1) Ahoj Michaeli. Můžeš se prosím čtenářům Flopu představit?
Jmenuji se Michael Kalouš, je mi dvacet devět let a žiji v Praze. Ve světě 8bitových počítačů Atari jsem nechvalně proslulý pod přezdívkou "BAKTRA Software".
Po skončení studia na FEL ČVUT (obor výpočetní technika) pracuji čtyři roky jako vývojář software pro mainframy (IBM System z). Specializuji se na vývoj nástrojů pro databáze; většinu kódu píši v assembleru.
Pominu-li přítelkyni a osmibitové Atárko, ve svém volném čase se věnuji pěší turistice (zejména v létě) po ČR (České středohoří, Zlínsko) a četbě (většinou literatura faktu a historie). Rád chodím do divadla a na koncerty klasické hudby (na Pražském jaru nesmím chybět). Jsem tak trochu fanouškem Star Treku (a sci-fi filmů vůbec), ale jako "Trekkie" bych se asi neoznačil.
2) A jak se takový mladík dostane k natolik obskurnímu hobby jako jsou osmibitové počítače Atari?
8bitové Atari 130XE bylo mým společníkem od léta roku 1990, kdy si ho za nemalý peníz koupili rodiče. Tehdy mi bylo pouhých šest let, počítač jsem tedy využíval způsobem, který odpovídal mému věku - na občasné hraní her. A také jsem se rychle naučil velmi dobře odčítat a sčítat trojciferná čísla - s datovým magnetofonem ani jinak nelze. :-)
Postupem času mne začalo zajímat i programování v BASICu. Učil jsem se podle originální příručky, ale ke vzniku nějakých pamětihodných programů moje snažení nevedlo. Také se žádný nezachoval.
Určitý zlom nastal až někdy kolem roku 1996. Za prvé se ke mně dostala modrá příručka Programujeme na Atari od Ivana Feista, za druhé už jsem chodil na kurzy programování do Domu dětí a mládeže (tam samozřejmě už byla PC). Tehdy jsem konečně pochopil, jak mnohé věci na Atari fungují (PMG, Display list, znaková sada, obsluha přerušení). Výsledkem bylo několik jednoduchých her v BASICu, které vše uvedené využívaly. Tyto hry se dochovaly, ale když se podívám do zdrojových textů, tak se prostě musím smát. Snad mne omlouvá to, že mi bylo dvanáct let.
Je zřejmé, že mne zlatý věk (1990-1996?) počítačů Atari u nás zastihnul (či spíše minul) ve velmi mladém věku. Nestačil jsem docházet do žádného Atari klubu, číst Flop a místo disketové jednotky se v roce 1997 koupilo rovnou PC. Tím moje první Atari éra skončila.
Moje druhá Atari éra začala vlastně až na vysoké škole (rok 2002). Tehdy jsem objevil, že existuje emulátor a že kolem Atari se k mému překvapení děje spousta věcí. Sem tam jsem si zahrál nějakou hru na emulátoru. Crossassemblery a překladač CC65 lákaly k vyzkoušení. Ale jak dostat programy na skutečné Atari? Z tehdejších dvou možností (SIO2xx zařízení a CAS2WAV) jsem si vybral třetí a začal programovat Turgen System. Jednu z jeho raných verzí jsem udal jako semestrální práci ve škole. Také mi ve Flopu 50 vyšla hra Caverns of the Lost Miner, která byla napsána v roce 2007 - určitě nijak zvlášť dobrá, ale aspoň dokázala, že CC65 v kombinaci s assemblerem je možné použít i na vývoj nejen textových her.
V současnosti stále vyvíjím TS; práce se na něm pořád najde jak na straně Atari (tvorba a úpravy miniaturních zavaděčů, někdy také jejich disassemblování), tak na straně PC. Sleduji a obdivuji také nové hry a dema.
3) Chápu to tedy dobře tak, že Turgen vzniknul proto, že jsi ke svému Atárku neměl (a snad dokonce stále ještě nemáš) žádnou jinou periférii než dataset s Turbem?
