(pokračování)

Nyní již k vlastnímu seznámení s obsahem akce. Z důvodů již uvedených v části popisu bazarového koutku se nebudu zmiňovat o všech vystavovaných prezentacích, ale uvedu jen jejich částečný výběr. Jinak řečeno, co mě osobně zaujalo a co jsem si zapamatoval, či poznamenal. To znamená následující text je naprosto neobjektivní, pozor na to.

Doposud jsem mluvil o náplni akce v souvislosti se starými a velmi starými věcmi, ale to není přesné, i naprosto nové projekty zde byly zastoupeny. Ovšem, týkající se víceméně historie.

Jako první mě překvapil projekt MyCPU, vystavený na asi dvou stolech v prostřední řadě na kraji hned blízko vchodu do hlavní prostory. Stručně řečeno, jde o sestavení počítače s využitím obvodů menší integrace. To je třeba žádný jeden procesor, ale jeho modelovaní ze součástek na 5ti destičkách. Grafická část je na tom podobně.

Tyto destičky jsou zasouvány do konektorů ve větší bedýnce či vaničce, zřejmě jde o nějakou starou Evropskou normu. Říkal jsem si, no to má asi velkou spotřebu, ale podle údajů v propagačních materiálech je opak pravdou. Shrnuto, před 25ti lety, by tohle byla báječná věc. V té době se běžně u nás neviděl ani Intel 8080, i když už existovaly novější a lepší procesory. Dnes, to nevím. Pro velké kutily asi skvělá věc, malí kutilové můžou použít na malé projekty již existující malé Atárko. Projekt je veřejně publikovaný: http://www.mycpu.eu

Mezi současně vyvíjené věci patří i tvorba různých rozhraní či převodníků pro připojení dostupných klávesnic k čemukoliv starému, kde již originální získat nelze. Velmi zajímavý a potenciálně užitečný projekt. Nechápu, proč jsem si nepoznačil nějaký kontaktní údaj.

Poměrně hodně jsem si pohovořil s vystavovatelem srovnání dvou starých procesorů zástupců architektur CISC a RISC. Zde to byly z roku 1997 Pentium 2 a jeho rival DEC Alpha. Hmm, byla doba, kdy se psalo o výhodnosti procesorů RISC, jenže jak to dnes vypadá, pořád jsou nejrozšířenější procesory CISC.

Vystavovatel pochází z Kanady, žije v Německu, povoláním je botanik, počítače jsou zřejmě víceméně koníček. Využil jsem jeho profese a ukázal jsem mu fotografii růžově kvetoucího stromu v naší ulici. Podle něj jde o okrasnou třešeň, no to jsou věci, třešeň bez třešní, k čemu je to dobré?

Také mi povídal o vývoji OS na starých počítačích a jiné věci. Jen v jednom jsme si nerozuměli, totiž nedokázal jsem se srozumitelně zeptat, jestli tady publikuje výsledky již proběhlých srovnávacích testů vystavovaných procesorů, nebo tyto mají teprve proběhnout během akce na místě. Hmm, ono to vypadá, jako bych vůbec nediskutoval o hlavním tématu, ale i tak jsem si s ním dobře promluvil.

Vedle nás měl na několika stolech prezentaci nadšenec ohledně MSX počítačů. Ano, MSX stroje, vlastně jsem je viděl na vlastní oči asi poprvé. Jméno jsem znal, četl jsem kdysi článek o návrhu kompatibilního standardu 8mi bitových počítačů, ale myslel jsem, že v důsledku celkového zániku mrňat k jejich existenci ani nedošlo. Pepa se mi prakticky vysmál, jaký jsem ignorant. Systémy MSX byly velmi rozšířené, vyráběné v různých zemích s různými modifikacemi. Kompatibilitu a přenositelnost běžných programů zajišťovalo splnění několika základních podmínek, jako procesor Z-80, dané grafické a zvukové obvody a podobně. Což nebránilo individuálním přídavkům u jednotlivých modelů a vzniku závislých programů na tato rozšíření.

Pepa ví asi hodně o MSX standardu a tak si dlouze s místním nadšencem pohovořil. Pak mi říkal že on snad měl doma asi 40 MSX kousků, ale pak byl nucen jejich počet snížit. Tady měl asi 5 nebo 6 krabic s nimi a z toho vždy dva zapnuté. Někdy snad i tři. Plánoval je během dní obměňovat. Jeden z aktuálně zapnutých byl produkce nějaké arabské země, opět jsem byl překvapený, neb mi nebyla známa žádná výroba někde na Sahaře nebo kde.

