je to paráda, že je se urodilo další pokračování prímovního disketového magazínu Flop, to jistě ano, ale pro mě to znamená vytváření dalšího úvodního textu, zkráceně úvodníku.
Ach jo, proč se to vlastně v časopisech dělá, když to stejně skoro nikdo nečte, to je jedna z velkých záhad pozemského bytí. Nebo že by je psali i v dalekém vesmíru?
Snad by se úvodníky měly plodit jen tehdy, když má redakce co důležitého čtenářům sdělit. Tak asi vůbec původně vznikly, ale pak se to zvrhlo do ustáleného zvyku, aniž by dneska někdo věděl proč, od kdy, nač... , nu, a čtenáři, otravuj se jejich čtením či přeskakováním.
To mi připomíná, to my jsme v Prostějově po převzetí vytváření Flopu pozměnili jeho obsah více jako magazín, než jen zdroj pohodlného šíření programů. Jistě, v tomhle měl Flop vždycky výhodu oproti tištěným časopisům, no opisujte několika až hodně stránkové tištěné výpisy, brr. Jenže to zřejmě někteří lidé fakt dělali. U nás asi moc ne, ale v některých zahraničních tlustých časopisech, v té době pro osmibitové počítače, vycházely hrůzně dlouhé programy.
Ale zpátky k úvodníkům a Flopu. Když jej Petr Vičar před lety zakládal, obešel tím krásně nevýhody papírových plátků, ale stále se zřejmě snažil udržet jakýsi klasický vzhled časopisu, totiž tím mám na mysli, on sám psal úvodníky. A já je tehdy četl, protože mi celý nový disketový magazín připadal jako úžasná věc.
Jo, a proto teď nemůžu jen tak úvodníky zrušit a vůbec bych měl přestat tady s těmi ublíženými výlevy, že je musím sepisovat. Spíš bych měl být rád ohledně možnosti se tak krásně realizovat, když stejně nic jiného neumím, jako třeba naprogramovat nějakou úžasnou aplikaci.
To mi připomíná, že později, když magazíny už dávno nedělal jejich zakladatel Petr, tak některá čísla snad opravdu vypadala jen jako sbírka uveřejněných programů a úvodníky někdy opravdu chyběly. A já někdy v té nepříznivé době dostal nápad posílat do Rožnova svoje reportáže z různých akcí, které jsem navštěvoval a ze kterých mě napadlo něco napsat. Velká škoda, že ne z úplně každé. Já je tedy posílal jen tak, nenaléhal jsem, nevyhrožoval, ale opravdu tajně doufal, že někoho napadne je zařadit do obsahu magazínu. Nikdy k tomu však nedošlo a já potichu doma brečel.
Však také po převzetí magazínu k nám do klubu byly moje texty jako první, které jsem ze své strany určil ke zveřejnění a tím jsem si udělal radost. Lidi jsou ovšem věčně nespokojení a já nejsem výjimkou, dnes pro mě možnost zveřejnit téměř cokoliv napíši znamená spíše otročinu se psaním těchto textů. To je ten psychologický rozdíl mezi "dělám to pro radost" a "čeká se to ode mě". Přitom je to jen trocha napsaného textu, to takhle naprogramovat spoustu her a jiných věcí je teprve něco úžasného. Jen si uvědomte, že zdrojový text je na počet bajtů mnohonásobně vyšší než je binární délka samotného programu po kompilaci, to mi přijde jako opravdové výkony.
Proto bych chtěl vychválit Františka Houru a grafika skrývajícího se za označením PG za jejich zbrusu novou parádní gamesu Swapz připravenou speciálně pro Flop51. František také poslal pár dalších, sice ne nových věcí, ale zajímavě upravených, jak je jeho dobrým zvykem.
Snad bych měl ještě připomenout, že František Houra je známý svou přezdívkou Fandal a vytvořením veleužitečného a velemohutného internetího archivu her a dem pro malá Atárka. Nechápu, kde to posbíral, má zde spoustu věcí, o kterých jsem dříve nikdy neslyšel, nebo někdy i slyšel, ale neviděl. Najdete zde ale i jeho vlastní zajímavé texty a jiné informace.
URL: http://fandal.atari.org
Vlastně jsem pravděpodobně o tomhle už psal, ale rozhodně neškodí si jeho neobvykle rozsáhlý projekt připomenout. Co kdyby někdo zapomněl URL ... jak se to stalo mně.
-ZB-