Hlavní soutěžení začalo krátce po sedmnácté hodině. Celkem svižně proběhlo v pořadí hudba Atari (17:30), C64 (17:40), ZX (17:58); grafika Atari a C64 (18:05), jiné platformy a ZX (18:11); Wild, RealTime (18:31); intro Atari (18:38), C64, jiné platformy, ZX (15:56); přestávka (19:15), demo jiné platformy (19:36), Atari (19:45), C64 (19:50), ZX (20:05).

Byl jsem překvapivě spokojený s hudební kategorií, neb ne všechno bylo tak ošklivě elektronicky znějící. Něco z toho bych si dovedl představit i normálně poslouchat. Ovšem, toť pouze můj velmi osobní názor.

Úroda obrázků byla menší než loni, což mě mrzelo, ale nemůžu nic říkat, neb jsem sám nic nevytvořil či nenamaloval.

V seznamu by měla zaujmout existence skupiny 'jiné platformy' pro hlavní kategorie. Ano, tito nadšenci dostali svůj vlastní prostor oproti dřívějšímu odsunutí do oblasti WILD, kde byli nacpaní se vším ostatním dohromady. Jistě je takové zviditelnění potěšilo.

Co jsem si všiml, příspěvky byly dělané na počítačích CPC, Sam Coupé a Thomson. Pěkné, o tom třetím jsem donedávna ani nevěděl o jeho existenci a tady na to někdo i programuje. Naproti tomu neviděl jsem příspěvek pro Sharp MZ, které jinak tady na stolech byly k vidění. Vlastně i zmíněný Solaris měl jeden s sebou.

Robert svůj zajímavý WILD výtvor nakonec přihlásil do kategorie DEMO, dal na doporučení našich kamarádů. Ani vlastně nevím, proč to zamýšlel původně jinak, snad protože je to na demo přece jen takové kratší. Ale o čem vím je můj omyl, z neznámých důvodů jsem byl přesvědčen, že jde o příspěvek pro RT.

Asi protože na tom Robert pracoval na místě, ale on to dodělával, ne dělal celé. Snad jsem v tomto textu svoji chybu na všech místech opravil. Plus, jde o spojený projekt, datové podklady připravil jeho bráška, jako nakreslil a tak, Robert dělal program pro Atari, který s tím pak hýbal. Což vysvětluje, proč tam není podepsaný Robert samotný, což jsem původně nechápal.

Co se týče mé herní hříčky, byl jsem překvapený mikrofonem v ruce a požadavkem nějak to prezentovat. Tak s tím jsem nepočítal, i když jsem přemýšlel nad problémem představení takové věci.

Nu, narychlo jsem něco vybreptal, jako že jde o textovou dobrodružnou hru, nevzpomněl jsem si na rychlo jak říci v angličtině konverzační, a že to používá jedno a dvouslovní příkazy.

Neprotahoval jsem to, nevěděl jsem jak moc se to hodí nebo nehodí v rámci celé soutěže, kde jinak šel jeden příspěvek za druhým bez zdržování.

Později jsem se dozvěděl od Roberta, jak moc potichu jsem mluvil, nu, to skoro každý. Bylo letos opravdu dost špatně většinou rozumět, ať už mluvítko měl kdokoliv. Také prý někteří naprosto nepochopili o co jde, ale to jsem si tak nebral. Kdo neví, o jaký typ hry jde, nejde to vysvětlit v tak krátké době.

V průběhu soutěží mě osobně potěšil náš Pepa. Zřejmě společně s dalšími si objednal pizzu, kterou pak celou sám nezvládl, a tak se nezištně se mnou podělil. Prima ostrá a trochu ještě teplá, rád jsem pár kousků ochutnal.

A krabice mi pak velmi vhodně sloužila jako podložka na psaní, myslím jako body a jiné poznámky ohledně soutěží. To jsem si zase říkal, opět nemám žádnou vhodnou podložku a dělám to na koleně.

Což mi připomíná, přední řady židliček byly samozřejmě již obsazené, než jsem se probral a protože jsem krátkozraký a špatně zezadu vidím, prostě jsem si sedl úplně dopředu na zem.

