Protože jsem se na noc uklidil do auta, měl jsem tak možnost uvědomit si ráno pokles teploty venku, bylo jen trochu nad nulou. Brr, uklidil jsem se hned do sálu a do neděle z něj nevylezl. No, asi jsem si chodil do auta pro zde uložené jídlo, takže to není úplně přesné.

Během dne jsem se konečně pustil do dobrovolně přijatých povinností, což bylo vylepit v prostoru mé skromné plakátky A4 o naší Atariádě a pak vystavit věci k prodeji, a pokud chyběly, dopsat k nim také informační plakátky.

Měl jsem v nabídce Atari osmibitové magazíny z Německa v anglické řeči, stále čísla 1 - 5, neb další jsem zatím nekoupil. K tomu tři krabice se dvěma hrami, jak je loni poslal Marcus na zkoušku, což se moc nepovedlo.

Nově jsem nabízel výrobky Petra Stehlíka, jeho dvoujoystickový USB adaptér, vhodný zejména pro emulátory běžící na hostitelských strojích, a také PARCP-USB.

Nu, se svojí nabídkou jsem neuspěl, skoro stejně jako loni, s malou výjimkou. Již zmíněný Ellvis si koupil všech 5 čísel Atari magazínu, aby se seznámil, co se děje u konkurence. Získal jsem tak 15 Euro právě na letošní vstupné.

Jinak bída. Alespoň o ty joystickové adaptéry mohl být zájem. Tyto prodával také PCH, který jich loni koupil od Petra naráz dvacet kusů asi, že jako zajistí prodej pro C64 přívržence.

Stejně jako já, měl jich tady pět kusů, za stejnou či podobnou cenu. Plakátky vůbec neudělal, ale vystavil je na pultě bufetu, mezi jídlem. A tímto napůl utajeným způsobem prodal jeden kus!

Před polednem proběhla přednáška či seznámení s francouzskými počítači značky Thomson. A to stylově podané reálným Francouzem, zvaným Pulkomandy. Tyto typy osmibitů u nás byly prakticky neznámé, alespoň já se o nich dozvěděl relativně nedávno, před několika lety. Ovšem nyní se objevují příspěvky tvořené právě pro ně či na nich i na Foreveru.

Mohlo to být velmi zajímavé, ale asi bych potřeboval dopředu něco o nich vědět, abych rozuměl jen tak odborné anglické řeči bez titulků, ne úplně zřetelně podané přes reprodukční soustavu. Takže jsem sledování vzdal.

Poté bylo poledne a s ním ukončení a odevzdání na místě stvořených děl do RealTime soutěže. A následovala malá soutěž ve hře RUN CPC, provozované na stroji Amstrad CPC.

Jednoduchá hra, prostý průlet překážkami tvořenými z písmen abecedy. Nějaké špatné ovládání, ale to může také být jen moje výmluva, jakožto totálního nešiky zde. Některým se dařilo.

Vyznavače C64 mohla zaujmout následující technická prezentace STEREOinSID, čili doplněk pro jejich stroje.

Vyhánění lidí ze sálu před vybíráním příspěvků ve formě vstupného jsem prakticky zmeškal, neb jsem byl v té době zabraný do již zmíněné obchodní transakce. Najednou jsem se podíval kolem sebe a hle, zcela prázdný sál, což působilo dost podivným dojmem. Honem jsem utíkal do vedlejší haly postavit se na konec fronty. Taková ostuda, všichni na mě čekali! No, ne úplně, vybírání se ještě chystalo.

Nějak před půl čtvrtou odpoledne začal hlavní soutěžní blok v kreativní tvorbě na osmibitových počítačích. Jednotlivé kategorie měly pořadí Wild, RealTime, Music, Grafika čili obrázky, 1 KB intro, Demo.

RealTime vyhráli PG a MaPa. Ptal jsem se později Zdeňka PG, odhadoval jejich práci asi jen na tři až čtyři hodiny, což se mi zdá málo. Přece jen, udělali celé demíčko, ne jen obrázek či hudbu.

Tito dva šikulové vyhráli i kategorii Intro se svojí Barmanií. Zato obrázky byly tak trochu zklamáním, neb pro Atari nebyl žádný. Jako opravdu nulový počet příspěvků. I na C64 bylo letos obrázků méně než obvykle.

