aneb Kterak kdysi kluby zanikly a my jsme nyní, ve snaze založit si náš vlastní, nad novým občanským zákoníkem zvítězili
Atari kluby byly zvláštním fenoménem ve 2. polovině 80. let 20. století. Mám k nim velmi osobní vztah. Jsem totiž člověk, který se z přirozenosti nerad sdružuje, zvlášť když jde o různé nucené aktivity typu pionýr apod., ve kterých jsme tehdy byli organizováni. Atari klub mi poprvé ukázal, že se můžu spolu s jinými lidmi věnovat něčemu, co mě opravdu baví.
Oficiálních Atari klubů existovaly po celém Československu desítky a dohromady měly tisíce členů. Fungovaly zpravidla jako součást (např. tzv. základní organizace) Svazarmu, Svazu socialistické mládeže (SSM) či jiné organizace v rámci Národní fronty. V první polovině devadesátých let však většina z nich z různých důvodů ukončila svou činnost.
Ti, kdo zůstali počítačům Atari hardwarově či srdcem věrní, se pak sdružovali většinou neoficiálně. Od druhé poloviny 90. let se začaly pravidelně objevovat různá méně častá, ale o to větší setkání ataristů, včetně akcí mezinárodních. Od pravidelných (týdenních či měsíčních) schůzek klubů, sdružujících ataristy v určité lokalitě, jsme tak během deseti let přešli na většinou roční setkávání skalních příznivců Atari ze širokého okolí na různých místech po Evropě.
Kouzlo Atari klubů mi ale stále chybělo. Někdy od roku 2012 jsem se navíc začal intenzivněji zaobírat historíí někdejších Atari klubů. Ze starých zpravodajů a jiných zdrojů jsem získal podrobnější představu o období a okolnostech vzniku Atari klubu v Olomouci a potažmo celého tohoto hnutí v Československu.
Ne, že bych si s tou myšlenkou nepohrával již dříve. Ale zřejmě právě v době, kdy jsem se při bádání nad starými texty, fotkami a vzpomínkami vracel do zlaté éry klubů, uzrála ve mě myšlenka tuto tradici oživit a dát stále přežívajícím aktivitám kolem dnes již historických počítačů opět punc oficiality.
Začal jsem tedy bádat, jak by to šlo zařídit, co je k tomu potřeba apod. Při pátrání jsem také zjistil, že se některé Atari kluby v 90. letech transformovaly na občanská sdružení, z nichž některá dosud (aspoň formálně) existují. Jedna z myšlenek tedy byla také se vydat cestou občanského sdružení.
Současně jsem ale věděl, že se připravuje nový občanský zákoník, který bude celou oblast nestátních neziskovek měnit. Protože se v oblasti neziskových organizací dlouhodobě pohybuji (jak v profesním tak soukromém životě), jsou mi tato témata blízká.
Vyčkával jsem tedy, jak se legislativa vyvine a v mezičase začal hledat podporu pro svou myšlenku mezi ostatními ataristy. Ukázalo se, že někteří smýšlejí podobně a znovuzrození oficiálního klubu by chtěli. Jiní přistupovali k věci pragmaticky a ptali se, co přesně (mimo dobrého pocitu) budeme mít z toho, že se musí klub nějak založit a potom zajišťovat jeho chod, administrativa apod.
Nakonec jsme shromáždili tyto základní důvody, proč oficiální Atari klub založit:
S tím už více či méně souhlasil dostatečný počet ataristů, takže bylo možné reálně uvažovat o založení. Situace kolem nového občanského zákoníku byla napjatá až do posledních týdnů roku 2013. Abychom nezakládali občanské sdružení, které by se záhy muselo transformovat na něco jiného, vyčkali jsme, až bylo definitivní, že zákon 89/2012 Sb. začne platit od 1. ledna 2014.
O přípravách k založení se v podstatě rozhodlo na komorní akci (pracovně zvané VZAK) u Fandala koncem října. Nastudoval jsem proto příslušné části občanského zákoníku a připravil potřebné věci (vč. návrhu znění stanov) k ustavující schůzi. Veřejně se přiznávám, že jsem se při formulaci stanov inspiroval stanovami několika existujícícmi občanskými sdruženími, kterým touto formu děkuji.
