Defender of the 8 Bits
Horná Súča 18.-20. 3. 2016
Při přemýšlení nad nedávno proběhlým sedmnáctým ročníkem akce Forever mě jako první napadá několik nepříjemných projevů starého Zákona schválnosti či snad nových, komplexnějších Murphyho zákonů.
Mělo nás jet pět z naší skupinky na střední Moravě, leč na poslední chvíli onemocněl Tonda. Vzít své auto plánovali Robert a Honza, tudíž jsem již nepočítal se svojí Felicinkou jakožto zbytečným dalším vozidlem na náš počet a rozhodl se rozumněji přidat se k někomu z nich.
Leč ouha, v pátek po ránu, v době mého klidného balení, zavolal mi Honza takovou legrační informaci o nutnosti vyzvednutí balíků s mikrofonní a podobnou technikou v Olomouci před 13:00 a jejich doručení na akci před 20:00.
Tato veselá zpráva mě málem zdrtila tíhou zodpovědnosti na mě takto uvalené. Nebyl jsem a nejsem organizátorem této obrovské akce a najednou toto!
Bylo nutno posunout oběd a z klidného balení se stalo zběsilé. A rychle upalovat do Olomouce, protože samozřejmě právě tento pátek musela Honzíkova maminka odejít z domova v jednu hodinu, v důsledku naprosto nečekaných rodinných důvodů. A bez ní bych se do bytu pro věci pochopitelně nedostal.
Toto se podařilo stihnout a následně již bylo možné uzemnit Bohdana mým časným příchodem a oznámenou nutností rychlého odjezdu. Jistěže o ničem nevěděl, však mu to také nebylo řečeno.
A jak jinak, právě předchozí den, čtvrtek, se nějak děsně zdržel v práci, takže byl vůbec rád, že se dostal domů. Nemluvě o možnosti sbalit nějaké věci na cestu, či udělat trochu práce dopředu, aby jí bylo v pátek méně.
Taková situace s prací není naprosto pro Bohdana běžná, normálně má pravidelnou a předvídatelnou pracovní dobu, či přímo snad i trochu upravitelnou pro jeho potřeby.
V pátek sice pracoval z domu, ale pracovat prostě musel a teprve po práci se mohl začít, jako já uspěchaně, balit.
Shrnuto, odjezd byl vykonán asi v 18:00 a příjezd 20:02, chviličku po začátku oficiálního zahájení. Které se zahájilo, inu bez té techniky, co jsem právě vláčel po sále ve velké kabele.
Měl jsem z toho velmi špatný poct, ale Wotnau mi hlavu neutrhl, byl rád, že ty věci vůbec dostal na další program akce.
Později při rozkládání našich věcí se mě Bohdan zeptal na elektrické kabely, to jest prodlužky, a já si v tu chvíli s velkým zděšením uvědomil, cože to opravdu zůstalo doma při tom urychleném odjezdu. Takové důležité věci! Naštěstí Bohdan jednu nouzovou s sebou měl a s tou jsme, kupodivu, přežili.
Nějaké problémy, snad ani o všech nevím, pronásledovaly i organizátory akce. Během večera uživatel ZX Spectra zvaný Ellvis, který již není oficiálně organizátorem akce, ale stejně pro ni hodně dělá, takže je asi otrokem akce, obcházel lidi ohledně objednaného ubytování v budově.
Později jsem se dozvěděl o chybějících čtrnácti místech z těch zamluvených. Ou! Toto informování a omlouvání se za věc, kterou osobně nezavinil, to mu vůbec nezávidím. Na ubytovně teď mají skupinu lesních dělníku, nikoliv tedy lidi bez vlastního bydlení, jak se začaly tvořit nesmyslné fámy, naprosto nevím odkud.
Tohle bylo vysloveně nepříjemné pro lidi, kteří s ubytováním počítali. Jako náš Robert, který si svoje věci na nouzové spaní nebral. Naštěstí se nějak domluvili s Honzou, který měl objednanou postýlku mezi prvními, ale i své spací potřeby s sebou, takže je Robertovi poskytl.
Horší to bylo s jinými, kteří pak opravdu odjeli ještě v pátek pryč, jako třeba náš známý atarista ze Slovenska Igi. Škoda. Podle informace od Ellvise nakonec chybělo sedm postýlek a pro čtyři nešťastníky z těch sedmi organizátoři odněkud sehnali spacáky na zapůjčení.
Také jsem si všiml, že jaksi nevidím obvyklé parádní či vůbec žádné plakáty pro akci. A u placení vstupného se pokladní, jeden z nich opět Ellvis, omlouvali pro chybějící vstupenky.
Plakáty pak byly vylepeny po sále i přístupové trase k němu jako normálně krátce po zahájení hlavního soutěžního bloku. Jen byly menší než obvykle.
A poté Ellvis roznášel jednotlivě všem lidem vstupenky a takové ty nálepky, které také k nim běžně dávají.
Takže zmíněný protiva Murphy měl do určité míry svůj neblahý vliv, ale navzdory jemu zde byly i dobré a výborné věci. Jako například počin významného C64 aktivisty, známého jako PCH, který nahnal nějaké své známé do provozování jakéhosi bufetu, pro který byla využita zde pro takové účely již zařízená příhodná místnost.
