K radosti nás prostých návštěvníků této vyhlášené evropské osmibitové akce se stále pokračuje v jejím pořádání. Totiž loni bylo slyšet některé pořadatele hovořit skepticky, asi vlivem citelného úbytku lidí od Commodore - nejdůležitější pořadatelé jsou právě od této značky - a zřejmě i loňského chaosu s odřeknutím zamluveného sálu 2 týdny před termínem akce. Stále mi není jasné, jak to dokázali hoši loni zvládnout.
Z naší oblasti střední Moravy si plánovala cestu do Trenčína stejná sestava jako loni, to je Zdeněk, Radek, Robert (Prostějov), Honza, Bohdan (Olomouc), Pepa (Boskovice) a František (kdesi daleko od nás), použita byla stejná auta, braly se s sebou dost podobné věci, až na Pepu, který nabral nějaké zvláštnosti navíc podle svého zvyku.
Dívám se do svého vlastního popisu loňské akce a vidím podobnosti a také i zajímavé odlišnosti. Budu se ho raději při dalším psaní držet, abych náhodou nepsal úplně stejně věci, jak už se mi dřív stalo u jiných textů.
Co se týká cestování, já jsem bral opět kluky z Olomouce, ale vyjížděli jsme ještě později než loni. Myslel jsem, že bude problém se mnou, protože u mě v práci dost lidí onemocnělo nebo mělo už volno přede mnou, a tak jsem byl vlastně v závěru překvapený, že jsem si svoji předem nahlášenou dovolenou fakt mohl vzít.
To mi umožnilo být více v klidu s přípravami, jinak ale větší přínos nebyl, protože oba, Honza i Bohdan, museli letos strávit pátek v práci celou směnu. Položky v seznamu věcí jsem si dopoledne neodškrtával, protože jsem si žádný takový nepřipravil. Velmi nezodpovědné, ale kupodivu jsem si s sebou vzal všechno, na co jsem předem myslel, což je ale VELMI divné.
Plánek místa akce jsem si netiskl, ne že bych si pamatoval, že jsem tohle udělal už loni, ale prostě mě to vůbec nenapadlo udělat. Zato jsem našel kupovaný plánek města Trenčína, do kterého jsem se ovšem za celou dobu pobytu neměl potřebu podívat. Také jsem nebyl ve směnárně, protože doma bylo dost slovenských penízků, podle záznamu víc, než jsem loni měnil. To je ovšem záhada, kde se tady vzaly, když jsem jich velkou část musel minule nutně utratit. Neřeším, prostě jsem je našel a mohl použít.
Neměl jsem nabrané pohonné hmoty, prostě benzín Natural 95, tak jsme se pro to stavili po cestě z Olomouce a zároveň si kluci dokoupili nějaké jídlo. To se stalo v komplexu Olympie v Olomouci, stojí to tam pár let a teď jsem to navštívil poprvé. Benzínka je tam zajímavá, po natankování si dotyčný nasedne do auta a popojede k pokladnám, kde vydá peníze rovnou z auta, systém skoro jako MacDriver, asi bych tam dost hleděl, kdyby mi Honza neřekl, jak to správně funguje.
Od Olympie jsme podle záznamu odjeli v půl páté, to je vlastně už skoro večer v březnu, ve Starém Hrozenkově se projíždělo 18:44 a do Trenčína se dojelo 19:30. Tady jsem měl trochu problémy, i když jsem si docela pamatoval, kde akce loni byla, to je Somer klub, pěšky bych tam trefil, ale autem to bylo horší, tma vůbec nepomáhala, dost motání okolo v důsledku špatných odbočení a nehezká řada dopravních přestupků, brrr.
Před vchodem zrovinka stál Lubo Roba se svojí skupinou, vykládali věci z auta a pochopitelně nás nezapomněl upozornit, že to má z Košic mnohem dál než my a přece je na místě dřív. Jo, to má plnou pravdu, tak to bylo.
Druhá, vlastně první část moravské výpravy už pochopitelně byla DÁVNO na místě a dokonce nám drželi tři prázdné stoly vedle svých, i když předem říkali, že to asi v návalu dalších stoluchtivých návštěvníků nebude možné, čemuž jsem plně věřil. To bylo od nich hezké, ne? Já jsem vytáhl televizi, Honza atárko s malým lcd displayem, Bohdan Falcona s notebookem a byli jsme připraveni k provozu.
Nedlouho poté se u mě zastavil polský atarista Lisu. To bylo tak, před pár dny mi poslal mail s dotazem na možnost přespat v Praze po cestě z Irska do Trenčína, v němž se i zmiňoval i o svých dřívějších návštěvách zde. Tak jsem mu odepsal omluvu, že bydlím 250 kilometrů od Prahy a že znám jen velmi málo Poláků a je mi to celé líto.
