venku nesvítí sluníčko a je úterý po bílém Velikonočním pondělí. A zde si vůbec nepletu Bílou sobotu s pondělím, ale mám na mysli provedený styl, něco jako bílé Vánoce.
Totiž hned v neděli po ránu mě ohromil pohled z okna, kterýžto by mohl být použit jako inspirace pro obraz Zimní krajina. Ráno v pondělí byl prakticky stejný, až na uklizené chodníky a silnice, nicméně během dne vlivem tání sněhu stromy ztratily svoji bílou přikrývku a okolí tak ztratilo idylický vzhled.
Nejsem si ovšem jistý, jak velká část lidské populace oceňovala tuto bílou krásu.
Co je zajímavé, v předpovědích počasí vyhrožovali opakováním této neobvyklé situace. A protože někdo tady tvrdil, že již příští týden má snad být naše Atariáda, letos v Olomouci, tak možná se na ni, či při nedělním odchodu z ní, budeme prohazovat sněhem.
Což je zlé, na sněžnou lopatu nebudu mít asi v autě místo, povezu přece jiné věci, z výpočetního oboru samozřejmě. Asi jako další návštěvníci.
Nicméně, když necháme zatím sněžný problém bokem, tak na Atariádě by měl být vypuštěn hotový FLOP magazín. Ou. Co vím, nejsou hotové programy, texty, to jest vlastně celý obsah magazínu není.
Nezávidím Františkovi, na kterého spadla celá práce a není mi jasné, jak to kluk zvládne. Zatím nám pravidelně posílá připomínky, zrovna včera ve sváteční pondělí mi například přišla pošta se subjektem "Výhružný email č. 7".
Asi tyto otravné urgence mají něco do sebe, neb dnes mi její opakované čtení opravdu připomnělo věc s úvodníkem. To je jako TENTO text. Obvykle ho opravdu nechávám na poslední chvíli, protože ho považuji za nedůležitý, neb ho asi sotva kdo vůbec čte.
Horší je, že nechávám na později i všechny ostatní, již důležité věci. Přímým důsledkem je nečekaný subjekt rozhovoru v tomto magazínu. Rozhodně já byl opravdu překvapen, když mi kluci oznámili úmysl udělal jej se mnou samým.
Podle mého mínění existují zajímavější osobnosti, nicméně uznal jsem běžící čas a praktickou nemožnost sehnat něco lepšího, tož jsem se přestal vzpírat.
Ale můj nápad to opravdu nebyl tady se takto protěžovat. Myslím, že úvodník na tento účel bohatě stačí.
A mluveno o mé důležitosti, to mi připomíná, na Foreveru, letos proběhl po čtrnácté, jsem se já sám poprvé zúčastnil soutěže, a to Real Time kategorie. Získal jsem třetí místo za svoji kratičkou textovou hru, no on ten čtvrtý příspěvek byl úplná ptákovina, za to jsem obdržel papírový plakátek čili diplom a ten jsem si doma přilepil na zeď nad monitor počítače. Koukám na něj a jsem šťastný.
Jsem teď motivován k další činnosti namísto nepřetržitého lenošení. Nu, čas ukáže, jak to bude doopravdy.
Prozatím jsou daleko aktivnější jiní a pro FLOP dělá nejvíce František. Vlastně mu zde chci poděkovat za stvoření minulého čísla magazínu a dopředu, jen ať maká, za další, toto číslo.
A čtenářům chci popřát neutuchající zájem o malé Atari a náš magazín a doufám, že se jim bude nějak líbit.
A kdyby, nepíšu, že to musí být, ale hypoteticky kdyby někdo z vás dostal nutkání napsat nějaký zajímavý článek či tak něco, nepřemáhejte to násilím, naopak, klidně napište a pošlete.
Mějte se fajn, Zdeněk