Praha Smíchov 15. - 17. 3. 2012
Na tuto akci v našem hlavním městě se nás těšilo a chystalo více. To by mělo být dobré, ale z různých důvodů nám nevycházelo optimální obsazení aut. Snažili jsme se sehnat další zájemce, ale tito na naše dotazy vůbec ani nereagovali.
Na poslední chvíli si Pepa domluvil odvoz s někým jiného vyznání a František jel s Markem zvaným Poison na jeho vlastní žádost.
Tím se nám docela nepříjemná nejistota trvající dva týdny nádherně vyjasnila a my se mohli nadšeně balit.
Na cestu nám posloužila moje Felicinka, která, ač má prorezavělý výfuk a nyní i zřejmě špatně fungující termostat, nás zatím vozí spolehlivě, a to i bez zvýšené spotřeby benzínu, čehož jsem se obával.
Skončil jsem v pátek v Olomouci kurz pro nezaměstnané něco po 15. hodině a následně vyrazil pro Honzu a Bohdana. Kupodivu se nevyskytly žádné obvyklé problémy vyvolávající průtahy, a tak jsme mohli spěšně odjet.
Cestu do Prahy jsme zvolili opět po předchozí dobré zkušenosti přímo na západ u Olomouce, oproti obvyklému řešení po dálnici na jihu přes Brno. Jenže ta je aktuálně opravdu výrazně zpomalená uzavírkami.
Honza před dvěma týdny prosadil tuto trasu a nyní byl jednoznačně pro opakování. A asi jsme udělali dobře, protože na místě jsme byli za necelé tři hodiny, což je mi dost divné pro cestu, která dříve trvala hodin pět. Přece jen jsou tam již nějaké ty kusy dálnice.
Neměli jsme tedy žádné problémy a co mě potěšilo, nalezení příjezdu k nádraží na první pokus. Měl jsem z toho totiž trochu obavy po minulé příhodě, kdy jsem sice také dojel k nádraží bez bloudění, nicméně jsem byl pevně přesvědčen, že jsem odbočil špatně.
Ve skutečnosti kdybych byl odbočil, kam jsem původně chtěl, dopadlo by to MOC špatně, dostal bych se totiž někam na západ od nádraží, prostě úplně jinam. Dodnes mě z toho obchází hrůza.
Celkově sečteno, dorazili jsme do cíle, totiž na místo, něco po osmé večer. Na odjezd až po práci dost dobré, bývá hůř.
Na místě nás snad i trochu překvapil dost plný sál lidí, i když stoly zdaleka ještě nebyly obsazeny. Nicméně ty moje oblíbené vzdálené od pódia se zvukovou aparaturou, ty obsazené byly.
Vlastně jsme měli honem nosit svoje věci a zabírat vyčíhnuté stoly, než to udělá někdo jiný, jenže zrovna probíhala prezentace nové chystané hry pro Amigu od místních tvůrců, a tak jeden nevěděl, čemu se věnovat dřív.
Jméno hry jsa pozdní posluchač neznám, zaujalo mě povídání o použití mapy podle reálného prostředí, mimo jiné nás mluvčí upozorňoval na budovu a místnost, v níž probíhaly v minulosti nějaká setkání lidí od Amig. Jenže se ve hře snad také střílí, a tak to asi úplně podle reálu není. No snad není.
Dodatečně doma díky diskuzi o Bytefestu na relativně novém fóru na internetu http://oldcomp.cz zjišťuji pracovní jméno hry Chaos Guns a přednášejícího, někdo označený jako Dave. Zřejmě šikovný vyznavač Amigy s takovým projektem.
Co se týče dalších výprav od nás, které ve skutečnosti dorazily ještě před námi, tito lidé byli v době našeho příjezdu někde v restauraci se obžírat místo sledování zajímavé prezentace. A podle Honzy se jim to nevyplatilo, vrátili se nějak zklamaní či co.
