(pokračování)
V 7:00 jsem přišel do sálu, kde většina lidí ještě spala. Robert ovšem pilně pracoval s přípravou nějakého programu na notebooku, později jsem se dověděl, že to dělal snad celou noc, měl to být příspěvek, na kterém pracoval společně s Thomasem už nějakou dobu, jenže na reálném atárku program vykazoval nějakou nečekanou chybu, která se nepovedla přes velké společné úsilí odstranit, takže příspěvek bude hotový později a použit při nějaké jiné příležitosti.
Během mé snídaně se probouzelo k životu více dalších lidí, jako třeba v 7:30 Radek, který vylezl ze spacáku a začal cosi fotit, Bohdan přišel v 7:40, o něco později byl František násilím vytažen ze svého pelíšku za účelem nastartování jeho notebooku, na němž chtěli kluci něco dělat, ale neměli heslo. František si pak chtěl znovu lehnout, ale diskuse o nějakých problémech s programováním mu prostě nedala spát, a tak sám bez dalšího vnějšího násilí vylezl ven.
Já se po jídle rozhlédl tak nějak celkově po místnosti. Včera bylo totiž vzhledem k večeru takové přítmí a trochu chaos s dalšími příchozími, tak jsem to odložil na později. Sál jsem prakticky popsal loni, nic se na něm nezměnilo. Takový dost velký, vepředu jeviště, jež se ale nehodí pro naše účely, a tak je pro konferování organizovaného programu vyhrazeno místo před ním, řada stolů napravo u zdi jsou spektristé a commodoristé, řada stolů nalevo polští ataristé a výprava z Maďarska, alespoň co já vím.
Skupinky stolů těsně u jeviště jsou vždy obsazeny organizátory a jejich pomocníky, vlastně zde seděli snad všichni ataristé ze Slovenska, nejen Lubo, který funguje jako pomocný organizátor pro Atari část národa.
My z Moravy a kluci z Německa jsme měli svoje stoly odsazeny více ode zdi. Vznikl tím větší uzavřenější prostor mezi stoly a zdí, kde pak ostatní kluci od nás v noci spali. Tedy ti, co neprogramovali celou noc. A to mi připomíná, to bych neměl zapomenout, tradičně si k nám přisedl Martin z Bratislavy. Ne Martin Sedlák, bývalý uživatel a programátor na ST, který se loni objevil mezi námi po několika letech odmlky a který nyní byl mezi ostatními slovenskými ataristy, ale ten, co ho známe z Foreveru už kolik roků pod přezdívkou ffg.
Zvedl jsem se a obešel sál s připraveným fotoaparátem. Celkem byl všude klid, několik lidí pilně pracovalo a já si je při jejich úsilí fotil a přitom jsem si přečetl velký plakát na zdi s vyhlášením soutěže RealTime Compo. Dověděl jsem se, že letos si organizátoři zvolili jako téma bojové hry s tématy karate, Ninja, Kung-fu a to, čemu se říká street fighter. Což se dá podle mého slovníku přeložit jako pouliční bojovník, ale nejsem si jistý, jestli se vůbec někdy český překlad používá.
Podstatné ale je, že díla vytvořená přímo na místě a později přihlášená do RealTime kategorie měly mít nějaký vztah ke hrám s touto tematikou, ať už hudba, obrázek nebo demíčko. A lidé, co jsem je viděl soustředěně pracovat na jejich strojích, vesměs vytvářeli právě takové příspěvky do soutěže.
V devět hodin jsem odešel spolu s Pepou podívat se do města. On chtěl původně vlastně jen navštívit blízký obchodní dům, ale já ho odtáhl prohlédnout si centrum a v závěru pak do antikvariátu. On nechtěl, já nejdřív myslel, že ho takové věci nebaví, ale později, když nakoupil ranec knížek, mi řekl, že tušil takový konec.
Ano, ten malý antikvariát na náměstí, co jsem ho loni našel, ale byl zrovna nešťastně zavřený, je sice fakt malý, ale zajímavý. Ochotný prodavač a dost dobrý sortiment. Například poprvé jsem viděl v prodeji dost slušný comix v angličtině. Pochopitelně jsem si ho vzal. Také dvě knížky ve slovenštině, abych si ji připomněl.
