Forever 2010 8bit Odyssey

19.-21.března 2010

Jak je z podtitulu akce pravděpodobně jasné, organizátoři se při vybírání tématu nechali inspirovat aktuálním letopočtem a dílem slavného scifisty Arthura Clarka. Myslím, že šlo o prima použitelné téma na tvorbu obrázků a jiných soutěžních příspěvků - ne že by toto bylo závazné.

Sám jsem chtěl nakreslit nějaký vesmírný obrázek, jenže jako naprosto obvykle jsem byl pak líná kůže a neudělal jediný pixel. Prosím, mějte úctu k těm, kteří opravdu tvořili a tím umožnili být akci akcí, tak jak ji známe.

S organizací našeho zájezdu jsme měli trošku problémky, ale to většinou pozitivní. To jest, objevili se další zájemci o účast, jmenovitě PG, čili Zdeněk z Českých Budějovic a Marek Pavlík, známý jako MaPa, také z podobné vzdálenosti. Oproti našim 3 hodinám to asi měli o hodně delší. Vlastně prokázali úctyhodné odhodlání navštívit akci.

No a ta neradostná věc, já jsem byl nemocný dva týdny a pak ještě pořád ne úplně zdravý, tak jsem si ani nebyl zcela jistý mojí vlastní účastí. Což jsem pak jel, ale byl jsem spíše jen pasivním návštěvníkem, žádné prohlídky okolí, pravidelná návštěva antikvariátu a podobně.

Protože jsem byl prakticky mimo, účastníci se sami rozdělili přirozenou cestou mezi dvě auta majitelů Roberta a Honzy. Na mě zbyl Pepa, který vlastně původně měl jet na místo akce nějak vlastním způsobem o den dřív, nebo co, kvůli něčemu jinému v Trenčíně, což se pak nekonalo, či konalo v jiný termín. Podstatné bylo hladké vyřešení otázky dopravy při zvýšeném počtu účastníků.

Pepa dorazil do Prostějova asi v 16 hodin, jak dopředu nahlásil, já jen o pár minutek dřív, takže mi trvalo pakování skoro do půl páté. Nedobré zpoždění. A ještě před odjezdem jsem ověřoval neradostnou zprávu od Radka, totiž o místě konání akce na stejném místě jako loni.

Ne že by bylo špatné, nic proti větším školním jídelnám, nicméně přece jen pro počet návštěvníků této akce takové menší. Organizátoři se zaručovali hned loni, že seženou něco většího, čemuž jsem naprosto věřil. Nu, takto jsem se rozhodl netahat s sebou svůj notebook, tak životně nutně nemám jeho potřebu a bylo by mi hloupé s ním zabírat zbytečně místo pro pravé a pro tuto akci daleko vhodnější 8mi bity.

Na cestu jsem vyrazil s naprostou sebedůvěrou a jistotou jednoduché cesty. Přece ji dobře znám, nemožno udělat chybu. Cha. Veliké chacha. Pohořel jsem.

Asi po půlhodině jízdy jsme dostali telefonické volání od Roberta s veledůležitou informací o změně místa akce. Jeho výprava, která z nás všech dorazila na místo první, si to přečetla někde na dveřích té školy, nebo co. A podle jeho vyprávění později přijeli na nové místo snad úplně první a to ještě v době, kdy tam probíhala jiná, předchozí akce, což bylo nějaké cvičení osob ženského pohlaví, či co.

Novým místem byl totiž kulturní dům, nebo jeho hlavní sál, ve vesnici Horná Súča, kousíček od hranic. Nebo jinak, mezi Trenčínem a hranicemi. V té chvíli jsem ovšem litoval, že jsem si ten svůj notebook přece jen nevzal.

V Kroměříži jsem narazil na první nesrovnalost - ona se totiž normálně objíždí ze severní strany, ale já jsem se ke svému úžasu našel při jejím přímém projíždění. Nu, to samé se přihodilo i Robertovi, ony jsou tam okolo různě předělané silnice s nejasným značením.

Horší to bylo do Otrokovic, kde se již setmělo. Okamžitě jsem zabočil úplně blbě, naštěstí tam byl zrovinka obchodní dům Lidl, kde jsem zastavil Pepovi pro nákupy.

Ty jsme ukončili v 18:56 a vyrazili do dalších problémů, což bylo hned ve Starém Městě, odkud jsem pokračoval na jihozápad, místo odbočení na východ. Chyba byla zjištěna až v Nedakonicích.

Tuto zajížďku jsem se rozhodl zkrátit projetím vesnice Kostelany nad Moravou a dále do Kunovic, místo úplného zpětného návratu. Nikoliv ideální nápad.