Pepa naopak o ní dobře věděl a navíc tvrdil, že arabské počítače měly uložený ve vnitřní paměti celý text Koránu. Prozkoumal zde nadšeně menu a zřejmě fakt nějaké texty našel. Těžko říct co přesně to je, obtížně se to určuje v těch arabských vlnovkách, které navíc na jednoduché 8mi bitové grafice vypadají víceméně jako rovné čárky. Arabské písmo je vysloveně divné a já osobně nemám žádnou chuť se ho učit. Nicméně, případným zájemcům to rozmlouvat nebudu.

Mě zajímal japonský model, nebo tedy jeden z jeho japonských modelů, mající přímo na klávesnici japonské písmo. Podle popisky je to model FS-A1WSX ze standardu MSX2+.

Jak známo, toto písmo obsahuje na rozdíl od latinského tisíce znaků a to je zcela evidentně problém jejich umístění na klávesnicích s několika desítkami tlačítek. My jsme rádi ohledně možnosti nacpat na ní vůbec pár speciálních českých znaků.

Viděl jsem jednou na Bytefestu Sord M5 originální provedení, to je japonské. Ten měl uvnitř latinskou abecedu a několik znaků Hiragany, ani ne celou. Dodnes jsem nepochopil, k čemu to vůbec mohlo být dobré, když je to prakticky k ničemu.

Nuže, tady je jasný rozdíl - tento zástupce MSX standardu má v sobě všechny nutné znaky, to je komplet KANA písmo a přibližně 2000 základních Kanji. A jestli jsem dobře viděl číslo 5000 v originální příručce, kterou jsem si zkoušel pročítat, tak jich má vlastně nadstandard. Samozřejmě tyto znaky nejsou omezeny na matici bodů 8x8, to by asi nešlo, takže jsou větší. Vejde se jich proto na obrazovku méně a jejich zobrazování je pomalejší. Zkoušel jsem zabudovaný textový editor a ten nabízel 8 řádek pro psaný text a 3 pomocné řádky. Na jeden řádek se vešlo 31 znaků. Také tady ještě byl jeden normální úzký s menu v latince.

V souvislosti s japonskou produkcí mě ještě zajímalo jak vypadaly jejich textové a jiné adventury, jestli je měli dělané nějak jinak. Nicméně obdržel jsem na vyzkoušení jen hru stylu RPG. A s ní bych asi nic nepořídil, i kdyby na mě nemluvila naprosto cizí řečí, prostě protože RPG neovládám.

Ale je to zajímavé - na malém Atárku je k vidění dost adventur, ale nemůžu si uvědomit žádnou hru RPG. A tady, stejně jako na starších herních japonských konzolích, které mi Pepa předváděl (jelikož on vlastní kde co všechno) jsou RPG hry zastoupeny velkým procentem produkce. Ale adventuru, tu Pepa ve svých hromadách herních modulů, či cartridge, doposud nemá.

Již jsem se zmínil o vystavení dalšího japonského modelu, ale zde šlo o jinou specialitku. Žádné japonské písmo na klávesnici, ale hudebně zaměřený typ. Označení měl Yamaha music computer CX5MII/128 a vystavovatel měl u něj připojené nějaké klávesy. Zřejmě v té době pro hudebníky naprostá lahůdka.

Večer se dostavil na akci náš známý Štefan, známý pod přezdívkou Beetle. Sem si přivezl nikoliv 8mi bitový stroj, ale ty větší, Falcona zabudovaného do TT bedýnky a TT. Během akce se snažil vylepšit instalovaný MiNT, ale co se týče připojení k internetu přes nějakou mobilní věcičku, se nepodařilo. I když to má mít standardní modemové příkazy, a proto normálně fungovat.

Úplně večer se s námi dal do řeči někdo ze Švýcarska. Všiml si u Pepy malého zázraku Eee, čehož je on sám uživatelem. Povídal podle mého mínění zajímavé věci ohledně spouštění operačních systémů. Ale nejdříve bych se asi měl zmínit o vybavení diskutovaných modelů - jde o původní odlehčené, žádný mechanický disk vevnitř, jen polovodičové paměti FLASH, tudíž s omezenou kapacitou. Instalované systémy Windows XP, nikoliv u první produkce použitý Linux.