Mezitím prezentace vyvíjené hry skončila a stoly jsme si obsadili, je tedy čas se rozhlédnout po sále. Stejné místo jako minulé roky, to je sál v budově nádraží na Smíchově. Musel jsem ho nutně popisovat již několikrát, ale zkusím to znovu.
Nádraží na Smíchově je dlouhé, no ale to je třeba v Olomouci také. Situované je skoro přesně sever - jih na délku. Na východní straně je ulice Nádražní, na západní koleje a nástupiště.
Kromě výhledu z oken se obě strany liší značným výškovým rozdílem. A to tak, že kdo přijde z ulice, myslí si, že sál je umístěn ve druhém poschodí, příchozí od nástupiště bude přesvědčen, že v prvním.
Oba mají pravdu a to je pak velmi těžké rozsoudit. Spokojme se s tvrzením "sál je v nejhořejším poschodí".
Je vlastně široký jako budova sama, měl by mít tedy okna po obou stranách. Ale asi ve třetině jeho šířky je na východní straně řada sloupů dělících ho takto na dvě nestejné části. A mezi sloupy jsou zatahovací zástěny.
Plus, tato menší část nemá plnou délku jako nudlovitá hlavní. Hned za vchodem jí ubírá kus vestavěná kuchyňka, na opačném severním konci je také vyzděných několik pomocných místností.
Je tak vytvořen menší sál, který v rámci akci Bytefest tady organizátor přiděloval v minulých letech vyznavačům her na MAME hracích strojích, ne že bych dodneška přesně věděl jaké to všechny jsou a co je na těch hrách tak dobrého.
Letos tady byla trochu změna - tito vášniví hráči nebyli tady s námi. Údajně se sešli v Ostravě. Takže tady byl jen jeden herní počítač a jeden herní ovladač, vše snad vlastnictví aktivisty s přezdívkou Mr. Holub, od loňska známého jako konstruktéra pojízdného robota.
Jeho ovladač je zajímavý svým provedením - je pro dva hráče, kteří tak u něj sedí společně. Rozhodně to není pomůcka do ruky, neb jde o dosti velkou bednu.
Jinak sálek sloužil zájemcům na spaní a eventuálně pro výhled z oken na rušnou Prahu, což doma na vesnicích nemáme. Tedy přes několik oken byl natažený zvenčí velký transparent s nápisem BYTEFEST zeleným písmem, který nechal Vladimír vyrobit před několika lety.
Stydím se, myslím že jsem ho letos viděl až doma na Honzové fotografii, na místě samém mě venku na ulici zřejmě vůbec nenapadlo zdvihnout oči nahoru.
Hlavní sál vypadal jako jindy, na něm se nepřítomnost mamistů neprojevila. Nebo spíš bych řekl, i když je to jen dojem, nepočítal jsem každý rok, že návštěvnost akce byla vyšší. Plno lidí celou dobu, ne jen sobota odpoledne, kdy je na všech akcích nejvyšší kulminace přítomných.
Úroveň hluku tvořená čistě diskusemi přítomných a jinou jejich, nikoliv záměrně hlasitou činností, byla skoro neustále dost vysoká. Řekl bych, jakoby v zaplněné hospodě.
Stoly byly situované jako obvykle, to je tři hlavní řady podélně. Po celé délce u oken na západní straně s ponechaným průchodem kolem stěny. Dvojitá řada uprostřed několikrát přerušená příčnými mezerami nesahala až k pódiu, taktéž ne ta přitisknutá u sloupů bez průchodu.
Obsahově asi jako jindy. Tato akce nemá nijak vyjmenované značky či typy starých počítačů, je zaměřena na úplně všechno staré. Proto jsou zde k vidění občas i velmi vzácné věci, o kterých jeden pouze slyšel, popřípadě vůbec neměl potuchy.
I letos byly přítomné nějaké raritní kousky techniky či elektroniky. Ne úplně vše - například Sord M5 jsem letos neviděl. Mohl jsem ovšem přehlédnout.
Nemohl jsem si ale nevšimnout vzácnosti Acorn Archimedes A3020, UK produkce. Totiž o těchto počítačích jsem v dávných dobách něco četl, ale jen něco velmi mlžícího.
