(2.část)

V 6:54 v sobotu ráno jsem se vrátil na sál, již po snídani. Zaznamenal jsem jednoho přítomného vzhůru, z nějakých mně neznámých důvodů prostě postával právě za dveřmi. No to je jedno proč. No a pomalu se začali probouzet další a další, v nějakých 7:30 bych odhadl již většinu. Zato naši kluci si ještě v 8 hodin užívali tepla a pohodlí svých spacáků, i když již byli poměrně při vědomí.

Co se pak dál dělo v sobotu dopoledne. Předpokládám, že většina aktivních lidí ladila své soutěžní příspěvky nebo rovnou tvořili úplně nové, pro RealTime kategorii, proto jsem se rozhodl nikoho z okolí zbytečně neotravovat.

Ano, objevilo se vyvěšené téma letošního Foreveru (+ Time table, jéé, já už ani nevím, jak se tohle řekne česky) a tím i téma těch příspěvků tvořených přímo na místě a to bylo Undead. Přesněji titulek zněl Party of the Undead. Česky to znamená nemrtví, což jsou upíři, zombie a asi ještě nějaké jiné potvory, snad ghůlové, ale nejsem si jistý. Osobně mi nedošly důvody volby tohoto tématu, které bylo později dokonale logicky vysvětleno. Zatím zkuste přemýšlet sami.

Nervy drásající přestavení nám předvedl jeden z organizátorů. Dopoledne totiž vysvitlo sluníčko a v naší řadě nám přesvětlilo monitory, obrácené k oknům. Odvážlivec, jehož identitu neznám, se nějak po trubkách topení vyšplhal na okno a pokusil se tam pověsit nějakou tkaninu pro zastínění. Jaká síla ho v tu chvíli udržela na okenní římse vůbec nechápu, když měl podle fyzikálních zákonů zcela zjevně slítnout jako šutr na zem.

Petr nám na Eurece pustil port hry "Pomsta šíleného ataristy". Velice mě to překvapilo, protože českých uživatelů Eureky zase tak moc nebylo a tato hra je docela rozsáhlá. Kdo náhodou neví, tak jedná se o textovou adventuru, to je hru, která se řeší zadáváním slovních příkazů, obecně složených z povelu (tedy slovesa) a předmětu. Na obrazovce se objevuje popis co se děje.

Předělání pro nevidomé znamená posílání normálně tisknutých textů na hlasový syntezátor. Mně osobně to přijde těžké, protože při procházení takových her jsem si vždycky musel kreslit svoji cestu, no a nevidomí to musí řešit totálně z hlavy. Úctyhodné. Ovšem, jiné typy her jaksi nemůžou hrát vůbec.

Objevil se také Martin, známý jako ffg, z Bratislavy, společně s dalšími zájemci o emulátor počítače PMD. Jistý Roman Bórik nám předvedl nejnovější verzi mrňavého emulátoru založeného na jednočipu od Atmelu, ale nedokážu popsat technické odlišnosti od modelu, který nám ukazoval ffg již před několika lety.

Prostě mi jednoduše věřte, že vývoj šel dále. A v rámci pouštění emulátoru nám ukazoval hru "Cirkus šaša Tomáša" kterou získal poměrně před krátkou dobou. Vedle stál náš Pepa a jak se tak na předvádění koukal, tak povídal něco ve smyslu: "hele, právě tuto hru se mi nedávno podařilo získat z nalezené originální kazety pro PMD a pak jsem ji někomu posílal na Slovensko". Na to se oba kluci na sebe podívali a pak zjistili, že se dopisově již dávno znají.

Jen bych ještě dodal ohledně Romana že vlastně poměrně brzy zase odešel, vlastně si na akci moc nepobyl a proto ani nemam podrobnější informace o jeho práci na emulaci PMD. Škoda.

S Pepou jsme si odběhli po deváté hodině do města do antikvariátu, zde jsme toho nekupovali tolik jako loni, já jen jednu českou a jednu anglickou knížku + české CD. To minule jsem si odnesl knížky i slovenské.

V poledne jsem se nechal svést Pepou a Honzou, kteří propagovali myšlenku jít na oběd. Hmm, vypadalo to nevinně, jen pár kroků do obchoďáku a pak rychle zpátky. Nu, nechal jsem se nalákat, vzali jsme s sebou ještě i Petra, on neměl vůbec koupené potravinové zásoby, tak jako že si je tam nakoupí.