Viděl jsem tak dobře, škoda, že mě pak studil dost zadeček od země, až to bylo nepříjemné. Nejdříve podlaha nevypadala tak studená, však byla dřevěná, žádné dlaždice nebo tak, ale přece jen byla. Příště si vezmu svoji podložku na spaní nebo tak něco.

Po skončení soutěží mým důležitým úkolem bylo přepsání mých poznámek na oficiální hlasovací lístek a jeho následné odevzdání. Fotografie od Bohdana mě zachycuje při této činnosti ve 20:17.

Uvařil jsem si vodu na teplý čaj, neb jsem na té zemi prochladl. Dělal jsem to venku v hale, kde jsem doufal, že zásuvky budou na jiný okruh než v hlavním sále. To jsem ještě nevěděl podrobnosti o předchozím výpadku, totiž že byl mimo budovu, tudíž nezáleželo vůbec kde byly konvice a jiné věci připojené.

Jak jsem čekal na vodu a chodil okolo přemýšleje o možnostech udělat něco příští rok do soutěže lépe, oslovil mě ohledně mého příspěvku někdo mi docela nepovědomý. Nevím, od kterého vyznání pocházel, ani národnost, prostě nic.

Ale co mě potěšilo, chválil můj příspěvek a prorokoval, že bude na druhém místě ze čtyř příspěvků. Já si tím nebyl jistý, protože ono je opravdu těžko prezentovat textovou hru bez jejího hraní.

Povídal jsem o jazyce C a kompileru cc65, a že jsem vlastně teprve na začátku. Můj příznivce věděl, o co jde, protože se zmínil o možnostech kompilace i pro C64 a další možné počítače.

Ve skutečnosti byla moje hra ve výsledku třetí, přičemž čtvrtý příspěvek se snad ani nedá brát vážně. Ale rozdíl nebyl velký, druhé místo 227 bodíků a moje 222 bodů. Tak mě napadá, vždyť já jsem si sám žádné body nedal, bylo mi to hloupé, kdežto na ostatních jsem nešetřil... Rád bych popsal další zajímavé věci a lidi, ale moc jsem se hovorům a koukání nevěnoval, byl jsem pořád dost mentálně po tom záběru mimo. Nebo prostě unavený. Nějak mi to uteklo a už bylo 1:30 neděle časně ráno a já se rozhodoval zalehnout a spát. Jenže najednou, pro mě nečekaně, začaly přídavné soutěže.

Jako první rozpoznávání útržků obrázků z her, připravili polští Ataristé. Nahrnuli jsme se na židličky, totiž ne úplně všichni, zapsali se na seznam soutěžících a už to jelo.

Já nerozpoznal jediný obrázek, i když právě jeden, to je ze hry Nadral, jsem měl šanci poznat. Zrovinka jsem asi nedával pozor, možná pro naprostou ztrátu naděje na sebemenší úspěch.

Dále byla soutěž, nebo snad více podobných soutěží, což si ale nejsem jistý, ve znalosti faktů. Titul pro vítěze Encyklopedie 8mibitu, nebo jak to přesně je. Nyní to ovšem nedělal nepřítomný Wotnau, ale organizátor za C64, kterého samozřejmě za ty roky znám alespoň od vidění.

V neděli se můj organizmus probral do téměř bdělého stavu tak v devět hodin. Asi jako jeden z posledních, i když pak se ukázalo, Robert spal déle. Nic divného, zamakal si z pátku na sobotu ještě drsněji než já, neb já přece jen i spal.

František sehnal několik zájemců dohromady, mě mezi nimi, a hrálo se těžení ropy. To bylo vlastně moje jediné společné hraní s kluky za celou akci. Je to škoda, ale nelituji své účasti v RT.

A již tu byla ceremonie vyhlašování výsledků a předávání cen, podle mých poznámek od 10:10 do 10:45.

Já jsem si také šel pro diplom za mé třetí místo a opět mi bylo do ruky strčeno mluvítko. Neměl jsem nic promyšleno, tak jsem jen poděkoval za pozornost.

