Horná Súča 15. - 17. 3. 2012
Pro mě byl svým způsobem průběh Foreveru ovlivněný již naší cestou ze setkání Silly Venture v Gdaňsku. Během jízdy autem se totiž kluci začali bavit o svých úmyslech zapojit se do RealTime soutěže, také zmiňovali další odhodlané tvůrce.
Byl jsem tím docela překvapený, neboť to znamená neužívat si v sobotu a i v pátek večer akce, ale pilně a ve stresu makat na nějakém svém díle. Proto jsem vlastně nikdy nepokládal tuto soutěž za příliš vhodnou, i když samozřejmě na výsledky jsem se vždy rád podíval.
Nicméně, k mému vlastnímu překvapení, sám jsem podlehl masovému poblouznění, totiž nadšení a rozhodl se také zapojit. Ještě svoji roli hrálo také časování - právě tyto dny jsem se opravdu zakousl do své desítky let staré představy o psaní báječných textových dobrodružných her.
Vše dohromady, usmyslel jsem si vytvořit textovou hru na zadané téma. Což se lépe vymyslí než udělá. Sice jakoby zbývalo dostatek času, ve skutečnosti se mi do data konání nepodařilo dotáhnout do konce vytvoření plně funkčního programu, kam bych pak dopsal na místě samém vymyšlené texty a místo děje.
Také jsem si nebyl jistý podmínkami pro RealTime soutěž, jestli náhodou nejsou akceptované pouze standardní disciplíny obrázky, dema nebo hudby. Nicméně počítal jsem že v každém případě je možné skončit ve Wild soutěži, kde může být cokoliv.
Poznámka: běžně užívaná zkratka je RT.
Na moji otázku mi nikdo nedokázal odpovědět, hlavně protože jsme nevěděli komu ji položit. Ano, ukázalo se docela překvapivě na schůzce našeho klubu, že nikdo z nás si není jistý kdo nebo kteří jsou vlastně nyní zodpovědní otroci, jinak také zvaní organizátoři.
Totiž věc zkomplikovalo zmizení dvou důležitých dřívějších organizátorů, které jsme více či méně dobře znali.
O prvním se vědělo od začátku, to je spectrista Elvis, který jako organizátor odstoupil veřejně na předchozím Foreveru.
Co bylo nepříjemné překvapení, Wotnau nemohl letos přijet. Totiž začal pracovat v zahraničí a protože se jednalo teprve o krátkou dobu, neměl ještě nárok si zaletět domů na dovolenou.
Nevím, co všechno organizoval jinak, ale každý jasně ví o jeho nepřetržité činnosti od začátku akcí jako uvaděč soutěží. Nebo, chcete-li, moderátor či konferenciér. Opravdu si nevzpomínám na situaci, kdy by tuto činnost někdy dělal někdo jiný.
Ale zpět k našim přípravám. Účastníci z českých zemí Atari vyznání byli stejní jako loni. Pouze Pepa neměl s sebou vlastního dovozce, svého brášku. Nicméně ten nejel ani na akci samotnou, jako spíše na výlet.
Stejně jako loni, Fandal bral s sebou MaPu z Liberce a PG z Českých Budějovic, navíc, vlastně se neví proč, když měl prakticky plné auto, iniciativně přibral i Pepu.
Zůstali jsme tak další čtyři, a protože jsme se dohodli kvůli braní spousty věci nemačkat se v jednom autě, jeli jsme přepychově dvě oddělené výpravy po dvou lidech na auto.
Já jsem cestoval s Bohdanem a měli jsme samozřejmě smůlu, neb on musel kvůli nečekaným okolnostem zůstat v práci ten pátek extrémně dlouho. Tudíž následně jsme i vyjeli a na místo dojeli extrémně pozdě.
Konkrétně jsme tedy vyjeli až v 20:25, což se původně předpokládalo v takovou dobu být již nějakou tu hodinu na místě samém.
Nezapsal jsem si čas toho děsivě pozdního příjezdu, nicméně mohlo být tak kolem dvacáté třetí hodiny.
A na parkovišti v areálu nás již očekával náš Robert známý jako Bobík. Nemám tušení, stál-li tam celou dobu či vycítil přesnou dobu našeho příjezdu. Nebyl čas přemýšlet nad touto sice zajímavou, nicméně nedůležitou otázkou.
Hmm, teď mě napadá, právě po přejezdu hranic nám volal, což jsem moc nevnímal, ježto jsem dával potmě pozor na cestu. To by mohlo mít nějakou souvislost.
Podstatný byl Robertův malér - jeho notebook měl nějaký problém s napájením, to jest v důsledku nebyl použitelný. A nešťastný majitel jej potřeboval pro práci na svém WILD příspěvku.
A tak se ujišťoval, že já půjdu jistě podle svého zvyku ulehnout a spinkat dříve než ostatní, jako obvykle. Nu, neměl jsem plány být obvyklý, naštěstí jsem však měl krásné řešení problému.