Pepu jsem pak nechal jít nakupovat potraviny a sám jsem se vrátil na místo akce. Přečetl jsem si na dveřích dodaný plánovaný program, dověděl se, že oficiální zahájení již proběhlo, pojedl jsem, koukal při tom na promítaná různá dema. Radek pracoval na něčem s Františkem, Robert zase s Thomasem, no a já se koukal na Pepu, který se dal do vymýšlení kreslených vtipů. To jsem zíral, kde se to v něm bere a tvrdil jsem mu společně s Honzou, že s tím měl jít do Wild kategorie.
Ovšem člověk musí být dost znalý, aby pochopil jeho skrytý humor. Například když jeden neví, kdo že založil jídelní společnost KFC, tak tu asociaci s Commodore značkou nepochopí. Jako třeba já to pochopitelně nevěděl, já jen mám představu, že je to zbytečně dost drahý bufet, a tak tam nechodím.
V 13:30 proběhla prezentace nové hry pro ZX Spectrum s názvem Metal Miner. Celkem nemůžu hodnotit, protože je to asi styl her, které jsem téměř nehrál, ale myslím, že asi dobré.
V 14:11 - 14:21 premiéra nové Radkovy síťové hry Speed Up udělané až pro 4 atárka. Je to paráda hrát na nich takové věci, jen pro mě trochu škoda, že Radek udělal technicky náročnou trať, a tak se mi s jízdou moc nedaří. Já s tím zápolil už u nás v klubu při ověřování funkčnosti, než to šlo ven, a tak jsem přenechal své místo Thorstenovi a raději pořídil pár záběrů.
V 15:30 - 16:00 placení vstupného. Jako obvykle nás všechny organizátoři vyhnali ze sálu a pak pouštěli dovnitř po složení příslušného obnosu, to je 250 slovenských korunek. Dostali jsme také vstupenku, nálepku a hlasovací lístek.
V 16:25 zahájil Honza Wotnau hlavní část programu. Vystrojil se stylově podle zvoleného tématu akce, to je kolem hlavy si uvázal dlouhý červený šátek nebo spíše šálu, no prostě pruh látky a v ruce držel dřevěnou pálku. Později jsem se dověděl, že to bylo podle postavy ze hry Renegade. A jako již kolik let pozpátku se celá záležitost odbývala pouze v anglickém jazyce bez nějakých dalších překladů do místního jazyka.
Jako změnu bych snad uvedl ponechání malého osvětlení v sále. Dříve bývala vždycky úplná tma a pak jsem míval problémy vyplňovat hlasovací lístek. Proto jsem si letos přivezl maličkou LEDkovou svítilničku. Pochopitelně mi teď nebyla k ničemu, ani k ukládání ke spaní.
Předvádění soutěžních příspěvků šlo poměrně rychle za sebou - hudby, 17:25 obrázky, 17:37 intra 1 KB, vida, ani jsem Radkovy věci před Foreverem neviděl, asi že co má teď větší množství skutečných atárek doma, tak nepotřebuje ke mně chodit ověřovat programy připravené pod emulátorem. O to jsem byl na místě více překvapený. Jeho intro Seawolf bylo sice letos překvapivě na Atari jediné, ale rozhodně vtipné a podařené.
V 17:49 Real Time příspěvky, je zajímavé, co lidi dokážou takhle nahonem vytvořit, vždyť musí být nutně při tom ve stresu.
V 18:26 Wild kategorie, 3 příspěvky, nejzajímavější bylo živé vystoupení dvojice účinkujících, přičemž jeden z nich byl Wotnau v černé punčoše.
Od 18:40 do 21:24 byla přestávka na večeři, to udělali organizátoři dobře, protože tak alespoň hladoví lidi nemuseli nic obětovat kvůli svým žaludkům. Já sám jsem sice nešel nikam, ale ostatní od nás kromě Bohdana ano. Já si chvíli zkoušel nový joystick Competition Pro, koupený za 15 euro od nějakého spectristy z Německa, který jich přivezl asi 7 nebo kolik na prodej a jen se po nich zaprášilo.