Tento přátelský Švýcar mluvil o spouštění Linuxu ze zasunuté paměťové kartičky. Znělo mi to nejdříve problematické, ale ono to není pomalejší než běh systému z vnitřní paměti, prostě protože jde o stejný typ použitého paměťového média. Vida jak jednoduchý způsob možnosti používat více operačních systému na úplně malém stroji, kde jsem si původně myslel že to ani není možné.

Ohledně soboty mám poznamenanou dobu snídaně 9:20. Tím mám na mysli u Thomase, ne na místě akce. Pepa měl pak svůj obvyklý plán - navštívit místo s drobným (vý)prodejem, označované obecně jako bleší trh. Tady měl být jeden takový v dostupné vzdálenosti směrem na jih od nás. Šel jsem s ním, protože jsem si rozmyslel svůj původní plán dostat se do centra města, což by zabralo asi většinu dne.

Nelitoval jsem pak, neboť tady jsem nakoupil spoustu starších comicsů a lacino. Podle mého mínění velmi lacino. Pepa zakoupil pár programů pro Amigu jako zvláštní věc sice principiálně normální telefon, ale značky Commodore. Prý že to nabídne nějakému jemu známému příznivci Commodore počítačů.

S pomalým ranním probouzením k životu a tímto nakupováním jsme se dostali na místo akce až po 12-té hodině. Zde nás čekalo mírné překvapení, Pepa byl odstěhován asi o dva stoly doleva. Organizátor omrkl moje nákupy a snad něco říkal o dalším zdroji pro tyto starší comicsy. Nicméně já už byl v tu chvíli skoro holý, to je bez evropských peněz.

Dorazil další atarista a náš dobrý známý Carsten. Vzal s sebou i Sabine, ale ta sem nepřijela obdivovat starou výpočetní techniku. Carsten jako nadšený přívrženec programovacího jazyka Forth přivezl vystavit destičku s procesorem jehož instrukční sada se má přímo sestávat z příkazů jazyka. Tohle si představit nějak nedokážu, vyšší programovací jazyk přímo v nízkoúrovňové technice, ale zcela zjevně to opravdu existovalo. Já si pamatuji na novinku o výrobě tohoto procesoru a že má být dobrý. Bylo to tehdy v časopise Amatérské radio, tamtéž vycházel krátký kurs jazyka Forth v tu dobu. Takže jsem rád viděl tento zázrak na vlastní oči. Jenže dnes to už žádný zázrak není, naopak je to zaniklá technologie. Nicméně zřejmě doposud dodneška naprosto funkční, Carsten vystavoval nějaké texty o použití tohoto procesoru ve vesmírných sondách a ty tam nahoře pořád lítají. Vystavený procesor zabudovaný v nějaké desce, jejíž možnosti použití neznám, má označení RTX2000GI-8 a podle dostupných informací není jediným s přímou podporou tohoto programovacího jazyka. Vlastně jsem byl překvapený jejich seznamem nalezeným díky vyhledavači GOOGLE.

Odpoledne se konala organizovaná část programu akce, nebo snad lépe byla ohlášená soutěž "Live PacMan". Ne všichni se ale na ni do sálu vedlejší budovy vůbec šli alespoň podívat. Nějaký nadšenec zde připravil z prkének velké PacManovské bludiště, totiž velké, obrovské nebylo, přibližně čtvercový půdorys měl strany několik metrů. V rozích byly umístěny snímače, ze kterých vedly signály do vyhodnocovacího počítače. Tím ale nebyl stylově nějaký 8-mibit, ale deska PC umístěná do dřevěné bedýnky.

Snad kvůli zakrytí snímačů a káblíků byla v něm podlaha uvnitř bludiště a s ní i snímače pokryta nějakým materiálem, snad silnější igelit nebo něco podobného. Hráče představovala čtyři dálkově ovládaná vozítka, takové trojkolky postavené jakoby z Lega.

Hráč PacMan měl za úkol objet všechny čtyři rohy, ostatní tři jej měli chytat. Až potuď skvělá myšlenka. Naneštěstí technické problémy úplně tuto hru zabily.

