Jelikož se poslední výpravy do německého Lengenfeldu nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit tradiční kronikář Zdeněk Burian a já jsem nebyl dostatečně ve střehu, demokraticky bylo rozhodnuto, že reportáž z Fujiamy budu muset chtít napsat já. Jedním z důvodů bylo také to, že jsem se této akce zúčastnil poprvé a vznikla tak mylná domněnka, že bych toto pojednání mohl uchopit z nového, nevšedního úhlu.
Původním záměrem bylo jet dvěma vozidly v sestavě Fanda+PG+Poison a Krupkaj+Zdeněk Burian. Když z výše uvedeného důvodu odpadl ZB jakožto obvyklý účastník, Krupkaj navrhl, že bychom mohli jet všichni jedním autem, a to Františkovým, s tím, že on se dopraví z Olomouce k němu. Dohodli jsme se na čase odjezdu od Františka ve čtvrtek v 9:30 dopoledne (jelikož akce tentokrát byla o den prodloužena).
Ve shodě s Fandovým varováním Honza dorazil zhruba s hodinovým zpožděním, což ale průběh cesty nijak významně nenarušilo, protože jsme všichni měli tak nějak pružný harmonogram. Ke mně tedy Fanda s Honzou dorazili asi kolem jedenácté hodiny a pak jsme vyrazili do Kutné Hory, bydliště slavného hudebníka a vládce světa Poisona. I přes různé objížďky jsme asi v půl jedné úspěšně dojeli na místo (z mého pohledu) prvního "mezipřistání", kde Poison obsadil větší polovinu do té doby téměř prázdného kufru Fandova kombíku. Na základě předchozích zkušeností jsme Poisona usadili na přední sedačky, protože vzadu se mu dělá šoufl.
A vyrazili jsme na Prahu, kde byla naplánována další zastávka, tentokrát obědová. Na mé doporučení jsme se naobědvali v IKEE Černý Most, kde jsme si dali mé oblíbené švédské masové kuličky (které ale Fandala nijak zvlášť neoslovily), především jsme ale ušetřili nějaký čas oproti potenciálnímu obědu v běžné restauraci. Po 14. hodině jsme z Prahy vyrazili na Teplice, jelikož Fandal se chtěl vyhnout neoblíbeným cestám přes západnější hraniční přechody. To bohužel nebyl nejšťastnější nápad, neboť jsme si kvůli tomu poměrně výrazně prodloužili trasu a nakonec jsme dokonce projížděli mým rodným městem Most a následně si naplánovali nákup zásob v Chomutově.
Teprve před pátou hodinou odpoledne jsme překročili hranice do Německa, kde nás však naštěstí už čekala jenom krátká trasa. Cestu jsme si navíc zkracovali hraním slovních her, především slovního fotbalu na téma "hry na Atari" a dále originální hry "Uhodni herní postavu", kdy se jednomu z hráčů kladly otázky typu ano/ne ohledně herní postavičky, kterou ztvárňoval. Kdo uhodl, hrál postavu v novém kole.
Na místo akce jsme dorazili kolem půl sedmé večerní. Na místě už bylo celkem živo, nacházeli se tu převážně účastníci z Německa a několik málo jiných státních příslušníků (postřehl jsem jen jedno auto z NL). Vyřešili jsme si spaní obsazením jednoho z volných pokojů v horním patře budovy a po zbytek dne si prohlíželi místo akce, zejména pak předměty, které byly k zakoupení na pódiu velkého sálu místního kulturního domu, kde se Fujiama tradičně koná. Poisonovi se nějak podařilo zdarma získat dvě čísla německého časopisu Return, který se věnuje retropočítačům, v nichž byly články o jeho báječných a nedostižných hudebních albech. Z počátku si jenom prohlížel obrázky, v sobotu si pak od rodilého mluvčího nechal i přeložit jejich obsah.
Někdy v té době jsme také řešili velmi zajímavou kauzu "varná konvice", jejímiž hlavními protagonisty byli fyzicky nepřítomný Zdeněk Burian a přítomný Krupkaj. Šlo o to, že ZB byl přesvědčený, že v Lengenfeldu se žádná varná konvice nenachází, což však bylo vyvráceno ihned po našem příjezdu. Zdeněk tuto skutečnost přirovnal k zázrakům typu zrození života nebo tunguzský meteorit. Zájemci o podrobnosti nechť se informují u obou jmenovaných. Večeři jsme odbyli z čerstvě nakoupených zásob a spát jsme šli povětšinou krátce po půlnoci.