Já už ani to Atárko nějakou dobu nemám (vystačím s emulátorem), ale je to opravdu tak, nikdy jsem na ukládání dat neměl nic jiného než dataset s turbem. V první éře jsem na něm neprovozoval nic, co by opravdu vyžadovalo disketovou jednotku a druhé éře kraloval emulátor. Atárko sloužilo spíše k občasnému testování, dokud ještě fungovalo. Vlastně jsem tedy nikdy neměl velkou motivaci pořídit si něco lepšího. Vím, že různá SIO2xx zařízení jsou výborná, ale já je jednoduše nepotřeboval.
4) Jak potom ale testuješ, že výstup z Turgenu na skutečném Atárku opravdu funguje?
Nezbývá nic jiného než nechat testování na uživatelích a doufat, že si budou stěžovat pokud něco není v pořádku. Na youtube jsem ke svému překvapení našel několik videí (třeba od jednoho ataristy z Latinské Ameriky), která ukazují, že TS funguje dobře.
5) Z Latinske Ameriky říkáš? Fíha. To jsou věci. V jakých zemích podle Tvých zkušeností a znalostí vlastně turbo používali? Vždycky jsem si myslel, že turbo bylo rozšířené hlavně po ČSSR a až později jsem zjistil, že v něm jeli například i Poláci...
V Latinské Americe se jistě turbo široce nepoužívalo. Člověk, který publikoval zmíněné video, vlastně nebude ani tak atarista, jako spíše experimentátor se starými počítači a periferiemi, mezi nimi i s Atari technikou. Nějakým (mně neznámým) způsobem přišel na existenci Turba 2000 a v nedávné době si sám sestavil cartridge se zavaděčem a také si upravil magnetofon. Pokud vím, tak jeho úplně poslední experiment s Atari se týkal systému ATART od Vládi Tichého. Oběma experimentům dokonce věnoval sekce na svém webu, ovšem ve španělštině. Třeba je to podobný "blázen do kazet" jako já.
Podle mých současných znalostí je používání turba jinde než u nás a v Polsku naprosto ojedinělou a výjimečnou záležitostí. O tom, že i v Polsku existovala turba, jsem se dozvěděl až ve své "druhé Atari éře" z portálu atari.area. Vlastně mne to ani moc nepřekvapilo, protože obě země byly v důležitém období (1986-1990) přibližně stejně "dobře zásobeny velmi lacinými disketovými mechanikami".
6) Předpokládám, že polské turbo vzniklo na základě toho našeho a že jak po HW, tak i SW stránce je derivátem původního vynálezu Jirky Richtera. Nebo jsou tam nějaké zásadní rozdíly?
To je otázka, co lze nazvat derivátem. Třeba takové polské Hard Turbo je opravdu klon Turba 2000 od Jirky Richtera. Pozná se to z kódu pro dekódování bloku, který je na instrukci identický; liší se nepatrně v tolerovaných šířkách pulzů a v ničem jiném.
O ostatních polských turbech usuzuji, že vznikla nezávisle na tom Richterově, ačkoliv základní princip, na kterém fungují, je stejný (PWM, dekódování až v počítači). Polská turba se liší způsobem přepnutí magnetofonu do turbo módu a zaváděcí programy jsou už napsány odlišně.
7) A kde sháníš informace pro tvorbu nových zásuvných modulů pro Turgen? Vždyť těch formátů turba jsou mraky a o některých z nich jsem v životě ani neslyšel.
K informacím jsem přišel různými způsoby.
Musím dodat, že se vše odehrávalo v době, kdy projekt CALP neexistoval, nebo byl v začátcích.
Aby moje námaha se sháněním informací nepřišla vniveč, všechno, co jsem zjistil, je popsáno v dokumentaci k TS.
8) Pro každého autora nějakého softwaru je myslím velmi důležitá zpětná vazba od uživatelů. Jak jsi Ty na tom? Z vlastní zkušenosti vím, že ataristé jsou bohužel v tomto směru nepříliš aktivní sorta lidí.
