Před pár lety jsem si od Lotharka zakoupil zajímavý kus hardwaru. Je to destička o velikosti dvaapůlpalcového harddisku osazená více jak dvaceti integrovanými obvody, ze které na každou stranu ční nějaký konektor. Hlavním účelem tohoto udělátka je možnost připojit IDE disk k 8bitovému počítači Atari. Jde tedy v základu o IDE interface pro malé Atari, ale umí toho mnohem víc...
IDE Plus 2.0 vychází ze staršího modelu KMK/JZ/IDEa, který byl vyvíjen již od roku 1995 a podíleli se něm Jacek Zuk, Michal Pasiecznik či Konrad Kokoszkiewicz. Interface se nevestavuje do počítače, ale připojuje se zvenčí. Dva výstupky na desce slouží k zasunutí do cartridgeového a sousedního malého Expansion (ECI) slotu. K XL se připojuje konektorem do expanzního portu (PBI).
Díky tomuto provedení je interface takřka univerzální co se týká použití s XL a XE počítači. Problém nastává jen u některých Atari 65 XE, kterým chybí ECI slot, a proto se do nich IDE Plus nedá zapojit. IDE Plus je vybaven také průchozím cartridge konektorem, aby bylo možné do XE mít současně připojen interface i cartridge.
Celkový výčet funkcí zařízení IDE Plus 2.0 je následující:
Rychlost práce s diskem se pohybuje mezi 30 a 80 kB za sekundu. Přenos dat probíhá 16bitově. Zařízení je automaticky nalezeno a iniciováno operačním systémem Atari. Jednotlivé partitiony (nebo chcete-li oddíly) na disku lze chránit proti zápisu.
Pokud spustíme počítač se zasunutým IDE Plus a originálním Atari OS (nikoli např. s QMEG), spustí se automaticky systém z IDE Plus (v mém případě SpartaDOS X 4.43). To platí, i když k IDE Plus není připojen disk. Podmínkou samozřejmě je, že přepínač systému na IDE Plus je v zapnuté poloze (tj. blíže ke konektoru pro 2,5" IDE), jinak nastartuje operační systém z ROM v Atari (příp. BASIC).
Při prvním spuštění (bez připojeného nebo rozděleného harddisku) je disk D1: namapován na fyzickou mechaniku číslo 1. Na virtuální disk, jehož obsah je ve flash paměti IDE Plus (v podstatě tedy cartridge) a ze kterého se spustil SpartaDOS, lze přistupovat jako na disk CAR: (např. DIR CAR:).
Ve vypnutém stavu připojíme k IDE Plus harddisk nebo CF adaptér se vsunutou CompactFlash kartou. Disk musí být kompatibilní s ATA-3 a současně nesmí mít větší kapacitu než 128 GB. Pro 3,5" harddisky je nutné zajistit externí napájení. V každém případě je vhodné použít pro napájení počítače co nejsilnější zdroj (nejlépe 2,5 A či více).
Pro zprovoznění je třeba získat obslužný software, např. z webové stránky
http://drac030.krap.pl/en-kmkjz-info.php
Použil jsem SpartaDOS ATR z archivu
ideplus-utilities-disk-2012-09-06.tar.gz
Alternativně je k dispozici ještě instalace se systémem MyDOS. Vybraný ATR image je třeba zkopírovat na disketu (nebo zařízení emulující disketu) a disketovou jednotku (resp. její emulátor) připojit k Atari. Nyní můžeme vše zapnout (počítač jako poslední).
Měl by se nastartovat SpartaDOS. Pokud je Utilities disk v jednotce č. 1, stačí zadat příkaz DIR k vypsání obsahu adresáře. Pokud je potřebná disketa v jednotce jiného čísla, je třeba nejprve zadat D2:, D3: nebo D4:.
Je třeba spustit diagnostický program příkazem KMKDIAG.COM. V jeho menu vybereme možnost 3 - Test attached disk(s). Program se pokusí načíst informace o disku a zobrazí je. Je třeba dát zvláště pozor na hodnotu zobrazenou jako "LBA capacity". Je-li tam zobrazeno 0, není disk kompatibilní s ATA-3 a nebude s IDE Plus 2.0 pracovat! Zobrazí se otázka "Does all this look correct (Y/N)?". Je-li vše v pořádku, stiskneme "Y".
Následují testy stability a čtení sektorů, během kterých kontrolka disku intenzivně bliká. Potom přijde varování, že následující test MBR může způsobit poškození disku, pokud IDE Plus není v pořádku. Nemáte-li z toho strach, můžete na otázku "Do you want the MBR test (Y/N)?" odpovědět "Y" (pokud tento test nechcete, stiskněte "N").
Po stisku libovolné klávesy hledá program druhý disk (slave), aby provedl testy i na něm. Pokud jej nenajde, nabídne návrat do hlavního menu programu stiskem mezerníku. Diagnostický program ukončíme klávesou "Q".
Před začátkem práce s IDE Plus (jakož i jinými zařízeními) je vhodné aktualizovat jeho firmware. To probíhá velmi jednoduše. Firmware se dodává v jednom spustitelném souboru s instalátorem. Soubor má zpravidla jméno BIOSnn.COM, kde místo nn je číslo verze bez desetinné tečky. Např. BIOS13 tak znamená verzi 1.3.