Původní plán byl založit Atari klub (tj. schválit jeho stanovy) na další komorní akci (zvané SILK) u mě doma, a to 1. ledna 2014. Tedy v první den účinosti nového občanského zákoníku. To se však z různých organizačně-technických důvodů nepodařilo. Aspoň jsme však projednali návrh stanov a shodli se na některých vesměs drobných úpravách textu.
Zásadní bylo vybrat si vhodnou právní formu, v jaké má Atari klub vzniknout. Dle nového občanského zákoníku přicházeli v úvahu varianty podivných označení i definic. Z množiny spolek, fundace a ústav jsme poměrně rychle zvolili spolek. Od toho se odvíjelo i doladění názvu.
Můj návrh byl "Atari klub - spolek příznivců historické výpočetní techniky". Diskuse se vedla o to, zda není tento název příliš dlouhý či zda má obsahovat slovo Atari. Název nemůže být jen Atari klub, protože spolek musí mít ve svém názvu slovo spolek (příp. "zapsaný spolek" nebo "z. s." - viz 216). Když už tam tedy musí být spolek, považoval jsem za vhodné doplnit, čemu se zhruba věnuje. Tím jsem se zároveň pokusil vymezit význam slova Atari, jak je vnímáme. Tj. že nejsme ani nadšenci pro hru Go, ani se skrytě nesnažíme profitovat na současných aktivitách nástupce firmy Atari. Nakonec byl název v původním znění přijat.
Následující týden, konkrétně v pátek 10. ledna, jsme se sešli opět u mě v bytě. Bylo nás pět (postačující počet - viz 214). Já jsem mezitím stanovy upravil a vyrobil další dokument potřebný pro založení - listinu přítomných (viz 223). Vše tedy bylo připraveno a toto setkání se úspěšně změnilo v zakládající schůzi Atari klubu (viz 222). Po úvodních formalitách ( 224, odst. 1) schůze jednomyslně schválila návrh stanov (dle 225, resp. 218).
Dále bylo nutné navolit členy do funkcí (viz 224, odst. 2). Kdosi, tuším jsem to nebyl já, navrhnul, abych se stal předsedou klubu. To mne zaskočilo, stejně jako fakt, že pro tento návrh všichni ostatní hlasovali. Následně byli Honza a Zdeněk zvoleni do výboru. Já jsem pak byl logicky zaúkolován, abych podnikl veškeré kroky k zápisu založeného klubu do spolkového rejstříku, což je podmínka nutná k tomu, aby spolek vznikl.
Na závěr ustavující schůze jsme udělali pamětní společné foto. Já jsem pak ještě ze svých průběžně činěných poznámek sestavil snad srozumitelný zápis, který je také nutný k podání návrhu na zápis spolku do rejstříku (nebo jsem si to aspoň v té době myslel).
Spolkový rejstřík vede místně příslušný (rejstříkový) soud. V našem případě Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc, a u něj je třeba návrh na zápis podat. Také vzhledem k situaci, že evidenci někdejších občanských sdružení vedlo Ministerstvo vnitra, nikoli rejstříkový soud, jak je tomu u jiných právních forem, nebyl rozjezd spolkového rejstříku zcela hladký proces.
Pro přípravu návrhů na zápis, výmaz či změnu se používají tzv. "inteligentní formuláře", což je vlastně webová aplikace dostupná na adrese http://or.justice.cz. Problém byl, že jaksi nikdo nepřipravil k 1. lednu verze inteligentních formulářů pro spolky a jiné nové právní formy. Tak jsme museli čekat.
Formuláře pro spolky se objevily ve druhé polovině ledna. Na webu justice.cz byly také zveřejněny některé informace o tom, co je k zápisu potřeba. Jeden z mála dokumentů byl seznam příloh. Ten však obsahoval všechny možné přílohy, nejen ty, které jsou třeba k tzv. prvozápisu (tj. při vzniku). Bylo tedy nutné odhadnout, které z příloh se týkají nás.
