Jedna ze dvou her patchnutých mou maličkostí pro rozhranní multijoy, kterou můžete najít v tomto čísle magazínu Flop, se ve své originální podobě doposud nikdy na osmibitovém Atari neobjevila. Jedná se totiž o port prototypu z konzole Atari 5200, který se ani na své původní platformě nikdy nedostal do prodeje. Jde o hru Basketball z roku 1982 a o jejím portování na osmibity bude toto krátké a snad i zajímavé povídání.
Veskrze neúspěšná konzole 5200, kterou firma Atari uvedla ve Spojených státech na trh v roce 1982, sdílí s osmibitovými stroji téže značky prakticky identický hardware. Rozdílné je pouze umístění hardwarových registrů v paměti. To má za následek, že portovat hry z této konzole na počítače XL/XE je poměrné snadné (opačným směrem je to naopak kvůli podstatně větším možnostem osmibitů velmi obtížné). Však také již v osmdesátých letech různí hackeři naportovali na osmibity prakticky všechny komerčně dostupné hry pro 5200. Někdy (například u hry Gremlins) se tak stalo dokonce ještě před oficiálním uvedením příslušné hry na trh!
S novými porty z 5200 se znovu roztrhl pytel až v tomto tisíciletí, kdy se na veřejnost postupně dostaly některé nevydané prototypy, především z dílen firmy Atari. Za všechny připomenu například velmi zajímavé gamesy Xari Arena, Meteorites, Frisky Tom, Looney Tunes Hotel nebo Sport Goofy. Všechny tyto porty obstaral světoznámý Mike Langer, známý spíše pod nickem Homesoft. Jeden z prototypů však jeho pozornosti zřejmě ušel...
Hra Basketball určená pro konzoli 5200 prodělala u firmy Atari během svého vývoje pozoruhodnou genezi, aby nakonec skončila jako nikdy nevydaná kuriozita. Na podzim roku 1982 jí dosud neznámý programátor dotáhnul do podoby prakticky hotové hry s podporou až čtyř hráčů. O rok později, když se již čtyřportové konzole Atari 5200 nevyráběly, hra zásluhou Patricka Basse vypadala zcela jinak a byla znovu prakticky připravená do výroby. K tomu už ovšem nedošlo.
Obě zcela rozdílné verze Basketballu se naštěstí zachovaly až do dnešních dnů a právě ona prapůvodní varianta se stala objektem mého zájmu, když jsem v létě minulého roku hledal hry s podporou čtyřech hráčů, které bych tak mohl upravit pro multijoy. Zásoba takových gamesek v rodině nativních osmibiťáckých her se totiž začala povážlivě tenčit a já jsem proto hledal doslova kde se dalo.
Naportovat prototyp Basketballu na Atárko nebylo příliš obtížné. Díky Rasterovi a jeho skvělému skriptovacímu disassembleru RSDIS jsem měl v ruce zdrojový kód, ve kterém stačilo lehce překopat nultou stránku a především změnit umístění hardwarových registrů pro čipy GTIA a Pokey, aby z toho vypadla fungující verze pro naší oblíbenou platformu.
Podstatně více práce zabralo předělat volbu módu hry na funkční klávesy SELECT a START, což znamenalo nahradit obsluhu vektoru numerické klávesnice analogových joysticků používaných konzolí 5200. S potížemi jsem také potýkal při změně ovládání na joysticky 1 a 2, protože prototyp Basketballu využíval z poněkud nepochopitelných důvodů joysticky v portech 2 a 3.
Když už jsem u toho ovládání. Hra umožňuje celkem pět módů: human vs human, human vs computer, human+human vs computer+computer, human+human vs human+human a velmi netradiční human+human vs human+computer. Pouze posledně dva jmenované módy vyžadují více než dva joysticky, což je u strojů XL/XE možné pouze s multijoyem. Rozhodl jsem se proto, že jenom v těchto dvou případech bude Proto Basketball M4+ vyžadovat multijoy, zatímco u zbývajících módů bude ovládání "klasické". To aby si tuto doposud nedostupnou hru mohli zahrát i ti, kteří nevlastní multijoy. Proto je také v názvu plus, což značí, že hra není určena výhradně pro použití s multijoyem.
Poslední věc, kterou jsem musel při portování Basketballu udělat, bylo opravení jedné nepříjemné bugy v původním kódu. Za určitých okolností docházelo k chybám při animaci hráčů, kterým se pod nohama objevovaly ošklivé cáry grafiky. Autor tam někde špatně počítal, jaká animace se má zobrazit a odstranění tohoto problému mi trvalo poměrně dlouho, ačkoliv řešení bylo (jako obvykle) hodně jednoduché. Přece jenom vyznat se v cizím programu, zvlášť ve strojáku, není nikdy snadné.
Nakonec se ale vše podařilo dát dohromady a svět osmibitového Atari je díky tomu opět bohatší o jednu hezkou, zajímavou a nejen multijoyovou hru. Tak příjemné hraní!
Fandal