venku svítí sluníčko, je Velikonoční pondělí, zkráceně lidově velikonoce, i když se tento termín nemá týkat jen pondělí. Na pohled je tedy hezky, ale po ránu jsem byl překvapen informací, že bylo u nás tady na rovině Hané 4 stupně pod nulou. Nechtěl jsem ani věřit.
Zrovna tak se mi zdá doposud nereálná představa začátku naší vlastní sleziny Ataristů a případně jiných zájemců tady v Prostějově již tento pátek. Nějak si zatím neuvědomuji skutečnost a pořád se mi zdá, že to musí být až za hodně dlouho.
Realita, ta opravdu má své chyby. A teď nemám na mysli svoji nepřipravenost pro Atari akci nebo pozdní tvorbu textů pro magazín.
Daleko horší a do budoucna bez možnosti nápravy je ztráta našeho aktivního kamaráda Radka Štěrby, který usilovně neustále tvořil něco pro osmibitové Atari počítače.
Mezi jinými projekty vzal na sebe tvorbu magazínu FLOP, poté co se ostatní z naší skupinky, včetně mě, od práce na něm tak nějak postupně více vzdálili.
Radek přišel o život v létě 2011, ve čtvrtek 28. července. V ten den jsme měli mít schůzku Atari klubu u mě doma, ale já ji odvolal z důvodu nenadálého nájezdu příbuzných.
Ve sledu událostí se Radek následně věnoval jiným činnostem doma a na zahradě a přitom jej srazil projíždějící vlak. Je to nepochopitelná událost vzhledem k jeho normální opatrnosti, kterou projevoval například při mém řízení auta na železničních přejezdech kritickými poznámkami, nicméně stalo se a nejde vrátit.
Radek bude chybět celé osmibitové Atari scéně a velmi citelně v našem Atari klubu Prostějov, zahrnujícím také lidi z Olomouce a i vzdálenější příznivce.
Chybět bude jako kamarád nejen pouze pro počítačové záležitosti, se kterým jsme se osobně pravidelně setkávali, ale také i jako tvůrce zajímavých projektů pro Atari a spolupracovník či konzultant pro jiné aktivisty.
Mimo jiné zde vyvstal problém, co a jak s magazínem FLOP. Každý by chtěl pokračování, ale hlavní tvůrce už nebyl. A hle, tu se objevil rozhodný hlas patřící aktivistovi známému jako Fandal.
Ten jednoznačně prohlásil, že pokračovat bude, samozřejmě s naší očekávanou pomocí. Což jsme přislíbili a někteří i splnili. Osobně nejsem nejlepší příklad v dochvilnosti dodávání svých textů.
Jak to tedy vidím, hlavní práce zůstala opravdu na Františkovi. Tímto bych mu chtěl poděkovat a doufám, že se magazín bude líbit a že i ostatní budou Františkovi vděčni.
Zdeněk