Tyto soubory lze najít na výše uvedené webové stránce. Jeden se ale nachází také v Utilities disku. Ve SpartaDOSu pak stačí přepnout se na disk, kde soubor leží (pomocí D1: až D4:) a program spustit zadáním jeho jména.
Když se program spustí, zobrazí informace o BIOSu - datum a čas sestavení, Bus id, ROM id. Následují dvě otázky:
Na každou z otázek odpovíme "Y" (jako ano). Tj. nejprve se stávající (flash) pamět v IDE Plus smaže, pak se naplní novým firmwarem (BIOSem) a nakonec se program ukončí. Potom se doporučuje vypnout počítač a chvíli počkat před jeho opětovným zapnutím. Jinak se změna neprojeví.
Z DOSu spustíme partitionovací program příkazem FDISK2.COM. Mělo by se objevit menu pro výběr disku (to pro případ, že by bylo připojeno více IDE disků). Šipkami nahoru a dolů vyberte správný disk v okénku "Select drive". Někdy se v řádku jméno disku nezobrazuje, ale to nevadí. Výběr (resp. prázdné pole) potvrdíme klávesou Return.
Objeví se seznam oddílů (0 - 16). Lze se po nich pohybovat kurzorem vykreslovaným ve sloupci "Log size". Šipkou doprava se lze přesunout do sloupce "BPS" a šipkou doleva zase vrátit do "Log size".
Partition s číslem 0 (PSt = MBR) necháme beze změny. Přeskočíme také partition č. 1, abychom nechali číslo tohoto disku volné pro disketové jednotky nebo jejich emulátory. Vynechat můžeme z téhož důvodu (v případě potřeby) i oddíl č. 2.
U následujících disků nejprve nastavíme velikost sektoru v bytech (sloupec BPS = Bytes Per Sector). Změnu docílíme mačkáním klávesy Return. Postupně tak cyklují hodnoty 128 (single), 256 (double) a 512. Posledně zmíněnou podporuje pouze SpartaDOS od verze 4.40, ale lze s ní dosáhnout kapacity oddílu až 32 MB. Ostatní DOSy podporují max. 16 MB (tj. 65535 sektorů o velikosti 256 BPS).
Dále nastavíme všem požadovaným oddílům velikost ve sloupci "Log size". Nejprve na požadované místo najedeme šipkami, pak stiskneme Return a nakonec zadáme číselnou hodnotu. Maximum je 65535 sektorů. Zadání potvrdíme opět klávesou Return. Automaticky se vypočítá fyzická velikost (sloupec Phys size).
Jakmile je u partition zadána nenulová velikost, změní se její status (PSt) na Act (aktivní). Stiskem Control+D lze přepínat zobrazení v prvním sloupci mezi počtem fyzických sektorů a číslem počátečního sektoru daného oddílu.
Až zadáme údaje pro všechny partition, které chceme vytvořit, necháme práci zapsat na disk klávesovou zkratkou Control+W. Dotaz "Are you sure?" potvrdíme klávesou "Y", a je to. Program FDISK2 opustíme opakovaným stisknutím Esc. Tím se vrátíme do SpartaDOSu, ale ještě musíme stisknout Reset, aby systém nové oddíly našel.
Ze SpartaDOSu spustíme formátovací program příkazem CAR:FORMAT. Po jeho spuštění se objeví ovládací obrazovka a kurzor stojí v polí "Unit #", kam se zadává označení disku. Není to však D1 až D15, jak jsme zvyklí, nýbrž A až O (takže např. D6 je nahrazeno písmenem F).
Při zadávání proto dejte pozor, ať omylem nevyberete jiný disk (např. disketu v jednotce 1, tedy A). Po zadání správného písmene se načtou z disku informace o dané partition. Před slovem "Sectors" pak můžeme zkontrolovat počet sektorů, na dalším řádku pak BPS a celkovou velikost (Bytes). Zadáme-li neexistující (nebo nepřipojený) disk, objeví se v posledním řádku varování "Drive does not respond!".
Pokud jsme si jisti, že máme vybraný správný oddíl, necháme na něm vytvořit souborový systém. Za tímto účelem stiskneme Control+B. Na následující dvě otázky (Are you sure?) odpovíme klávesou "Y" (jako ano, jsme si jisti). Abychom mohli vybrat další partition k formátování, stiskneme "U".
To postupně zopakujeme pro všechny oddíly, které chceme zformátovat. Program následně opustíme klávesou Esc.
Pokud při stisku tlačítka Reset na počítači současně držíte Start, objeví se hlavní konfigurační obrazovka IDE Plus. Je to uživatelské rozhraní, které umožňuje nastavit hlavní parametry celého zařízení nebo spustit zavaděč binárních a ATR souborů.
Zobrazená nabídka obsahuje následující položky:
Po nastavení potřebných parametrů je možné opustit konfigurační obrazovku jedním ze tří způsobů:
Tolik ve stručnosti k rozběhnutí zařízení IDE Plus. Hodlám se blíže seznámit se systémem SpartaDOS X, který je zřejmě nejlepší volbou k používání spolu s IDE Plus. Pokud se mi to povede, zkusím se o své zkušenosti opět podělit v článku.