Totiž cesta mezi zmíněnými obcemi byla nějaká DIVNÁ. Úzká, kroutila se, větvila se bez označení, opravdu jsem nevěděl jestli mnou náhodně volené odbočky vedou na vytoužené místo nebo někam úplně, řekněme do háje.

A pak mě dorazila dopravní značka na konci této nejistoty vlnící se opuštěnou podezřelou krajinou - ohlédl jsem se a on tam byl zákaz vjezdu motorových vozidel, s výjimkou nějakého speciálního povolení. Tak tohle jsem na začátku neviděl. Nicméně už jsme byli za zakázaným úsekem a tak to bylo již dost jedno.

Před Uherským Brodem jsem si myslel, že se už nic nemůže stát, načež jsem tam špatně zvolil cestu a začal se vracet do Uherského Hradiště. Nebyla to dálnice, ale nějaké otočení nebylo možné. Hrůza.

Za hranicemi jsem si oddechl a skončil v obci Driemota. Což bylo jasné, že jsem minul odbočku do našeho cíle. Znovu otočit a znovu zpátky - už jsem si nepřipadal jako řidič motorového vozidla, ale jako beznadějný ztracenec.

Moje pocity naprostého zoufalce nijak nevylepšila situace na místě - je zde shluk vesnic v lesích, které zřejmě z žertovných důvodů nemají označení jejich názvů. Prostě jsem neměl tušení kde jsem, tak jsem zastavil a zeptal se na to. A vida, byl jsem tam, kde jsem chtěl být a jen pár kroků od cíle. A bylo skoro přesně 21:00 hodin.

Po vstupu do sálu jsme jako první uviděli Roberta, který stál ještě s někým poblíž dveří. Pozdravili jsme se i s ostatní částí naší moravsko-české ataristické výpravy a jeden z ochotných organizátorů po spatření zmnožení našeho počtu nabídl další stůl k těm, které již ostatní měli.

Pokud je akce na nějakém místě poprvé, popisuji normálně dost podrobně vzhled a uspořádání s ohledem na ty, kteří se neúčastnili a chtějí se toho dozvědět co nejvíc. Ti, co na místě byli, si pak z mých popisů dělají srandu.

Jenže tady není celkem co říct/napsat. Sál je prostě velký, obdélníkovitý, uvnitř budovy. Jedna jeho delší strana je vnější zdí budovy, tudíž jsou v ní okna. Ostatní zdi jsou vnitřní, tedy žádná okna. Na jedné příčné straně, nikoliv překvapivě, pódium.

Sál nemá po stěnách tělocvičnou výbavu. Zmíněné cvičení bylo něco jako jako aerobik nebo podobně, prostě něco naprosto bez nářadí.

Stoly byly uspořádány v řadách podle podélných stěn plus u zadní příčné stěny. My měli pozice více vzadu v řadě u okenní zdi. Velikost sálu odpovídala návštěvníkům, to je stoly byly zaplněné počítači, ale dalších návštěvníků bez výbavy by se ještě případně vešlo.

Podle pozdějšího dotazu u organizátorů bylo přítomných v době sobotní kulminace asi 100 lidí - 82 platících návštěvníků + organizátoři a další.

Protože jsem se cítil unaveně, odstranil jsem svoji osobu pryč do mojí Felicinky za účelem spaní. Přišel jsem tím o oficiální zahájení akce přibližně o půlnoci, kde mimo jiné seznámili návštěvníky s volbou současného tématu.

V sobotu ráno jsem přišel na sál asi v 7 hodin a zde byly k vidění dva jiní jakoby bdělí. A venku bylo podle mého zabudovaného teploměru v autě asi půl stupně nad nulou.

Přítomní se začali hromadně probouzet kolem půl osmé, naši vstali po osmé. Ovšem oni na rozdíl ode mě byli vzhůru snad do tří do rána, brr.

Radek začal hledat svoji bundu a to se mu podařilo, ona byla na židli, kterou si někdo odnesl. Ano, židlí nebyl výrazný přebytek, takže byly dost v pohybu mezi místy, kde byla právě jejich potřeba.

V 11:45 Wotnau prezentoval oficiální timetable akce. Neměli to vytisknuté, jen to občas promítli během dne na plátno. A byl to, nikoliv poprvé, spíše jen návrh rozvrhu akce, protože skutečnost se částečně lišila.

12:35 Honza Křupka předal či prodal dovezené věci pro Viktora Čecha. A já tohoto známého diskutéra z konference vůbec neviděl, to je otřes. Možná i viděl, ale nevěděl jsem, že to je on.