Pojedli jsme, nakoupili, to jo, Petr si vyměnil penízky slovenské, jenže to celé trvalo déle než mělo a tak jsme přišli zatím o zajímavé oficiální zahájení akce. Co jsem se dodatečně dověděl, tak tam krásně vysvětlili to téma nemrtví. Totiž tak nějak před 20 lety se již říkalo, že 8-mi bitové počítače jsou mrtvé a zmizí v záplavě těch větších a tak vůbec. A HELE! My jsme po 20 letech vesele tady, ale zato tehdejší XT286 a 386 jsou totálně pryč. Hehehehéééé. Tohle potěší, když si to tak jeden uvědomí. No a my jsme vlastně ti nemrtví, odsud téma.

Čas běžel dál, jako pokaždé, když není člověk v práci, ale naopak na nějakém dobrém místě mezi dobrými lidmi, takže už tady byla procedura s vybíráním vstupného. Jako obvykle všichni ze sálu ven a dovnitř přes výběrčí příspěvků na akci, to je 300 slovenských peněz. Aha, mám tady poznámku, trvalo to celé 16:00 - 16:20.

Brzy poté již začal oficiální program. Nebo pokračoval, když počítáme i to již dříve proběhlé zahájení. Nejdříve vystoupila Gina s informací ohledně jejich činnosti v Rakousku a hlavně s pozvánkou na demopárty ve Vídni, kterou tam chystají. Zde pro zájemce URL: http://www.dvision.at

V 17:00 proběhla soutěžní kategorie Wild compo. Zde vystoupil například Petr se svojí hudbou na Eurece, která je sice 8-mi bitových počítačem, ale prostě do kategorií Atari, Commodore a Spectrum nepasuje.

No ale to bych neměl vynechávat, totiž tematický kostým tradičního uvaděče Honzy, známého spíše jako Wotnau. Měl na sobě něco tmavého, ale to nebylo důležité, protože se jinak skoro celý zahalil do nápadně červeného pláště. On to ani nemusel být plášť, mohlo to být cokoliv, ale prostě to na něm vypadalo přesvědčivě. Upír jako živý. Jenže upír je vlastně nemrtvý, nikoliv živý, jak se nám tady připomnělo.

Měla následovat jako obvykle kategorie RealTime, ale kvůli nějakým technickým problémům se zobrazením příspěvků ji odložili a pokračovalo se dále, to je hudbami. Moje nejméně oblíbená část, protože se mi obvykle prezentované autorské hudby nelíbí. Moje škoda.

Začalo se Atari příspěvky (8 kousků), vida, tady je poznámka, že hudby první místo získal Radek, pokračovalo C64 a poté ZX, to se už stmívalo a do jejich ukončení, to je 18:33, byla venku už tma.

Popravdě, lze tady pozorovat jakýsi pozvolný posun hlavního soutěžního bloku ze šílených nočních hodin do rozumnějších odpoledních. Však jsem také kolikrát na podobných akcích nějaké soutěže i zaspal. Takže osobně vítám změnu.

A vida, problém se zobrazováním vyřešen, takže jsme následně shlédli dvě RealTime díla, obrázek a malé intro, asi oboje na C64, ale abych nekecal.

Grafika, to mám moc rád. Je to tiché, je to krásné, je to prima. Atari 5 obrázků, C64 8 a ZX 12. Některé opravdu dost vymakané. Radek ovšem dokázal přijít zase s dalším legračním nápadem, jmenovalo se to "Binary Celebration" a zobrazovalo to veselou pařbu nul a jedniček, kde mimo popíjení si i vesele opékali nešťastnou dvojku na rožni.

Skvělé! Za nápad plné body. Ovšem totéž i polským dílům "Neptunova dcera", "Throne" a "Surfařův sen" které byly zase naopak uměleckými malbami.

Přesnější popisy příspěvků pro Spectrum a C64 nemám, ne že bych je přehlížel, naopak se rád podívám na jejich tvorbu, ale jenom Atari používá Radkův prezentační systém, který velkými čitelnými písmeny zobrazuje jména příspěvků a autorů. Tak že je můžu přečíst, naopak "ti druzí" to nemají a tak na to prostě nevidím.

Letos sice spectristi přišli se svým prezentačním systémem, nemají jej tak jednoduchý jako Radek, je barevnější, jo, vypadá, jo, akorát jsem na něm vůbec neviděl ty jména příspěvků nebo tak něco rozumného.

1 kilobajt demíčko, zvané intro! Tři příspěvky pro Atari, od Radka, Františka a kluků z Polska, mám tady poznámku Eru a X-Ray. Vymakané věci na takovou malou délku, nechápu, jak to ti zázrační programátoři dělají.