Druhého dne ráno jsme se po snídani věnovali hraní her, povídání a takovým těm běžným činnostem, které se na podobných akcích provádějí. Kolem poledne padlo rozhodnutí, že se pojedeme do města najíst a případně nakoupit. Protože si Fanda už předtím dal nějaké pivo, stejně jako zbytek naší české party s jedinou čestnou výjimkou, cestu do města jsem ve Fandově voze odřídil já (chcíplo mi to jenom 2x!).
Skončili jsme v restauraci, kterou znal Fanda už z minulých let. V té jsem poprvé okusil, jak chutná smažený řízek s omáčkou, kteroužto neobvyklou kombinaci Němci připravují. Nebylo to špatné, ale myslím, že doma nic podobného zavádět nebudu. Poison (mimochodem jsem zapomněl uvést, že i on se Fujiamy účastnil poprvé) byl posléze znechucen vysokými cenami, kterými se vyznačuje německé pohostinství, a do žádné další restaurace v Německu jsme ho pak už nedostali.
Po obědě jsme se vrátili na místo akce a opět se věnovali obvyklým "párty" činnostem. Později odpoledne jsme s Poisonem zjistili, že jsme trochu podcenili zásobení jídlem, a přesvědčili Františka, aby nás vzal do města na nákup. Do centra jsme dorazili kolem 18:00 a tehdy začala naše neplánovaná prohlídka poklidného německého městečka. Zjistili jsme totiž, že na náměstí ani v jeho blízkém okolí se nenachází žádný obchod s potravinami, a tak jsme se vrátili k autu, s tím, že zkusíme zajet trochu dál, do míst, kde v běžném českém městě najdeme supermarkety. V těchto místech se ale na žádnou světovou stranu nic podobného nenacházelo a po marném asi hodinovém pátrání jsme naši misi vzdali a vrátili se opět do kulturáku.
Dorazili jsme akorát včas, protože se právě jedna skupina účastníků domlouvala na hromadné objednávce dovozu večeří. Připojili jsme se tedy k nim a asi po hodině jsme si tak mohli dopřát vydatný pokrm, pouze Poison opět přebral a i přes varování si objednal pizzu, která prý byla dost hnusná. To my s Honzou jsme si dali gyros s pita chlebem a zeleninou a moc jsme si pochutnali. Co měl Fandal, to už přesně nevím, ale ani on si nestěžoval.
A znovu jsme si zahráli pár her, mimo jiné jsem všem z naší výpravy ukazoval rozpracovanou verzi naší hry RGB, kterou jsme s MaPou připravovali pro soutěž ABBUC Software Contest 2014, a také jsme si všimli jednoho nepřehlédnutelného člověka, který pracoval na konkurenčním projektu Dimo's Quest, a správně jsme usoudili, že jde nejspíš o autora. Další sondování však proběhlo až v sobotu, zbytek dne proběhl poklidně a opět jsme se odebrali do naší ložnice kolem půlnoci.
V sobotu na místo konání dorazil také Thomas (twh) z Mnichova, kterého jsme očekávali už o den dřív. V jeho autě jsme se vydali na návštěvu jeskyně, která se nachází nedaleko Lengenfeldu; kvůli objížďkám a práci na silnici jsme však od původního záměru upustili a namísto toho jsme se jeli podívat na Goltzschtalbrucke, největší cihlový most na světě, přestože Fanda s Honzou už u této monstrózní stavby v minulosti byli. Rozměry železničního mostu byly každopádně působivé, a pokud se někdy dostanete do Saska nedaleko českých hranic, určitě vás návštěva této technické památky (která je stále v provozu) nezklame.
Vrátili jsme se do Lengenfeldu a navštívili místní supermarket (který se zde k našemu překvapení skutečně nacházel, a ani ne moc daleko od centra), k němuž nám předtím cestu ukázal a zcela nesrozumitelným německým dialektem popsal organizátor akce na mapě (protože anglicky neumí snad ani pozdravit). Tam jsme si doplnili zásoby a nakoupili dárečky pro další rodinné příslušníky a pak už jsme se vrátili na Fujiamu.