V hudbě byl PG na druhém místě, na prvním LiSu, myslím pro Atari. Nemůžu hodnotit, já elektronicky znějící hudbu nerad, takže se mi vesměs nic z této kategorie nelíbí. Počítače, ty jsou jaksi koncentrovaná elektronika. Ale osobní vkus také něco dělá, protože existují hudby na nich, které se mi líbí.

Tato hlavní část demopárty, jakou akce Forever od začátku je, skončila dost přesně v 18:00, ale pokračovalo se až do půlnoci přídavnými soutěžemi.

První měla již známé či zavedené jméno Walking Encyclopedia of 8-Bit Gaming.

Také již známé Show It! je vděčné pro obecenstvo, ale bývá problém najít dva kompletní soutěžní týmy dobrovolných soutěžících. Nyní ale byly dvě tříčlenné skupinky k dispozici, takže jsme se mohli dobře bavit snahou o mimické, čili beze zvuku, ztvárnění vylosovaných her dvěma členy družstev, třetí měl za úkol v časovém limitu hru určit.

Soutěž byla velmi vyrovnaná a muselo dojít k jejímu prodloužení pro možnost určit vítěze.

Jako třetí následovala nová věc, pod jménem Ear of the Defender. Opět kvíz na hádání her, ale jen podle jakýchsi citátů či výroků z her. Žádné obrázky, nápovědy, jen takové věty.

Vůbec jsem nechápal, jak lidé okolo mě dané hry určují, a cítil jsem se tedy velmi hloupě, ještě více než u ostatních kvízů. Jistě, stále platilo, že určované hry jsem vlastně podle jména vůbec neznal, ale mám určité pochybnosti, jestli bych byl schopný je poznávat, i kdyby ano.

Poslední před půlnocí byla také již známá zapeklitá hra Defender of Fort Horná Súča, v níž se mi, jako obvykle, též vůbec nedařilo. Ale dobře jsem se bavil, to je jisté.

Připomenu, hádá se hra či osobnost podle dvou až pěti obrázků, postupně zobrazovaných, když se nedaří hned správná identifikace.

Se skončením soutěžního programu prakticky skončila i sobota a přišla neděle. Pár míst u stolů bylo již vyprázdněných po těch, kteří již z akce odjeli, ale většina zůstala a nenechala se tím ovlivnit.

Já se například ocitl mezi skupinkou lidí u Atárka a multijoye, aktivita tato byla spuštěna na žádost dvou zájemců z jiného světa, tedy zřejmě nikoliv ataristů a ne česky mluvících. Jeden z nich byl pomocník Wotnaua při moderování akce.

Ah, tak toto je velmi špatně vyjádřeno. Nejde jen tak o pomocníka, jako spíše spolupracovníka, a ne snad o někoho anonymního, ale již řadu let zde činného Wotnauova dobrého kamaráda a kolegu ze skupiny DMagic, čili aktivistu z C64 světa, známého jako Jak T Rip, zkráceně JTR. Tento je z Německa a kromě DMagic se angažuje i ve firmě Protovision zaměřené na hry i hardware pro C64. A příští rok má postoupit na pozici hlavního organizátora C64 sekce.

Pouštěla se také nějaká dema na projektoru, ale to jsem už nesledoval, nebyl to organizovaný program již a já vůbec dost na této akci zanedbával osobní hovory s lidmi, neb jsem spíše sledoval bohatý program a zabýval se také v přestávkách mezi ním osobními věcmi.

Kolem druhé v noci jsem byl již hodně ospalý a tak, ke škodě věci, padlo rozhodnutí ulehnout. Ještě jsem se v hale před sálem zastavil na chvíli u debatního stolu před bufetem, kde seděla smíšená skupinka organizátorů a návštěvníků.

Ti druzí pronášeli názory o nutnosti zlepšit akci, ale snad protože jsem neznal celý kontext, jak se k tomu přišlo, zdálo se mi, jakoby chtěli změny jen pro změny samotné. Ovšem mohl to vyvolat problém se zrušenými nocležními místy, možná proto volání po jiné lokaci, pro mě překvapivě znějící.

Osobně nemám touhu po větším komfortu, tudíž jsem opravdu odešel spát. Nebo zkusil odejít. Venku byla zima, v autě byla zima, teploměr říkal -3.5 stupně, což je opravdu zima. Vzpomínal jsem na spaní v autě při -1.5 a říkal si, přece to vydržím, ale nakonec jsem se zvedl a odešel do sálu. A tam bylo teplo! Hehe, žádný další komfort jsem nepotřeboval a pěkně se vyspal pod svým stolem.