C64 jeden kousek, ZX také. Překvapení, dříve to bývalo tak, že na Atari bylo příspěvků daleko nejméně. Ano, je to vůbec viditelné, totiž zástupců od těch druhých velmi viditelně v sále ubylo a nás naopak přibylo. Hlavně lidí z Polska, ale i nás vlastně již jezdí 7 místo původních 4. Což neznamená že by se už další neměli přidat!

Velké demo. Kategorie umožňující se vyjádřit, realizovat, stvořit něco opravdu velkého. Ale asi málokdy se na výsledek kouká tak užasle jako na 1KB zázraky.

C64 nic, Atari 3 kusy. Polské demo "Recall" vypadalo dost vymakaně. Radek a tajemný PG společně stvořili legraci "Jožin z bažin", originální hudba, tedy melodie, celá hudba byla samozřejmě upravená pro náš malý počítač, na němž prostě stvořit čtyřstrunné banjo není možné, ilustrovaná názornými obrázky doplněno textem písně. Přítomní v hodnocení dali přednost legraci a tak tohle porazilo zmíněný Recall. Radek si nebyl jistý, jestli se mu takový výsledek opravdu zamlouvá, sám si myslel, že vyhraje vymakané efektní Recall. A později doma z toho dostal úplně špatnou náladu, totiž z reakcí na nějakých Atari fórech, kde se někteří lidi vyslovovali proti výsledku hlasování. Podle mě do toho nemají co kecat, pravidla jsou jasná, hlasují ti, kdo přijedou do Trenčína a zaplatí vstupné, tak to je. A ty přítomné nikdo neovlivňoval, čemu mají dát body, to teda ne. Radek ovšem si z toho dělal těžkou hlavu a to dost dlouho po akci.

Spectrum dema 6 kousků, hmm, pilná práce u nich. Mezi nimi měli také jinou vlastní verzi dema s Jožinem, tohle téma je letos oblíbené.

20:00 konec hlavních soutěží. Organizátoři mysleli na přestávku na večeři, dobré od nich, letos tedy nebylo nutné obětovat nějaké části programu kvůli jídlu. Ale já stejně s klukama nešel, pořád mi přišlo zajímavější být na místě. A nešel ani Honza, vida.

Dobře jsme udělali, protože nějaký známý spectrista od Martina ffg měl zde malý zázrak nebo malou hračku počítač Assus s označením Eee. Říká se tomu notebook, ale je to menší, než normální notebooky. A nemá to klasický harddisk, ale flash paměť a malý display, nebo tedy s poměrně malým rozlišením.

Kluci to znali, ale já o tom doposud neslyšel. Zajímavé. Na co by se to asi hodilo? Majitel nám předvedl emulátor ZX, pod Linuxem, co na tom je dodávaný. Projevili jsme zvědavost, jak by na tom asi fungoval emulátor našeho Atárka, majitel pohotově emulátor stáhl a s pomocí Honzy nainstaloval. Ono totiž v tom balíku nejsou z licenčních důvodů obsahy operačního systému v ROM, což instalace komplikuje. A to zázračné stažení, ono to má v sobě malé wi-fi pojítko, tak jako normální notebooky a šlo to protože zde na místě samém nějaký jeho kamarád měl připojení po telefonu nebo jak a to pak přes wi-fi technologii poskytoval hned dál. Jo, dobrý, emulátor běžel, chci to, pokud se to bude u nás prodávat a nebude to extrémně drahé. Na Slovensku prý to kleslo na 8000 korun z původních 12000. Ale čeká se model s větším displayem a ten by byl ještě zajímavější. A snad použitelnější.

Po přestávce se ve 22:43 pokračovalo doplňkovými soutěžemi. První 8mi bitový kviz, to je hádání zvuků, čili úryvků z hudeb a řešení úkolů s obrázky. To připravili naši kluci, zde nešlo jen o rozpoznávání obrázků jako takových, naopak ty se ukazovaly hned od začátku celé, ovšem byly na nich provedeny nějaké změny a úkolem bylo je najít. Zde mam poznámku že si výborně vedl Thorsten.

Tato zajímavá soutěž skončila v 23:57 a mělo se pokračovat v "Show It!", čili mimické předvádění zadaných her, které soutěžící hádají. Prostě jak se to dělalo už dřív. Jenže, problém je, že řada lidí hned večer odjíždí domů, asi mají takové spojení veřejnou dopravou nebo co, prostě kdyby se sestavily soutěžní družstva, nezbyl by už skoro nikdo do obecenstva. Proto byl tento poslední bod sobotního programu zrušen.