A dál, dál to bylo jako obvykle již trochu smutné. Většina lidí dostala horečku balení, které podlehli, a tak houfně opouštěli toto prima setkání. Já to moc nechápu, totiž u lidí, kteří to nemají daleko. My z Prostějova a Olomouce na tom určitě nejsme zle. Horší z Liberce jako MaPa třeba.

Ale zdvihli se kromě Bohdana a mě všichni ostatní z české výpravy a zmizeli na západ. Hmm, nejdříve zmizeli východem k autům a pak na ten západ. Měli plánovaný společný oběd někde po cestě, tak se to dá snad pochopit.

Já se šel v klidu zeptat organizátorů na okolnosti výpadku elektrické energie a později na čas povinného odchodu. Ten neměl být nijak kritický, rozhodně ne hned ve dvanáct hodin, jak někteří plašili.

V 11:20 byla již většina původně přítomných pryč. 11:40 se loučí slovenští Ataristé, i když ještě před chvílí XI pilně psal výsledky soutěží na zveřejnění s využitím internetu. Museli se nějak strašně rychle sbalit nebo co.

Kolem dvanácté odešli poslední polští Ataristé, vyjma LiSu. To mě zaujalo, a protože nejevil známky balící paniky, šel jsem za ním s žádostí o nějaký jeho čas. A vida, na fotografii je tento okamžik zachycený s časem 11:50, ani jsem si jejího pořízení nevšiml.

LiSu ochotně souhlasil, a tak jsme se bavili, nebo spíše on odpovídal na mé otázky ohledně polských textových her a problémů se zobrazováním polštiny.

Pak jsme přešli na Irsko, kde již nějakou dobu žije, což jsem zřejmě měl vědět, ale vypadlo mi to z mysli. Proto nespěchal pryč, spí tady někde před odletem a hodlá pomáhat organizátorům se závěrečným úklidem.

Zvědavě jsem se přeptal na jazyk, a hle, k mému překvapení podle něj většina Irů běžně používá angličtinu, nikoliv jejich vlastní národní jazyk. Ani jej prý často vůbec neznají. A to mluvíme o Irské republice, ne o té části, která přímo patří pod UK.

LiSu se přece jen ve 12:25 omluvil, že jde také balit a já odkráčel za Bohdanem s žádostí o jeho čerstvé i starší fotografie, abych měl čím si pomáhat při psaní popisu akcí.

Většinu zamýšleného kopírování se nám podařilo provést než ve 13:42 za námi přišel organizátor s žádostí o sbalení. V tu dobu byly v provozu myslím poslední tři počítače, já, Bohdan a ještě někdo nedaleko nás, myslím nějaká německy mluvící výprava. Měli tam nějaký zvláštní, mě neznámý stroj s nápisem Commodore. Podle fotografických záznamů nyní doma zjišťuji typ - C128D.

Jinak další lidé měli na stolech jiné věci než zapnuté počítače, ale to už mohli být jen organizátoři.

Spakování nebylo problematické, i když jsme oba měli spoustu věcí, neb celá Felicinka byla jen pro nás, tudíž nebyla ani přeplněná.

Nemám zapsanou dobu rozloučení, ale odjezd jsem si v autě poznamenal ve 14:27. Tím pro nás vlastní akce skončila, i když jsme před sebou měli ještě cestování, hovory v autě a pěknou třičtvrtě hodiny dlouhou zastávku ve Starém Městě na návštěvu majáku Šrotík a jejich nové stavby připomínající středověkou loď, což bylo teď v březnu sice zadarmo, ale s velmi nepříjemným studeným větrem.

Takže ještě pár postřehů z akce, nebo spíše o lidech na ní.

Chybělo mi zde pár známých lidí. Stejně jako loni například polští Ataristé z Čenstochové. A to právě tady jsme se před lety s nimi seznámili.

Chyběla mi i Monika z Polska a já jsem se tak pracně odhodlával konečně s ní zkusit promluvit, když se učí česky už kolik let.

Poprvé chyběl za historii Foreveru Gasman z UK. Poslal alespoň svoje video do soutěže WILD.