Není divu, klasický pákový ovladač se nevyrábí už spoustu let, až nedávno to někde ve světě napadlo někoho znovu produkovat. Už jsem o nich slyšel dřív od Pepy, mají existovat i v provedení USB kromě původního 9-ti dutinkového ovladačového konektoru. Jejich provedení, jako myslím hlavně tvar, není pro mě úplně ideální, ale přece jen, je to opravdový JOYSTICK. A co se týká USB verze, ty můžou být ideální pro využití s emulátorem na PC, protože by teoreticky neměl být problém připojit dva zároveň a bez výroby jakýchkoliv redukcí.
Zatímco byli všichni pryč na jídle, přišel ke mně kdosi a ptal se po Františkovi. Vypadal zklamaně po sdělení, že je tento momentálně mimo, a tak jsem se s ním zkusil dát do řeči. A vida, opět se našel někdo ztracený. Totiž co to plácám, jde prostě o člověka, který dříve užíval atárko, později ho uložil ne do skříně, ale pod postel a myslel si, že ataristé už neexistují.
To zase není tak divné, protože on sám nikdy do Atari klubu nechodil a jen se s ním bavil doma sám - on má hudební sklony, tak asi v tomhle směru. A nedávno nějak kontaktoval našeho Františka Houru, a tak se objevil i tady a hleděl, co se děje. Tohle mi vždycky přijde zajímavé, najít někoho naprosto izolovaného, kdo nemá tušení, že se kolem 8-mi bitů stále něco děje (posledním hitem je asi několik projektů na využívání SD paměťových karet, však i tady na akci Martin ffg pájel nějaký interface a Robert mu to pak na atárku ověřoval), informovat ho a přivést zpátky po letech do komunity. Jestli tento nalezený atarista ze Žiliny fakt udělá na příští Forever třeba nějakou hudbu do soutěže, bude to prima.
V 21:24 - 8bits everywhere - napůl prezentace, napůl soutěž. Pořadatelé soutěže předváděli ukázky ohledně výskytu 8mi bitových počítačů na různých místech, jako ve filmu, v reálném životě, v hudební oblasti a tak. Lidé z publika pak měli za úkol vzpomínat na další příklady a za to získávali body.
V 22:35 - 23:20 Martial Arts ukázky. Tři tříčlenné dobrovolnické týmy měly za úkol si připravit a předvést nějaké ukázky z her s bojovou tematikou. Jako dobrovolníci se našli polští ataristé, všichni tři kluci z Německa, takže také vlastně ataristé, ale nebyli kupodivu ve stejném týmu, a další lidi, nevěděl jsem přesně, o koho jde. Věc jasně vyhrál polský tým, který měl dost dobře připraveny scénky z nějakého karate asi, škoda že neznám přesný název hry, ale měli to i s rozhodčím sedícím na bedýnce a ukazujícím papíry s informacemi.
Tuto soutěž vyhodnocovala zodpovědně odborná porota, to je náš Radek, který se zajímá o takové hry a také chodil jeden čas do oddílu karate, Honza a Wotnau.
Ve 23:40 soutěže s obrázky na ZX Spectrum, Atari, Commodore. Provedení bylo pro každý počítač trochu odlišné. Na Spectru se hádal obrázek, nebo spíše hra podle částečného zobrazení, na Atari se naopak obrázek ukázal hned celý, ale obsahoval nějaké nepatřičnosti, či naopak něco v nich chybělo a úkolem bylo tyto nesrovnalosti správně určit. Na Commodore to bylo podobné, ale z nějakých důvodů mi to připadalo jaksi jednodušší. Už nevím ani proč a je to vlastně teprve 5 dní.
Tím skončil oficiální program Foreveru, totiž kromě vyhlašování výsledků, ale to se dělá v neděli dopoledne. Když to srovnávám s programem napsaným na dveřích, tak mi to nějak nepasuje, ledaže by ta obrázková soutěž byla rozdělena do tří se samostatnými názvy, to by dávalo smysl, když se od sebe lišily.