Oběd jsme tentokrát vynechali, protože na odpoledne bylo naplánováno grilování pro všechny účastníky na travnatém pozemku u kulturního domu. Přestože chvílemi trochu zapršelo, u grilu se sešli téměř všichni přítomní a vyfasovali zde dobrou klobásku v housce, a to v libovolném množství. Někteří troufalci si dali i čtyři, já jsem skončil u tří a měl jsem dost. Bylo to každopádně fajn a určitě se nenašel nikdo, komu by se tato nutriční vsuvka nelíbila. Během grilování jsme také zapředli řeč s již jmenovaným autorem hry Dimo's Quest, který je na ataristických fórech znám pod přezdívkou 8bitjunkie.
Ukázalo se, že je to příjemný a inteligentní chlapík s rozumnými názory, který uvedenou hru původně vydal pro počítače Amiga již v první polovině 90. let. Mimo jiné se v dřívějších dobách zásadním způsobem podílel také na hře Masterblazer, což byla vlastně konverze známé hry Ballblazer od Lucasfilm Games. Jeho aktuální projekt pro naše malé Atari každopádně všichni, kdo měli možnost ho vidět nebo si zahrát, oceňovali, je to opravdu hezká a zábavná hra, a i když do termínu ukončení příjmu příspěvků do letošního Software Contestu nestihl dokončit finální verzi, určitě to byl jeden z favoritů na přední příčky (vy už výsledky jistě znáte).
Po návratu do hlavního sálu se hrály multijoyové pecky, jako Červi(i), Helicops, Mashed Turtles a další, na projekčním plátně, přičemž ve špičce bylo připojeno až 12 hráčů. Honza při té příležitosti prakticky otestoval svůj nový hardwarový projekt MultiJoy Hub (který je rovněž přihlášen do soutěže ABBUCu, ovšem samozřejmě do hardwarové části), umožňující vytvořit ze dvou rozhraní MultiJoy8 jedno pro 16 hráčů (případně ze dvou čtyřportových MultiJoyů jeden osmiportový).
Během večera jsme také zhlédli čerstvě dokončený port známých PC her Tyrian a Jazz Jackrabbit (v open verzích) pro Falcona s rozšířením CT60. Překvapilo nás, že konverzi autor dle svých slov provedl až na samotné akci, přesto všechno šlapalo jak hodinky. Bylo toho za sobotu docela dost, takže do postelí jsme šli příjemně unaveni a plni pozitivních dojmů.
Nedělní ráno už bylo ve znamení balení a loučení, protože jsme domů chtěli vyrazit brzy. Z Lengenfeldu jsme vyjížděli kolem půl jedenácté a Fandal se rozhodl jet směrem na Drážďany a následně v ČR najet na D8 a po ní dojet do Prahy. Ve 12:15 jsme už byli na hraničním přechodu v Petrovicích na obědě, kde jsme si po hlavním chodu dopřáli i obligátní dezert (kluci měli poháry, já jako obvykle palačinku).
V další části cesty jsme si znovu zahráli oblíbené slovní hry, navíc jsme hru "Uhodni herní postavu" upgradovali o hádání nejen hlavního hrdiny, ale i jakéhokoli jiného významnějšího prvku ve hře, např. mapy trasy ve hře The Great American Cross-country Road Race. A to už byl fakt mazec! V Praze jsme byli krátce po třetí hodině odpoledne a po další zastávce v Kutné Hoře jsem kolem 17:00 konečně dorazil do svého dočasného bydliště nedaleko Přibyslavi.
Moje celkové dojmy z akce byly veskrze pozitivní. Místo konání je na příjemném klidném místě, účastníci jsou kultivovaní a milí, nedochází zde k žádné nadměrné konzumaci alkoholu a s tím spojeným nepříjemnostem a mohu s klidným srdcem návštěvu doporučit každému, kdo o ní uvažuje. Jestli nenastanou nějaké nečekané komplikace, příští rok se rád opět zúčastním.
PG