Později mi vysvětlil jeho důvody pro tento rizikový podnik s dovozem spousty jídla. Totiž vadila mu již silně běžná nepřítomnost spousty návštěvníků akce v poledne i večer kvůli pochůzkám a pojížďkám za jídlem v okolí.
A ono to zřejmě fungovalo, opravdu znatelný odliv lidu z místa akce nebyl vidět, to jsem si všiml i já. Zato u bufetu se sedělo pořád. A všichni, co jsem s nimi mluvil, chválili jídlo jako velmi dobré. V nabídce byly jednoduché věci jako utopenci, ale také kompletní jídla na oběd, například řízky.
Nekonal se také nedostatek stolů jako někdy v minulých letech. Jejich zásoba byla k dispozici v hale před schodištěm a sálem. Spíše mohl být problém s místem v sále pro ně. V době našeho příjezdu bylo již silně plno a tak jsme si umístili ten náš docela dopředu.
Trochu jsem měl obavy, že již ubíráme místo pro židličky před plátnem pro shromáždění lidu na soutěže, ale nakonec to dopadlo dobře - nebyl tam nával, spousta lidí asi zůstala prostě sedět u svých stolů po sále.
Robert a Honza přijeli později po nás a dali si další stůl vedle. Nebylo to špatné umístění, neb bylo lépe vidět dění na pódiu, srovnáváno s našimi obvyklými pozicemi vzadu. Plus, přidali jsme se tak vlastně k výpravě z Čech, která dorazila ve složení Fandal, PG a MaPa.
Seděli v hlavní podélné řadě u levé strany sálu a my navázali na již počatý jedním stolem kolmý výběžek od nich směrem do sálu. Takových větví k hlavní řadě již bylo po sále více.
Novinkou byly stoly kulaté, u kterých si sice nejsem jistý, jestli nezabírají neefektivně hodně místa, ale jak víme, na síťové hry jako dělané. Některé skupinky jim zřejmě daly přednost, pokud tedy tyto stoly nebyly prostě již na sále. Ale v hale jich bylo v zásobě ještě víc.
K tomu bych ještě podotknul jako zajímavost, tento dostatek stolů nastal právě, když jsme si pro jistotu přibalili do auta poměrně neskladné nouzové dva skládací stoly od Bohdana. Ony jsou velmi nepevné, prohýbají se již pod jednou knihou, ale když není nic jiného, tak poslouží. Tady, naštěstí, nakonec sloužit nemusely.
A teď zpět k dění na sále. Co se týče samotného málem zmeškaného zahájení, nejdůležitějším na něm pro zájemce o účast v kategorii RealTime bylo vyhlášení jejího tématu, tedy "some motive from Defender of the Crown, Arrows and Swearing". To jest příspěvky měly obsahovat všechny tři zmíněné věci. Slovo "swearing" má dva, dost odlišné významy, oba byly použitelné.
Z našich lidí se do tvorby pustili společně PG a MaPa a pro jejich účel se jim hodil více význam "klení".
Všichni ovšem mohli obdivovat aktuální kostým moderátora Wotnaua. Vzhledem ke hře inspirující letošní téma akce, ustrojil se jako rytíř oblečený do bílého přehozu s červeným rovnoramenným křížem. Pod ním zřejmě rytíři nosili drátěné či kroužkové brnění, nebo spíše se tomu říkalo oblečení, neb rozhodně nešlo o typické plátové brnění.
Po nějaké přestávce následovaly dvě méně významné soutěžní hry, to jest bez honosných cen a poct pro vítěze. Jako první obrázkový kvíz s dlouhým jménem "Who Shot the Innocent Screen".
Zde bylo úkolem identifikovat hru na základě výřezu z nějaké její obrazovky, a to relativně malého bych měl dodat, nebo také rozpoznat na kompletní obrazovce drobné grafické úpravy jejich originální podoby. Opět, často dost drobné úpravy.
Druhá soutěž byla akční s joystickem, to jest podobně jako již dříve s hrou Commando byla puštěna podobná "Who Dares Wins II", opět se zakázanou střelbou. Nikoliv nelogicky dostala jméno "Bullet Dancer".
Jakkoliv se to nezdá, je možné proběhnout bez použití střelby minimálně do druhé úrovně. U přechodu mezi úrovněmi je to takové trikové, nelze prostě proběhnout branou, jak jsem se marně pokoušel já.
Ono to dál nepustí, dokud po place pobíhají ti zmetkové, totiž protivníci. Oni časem z obrazovky zmizí, když se jim uhýbá dost dlouho, není třeba je postřílet, divné. Kdežto kdo zůstane trčet v bráně, nakonec v ní bídně zhyne!
Poté, tedy s přestávkou, usedl na židli u promítacího stolu Factor6 a pouštěl sérii dem z posledních dvou let na několika osmibitových strojích, vybráno z různých demoakcí ve světě.
Pátek přešel nepozorovaně do soboty, zatímco se lidi dobře bavili. Když jsem odcházel spát, spousta jich byla ještě vzhůru a tak i zřejmě dost dlouho zůstali.