Opravdu, já znám jen Vaska a poznám ještě Pinokia a to je tak všechno, hanba na moji hlavu. A že právě Lisu vyhrál loni soutěž založenou na víceméně Commodore verzích her, jsem také zapomněl. No ale myslím, že odteď je Lisu třetím ataristou z Polska, kterého znám a rozliším v davu a protože na rozdíl třeba od Pinokia umí zřejmě dobře anglicky, tak by bylo i možné se s ním více bavit. Ano, tady je spíše omezení z mé strany.
Co se týče toho spaní v Praze, říkal že našel něco za 350 korunek za noc, což je na Prahu velmi zajímavé, až neuvěřitelné. Prý zvenčí škaredé, ale uvnitř čisté a prostě dobré. Někde blízko nádraží snad.
Později dorazila výprava ataristů z Německa, to je Thorsten, Thomas a Liviu, stejná sestava jako loni v Prostějově. Někde našli opuštěné stoly, nevím kde, já žádné neviděl a oni hned tři, které si přistavili k těm našim. Přijeli takovým zvláštním autem, které je snad nové Thomasovo, no, nákladní není, ani dodávka, prostě osobní, ale ta velikost, hmm, pro to bych místo na parkování nechtěl často vyhledávat, ani projíždět úzkými ulicemi. Zato se ale do něj vešla spousta věcí, které jsme pomohli odnosit dovnitř.
Toto byla vlastně první návštěva německých ataristů vůbec na Foreveru. Už jsem tady několikrát mluvil, nebo se spíše jen viděl s lidmi od Commodore odtud nebo z Rakouska, možná i příznivce ZX Spectra, to si teď nejsem jistý, ale co se týče Atari značky, tak to snad žádný návštěvník zatím nebyl z jiných zemí než od nás, z Polska a Alberta Lukácse z Maďarska, co ale neumí anglicky.
Když jsme u něj, tak výprava maďarských příznivců Amigy tady opět byla, i s ním, vlastně seděli u stolů nám nejbližších. Tak jsem uvažoval, že si nějak žádného nepamatuji, i když v minulosti jsem nějaké hovory o Amiga počítači vedl, to je byly podávány informace o dění v Maďarsku okolo. Opět je vinna moje špatná paměť, ach jo.
Lukács s pomocí svého kolegy vedl delší a živý rozhovor s naším Pepou, až jsem byl překvapený, pak jsem se dověděl, že se zajímal o nějaké rozšíření 8mi bitového atárka, ale hlavně se všichni zajímali o nakupování na internetích aukrech, že oni mají problémy kupovat u nás a Pepa zase u nich, tak že si snad budou vzájemně pomáhat.
To jsou věci. Já od principu nemám rád dražby, to je, asi bych je měl rád, kdybych sám něco prodával a s jejich pomocí více vydělal, ale jako možný kupec se mi vůbec nelíbí myšlenka nějakého vzájemného přeplácení. Pepa, na rozdíl ode mě, to snad miluje, protože tam furt něco kupuje. Jenže je pravda, že se mu občas podaří pěkný úlovek, jako třeba s těmi zajímavými ethernetími terminály od firmy Lantronix.
Ty jsem viděl poprvé u Holanďanů u projektu využívání Atárka v síti TCP/IP, tedy se zaměřením na internet pochopitelně. Prodává to jedna firma i u nás, ale stojí to VELIKÉ peníze. Pepa to vydražil za cenu snad čtvrtinovou, jako samozřejmě použitý kousek, ale to nemůže vadit, když nebude vadný. No a co je nejlepší, tak potom získal i jeden kus pro mě, vlastně i pro Honzu, no a právě sem nám to přivezl. Taková hračka to je, teď jen si k tomu napsat nějaké programy, aby se to využilo. Totiž, aplikace Telnet bude možné používat okamžitě s nějakým terminálovým programem, ty už dávno existují. Jen to chce nějaký interface, protože atárko nemá port RS 232.
S Bohdanem jsme se společně zajímali o spaní, protože žádný z nás nechystal nějaké soutěžní příspěvky a bylo by škoda vyplýtvat síly už v pátek, když hlavní dění se bude odbývat v sobotu. Jenže převoz, balkón, co jsme na něm spali minule, byl zamčený a člověk s klíči zmizel a že bude až v sobotu.
Kluci si proto domluvili přespání v prostoru za oponou s organizátory, tam se totiž normálně nechodí, oni tam mají natahané elektrické kabely pro rozvod energie po místnosti, a tak to mají spíš uzavřeno. Já se rozhodl pokračovat ve způsobu odzkoušeném a využívaném loni, to je spát v autě. Tam jsem také, řekl bych před půlnocí, odešel.
Nápad to nebyl nejlepší vzhledem ke škaredému ochlazování. Ještě ve čtvrtek ráno teploměr v autě ukazoval 14.5 stupně, ale v sobotu jsem se probudil do kruté zimy 1.5, a to bylo dost nepříjemné. Já totiž nemám žádný spacák určený do mrazivých polárních nocí, ale jen prostě takovou deku, co se dá zapnout do podoby spacího pytle. Což se do auta stejně moc nehodí.
(pokračování ve druhém souboru)