Možných příloh bylo dost a náležitosti, které mají splňovat, natolik nejasné, že jsem cítil potřebu věci s někým erudovaným konzultovat. Vyhledal jsem proto na internetu telefonní číslo na příslušný soud a zkusil tam zavolat, zda mne mohou přepojit na někoho, kdo by mi poradil. Bylo mi však pouze řečeno, že všechny informace najdu na webu. Dověděl jsem se pouze, že je při podání návrhu vyžadován poplatek Kč 1000 formou kolku.
Z neoficiálních zdrojů jsem se pak dověděl, že se uvažuje o prominutí zmíněného poplatku za zápisy do spolkového rejstříku, podobně jako byly již dříve osvobozeny např. obecně prospěšné společnosti. Protože jsou však spolky nové, ještě se k řešení této otázky nikdo nedostal.
Rozhodl jsem se tedy zápis provést i za stávajících podmínek. Ze seznamu povinných příloh jsem dle vlastního úsudku vybral ty, které by se nás mohly týkat:
U některých dokumentů (např. to čestné prohlášení) bylo uvedeno, že mají být opatřeny úředně ověřeným podpisem. Nikde už jsem ale nevyčetl, v kolika mají být dodány kopiích, zda jsou nějaké specifické požadavky na spojení (svázání) dokumentů apod.
Stanovy nebyly problém. Ty jsem vytiskl a podepsal sám. Taktéž zápis z ustavující schůze. Protože je vše nutné odevzdat v originále nebo úředně ověřené kopii a měl jsem jen jedno vyhotovení listiny přítomných, nechal jsem si úředně ověřit jeho kopii, aby nám originál zůstal.
Protože jsem jako sídlo organizace nabídl svůj byt, bylo nutné toto prokázat mým prohlášením - souhlasem s použitím nemovitosti pro tento účel. Protože jsem nevěděl, zda je nutné podpis na tomto prohlášení nechat ověřit, spojil jsem je do jednoho dokumentu s čestným prohlášením statutárního zástupce, kde jsem podpis dal ověřit.
Pak přišel boj s "inteligentním" webovým formulářem. Zpočátku to šlo dobře, jak ale přibývaly různé sekce, rozbaloval se formulář do různých podrobností a občas si člověk není jistý, co přesně tam vyplnit. Nejistotu jsem měl např. u náplně činnosti (resp. účelu sdružení). V zakládací listině máme jednu rozvitou větu s obecným popisem a potom odrážkový seznam konkrétnějších věcí. Vložil jsem tedy obojí.
Dále mi třeba nebylo jasné, jak popsat způsob jednání statutárního orgánu. Atari klub má za statutární orgán předsedu, který je sám, takže mě nenapadalo, jaká pravidla jednání tam napsat. Inspiroval jsem se tedy v zápisech jiných organizací, kde stálo něco jako, že příslušná osoba připojí svůj podpis k názvu organizace.
Když jsem vše vyplnil, chtěl jsem nechal vygenerovat PDF pro tisk (další možností je odeslání datovou schránkou, kterou nemám). Výsledkem byla chyba serveru s nějakým dlouhým hexadecimálním číslem. Prošel jsem tedy formulář znovu a zkusil jej odeslat. Výsledek byl stejný - chyba. Jak jsem se tedy vyhledat kontakt na technickou podporu k formulářům. Tam mi bylo sděleno, že aplikace je momentálně mimo provoz a mám počkat asi půl hodiny.
Na potřetí se již tiskové PDF vygenerovat povedlo. Aplikace mi také při té příležitosti oznámila, že návrh je třeba opatřit nejen kolkem, ale též úředně ověřeným podpisem. Vydal jsem se tedy na poštu, kde jsem v rámci Czech-pointu vyřídil jak ověření podpisu, tak nákup kolku, který se lepí na přední stranu návrhu (tj. vytisknutého PDF).
Takto vybaven, včetně kopie návrhu pro naši potřebu, jsem konečně 28. února zavítal na pobočku Krajského soudu. U vstupu jsem byl zběžně zkontrolován ochrankou, vč. projetí zavazadla rentgenem a projití bezpečnostním rámem. Na podatelně jsem se setkal se vstřícností. Pán zběžně prohlédl dokumenty, ukázal mi, kam nalepit kolek a vše sešil sešívačkou. Na mou kopii pak dal razítko potvrzující datum podání.