To jest, vzal jsem s sebou nejen externí monitor, ale i oba své notebooky. A tak jsem ten malinký připojil k monitoru a dělal na něm, Robert dostal ten větší, leč bez monitoru.
Bohdan si našel místo na krajním stole v řadě, já se usídlil u Roberta, na protilehlé straně naštěstí dost širokého stolu.
Dozvěděl jsem se téma pro RT: "Kde je Elvis?", což mě vysloveně potěšilo. Totiž být něco jako loni: "Alien versus Fredátor", nevěděl bych si s tím rady. Naproti tomu hledání, pátrání, to je téma jako stvořené pro dobrodružnou hru.
V malé chvíli mě napadl samotný závěr a i začátek, nicméně zbývalo udělat celou tu práci mezi tím. A tak jsem začal horečně chystat svoje pracoviště a hledat věci k jídlu.
Pepa se podivoval, proč tak děsně spěchám, jenže mě opravdu chyběl čas plus problém s jídlem. Nepočítal jsem dopředu s tak velkou prodlevou, a tak jsem byl celou dobu bez večeře.
No a také detail, chtěl jsem mít funkční program, který mi za předešlé asi tři měsíce zatím nefungoval jako celek, a to do 13:00 v sobotu.
To samozřejmě ovlivnilo moje vnímání děje na akci, to jest, houby o tom vím. Jenom jsem zaznamenával občasné pozvání na hraní, což jsem s lítostí odmítal a sem tam mě někdo přišel pozdravit.
Nepodařilo se mi ani po příjezdu vylepit plakátky o Atariádě. Ano, správně, po mnoha letech planého mluvení, jak by to bylo fajn mít je připravené, jsem si na ně opravdu vzpomněl, a to tuším ve středu večer. Ve čtvrtek mě to nemyslelo a také byly tady i jiné přípravy, nicméně v pátek dopoledne jsem něco primitivního sesmolil.
Následně se Honza po Jabberu vyjádřil, že tomu chybí nějaké logo a tak, což jsem věděl, ale netušil jsem, že kdybych připravil něco hezkého a dělaného na A3 formát, tak by to Honza vytisknul.
To mě dodatečně zamrzelo, ale pak jsem se na věc podíval z lepšího pohledu, totiž v minulých letech nebylo nic a teď bude alespoň něco. Nakonec jde hlavně o tu informaci.
Vzal jsem s sebou schválně i nůžky a izolepu, což normálně s sebou nevozím. Samozřejmě jsem na místě samém v tom mém spěchu našel jen nůžky a o izolepě jsem dočista uvěřil v její zapomenutí doma.
Ale nezapomněl, dopoledne v sobotu jsem ji pak přece ve svých věcech našel, a tak narychlo vylepil tři z pěti plakátků, jeden na můj monitor. Nevím, jestli je pak ale vůbec někdo četl. Možná budou fakt mnohem lepší ty od Honzy barevné a veliké.
Podle mých záznamů jsem opustil svoji práci na hře v 4:30 s úmyslem trochu spát. Robert a několik dalších lidí stále ještě pilně tvořilo. A někteří netvořili, ale byli pěkně bujaří, až hluční.
Probudil jsem se po deváté a vrhnul se znovu do díla. Robert také ještě dělal, on snad vůbec nespal, což učinil až během dne. Svoji práci skončil ne dlouho po mém probuzení a já po něm pak občas závistivě pokukoval, jak se již v pohodě baví jako prostě na počítačovém setkání.
O našich ostatních jsem si myslel, že se na věc vybodli úplně, ale k mému překvapení měli výborný příspěvek do RT, který pak zaslouženě vyhrál. Prostě to zvládli neuvěřitelně brzy. Sice tři dělali na jedné věci, ale pořád to bylo něco.
Já jsem naproti tomu dělal jen s textem, což by měla být primitivní práce. Ale měl jsem s tím problémů až dost. Samozřejmě jsem měl také chvilky nechat to plavat vůbec a raději se bavit s ostatními hraním her a hovory.
Nicméně jsem pokračoval dál, akorát jsem výrazně slevil z představ o rozsáhlosti děje hry. Vlastně v ní nakonec zůstalo jen jediné místo k vyřešení průchodu dál, a to bylo všechno.
Někdy před dvanáctou hodinou došlo k hrozné věci - přerušení dodávky elektrické energie. Toto trvalo asi do patnácté hodiny, tedy dost dlouho. Připomíná to podobnou situaci nedávno v Gdaňsku.
Ptal jsem se na závěr akce co a proč, nebylo to přerušení dodávky, něco se stalo na přívodu do budovy a mohlo to klidně mít souvislost s naším větším odběrem. Organizátoři neví přesně, bylo jim pouze sděleno, že problém byl mimo budovu a museli na to volat elektrikáře. V budově samotné nevypadl jediný jistič.
