přeji celkovou pohodu a ovšem i děkuji za zájem o elektronický magazín FLOP, zaměřený na báječné 8mi bitové počítače Atari. Mohl bych dodat, že i samotný magazín je vysloveně báječný produkt, jen kdyby mi to skromnost dovolila.
Právě je čtvrtek večer, přesný datum 19.3.2009 a to znamená, že do plánovaného vydání současného čísla zbývá už jen velmi krátký čas. A protože v sobotu by Radek už rád dal celkově toto do kupy a pak předložil členům Atari klubu Prostějov, či redakční radě, což je prakticky jedno a to samé, ke kontrolnímu čtení ve zbývajících dnech, tak bych už opravdu měl úvodník naťukat.
Takže honem nějaké téma, o čem psát, honem, kde ho vzít, když už ne ťuká, ale přímo kope do dveří redakční uzávěrka. Tak raději šup do toho, venku se zase ochladilo, v noci opět bývá mírně pod nulou, takže přijít o ty dveře by bylo naprosto tragické.
Dost často jsem psával o věcech, které jsou obsaženy v magazínu, až by zlí jazykové mohli tvrdit, že opisuji víceméně samostatný soubor obsah, který slouží právě pro přesné a přehledné popsání přítomných věcí.
Sice naprosto nevěřím, že by tak pomlouvační lidé mezi ataristy vůbec existovali, ale stejně, co kdybych to zkusil jinak a nejlépe opačně, to znamená psát o věcech, které v čísle 52 vůbec nebudou!
To by samozřejmě mohl být úvodník na několik disket, vyjmenovávat co všechno není, ale tak extrémní to nebude. Ve skutečnosti mám na mysli jednu určitou věc a tou je akce Forever, z níž jsem se vrátil právě uplynou neděli večer.
Jsem ještě plný dojmů, dobrých a i otřesných. A protože letos máme naši Atariádu jen o 2 týdny později, což mi bylo již několikráte silně vyčítáno, tak je pro mě téměř nemožné sepsat nějaký slušný popis této akce v termínu uzávěrky FLOPu, který přece má být vypuštěn právě na Atariádě.
Loni byl časový odstup těchto setkání větší, tak to jsem stihnul reportáž vytvořit a Radek ji umístit do kompletu. Teď ten čas není a také podle poslední zprávy již nezbývá tolik volného místa, kolik bude asi potřeba na odhadovanou délku toho, co bych napsal. Tedy kdybych měl čas, chuť psát, políbení Múzy a tak.
Samotná akce proběhla jako obvykle dobře, může jen litovat kdo na místě nebyl. Zmíněný otřesný zážitek museli zažít sami organizátoři. Totiž když jsme v pátek večer přijeli na místo děje, zjistili jsme, že to není místo děje, protože budova je uzavřena. A na dveřích byl náčrt kudy jít na to správné místo. Organizátoři tohoto největšího 8mi bitového setkání ve střední Evropě se totiž dověděli až den před akcí a to prakticky náhodou, že budova je prodaná, a to již delší dobu. Nepochopitelná věc, vzhledem k jejich opakovanému ověřování dohody o pronájmu sálu i v čase po datu prodeje.
Nějakým zázrakem našli ve zbývajícím čase, v době, kdy minimálně návštěvník z Anglie byl již na cestě, nové náhradní umístění. Já si představil podobný problém s Atariádou a co bych dělal na jejich místě, nu, nevím, co bych dělal, prostě se mi udělalo zle, jen jsem na tohle pomyslel. Brrrrr!!!
To by prozatím bylo všechno. Opravdovou reportáž snad někdy napíši a uveřejním, zatím si všichni popřejme co nejméně takových drastických hororů. Akcí v roce 2009 bude dost, rozhodně je kam jezdit. Příznivci historických typů počítačů zdaleka ještě nezmizeli ze světa.
Tak se snad na nich společně potkáme.
Zdeněk