A rozhodně tedy nejde o 8bitové strojky. Naopak, ač nenápadné na pohled, fyzicky se mi zdál menší o trochu než Atari ST, ale rozdíl nebude velký, uvnitř se skrývá docela síla.
Hrál jsem na tom po poledni velmi dobře vypadající port Lotus 2. Asi slušný počítač dříve, ale jedno neštěstí, nemá vstup na joystick. Snad protože to bylo označené jako na práci či výuku, ne na hraní. Pokud by byl toto jediný důvod pro vypuštění portu pro herní ovladač, pak to nedomysleli ke škodě věci.
Upřesnění: Honza mě překvapil informací ohledně vlastnictví jedné takové, u nás, rarity, to je typu A3000. Ten podle něj není menší než Atari ST, ale může být větší než na akci ukazovaný A3020. A typ A3010 mám mít vstup pro joystick.
Okolo pravého poledne začaly prezentace na pódiu s projektorem. Jako první byla uvedena nová textová hra dobrodružného typu pro C64 pojmenovaná Bytefest.
Úkolem je zde, myslím, dostat se do sálu s akcí. Protože se mi to nepodařilo, nevím co je dál.
S hrou seznámil přítomné jeden z autorů Factor6. Uvědomil jsem si při tom, že jsem ho tuhle, asi na setkání C64, slyšel hovořit o úmyslu udělat textovou hru. Druhým autorem je Sillicon a další je ve hře zmíněný jako Ray.
Sillicon se zúčastnil prezentace také, seděl na pódiu u stroje a zadával příkazy, zatímco Factor6 hovořil do mikrofonu.
Hru jsme si pak po akci stáhli podle odkazu z internetu - na místě ji autoři asi neměli zájem každému jednotlivě kopírovat - a zkoušeli doma s použitím emulátoru C64. Tedy vlastně nevím jestli opravdu my všichni přítomní ataristé toto udělali - někteří přece o textové hry vůbec zájem nemají.
URL: http://c64.cz
Nejvíc času jí věnoval asi Honza Křupka. Já tak moc ne. Hra je dělaná jako humorná, někdo si dal práci vymýšlet vtípky, ale její filozofie mi osobně nevyhovuje. Je zde příliš moc špatných voleb končících okamžitě hru, bez jakékoliv předchozí informace.
Pokračovala přednáška Mr. Holuba o tématu zajímajícím potenciálně všechny, totiž o joysticích. Rozdělil je do skupin, hovořil o druzích použitých kontaktů a jejich výhodách či nevýhodách, a že některé lze s vynaložením úsilí pěkně seštelovat. Neřekl jak přesně.
Sepsul originální Atari joysticky de luxe, které mně osobně velmi vyhovovaly do ruky. Nu, takový Pepa je třeba také rád vůbec nemá.
Ukázal některé typy a na závěr myslím předváděl ovladač pro automatové hry vlastní úpravy, nikoliv výroby, jak jsem se nejdříve mylně domníval. Jako že upravil ten ovladač, ne hry. Z něj vyházel veškerou vnitřní elektroniku a vyměnil některé mechanické díly.
Mr. Holub doplnil přednášku uvedením adresy zdroje věnovaného joystickům, leč krátce po akci byla tato, snad přechodně, dána mimo provoz:
URL: http://kompjutry.014.cz/
Toto mohlo trvat asi půl hodiny zhruba mezi půl jednou až jednou. Pak byla zřejmě krátká přestávka, v níž jsem začal hrát již zmíněný Lotus 2, ve kterém se mi neobvykle dařilo, takže se mi pak nechtělo odejít před skončením na další prezentaci.
Možná protože jsem tak přišel o začátek a/nebo protože obsahově se mě zatím netýkala, nepobral jsem zcela její obsah.
A také to není připravováno na Atari, i když je tento projekt do budoucna myšlen jako multiplatformní. Jde o vývoj nějaké univerzální sběrnice, nedokáži objasnit její výhody a možné využití.
