKTIVU pobočky ČSVTS gymnázia M. Koperníka v Bílovci, v jejímž rámci se zřizuje KONZULTAČNÍ STŘEDISKO pro uživatele domácích počítačů ATARI (AK). Prostřednictvím členů odborného aktivu, kteří jsou de facto "vedoucími KRAJSKÝCH SEKCÍ AK", budou metodicky řízeny tzv. ODBOČKY AK, které jsou po organizační stránce samostatné součásti kterékoli základní organizace NF ochotné podporovat zájmovou činnost uživatelů domácích počítačů..."
Na další straně téhož zpravodaje pak najdeme náplň činnosti nového konzultačního střediska:
"Konzultační středisko uživatelů počítačů ATARI, které je zřízeno při pobočce ČSTVS gymnázia Bílovec, zajišťuje pro své členy:
K realizaci těchto záměrů využívá konzultační středisko databanku programů se sídlem v Prievidzi a redakční radu při pobočce ČSVTS gymnázia Bílovec. Programy z ústřední databanky jsou rozšiřovány mezi členy klubu bezplatně prostřednictvím vedoucích sekcí a jimi metodicky řízených vedoucích odboček AK..."
Úžasně vypadající až idylický záměr. Těžko říci, jak by se Atari scéna u nás vyvíjela, kdyby vše fungovalo, jak bylo slíbeno. Nevíme, co přesně stálo za neúspěchem tohoto lákavě znějícího centralizovaného plánu pro řízení československých ataristů z Ostravska. Jen z výše citovaného dopisu členům lze možná mezi řádky číst, že výbor olomouckého ATARI klubu nepovažoval zvolené řešení za nejšťastnější.
S jistotou však můžeme říci, že nové řízení "znárodněného" ATARI klubu nefungovalo. V prvních dvou olomouckých zpravodajích z roku 1987 o činnosti klubu nenajdeme prakticky nic. Zato na první straně Atari zpravodaje Olomouc 1987/3-4 čteme:
"Jak jistě víte, stála naše olomoucká organizace při zrodu ATARI KLUBU s působností pro celou ČSSR, mimo Prahu. V listopadu 1986 jsme navrhli rozdělení této, stále se rozrůstající organizace, na jednotlivé kluby. Tento návrh nebyl přijat a došlo k přeložení vedení pod ČSVTS v Bílovci. Dnes již víme, že toto řešení nepřineslo očekávané výsledky a sám vývoj nám dal za pravdu - došlo k rozdělení klubu. V současnosti víme, že dobře pracují v Košicích pod vedením Ing. Blaška, v Tlmačích pod vedením Ing. Burjaniva, v Uherském Hradišti pod vedením Bartošíka, v Liberci pod vedením Minčice, v Kralupech n. Vltavou pod vedením Ing. Kodery, v Hradci Králové pod vedením Rochla, v Krásném údolí pod vedením Adama a v Brně pod novým vedoucím. Je nutno také vyzvednout ty, kteří pro ATARI klub udělali hodně, ale okolnosti jim nedovolily dále pracovat - Dočekal, Král, Ing. Kučera, Burger a další."
Šlo o těžkou ránu, kterou provázelo mnoho emocí, zmatků a rozčarování. Proto je nutné ocenit, že i tak fungoval klub, nebo teď už vlastně samostatné kluby, dál. Jak se se situací rozhodli vypořádat v Olomouci, se dočteme dále na téže straně citovaného zpravodaje:
"Naše olomoucká část zklamaná prací Bílovce přechází v měsíci červnu pod SVAZARM. V Olomouci hodláme i nadále zachovat vytvořenou strukturu bývalých sekcí a metodicky řídit samostatné organizace v Šumperku, Bruntále, Přerově, Rožnově a Prostějově, která pracují vesměs také jako ZO Svazarmu. Vydáváme olomouckého zpravodaje, jehož třetí číslo právě pročítáte, a ve spolupráci s klubem v Tlmačích vydáváme publikaci Průvodce Assemblerem, dále připravujeme vydání Hexa kuchařky a dalších publikací. Doufáme, že ve spolupráci s ostatními kluby, které taktéž počaly vydávat literaturu a zpravodaje (Praha, Tlmače, Liberec), se mezi Vás dostanou tak potřebné vědomosti, které pomohou Vám všem k lepšímu využívání HC ATARI. Chtěli bychom apelovat na vedoucí klubů, aby ještě více informací poskytovali ostatním o své práci a hlavně plánech, aby naše práce se netříštila a nedublovala. Setkání na semináři v Tlmačích ve dnech 29. - 31. 5. a semináři v Brně 12. - 14. 6. jistě přispěje ke zlepšení koordinace."
A tak vznikl samostatný ATARI klub Olomouc. I přes zklamání plný elánu do další práce a kráčejíc vstříc zlaté éře ATARI klubů v Československu. Že se tento velký třesk neodrazil jen na mezilidských vztazích, dokazuje odstavec v materiálu "Kalendářní plán činnosti ZO Svazarmu-ATARI klub Olomouc na 1. pololetí 1988":
"Vrácení příspěvků z pobočky ČSVTS Gymnázium Bílovec na účet ZO Svazarmu-ATARI klub: Žádám Ty z Vás, kteří jste zaplatili dobrovolný příspěvek 100,- Kčs na účet pobočky ČSVTS Gymnázium Bílovec, aby svým podpisem vyjádřili souhlas s hromadným převedením těchto prostředků na konto naší ZO. Vzhledem k tomu, že se jedná o zanačnou částku cca. 10 000,- Kčs, věřím, že svůj souhlas zašlete v nejbližších dnech na adresu klubu tak, abychom mohli tuto záležitost vyřešit pokud možno ještě v letošním roce."
"Letošním rokem" byl přitom míněn rok 1987, na jehož konci (někdy po členské schůzi ze dne 5. 12. 1987) byl citovaný materiál formou dopisu distribuován členům.
Tak se tedy zformovala struktura ATARI klubů v Československu, jak už ji většina z nás pamatuje. V tomto místě naši historickou exkursi přerušíme.
Na úplný závěr zopakuji informace a apel z úvodního dílu. Historické bádání jsme započali poměrně nedávno na vlastní pěst. Přes vší snahu a nashromážděné materiály jsou ovšem mnohé informace neúplné, vzpomínky účastníků se leckdy liší a někteří z významných aktérů těch dob již žel nejsou mezi námi. Proto, pokud budete mít jakékoli další relevantní informace či materiály, které by mnou uvedené údaje upřesňovaly, doplňovaly či rozšiřovaly, budu rád, když se o ně podělíte.
Bohdan Milar