V 13:00 opravdu začal příspěvek s názvem "Ignition - The man of 2010", což bylo seznámení s Arthurem Clarkem, autorem, mimo jiných knih, vesmírných odyseí, i té s číslem 2010.

Následovaly prezentace doplňků pro C-64 a ZX Spectrum. Myslím, že "Protovision 4-Player Interface" na více joysticků k C-64 byl již známý, ostatně to byly hlášené věci vyvíjené od roku 2000. Pro Spectrum ale měli dvě dost zajímavé věci, řadič pro IDE rozhraní divIDE s možností připojit CompactFlash paměťovou kartičku a pak nějaký zázrak ZX MATRIX. Popravdě nevím přesně o co jde, zájemce odkazuji na internetí zdroje.

U Specter na stolech byly k vidění i jiné zajímavé věci, například sériové rozhraní s připojeným wi-fi modulem.

13:55 - Honza, neboli Wotnau, nechal hlasovat o změně timetable. Myslím, že v principu šlo o vypuštění poměrně dlouhé doby na večeři, která se pak místo odchodů do restaurací zjednodušila na objednání a dovoz na místo věcí zvaných Pizza. Tím se ušetřilo dost času.

Uteklo mi nějak seznámení s novými hrami Knight and Grail pro C64 a jednodušší

The Blind Chicken pro ZX Spectrum. Ale co bylo zajímavé, oproti plánu byla předvedena i hra pro Atari se jménem "HIS DARK MAJESTY" Ani o ní moc nevím, musel jsem být nějak mimo, jen bych ji odhadl na RPG typ.

Časově se umístila na 14:40, kdy bylo původně plánované vybírání příspěvků. To začalo hned následovně, před 15:00 a skončilo v 15:30 - byl jsem úplně poslední. Zaplatil jsem 12 Euro peněz, trochu překvapený, myslel jsem, že to má být 13. Nu, tím líp pro mě.

Honza si někde půjčil novou přenosnou malou 8mi palcovou televizku na vyzkoušení s Atárkem. Smůla, obraz byl stejně nekvalitní jako se staršími typy těchto televizorků. Je to škoda, fungovat to pořádně, koupíme si je snad všichni.

V 16:30 Honzovi dodali jeho objednanou slaninovou pizzu. Nu, ano, ono to takhle voní, ale přece jen to není nijak zvláštní jídlo pro mě, takže si to kupuji málokdy. Skoro nikdy.

18:05 - doba původně plánované přestávky na večeři, začaly soutěže v počítačových příspěvcích, to jest ta část, která dělá demopárty pravou demopárty a Forever Foreverem.

Kromě základních kategorií hudba, obrázky, 1KB itra, dema a víceméně standardní doplňkové WILD zde byla myslím úplně poprvé kategorie 8mi bitová poezie. Totiž tím se myslí poezie neboli verše obsahující 8mi bitovou tematiku.

Ve WILD kategorii byly dva příspěvky a to logo kostka předváděná nějakou dívkou se jménem Marleen, německého původu. Zřejmě Commodore vyznání. Kostka byla pokryta 8mi bitovými logy a dala se různě rozkládat a přitom se odkrývaly jiná loga. Druhým příspěvkem byla hudba někoho jiného, kdo tady nebyl.

V poezii se sešly 4 příspěvky či básničky, všechny v angličtině. Jednu napsal i Pepa a vyhrál to s ní. Já se dost styděl, neb jsem pohořel se svojí znalostí anglického jazyka, těm veršům jsem téměř nerozuměl.

Hudeb bylo 3 kusy pro Atari, 10 kousků pro ZX Spectrum a také jen 3 pro C-64.

Obrázky začaly v 19:22, na Atari i C64 po 10 kouscích, ZX Spectrum 13. Některé byly opravdu hezké. Ano, tuto kategorii mám nejraději, žádný rámus to nedělá a je to pěkné.

19:50 - 20:03 přestávečka, potom intra, Atari 3 kousky. Zúčastnili se oba Radek a Robert, ten třetí byl od dvojice MaPa + PG. Radek koncipoval svoje intro s užitím vesmírné tematiky a tím se přizpůsobil vyhlášenému tématu. Nu, a vyhrál to.

C64 a Spectrum měly po dvou intrech.

Dema na Atari žádná, C64 jedno a ZX 4 příspěvky.

Tento hlavní program skončil asi v 20:40. Jako obvykle, dost lidí se začalo ihned balit a odjíždět. Jejich škoda, nicméně je to takový trochu špatný pocit i pro nás zůstávající.