Asi v devět jsem se navrátil postupně k životu. Což nebylo nijak brzy, neb vyhodnocovací ceremonie měla začít v 10 hodin. Tato se protáhla do 11:50, na což ve skutečnosti ani všichni nepočkali, asi museli prostě odjíždět dřív. Takže docházelo i k podivným situacím, kdy si na začátku výherce vyzvedl své získané trofeje a ukázal se při tom na pódiu, ale v závěru, kdy měl dostat další cenu za něco jiného, už nebyl.

Po skončení opravdu Wotnau položil v noci diskutovanou a naplánovanou otázku na názory přítomných, co by chtěli zlepšit na Foreveru, jestli chtějí jiné místo a jestli by dali přednost většímu komfortu za cenu vyššího vstupného, což bylo odhadnuto na 20 Euro.

Osobně mě inspirovala připomínka kohosi ohledně možnosti propagovat Forever na jiných akcích. To mi připomnělo moje skromné plakátky pro Atariádu, které vyvěšuji právě na Foreveru, protože už je známý termín. Jenže, stejně tak dobře může přece existovat neutrální plakát, bez přesného data. No proč mě toto nenapadlo už dávno?

Kolem poledne pak již začalo opravdu houfné mizení. Já jsem sebral odhodlání a šel si zkusit promluvit s přívržencem ZX Spectrum Gasmanem. On je totiž opravdový uživatel jazyka anglického, neb je obyvatel Anglie a sem jezdí pravidelně každý rok.

Prakticky jsem za ním zašel snad jen podruhé, neb mi jaksi chybí společná řeč, a tím nemyslím národní jazyk. Loni jsem se ho šel krátce přeptat na podrobnosti o jeho hudební prezentaci, nebo tedy videa ohledně propojených ZX za účelem generování velkolepé hudby.

Nyní jsem zkusil komunikovat jen tak bez tématu a ono to šlo. Je to asi príma kluk, jen škoda, že nepatří k nám.

Před odjezdem jsem si honem vyprosil předposlední vyvěšený plakát letošní akce, poslední ze vstupních dveří do budovy si pak bral Bohdan.

Nu a poté jsme s Bohdanem, jako jedni z posledních mimo organizátorů, ve 13:50, odjeli. Nikdo nás tu ještě nevyhazoval, ale my měli další plány, jako stavit se po cestě u Petra Stehlíka doma.

Co ještě říci k akci. Tak změnou byl způsob volby tématu pro příští rok. Organizátoři nabídli možnost přispět svými návrhy všem přítomným, a to jejich napsáním na zadní stranu hlasovacího listu.

V pátek se pak objevila informace na internetí prezentaci akce, jak to dopadlo. Tři návštěvníci, Pepax, Brainstorm a twh, využili tuto možnost a poslední návrh se organizátorům tak líbil, že jej přijali za svůj.

Jeho znění je Mad Max - The 8-Bit Road, tak k tomu by snad už nějaký obrázek šel vymyslet. Co se týče mě, snad bych se měl konečně na nějaký ten film podívat. Léta vím, že existují, ale dosud je vlastně neznám.

Co mi došlo, že ze zavedených zvyklostí zmizelo, byla, či vlastně doslova nebyla, propagace maďarských vyznavačů Commodore C64 jejich setkání Arok ve formě tištěných materiálů a dema daného do soutěže ve formě pozvánky. Nicméně Arok se stále má konat podle dodatečných informací získaných pomocí Google.

O zavedení bufetu a jeho pozitivním vlivu na průběh akce jsem se již zmiňoval.

Někteří známí lidi chyběli, jiní noví přijeli, nemám kompletní seznam.

Počet platících návštěvníků nebyl zatím zveřejněn, nicméně díky poštovnímu dotazu a ochotě jsem získal informací znějící okolo 75 lidí. Zajímavé, je to asi pořád stejně, i když se návštěvníci částečně obměňují.

Závěrečná každoročně opakovaná myšlenka: Kdo nepřišel na akci jen proto, že se mu nechtělo, udělal velkou, strašlivou a fatální chybu.

-ZB-