Že vozítka nešlo dobře řídit a jejich směr byl dost náhodný, to by se ještě sneslo. Ale neustálé převracení vozítek při nárazu na stěny bludiště či při prostém couvání na lehce zvlněném podkladu. Také vůbec nevypadalo dobře neustálé selhávání zmíněných snímačů v rozích. Snad proto většina přítomných brzy odešla, takže ze soutěže nic moc nebylo.

Ještě bych zmínil přístup tvůrce a organizátora k vyhodnocování výsledků. Zřejmě na to použil zbylý materiál z konstrukce bludiště, protože zapisoval výsledky na takové prkénko. Dobré že měl motiv doby dřevěné, s dobou kamennou by to bylo horší, nosit s sebou veliký balvan a do něj vytesávat symboly. Osobně jsem byl touto myšlenkou hry naživo velmi nadšený, ale ty problémy mi způsobily velké zklamání.

Naše skupinka se sobotní večer domluvila na společné večeři v restauraci, protože Robert a Thomas se také chtěli vidět s Carstenem a Štefanem. Pro Pepu to znamenalo vzdát se své již zaplacené večeře na akci a utratit dalších asi 10 Euro tady. Na rovinu můžu prohlásit, já jsem moc rád, že takové hrozné dilema nebylo i moje.

Ale teď se koukám na fotografii a všichni jídlo již máme, kromě Pepy. Aha, něco se mi vybavuje v mysli, jestli on přece jen neslupnul nejdříve předplacenou večeři na akci a pak se teprve šlo. Ano, ono se na něho čekalo a zatím si Robert a Thomas krátce prohlédli místo děje. To už bylo po návštěvní době, tak se tam nějak dostali bez nutnosti vypláznout nemalý obnos. Nevím jak Thomas, ale Robert se pak vyjádřil, že mu toto krátké shlédnutí docela stačilo.

V neděli se nám již pobyt v Mnichově blížil ke konci. Robert chtěl původně odjíždět hned v poledne, což se sice nepodařilo, ale i tak již nezbývalo moc času.

Zřejmě až nyní jsem zjistil pravdu o stroji s označením TI-99/4A, produkce Texas Instruments. Všiml jsem si toho kvůli známému jménu hned v pátek, ale to jsem si ještě myslel, že jde o větší komfortní kalkulačku se sice malou, ale přece jen jakoby normální klávesnicí. Teď jsem to ale viděl puštěné připojené k malé televizi s běžící hrou. Oh, tak to už byl opravdu počítač, ne jen kalkulačka.

Mojí poslední fotografií je opravdu prehistorická rarita nalezená v bazaru. Je to síťka drátků vedených na sebe kolmo a jeden v celku diagonálně, které ve svých kříženích prochází malými kroužky zjevně magnetického materiálu. Bitová kapacita malinká, cena v době vzniku zřejmě nehorázně vysoká, jakož i dnes - asi kvůli historické vzácnosti zde byla cenovka s cifrou 50 peněz. Má to být známé pod českým jménem feritová paměť, originální jméno je "core memory".

A to je asi všechno co můžu říct či napsat. Vzácností k vidění zde bylo mnohem více - doporučuji akci aspoň jednou navštívit. Kdo opravdu nemůže do Mnichova, tak tuzemský Bytefest nabízí obvykle k vidění několik málo také dosti vzácných věcí.

Organizátoři sice večer vyhlašovali konec návštěvní doby a tím vlastně jemně vyhazovali obyčejné čumily, ale asi to nebrali úplně do důsledku. Já tyto vyzvání úspěšně ignoroval s výmluvou na použitý cizí jazyk, nicméně nikdo mě doopravdy neposílal pryč. Naopak mě jeden z nich zval na večeři, prý aspoň malou, když nemám zaplaceno. Ale já se styděl a tak jsem nešel.

Poslední poznámka je již mimo vlastní akci, nicméně týkající se našeho ochotného přítele Thomase. Jak známo, učí se již třetím rokem český jazyk a v probírané látce se dostali v jeho jazykové škole k podmiňovacímu způsobu. Sedli jsme si s Pepou jeden večer k jeho úlohám, že mu jako rodilí mluvčí pomůžeme s jeho učením. Cha! Český jazyk je tak extrémně těžký, že jsem sám často neznal správné řešení cvičení v učebnici. Nakonec jsme z toho měli více srandy než skutečného učení, totiž my s Pepou. Chudák Thomas!

-ZB-