Napsal: Zdeněk
V názvu akce je docela příhodně ukryto pořadové číslo akce, to je jeden si tady nemusí pamatovat, kolik jich už bylo. Já se přiznám, jakkoliv jde o významnou a velezajímavou záležitost, tak tohle bych si nepamatoval. Nu, nebýt toho čísla, ještě by tady byla po ruce matematická pomůcka k určení "kolikátý" právě je: přičti k poslední číslici aktuálního letopočtu hodnotu jedna. A jéé, to je ale blbost, co mě to napadá. Kdo by si pamatoval TOHLE?
Z České republiky si to do Trenčína namířila zúčastnit se obvyklá skupinka z Moravy a východních Čech, to je celkem 7 zájemců, jmenovitě Zdeněk, Honza, Bohdan jedno auto, druhé Robert, Radek, Pepa, František. Tím myslím lidi od Atari značky, příznivce ZX Spectrum a Commodore C64 jsem nijak zvlášť nezkoumal.
Vůbec nechápu proč na takovou zajímavou událost nejezdí od nás více lidí, to je vážně divné. Vždyť se to loni zalíbilo i klukům z Německa, kteří to mají mnohem dál, obzvlášť Thorsten, z druhé strany země.
Naše výprava vyrazila v 15:02, ano, to je odpoledne, moji společníci museli jít ještě v pátek do práce. Já to měl dobré, dovolená celý den. Ovšem, tak mě napadá, vyjeli jsme vlastně o hodinu později proti plánu, juj, mám pocit, že jsem se začal balit na poslední chvíli, když už žádná chvíle nebyla. Jo, to se mi od rána furt zdálo, že mám hromadu času. "Heap of Time" by byl můj překlad do angličtiny, ovšem nemám tušení, jestli to Angličané tak říkají. Klidně můžou mít na tohle nějakou úplně podivnou frázi a moji větu by nechápali. Nicméně je třeba trénovat cizí řeč, protože Forever je už kolik let konferovaný výhradně v anglické řeči, jak je jistě mým pravidelným čtenářům dávno známo.
A hele, teď jsem našel email sloužící k organizaci akce odeslaný ve středu ze schůzky našeho Atari klubu, tady je pro zajímavost syrový výňatek týkající se naší skupiny:
Auto č.1 - krásná Felicinka
Zdeněk televize Oravan pro skupinu č.2
Honza Atárko + malý LCD, velká přepravka věcí
Bohdan Falcon, monitor
Výjezd z Olomouce po 14:00, co nejrychleji stihneme napakovat Bohdana do auta.
Vybavení a plán cesty: vzhledem k době odjezdu jsme všichni již po obědě, najezení a spokojení, na jídlo tedy nezastavujem. Po cestě se v obchodě s potravinami již NESTAVUJEME, každý má příruční či celopobytové potraviny již s sebou.
(konec citátu)
Trenčín je město poměrně větší, jezdím do něj už, no ano, 9 let, pravda, asi hned první rok to nebylo mým autem, protože jsem někam zastrčil doklady od auta a nemohl je najít. Ale co jsem to chtěl, ano, poměrně mě překvapil značně hustý provoz, takhle večer v 18:20 jsem ho už nečekal. Asi mě to překvapilo i loni, ale to je teď vedlejší.
A protože byla již tma a ten provoz a vůbec, prostě jsem zase udělal chybu v odbočení a pak kroužil městem, než se mi podařilo vrátit se na správnou cestu. Ale nebylo to hned za mostem, jako loni, ale o kus dál k cíli. Možná se jednou v krásné a šťastné budoucnosti dopracuji k bezchybnému příjezdu k Sommer clubu. Jestli se tedy zase po čase nezmění místo konání, jako to bylo dříve pravidlem.
Budovu a sál popisovat podrobněji nebudu, stalo se tak v předchozích dvou letech, to by pravidelné čtenáře asi otravovalo. Možná víc než mě to zase psát. A pokud je někdo nový, odkazuji ho na mé předchozí texty z let 2006 a 2007.
Teď stačí říct, že tato hala vypadala stejně a my jsme si našli opět stejné místo k přebývání, to co nejblíž k pódiu a tedy hned vedle Luby Roba, organizátora za Atari část, který sedí vedle lidí od C64, kteří jsou hned u pódia. Tak, a příští rok už nepíšu ani tohle, uvidíte. No dobrá, ještě že organizátoři od ZX sedí také hned u pódia, ale na druhé straně sálu, nebo tedy u protilehlé zdi. Ta jejich je vnitřní, naše má okna, to později bude důležité vědět. Ty okna máme za zády, protože pochopitelně sedíme tak, že vidíme do sálu. A není to úplně samozřejmé, protože lidi u protější zdi si stoly dávají do dvojité řady a následně někteří pak sedí zády k sálu.