Já jsem si nikdy nedělal iluze o počtu uživatelů svých programů. Myslím, že opravdová zpětná vazba ke všem mým programům čítá celkem tak 10-15 e-mailů. Většinou šlo o nějakou žádost o radu či vylepšení. Naposledy mne kontaktoval atarista z Polska a přál si doplnit podporu o standardní záznam. Také jsem si nějakou dobu psal s Vláďou Tichým ohledně formátu obrazů kazet s turbem. Výsledkem je, že TS si rozumí s jeho programy ATART a CAS COM.
Nedostatek zpětné vazby mi vůbec nevadí, programy píši proto, abych se bavil a případně se i procvičil v programování. Sám také patřím do neaktivní sorty lidí. Napadlo mne, že bych Ti mohl poslat kritiku některých z tvých her, ale byl by to asi dosti těžký úkol. :-)
9) No koukám, že máme oba hodně podobné zkušenosti. Je to trošku smutné, ale s tím asi nic nenaděláme. Raději mi řekni, jestli kromě vylepšování Turgenu neplánuješ nějaký další ataristický projekt.
TS mi zatím odčerpává veškerou ataristickou energii, jeho vývoj ale spěje ke konci.
V hlavě mi uzrávají plány na logicko-akční hru, která bude volně navazovat na Caverns of the Lost Miner. Chtěl bych, aby nová hra byla technicky dokonalejší a hlavně s poněkud živějším herním světem. Také bych chtěl, aby hlavní postava mohla střílet. Jestli to bude opět kombinace C a ASM ještě uvidím.
10) Tož toto slyším opravdu rád! A co takhle přijet se podívat na nějaké to ataristické setkání?
Před lety jsem se objevil na Bytefestu, ale je to už tak pět let. A vážně uvažuji o tom, že se konečně vydám na Atariádu, zase jednou mezi živé ataristy. Termín mi vyhovuje a do Olomouce se podívám rád, beztoho znám jenom místní nádraží.
11) Výborně. Rádi mezi sebou doposud tak trochu tajemného Baktru uvítáme. Jak jsi vlastně k tomuto nicku přišel?
BAKTRA není a nebyla nikdy moje osobní přezdívka (nejsi první, kdo si to tak mylně vyložil). Já jen svou produkci opatřuji značkou "BAKTRA Software", zkráceně BAKTRA. Značku používám od doby, kdy jsem se poprvé dověděl o existenci starověkého města na hedvábné stezce jménem Baktra. Název se mi prostě najednou zalíbil. Líbí se mi o to více, že obsahuje písmena ATR - hezky symbolizují to, že jsem začínal jako atarista.
12) Aha. Takže Baktro Ti při osobním styku říkat nemáme nebo jak to máš?
Baktro mi opravdu neříkejte. Osobní přezdívku nemám.
13) Dobře, Michaeli. Budu na to pamatovat. Každopádně díky za rozhovor a mnoho zdaru ve Tvých dalších ataristických aktivitách! Na závěr dovol mou tradiční otázku. Který z českých disketových magazínu pro osmibitová Atari čteš nejraději a proč právě Flop?
Rádo se stalo. Redakci přeji mnoho úspěchů při sestavování dalších čísel.
Flop jsem začal číst až v době, kdy vyšlo číslo 46. Bude to znít neuvěřitelně (můžeš se třeba držet za hlavu), ale do té doby mi jeho existence nebyla známa. Natolik se mi líbil, že jsem zpětně přečetl všechna tehdy dostupná čísla (28 a výše) a s jistou netrpělivostí očekával číslo další. Kvality Flopu se od té doby nezměnily. Pominu-li stranu B, jsou to výborný čtecí program (srovnám-li s jinými disketovými magazíny), s lehkostí a humorem napsané reportáže z akcí od Zdeňka Buriana a srozumitelné technicky orientované články.