Epi se dostavil z Portugalska, kde nyní studuje a žije. Měl to zřejmě ze všech přítomných nejdál. Já s ním naneštěstí skoro nemluvil, jen jsme se potkali na chodbě, a to nebylo to pravé místo.

LiSu přiletěl z Irska, čistě jen na akci samotnou, ne v souvislosti s návštěvou doma, jako toho využil Epi.

Madarští Commodoristé nerozdávali letos tištěné pozvánky na jejich akci Arok, ale pořád měli pozvánku ve formě dema do soutěže.

Tím se nám připomněli a my zapsali jejich akci do našeho kalendáře na CS portálu. To jest, Honza mě donutil to zapsat. A když jsme byli v tom, vložili jsme i údaje o PLatariádě.

Dodatečně jsem byl překvapený až doma po akci vysvětlením, proč nebyly ty tištěné pozvánky - totiž z důvodu nějaké silné sněžné bouře právě v oblasti hranic Slovenska a Maďarska se tam kluci vůbec nedostali fyzicky! To je neuvěřitelné ve středu Evropy a nikoliv hornaté krajině, ale nížině! A za pár dní má být jaro!!

Kromě snížení počtu lidí na akci zde byl i dopad na hladký průběh akce - právě tito kluci měli dovézt vyrobené speciální ceny Eternity a Rasterovu.

Eternity měla být udělena již potřetí, je za příspěvek nejlépe vystihující aktuální téma Foreveru. Rasterova poprvé, za nejvíce humorný příspěvek.

Na plátno byl tak jen promítnut obrázek těchto cen, což jsem nepochopil, až dodatečně mi to Honza vysvětlil. Zřejmě jsem tu Eternity nějak doposud vůbec nezaznamenal a tedy o ní ani nepsal, což je ovšem vážné opomenutí.

A Honza mě také upozornil na další zajímavou věc, která mi nyní utekla a já ani nechápu jak. Totiž mezi hlavními soutěžemi a těmi přídavnými po půlnoci někteří zájemci si udělali takovou neoficiální, bez mikrofonu a zvukové soustavy, na rozpoznávání hudeb.

Honza má tuto skupinku na fotce s udaným časem expozice 23:25. Zřejmě jde hlavně o polské Ataristy, což nevylučuje účast i jiných. Je s nimi na snímku například i náš Pepa.

Co jsem se dodatečně dozvěděl, Fox pouštěl pro účastníky ukázkové hudby z her a dem ze svého mobilu, nebo polsky komórki. Tak je to alespoň na polském popisu akce na atarionline.pl zdroji.

Nepodíval jsem se ani na nabídku kutila Lotharka. Podle Honzy a Bohdana měl s sebou celou svou produkci a oba si koupili emulátor disketové mechaniky. Honza již druhý, trochu jiný typ než co již měl.

Je to výhodné kupovat přímo na akcích, žádné poštovné, osobní komunikace s tvůrcem a také tuším obvykle dává slevy.

A ještě poznámka k RT soutěži - opět až doma jsem s úžasem zjistil téma bylo ihned ve dvanáct hodin zveřejněno na URL: www.forever-party.net.

Kdyby mě to jen napadlo po poledni dát obnovit obsah a ne jen tupě čučet na již dříve ve Firefoxu otevřenou verzi, mohl jsem jej znát minimálně o osm hodin dřív. Nu, dobré poučení pro příště.

A nyní již závěrečné tři odstavečky.

Dobrá rada: chcete-li se zúčastnit RealTime soutěže, přijeďte na akci co nejdříve po zahájení v pátek. Čas začíná neúprosně běžet, ne že by ho vůbec hned od začátku byl dostatek.

Dojem: kdo se zúčastní RealTime soutěže, přijde o dění na akci, docela jak jsem předpokládal. Nicméně je to velmi dobrý pocit opravdu tím projít a udělat něco.

Závěrečná myšlenka: počtrnácnácté úplně to samé - Forever je MOC prima a kdo nepřijel, pořádně prohloupil.

-ZB-