Spát jsem šel až v 1:10, takže asi ještě hodinu musely probíhat nějaké zajímavé diskuze, prostě pohoda, to je jasné.

Neděle je poslední den akce a je to na jejím průběhu vidět. Spousta lidí už chybí a my zůstávající máme již tak trochu vidinu našeho vlastního odjezdu, třeba že až odpoledne, tak nám to přesto kazí pohodu. Škoda, to je prostě taková, zde nepříjemná, psychika lidí.

Nicméně jsme ještě pořád různě diskutovali. Například Martin hovořil o svém pájení superjemných SMD integráků, brr, jejich nožičky nejsou ani skoro vidět. Ony se nepájí jednotlivě, to ne, to se celé zalije cínem a pak se doufá, že on se chytí jen tam, co se chytit má a ne na volné místo mezi cestičkami. Šílené podle mě. Ono totiž jde o to, že skvělý jednočip Atmega 128, který má samozřejmě daleko větší možnosti než ty v řadě nižší, se dodává jen v tom jemném SMD provedení.

Během dopoledne samozřejmě také proběhl poslední bod oficiální náplni akce, což je, každý tuší, vyhlašování výsledků hlasování a odměňování vítězů. Byla to legrace, protože Radek tam naklusal mockrát, i když ne úplně vždycky pro první místo. No, nemá to zadarmo, prostě umí.

V poledne jsme hromadně vyrazili na oběd, plus Petr. A minus Bohdan, který zůstal na místě tvořit něco na notebooku jak je jeho zvykem. To jsme se raději zeptali předem organizátorů akce, jestli nebudou už mít zavříno, až se vrátíme z oběda, jako se nám to už stalo. Ale to jsme před těmi dvěma lety šli později a vrátili se kdoví kdy.

Šlo se tam, co minule, objednali jsme si spoustu jídla, já jsem neměl peníze, jen 20 korun, protože jsem původně nepočítal s obědem v sobotu. A takových bylo víc, třeba Pepa vykřikoval, co má slovenských peněz a pak se podíval, a měl houby. Prostě byla legrace, dobré jídlo, ale protáhlo se to a už měl jet Petrovi autobus do Prahy a tak jsem se s ním snažil odejít. Nechal jsem na stole svých 20 korun a šupali jsme, samozřejmě se to nestihlo, autobus jsem viděl odjíždět z křižovatky u nádraží. Nu což, Petr svým telefonem s funkcemi pro nevidomé zjistil jiný autobus z Uherského Hradiště, tož jsme se vrátili pro kluky, už měli nějak všechno zaplaceno, nevím dodneška jak, a vrátili se pro Bohdana. Totiž my, druhé auto už jelo domů.

Bohdan ještě pilně ťukal do klávesnice, sál ještě nebyl ani úplně vyklizený, tak to klaplo. A moje další poznámka tvrdí něco o odjezdu v 14:24. Samozřejmě to znamenalo nacpat Petra s jeho velikým batohem do auta, ve kterém už nebylo žádné místo po cestě do Trenčína v pátek, když jsme v něm byli jen tři, ale od toho máme vymakané kompresní algoritmy. Ale raději jsme použili neztrátový typ.

V Uherském Hradišti jsme projeli kolem autobusového nádraží v době minutku po odjezdu autobusu do Prahy, takový hanebný výsledek jsem nečekal. Snad jsme se moc zdrželi na hranicích, kde jsme očumovali opuštěnou celnici a radovali se, jak je to prima, že nás tam už nikdo při průjezdu neotravoval a také jsme se tam fotili.

Další možností bylo pokračovat do Starého Města a tam Petra vyhodit na vlakové nádraží. Tak se i stalo, s hodinovou rezervou, až si Petr koupil jízdenku, tak jsem si spojil souvislosti, ten vlak totiž jede do Prahy přes Olomouc, to jsme tedy vůbec nemuseli na to nádraží. Nu, už se stalo.

A to je už vlastně konec cesty na Forever9, neboť tady dál už ani nemám poznámku o příjezdu do Olomouce nebo Prostějova nebo tak něco rozumného. Tož letos končíme ve Starém Městě na jižní Moravě.

Na závěr poslední URL, je z letáku, který jsem v neděli našel na stole u vchodu, celá halda jich tam byla. Je to sice podle jména spectristická záležitost, ale mají mít různý sortiment. Je to tak nový obchod, že ještě ani není plně v on-line provozu a já sám o něm zatím nic podrobnějšího nevím. Prostě předkládám, jak jsem koupil: http://www.sintech-shop.cz

-Zdeněk-