Pak nastalo čekání. Věděli jsme jen, že soud má na vyřízení třicet dnů. Již ve čtvrtek 6. března jsem však ve schránce našel dopis do vlastních rukou od soudu. Bylo to Usnesení soudu o tom, že náš návrh obsahuje chyby, přičemž nám byla dána lhůta patnácti dnů na jejich odstranění. Šlo v podstatě o tři chyby:
Týž den, kdy dopis přišel, jsem se viděl se všemi zakládajícími členy a domluvili jsme se v podstatě na tom, jak chyby odstranit. Protože na usnesení byla uvedena konkrétní vyšší soudní úřednice, která věc vyřizuje, rozhodl jsem se ji kontaktovat a přeptat se na správný postup.
Tentokrát jsem se setkal s velmi konstruktivním přístupem. Nejprve jsem se sice dvakrát nedovolal ani na spojovatelku. Ta mne však po pár minutách překvapivě prozvonila zpět. Pak mne ochotně přepojila a sdělila mi i číslo klapky, abych příště mohl volat přímo.
Paní vyšší soudní úřednice byla ještě ochotnější. Nejen, že mi všechny nejasnosti vysvětlila, ale ještě cítila potřebu nás pochválit. Prý náš návrh byl jeden z nejlepších, jaké zatím v rámci spolků vyřizovala. Ptal jsem se hlavně na řešení toho způsobu jednání statutárního orgánu. Ukázalo se, že způsob podepisování se již opravdu nezapisuje. V návrhu mělo prostě být, že jedná samostatně. Totéž mělo být uvedeno ve stanovách.
Dále jsme s paní vyšší soudní úřednicí zavedli zajímavou debatu týkající se vlastní úpravy stanov. Totiž, zda stačí, když jejich upravenou verzi podepíši já nebo bude nutné zajistit podpisy všech zakládajících členů. Nakonec jsme se shodli, že bude nejlepší doložit zápis ze schůze podobné té ustavující s podpisy všech zakládajících členů.
Sešli jsme se ve středu 19. března a všechny úpravy provedli. Já jsem upravil vlastní návrh v inteligentních formulářích. Do formuláře se totiž dá vrátit přes tzv. návratový kód, a formulář tak není nutné znovu celý vyplňovat. Je však nutné nechat podpis na něm znovu úředně ověřit. Naštěstí již není třeba další kolek.
Hned 20. března jsem opravený formulář i s novými přílohami odnesl na soud. Tentokrát byla prohlídka od ochranky důkladnější. Leč vyplatilo se. Již v pondělí 24. jsem našel ve schránce další usnesení soudu do vlastních rukou, ve kterém nám soud sděluje, že se rozhodl Atari klub zapsat do spolkového rejstříku.
Sledoval jsem proto nedočkavě web veřejného rejstříku, ale stále v něm byly pouze ty tři staré, dosud oficiálně nezrušené, kluby:
Onen drobný zádrhel tkvěl v tom, že proti rozhodnutí soudu je možné se odvolat, a dokud neuplyne lhůta pro odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jal jsem se tedy zjistit, zda lze věc nějak uspíšit, např. vzdáním se práva na odvolání. Paní vyšší soudní úřednice mi potvrdila, že stačí, když se vzdám práva já, nemusí všichni zakladatelé.
I nelenil jsem a v pátek 4. dubna 2014 jsem potřetí navštívil podatelnu soudu (tentokrát byla prohlídka u vstupu středně náročná), abych se oficiálně a písemně vzdal, čímž jsme vyhráli. Ještě týž den byl Atari klub zapsán do spolkového rejstříku, a tedy vznikl. Kdo nevěří, ať si to ověří, má to IČ 028 01 329.
Věřím, že jsem tímto obsáhlým popisem čtenáře neunavil a že třeba naše zkušenosti a zážitky pomohou jiným k založení jejich spolků. Dále doufám, že náš nový Atari klub bude naplňovat svůj účel a přispěje k mnoha dobrým věcem ohledně historických počítačů, především pak těch nesoucích na sobě logo Atari.
Další informace o klubu budete moci sledovat na naší webové stránce www.atariklub.cz.