Pro zájemce jsem opět díky oldcomp.cz našel související URL:
http://jiiira.ajetaci.cz/FastPort/
Žádnou další přednášku či prezentaci nemám v paměti ani na fotkách, ale přece byl projektor ještě využitý pro společné hraní kladení bombiček v bludišti na počítači Amiga pro více hráčů.
Měl jsem pocit že mluvili o šesti, ale na fotce s časem 15:47 hrají současně jen čtyři. Já se ke hraní osobně ani nedostal, myslím že to hned zabalili, jak je to přestalo bavit. Anebo byl problém moje nedostatečná snaha se zapojit.
Jako podpora zabezpečení akce byl uvařen a nabízen guláš. S ním měl Vladimír jako organizátor obrovitánský průšvih komplikující celou situaci nejenom finančně.
Jeho kolega z práce uvařil guláš ve čtvrtek, snad 60 porcí. Večer jej jedli a měl být vynikající. Jenže se přes noc zkazil, prý se to stane pokud je ho hodně v nádobě a nemíchá se dokud nevystydne. Neznám, tolik ho doma nevařím.
Vladimír se nenechal odradit a zařídil či nařídil přípravu nové verze, na kterou zakoupil nové suroviny. Narychlo se tak v pátek večer vařil znovu. Ale možná už nebyl tak dobrý jako ten původní.
Já ho nezkoušel, neb jsem měl jídlo svoje a bylo by škoda ho nechat zkazit, ale určitě dobrá věc pro lidi, kterým je líto odcházet z rušné akce do restaurace a stačí jim na oběd prostý guláš. Anebo také teplá večeře po ruce je příjemná.
V sobotu jsem se tedy věnoval sledování veřejných přednášek a chození po sále a okukování zde přítomných rarit či jiných zajímavostí. Také případným diskusím, ale myslím, že řada jiných návštěvníků hovořila s dalšími mnohem více než já.
K večeru mě Honza upozorňoval na hru textovou běžící na stroji s nápisem Consul. Toto jméno mám spojené se stroji používanými pro pracovní záležitosti, nevyskytující se v domácnostech a tudíž mně prakticky naprosto neznámé.
Výskyt textové hry na něm se mi zdál tedy býti zvláštností a já ji zvědavě zkusil. Tedy jak jsem si udělal čas, ve skutečnosti mně Honza několikrát tuto věc připomínal.
Ve hře se mi vůbec nedařilo, všechno špatně, až mi pak vedle sedící František ukázal výpis programu. A ona to nebyla žádná textová hra, to si jen kluci, Fandal, PG a MaPa, zkusili psát něco v jazyce BASIC na tomto stroji, samozřejmě neznaje přesnou syntaxi zde.
Metodou pokus - omyl se dopracovali ke krátkému fungujícímu cyklu, který náhodně vybíral z několika textů a vypisoval pak tento na obrazovku naprosto beze vztahu k zadanému vstupu. Navenek se to tvářilo jakoby lákavá textová interaktivní dobrodružná hra.
Honza se pak divil a tvrdil mi, že on sám věřil v existenci opravdové hry. Nicméně na jeho vlastních fotkách má záběr z psaní této legrácky, kde je na obrazovce dobře čitelný její výpis. A tento o půl hodiny předchází snímku mě, jak u toho sedím a snažím se, leč marně.
Dodatečně až doma mě Honza překvapil zásadní informací o povaze použitého stroje. Ano, výrobce firma Consul, ale nešlo o žádný pracovní výpočetní prostředek, ale klon PMD 85 dodávaný do škol a známý pod přezdívkou zbrojováček. Nu, alespoň v tom jsem se tak hrozně nespletl, nebylo to prodáváno jednotlivcům domů.
Ale když jsme tak u toho, lidi si hrají pořád, někdy i v práci, tak by mě docela zajímalo, jestli u nás na počítačích opravdu používaných v podnicích, tehdy bez bez grafiky, existovaly nějaké takové textové hry.