V druhé půlce července pořádal PCH z osmibitové Commodore scény commodoristickou akci v místě jeho bydliště nazvanou trochu netradičně Schlimeisch party. Poslední instance této akce proběhla před 8 lety a letos se PCH rozhodl navázat. Mezi pozvanými jsme byli i my. Před takovými 20 lety by návštěva v cizím táboře byla nemyslitelná. Avšak dnes, kdy všichni stejně víme, který osmibit je nejlepší, takovéto výměnné pobyty nejsou problém. Už několikrát nás takto na Atariádě navštívil Commodorista Wotnau. Tentokrát jsem naše barvy hájil já.
Akce se konala týden po PLatariádě v Českých Budějovicích. Možná i to byl důvod, proč se ke mě nikdo nepřidal. Nakonec i já jsem měl v neděli naplánovanou jinou aktivitu, a tak jsem se do relativně blízkého Fryštáku rozjel sám a navíc jenom na sobotu.
Na místo akce jsem dorazil v čase před obědem, a tak jsem našel party place poloprázdné. Bylo mi řečeno, že ostatní, včetně organizátora PCH, jsou na obědě v pizzerii na náměstí, a jelikož jsem byl dost hladový, vydal jsem se hned za nimi.
Na zahrádce pizzerie seděli PCH, Sigi, Ray a Solaris104. Naštěstí bylo trošku místa i pro mě, a tak jsem se hned přidal do hovoru. PCH byl rád, že jsem dorazil, a hned kritizoval, kde nás je víc. Pizzerka byla dost obsazená a pečení pizzy trvalo dlouho. Proto jsem se přilogoval k právě donesenému kusu.
V průběhu oběda se PCH chlubil jeho novými digitálními hodinkami značky Commodore s krásným svítícím červeným LED displayem. Dále se brainstormoval nový cross makro assembler pro C64, který bude mít prvky vyššího jazyka. Bude tak možno psát například konstrukce typu SWITCH (x) {CASE ... }. Kromě toho si PCH do bločku dělal různé poznámky pro jeho reportáž (v době vzniku tohoto textu ještě nebyla vydána).
Protože místo konání akce bylo opravdu kousek a nám se nechtělo trávit v pizzerii další čas, objednal jsem ještě před odchodem další pizzu s tím, že si pro ni zajdu, jak bude hotová.
Během několika minut jsme byli zpět na místě akce. Schlimeisch party se konala v nové budově hasičského sboru. Protože fryštátská hasičárna byla vybudována z peněz Evropské unie, nesmí se rok za pronájem vybírat žádné peníze, a tak Commodoristi měli zadarmo k dispozici velice pěkné prostory. Doufejme, že příští rok bude opět možné hasičárnu použít, i když asi už nebude zadarmo.
V pizzerii jsme s PCH a ostatními mimo jiné probírali možnost otestování retrobrightu. Jde o metodu, pomocí které se dá odstranit zažloutnutí plastů. Zjednodušeně - na zasažené kryty se nanese roztok peroxidu vodíku s přidaným Vanish Oxi Action a nechá se po několik hodin vystavené přímému slunci. Jako pokusný králík byl vybrán jeden z PCHho Commodorů. Retrobrightu se podrobila půlka krytu a několik kláves, na které jsme nastříkali roztok, zabalili do průhledné fólie a nechali na pospas odpolednímu slunci. Večer se uvidí, jak to dopadne.
Během odpoledne se koukalo na dema a pařily se hry. Zde dostalo příležitost i mé Atárko vybavené SDrivem a hlavně multijoyem. Commodoristi se vysloveně těšili na pařbu v osmi lidech na jednom zobrazovadle. Před plátnem jsme se nakonec slezli v sestavě Comos, PCH, Sillicon, Solaris104, Visáč, SAD, Sigi a já. Hráli jsme několik her, počínaje dnes již klasickými Cervy až po nejnovější hru pro osm hráčů, které náš Zdeněk rád říká česky "Šťouchané želvy". Největší úspěch měla Shot'em All, která je velmi dynamická a ve více hráčích zábavná. Nakonec jsme zkusili prototyp poslední Rasterovy hry Helicops, který dobře ovládl SAD.
Jak se Commodoristi nabažili multijoye, pustili jsme se do her na C64. Ray si se mnou hned chtěl zahrát zajímavý kousek pro 2 hráče. Vybral hru Hypaball, kterou na Atari nemáme. Je to týmová hra, kdy každý hráč ovládá 3 kosmonauty, kteří se snaží trefit pohyblivý cíl. Možná by šlo něco podobného udělat pro náš osmibit jako multijoyvku pro 6 hráčů. Další gameskou, kterou jsem už znal z posledního Foreveru, byla velice povedená hříčka Canabalt. Jde o těžce návykovou věc, která se ovládá jedním tlačítkem.
Při hraní počítačových her a koukání na dema ubíhá čas velice rychle a ani jsme se nenadáli a byl tu večer. Jakmile začalo sluníčko zapadat, všichni se vrhli ven, kde byly plastové dily C64 namočené ve směsi peroxidu vodíku a Vanish Oxi Action. Byli jsme zvědaví na výsledek. I když jsme proces nastartovali pozdě po obědě, tak na plastech byl znát rozdíl oproti původnímu stavu. Díly měly barvu viditelně bližší originální. Retrobright tedy opravdu funguje, jen se musí nanést dostatečné množství roztoku a hlavně s ním začít včas, dokud má slunce největší sílu.
Poté, co se schovaly plasty z bělené C64, jsem pokukoval po novém hardwaru, co se používá na osmibitovém Commodoru. Docela rozšířeným je teď emulátor disketové mechaniky 1541 Ultimate. V porovnání s mass storage úložišti pro Atari je ale daleko složitější a tím pádem i několikrát dražší než například náš SDrive. Zařízení ale věrně emuluje i procesor, co je uvnitř reálné mechaniky 1541, který používají různé turbo zavaděče, a dokonce může vydávat i zvuky posouvané emulované hlavičky.
Vzhledem k tomu, že jsem na neděli měl jiné plány, musel jsem se ač nechtěně pomalu vydat na cestu k domovu. Ještě před tím jsme ale zašli do již známé pizzerie na společnou večeři, kterou jsme zakončili zmrzlinovým pohárem. Akce byla fajn a jestli PCH bude pořádat další ročník, určitě bude stát za návštěvu.
Fotografie z akce jsou na mém webu:
www.krupkaj.cz/xgal/Schlimeisch2012