A když jsem říkal o místě, co jsme si našli a obsadili, tak to vlastně udělala skupinka č.2, kteří jako obvykle přijeli dřív než my. Ale jinak bylo na místě docela pusto, začalo se to plnit až později. A kluků z Německa jsem se já nedočkal vůbec, to jsem už spal, když přijeli. Oproti mně většina ostatních zůstala nejen vzhůru, ale velmi hrdinně snášeli i hlad, jen aby pak mohli jít společně někam na jídlo. Hrozně tím riskovali, že po 23. hodině již nic nedostanou.
Měli štěstí, našli někde něco otevřeného a i s jídlem, to je omezení na pizzu, ale to asi nebyl problém. Tady na Radkové fotografii vidím, že s nimi byl pojíst i Vasco, zřejmě jako jediný ? z polských ataristů. A v pozadí vidím jiný stůl a u něj kluky ze Slovenska. No to snad není možné, já tady koukám na plné talíře na fofografii a dostávám hrozný hlad - aha, už je 19:42 a já ještě nevečeřel, protože píšu, co jsem nenapsal už dávno, asi tedy něco sním, takhle bych fakt pokračovat nemohl. No, Radek má úplně nový fotografický přístroj, s tím starým v přítmí, natožpak ve tmě, fotit vůbec nemohl, zato tento záběr s plnými talíři..., eh, jdu něco pozřít, to se nedá vydržet.
Co se týče zmínky o návštěvnících z Německa, ti byli letos jen dva, Thorsten a Thomas. Ale zato se stavili po cestě ve Vídni a vyzvedli tam Ginu.
A teď kdo je Gina. Já vlastně o ní moc nevím, jen že je z Rakouska a je hodně aktivní ohledně organizování demo akcí zaměřených na PC. Ano, ona není z Atari rodiny, ale zřejmě ji zajímá i naše činnost. Od nás se s ní před časem seznámili Robert a Radek na PC akci ve Švýcarsku, kde dokonce dělala s Robertem rozhovor, nevím, pro jaké médium. A měla být samozřejmě i loni na Breakpointu v Německu, ale nevzpomínám si, že by mi ji tam kluci ukázali.
Jak jsem ji teď viděl, je to taková menší holka, sympaticky vypadající, protože se většinou usmívala, no samozřejmě zrovna na mém vlastním fotografickém záběru vůbec ne, a pochopitelně je vůbec výjimečná svým druhem zájmu. Já s ní tedy nemluvil, co jsem taky mohl v cizí řeči s přívržencem PC, vlastně tady s přívrženkyní, jéé, to zní ale divně, a s vyhraněným zájmem o demo scénu. Já v tomhle oboru nejsem nijak činný, jen se rád podívám na soutěžní příspěvky a to je tak všechno.
Pak jsem toho v závěru akce docela litoval, to když jsem ji slyšel loučit se s klukama, totiž teprve pak jsem slyšel, že má velmi srozumitelnou výslovnost, pronunciation, což je při snaze porozumět cizí řeči vždycky výhoda. Ostatně i v naší vlastní leckdy.
Mezi pátečními příjezdy bych ještě měl zmínit Petra Řeháka z Prahy, on snad ve skutečnosti pochází z Moravy, ale teď bydlí v hlavním městě. Pracuje ve firmě zaměřené na zrakově postižené lidi, se kterou spolupracuje Bohdan, takže je to vlastně jeho známý. Petra jsem už viděl právě při návštěvě firmy v Praze před pár lety, ale až tady jsem zjistil, že ne že špatně vidí jako Bohdan, ale že nevidí totálně vůbec. Nějak přijel autobusem z Prahy, nemám tušení jak to provedl, a Bohdan ho byl vyzvednout na nádraží.
Petr sice není atarista, ale je uživatelem speciálního 8mi bitového počítače Eureka pocházejícího snad z Austrálie a jeho konstrukce se snad měl zúčastnit někdo českého původu. Má to klávesnici speciálně pro užití Braillova písma, čili z našeho normálního pohledu strašlivě divnou. Samozřejmostí je zabudovaný hlasový syntezátor a poměrně silný reproduktor. Ve své době to stálo šílené prachy, kam se na to hrabaly Spectra, Atárka, Commodore. Petr k tomu měl i barevný senzor, který měl rozeznávat už nevím kolik barevných odstínů, ale rozhodně víc, než já sám dovedu pojmenovat. Ale neměl ho v chodu.
Dnes je situace jiná, nevidomí užívají normální PC se speciálními aplikacemi, Braillovy klávesnice asi dost vymizely. Ale abych nekecal, o této problematice prakticky nic nevím. Petr sám má dnes Eureku jako koníčka, tak jako my naše Atárka a ostatní jejich oblíbené značky.
Na přespání jsem se uklidil, jak je již několik let mým zvykem, do svého báječného auta, abych nerušil svými zvukovými projevy ostatní a také abych nemusel hledat místečko na svoje spaní. S tím mívám problémy, protože chodívám spát dřív než jiní a to když není zvlášť místo na spaní je i problém v době, kdy je ještě hodně rušno.
(pokračování v dalším souboru)