Program akce nebyl úplně u konce, byly připravené doplňkové soutěže. Jenže velká smůla, já neudržel otevřené oči. Začala soutěž v rozpoznávání obrázků, říkal jsem si, měl bych si jít sednout blíž a koukat se, jenže to se mi vůbec nepodařilo, naopak jsem usnul na stole.

Vzbudil jsem se pak asi tak v 1:20 v neděli ráno, na plátně běželo něco jako film. Ještě jsem chvíli okupoval stůl, ale bylo to nepohodlné a proto se mi podařilo přinutit se odejít do auta dospat zbytek noci.

Později jsem se dozvěděl, že to video bylo dokument o Clive Sinclairovi s názvem MicroMan. A nebyly v noci všechny původně plánované soutěže, nicméně minimálně kromě rozpoznávání obrázků bylo i hádání hudeb.

Neproběhla soutěž v lidském přenášení datových souborů mezi dvěma počítači, kterou technicky připravil Radek uděláním sítové aplikace pro 2 Atárka. Nemrzí mě to, protože bych to stejně tvrdě zaspal. Ale stejně, příště bych si měl dát pozor a nebýt v čase Foreveru po nemoci, oslabený a nepřetržitě ospalý.

Také proto jsem téměř s nikým na akci nemluvil, teprve až v neděli jsem hodil kus řeči s mladým Hříbkem z Polska, převážně o jeho akci Grzybsoniada, kam jsem se rozhodl letos jet s vynecháním Outline probíhající ve stejném čase na jiném místě.

Jinak jsem vstal, posnídal a přišel pak na sál opět v 7 hodin, ostatní naši vylezli ze svých pelechů chvíli před osmou.

Sál byl již prázdnější, to se nedá nic dělat, to je obvyklé. Nicméně i tak bylo pořád přítomných minimálně jako je vůbec celkem na naší Atariádě. Takže bylo pořád s kým mluvit a tak.

Vyhlašování výsledků a odměňování výherců proběhlo v době 10:30 - 11:00. Radek kromě toho intra vyhrál i hudbu, jak to bylo s jeho obrázkem si nejsem jistý, nevím ani který byl jeho. O Pepovi a jeho vítězné básničce, do níž zapracoval jeho známé ataristy, to jest nás, jsem se už částečně zmiňoval.

Odjet jsem chtěl nějak před druhou hodinou, to mělo vyjít tak akorát na Pepův autobus z Prostějova do Boskovic, ale Pepa jak slyšel ostatní plánovat společný oběd, tak se splašil a chtěl se k nim přidat.

Já to viděl skepticky, neb loni jsme našli fungující restauraci až v Hulíně, kdy jsme již padali hlady, takže jsem vlastně chtěl letos jíst raději svoje rohlíky, ale podřídil jsem se. Vyrazili jsme ve složení výprava část A, to je Robert, Radek, František a Zdeněk a naše menší C, to je já, což je také Zdeněk, ale jiný, a pak Pepa.

K mému překvapení jsme našli otevřenou restauraci v obce Huštěnovice, s vystaveným označením kachní speciality. Tak jsem si to kachní menu dal, dohromady s polévkou to vyšlo dost dobře. Jinak ta restaurace nebyla nijak laciná.

Během našeho jídla dorazila i skupinka B, to je Honza, Bohdan, MaPa a tak se k nám připojili. Já jsem se pak přeptal číšníka jak to bylo loni, protože mi vrtalo hlavou jak jsme mohli tuto restauraci přehlédnout, když jsme tak zoufale něco hledali, nu, podle jeho tvrzení tam před rokem také byli a měli otevříno. Divné.

Aha, ještě bych se mohl zmínit jak se všichni pro mě z naprosto neznámých důvodů strašně řehtali, když si dávali zmrzlinové poháry a já jsem řekl číšníkovi když se na mě tázavě zadíval: "Já nemůžu, já jsem po nemoci".

A to je o Foreveru 2010 asi tak všechno, co mě napadá a co vím. Kilometrů jsem ujel 288 se spotřebou 16 litrů benzínu za 500 korun. Totiž ono to nebude tak přesné, prostě tolik litrů jsem do nádrže doma u pumpy pak nalil.

A dodatečně jsem pak našel jistou spojitost s aktuálním podtitulem Odyssey, totiž jak jsem různě bloudil při cestě na akci. Jestlipak by se mi to stalo i v případě úplně jiného letošního tématu, to se už nedozvíme.

URL:
http://forever.zeroteam.sk

-ZB-