Já jsem v tu chvíli, tak jako řada jiných, včetně Bohdana, přepnul zobrazování z externího monitoru na vestavěný displajík a pokračoval dál čistě s vlastními prostředky mrňavého notebooku.
Ve dvanáct, kdy zbývala hodina do deadline, což znamená uzávěrku přijímání příspěvků, ukončil jsem programování a zavolal Pepu na kontrolu a doplnění anglické verze.
K mému zděšení jsem tam měl spousty chyb a Pepa to vzal opravdu důkladně a zodpovědně, takže do 13:00 se to nestihlo udělat. Nicméně nebyl to nakonec žádný problém, snad i z důvodu toho výpadku.
Co málem byl velký problém, byla energie v akumulátoru mého mrněte. Ještě jsem stačil uložit na SD kartičku hotový program, ale už ne zdrojové texty, abych mohl případně pokračovat na druhém, větším notebooku.
Z důvodu nedostatku elektrické energie vlastně ani nešlo předat můj příspěvek zodpovědné osobě, to jest za Atari našemu známému XI, ale zato jsem našel ochotného Andreje, známého jako Baky, na vyzkoušení mého výtvoru. To bylo asi čtrnáctá hodina.
Andrej měl stále fungující také velmi malý notebook vybavený i emulátorem, takže se do toho mohl pustit. Měl pak pro mě dvě zprávy. Dobrá, že nenašel závažné chyby při procházení, a tak došel do konce, špatná, že jsem zapomněl napsat alespoň krátké popisy ve třech nijak nepoužitých místnostech ve hře. Jenže, dopsat to již nešlo, moje mrně bylo bez energie.
Obešel jsem si prostor akce, stejný jako loni a v podstatě stejně vypadající, prostě stoly u podélných zdí, které se také rozlezly i u vstupní příčné zdi, protilehlé k pódiu. Tedy dveře byly ponechány volné k průchodu.
Také jsem si vzpomněl na proceduru zvanou oběd a začal ji následně vykonávat, z čehož jsem byl vyrušený dvěma událostmi. Asi v 15:00 byla obnovena dodávka pro nás veledůležité elektrické energie, načež začal obřad placení vstupného.
S Honzou jsme potom vyslovili dohad o menším počtu návštěvníků, neb nám tato záležitost přišla nějaká kratší. Také se všichni podezřele snadno vešli do vstupní haly před vlastním sálem po vyhnání ven před placením. Nicméně sál samotný nebudil dojem prázdnoty, takže mě o tomto vůbec nejdřív nenapadlo uvažovat.
Ale asi se nám to jen zdálo. Dodatečně po akci jsem prostřednictvím ochotného Elvise získal informaci o 75 platících návštěvnících, což je myslím docela normální průměrná návštěvnost této akce.
Po zaplacení třinácti evropských peněz, zapsání se do seznamu a následném obdržení hlasovacího lístku, propisky a nálepky, jsem dokončil jídlo a šel odevzdat můj příspěvek.
K mému překvapení, i když to bylo vlastně logické, mě XI požádal o vytvoření krátkého informačního textu, který měl být přiložen k vlastnímu programu. A to v anglické řeči.
Já měl sice pocit, že mi to již vůbec nemyslí, ale něco jsem pak dal dohromady. A vytáhl Pepu z něčí matrace, na níž složil své znavené tělo, na jazykovou kontrolu.
Během této činnosti byla zjištěna přítomnost wi-fi připojení k internetu. Ono to vlastně bylo již loni, ale vypadlo mi to z mysli. Chyba, toto sice pomalé připojení se mi mohlo výrazně hodit na využívání slovnik.cz pro tvorbu anglických textů. No, vlastně v kritickou dobu byl ten výpadek, ale přece jen, měl jsem si to ověřit hned.
Chvíli po dokončení poslední editace ve čtyři odpoledne začala přednáška doplněná hned v úvodu obrázky sinusovek, zřejmě o programování s využíváním těchto funkcí. Ale moc jsem tomu nerozuměl a kromě teoretické části to bylo zaměřené na stroj ZX Spectrum, kde sice znám pěkné hry, ale jinak nic. Určitě nevím nic o programování zde.
Hledal jsem někoho dalšího na vyzkoušení mé hry, totiž měl jsem na mysli naprosto konkrétní osobu, to je nadšence ohledně textových her zvaného Solaris. Ale nebyl k vidění, a tak jsem pozval jeho kolegu, s nímž seděl u stolu, prakticky naproti mně. Totiž oba seděli mezi Robertem a Františkovou skupinou.
Doda se ochotně ujal ověření funkčnosti a pochopitelnosti ovládání i bez podrobného popisu. Na fotografii jej u této činnosti zachytil Honza v 16:43.