Uvažoval jsem o spaní, ale nějak jsem se docela dlouho po půlnoci zdržel různými diskusemi. A vida, další překvapení a další atarista ze Žiliny. Jeho jméno, totiž příjmení mi bylo povědomé, a pak se ukázalo, že má bratra Mariana a to už jsem věděl, o koho jde. Jenže ten nebyl zrovna přítomný, a tak jsem se ho nemohl zeptat na fotografie z několika setkání v Prievidzi, kde někdo fotil a já výsledek nikdy neviděl a ani neměl. Domluvili jsme se, že se na to vyptám v neděli, až budou přítomní oba a právě TEĎ si uvědomuji, že se pak už žádná další rozmluva nekonala, naopak jsem to totálně pustil z hlavy. No kdybych se podíval do svých vlastních poznámek, co jsem si dělal o průběhu akce, tak bych v nich tohle našel. Ach jo.
Spát jsem odešel opět do auta, protože i když byl již údajně dostupný člověk s klíči, tak to vypadalo, že bych byl jediný, kdo by chtěl balkón otevřít, a tak jsem to nechal plavat. Dopadlo to dobře, teplota byla výrazně vyšší než předchozí den (noc) - 10.5 stupně, a tak jsem se solidně vyspal, no snad až do devíti, hanba, skoro poslední vzhůru, kromě Honzy Křupky.
Jinak panoval celkem poklid, většina lidí se věnovala nějakým záležitostem, až moc, totiž chtěl jsem s některými hovořit a oni všichni byli dost zaměstnaní. Prohodil jsem slůvko s Thomasem, prohlédl jsem si jeho učebnici češtiny, která je produkce LEDA, poptal jsem se, jak to myslí moc vážně a zřejmě ano, chodí i do jazykové školy, ne že by se jen tak sám učil mluvit česky. Jenže právě musel dělat do zítřka ještě nějaké domácí úlohy, a tak také na mě neměl čas. Ale je to zajímavé, ještě několik tisíc milionů takových lidí a čeština bude prima světový jazyk.
Jednu chvíli zazářil Pepa, to je konečně koupil do svého robota, no taková pohyblivá ruka, spíše hračka, napájecí články, a tak nám ho předváděl. Je to nějaká stará věc, kterou také získal někde na Aukru ze zahraničí. Má to dva ovladačové vstupy a je to možné ovládat přímo joysticky nebo z počítače. No na tohle se seběhli podívat skoro všichni přítomní, jak se to hýbe. Předvést to v sobotu, když byl plný stav lidí, tak ho snad dav ušlape. Jednoznačně získal větší zájem než veškeré jiné prezentace, co kdy tady byl předváděné, myslím u jednotlivých stolů, ne součást oficiálního programu a s projektorem.
V 9:55 - 10:25 vyhlašování vítězů a udělování cen. Jako obvykle byla cen pro první místa hromada, viděl jsem trička, hrnky a atrapy dřevěných pálek, jenže obří velikosti a nafukovací. K tomu patřil titul Forever Renegade, jestli jsem dobře rozuměl.
Poté řada lidí začala mizet, jako třeba kluci z Německa, kteří to mají daleko, kluci z Bratislavy, kteří to tak daleko nemají a další a další. My jsme tak nespěchali, dokonce oproti loňsku ani první část moravské výpravy ne. Naopak zůstali s námi až do odpoledne, poté jsme se rozloučili s organizátory i my, protože jsme se rozhodli jít společně na oběd. Já už měl jen posledních 50 slovenských peněz, a tak jsem nechal za můj stokorunový guláš doplatit Radka.
Asi tak o půl třetí jsme se na parkovišti rozloučili a zamířili svými cestami. To znamená my jsme se trhli, protože jsme se domluvili na prohlídce města Zlína, kam se tak často nedostaneme. Ona je to horší cesta, tak třeba do Trenčína se jezdí raději přes Uherský Brod. Ale to už do popisu akce asi ani nepatří, a tak celkem nemá význam se zmiňovat třeba o příhodě, jak jsme se tam vzájemně ztratili a čekali pak na sebe na různých místech minimálně půl hodiny.
Zdeněk