(pokračování)
První prezentací bylo seznámení se spuštěním nového československého portálu pro ataristy. Je dílem Bohdana a Honzy Křupky, myšlenka se poprvé diskutovala přibližně před rokem a půl na akci v Lengenfeldu. Mezi časem se ukázalo, že dostupné redakční systémy, o nichž mně kluci dříve přímo básnili, jak jsou fajn a jak je vynikající, že jsou dostupné, jsou ve skutečnosti naprosto nepoužitelné.
Kluci se proto rozhodli zdolat problém vlastní programátorskou prací založenou na naučení se databáze MySQL a jazyka PHP a tím se pochopitelně celý projekt pozdržel. Bohdan mi také říkal, že rozšířená databáze MySQL není nic moc, on sám by měl raději Postgree, ale ta na serveru, kde pro portál získal místo, není dostupná. Adresa portálu je http://cs.atari.org. Jeho smyslem je poskytovat novinky v jazyce srozumitelném pro naše lidi, kteří neovládají cizí jazyky, pěkný přehled akcí, takový jsem snad ani na cizojazyčných zdrojích neviděl, a také stálé informace ohledně počítačů Atari formou statických článků. Prostě prímová věc to je.
Mezi jednotlivými přednáškami a prezentacemi se dělaly na rozdíl do loňska delší přestávky, asi je to tak přece jen lepší. Další na řadě bylo Thorstenovo vystoupení, zde jen v anglické verzi, které se týkalo programovacího prostředku LUA. Je to něco zřejmě málo známého, původ Jižní Amerika, není to samostatný programovací systém, ale zařadí se to do programu v jazyce C. Určeno k podpoře vývoje her, jestli jsem dobře pochopil. Nepobral jsem toho víc, protože moje poslechové možnosti anglického jazyka a programátorský přehled nejsou na potřebné úrovni.
Třetím a posledním bodem organizovaného programu, mimo závěr akce, byla diskuze ohledně francouzského rozšíření Centurbo CT60 pro Falcony. K tomu účelu byly tři šťastní majitelé rozšíření, podotkl bych různých verzí, Lubo Roba, Honza Křupka a Jirka Petrželka, nahnáni na židličky na pozice před shromážděným davem a Bohdan Milar se ujal dvojjazyčné diskuze o vlastnostech takto upravených Falconů. Součástí bylo i praktické předvádění rozdílu rychlosti pomocí projektoru. Bohdan říkal, že se tohle má jmenovat panelová diskuze, což já vůbec nevím a zní mi to divně. No já asi neznám spoustu věcí, tak to je.
S předváděným rozšířením ještě souviselo nové demíčko původem ze Švédska, vůbec neběžící na neupraveném Falconu. Zdrobnělinka zde vlastně ani není na místě, předvedené demo je docela obsáhlé. Problém je spíše v nedostatku vhodného českého slova. Takový Jirka Bernášek, který letos patřil mezi nešťastníky jimž zvolený termín nevyhovoval, tomu říká ukázkové programy. Jenže to je trochu dlouhé a hlavně by tomu většina lidí snad ani nerozuměla, o co jde. Z mého hlediska je také trochu hloupé, že jsem to vůbec neviděl, jen jsem nevědomky vyfotil skupinku lidí upřeně hledící na monitor a teď, jak se na to koukám, říkám si, aha, to muselo být ono.
S tímhle trochu souvisí plán na předvedení jiného nového ukázkového programu (dlouhé, že?) od Mirka Kropáčka - další takový nepřítomný nešťastník - které ale Lubo neměl u sebe a proto se zorganizovala výprava k Robertovi, který bydlí nejblíž, a tak se jelo k někomu domů stáhnout to z internetu. Smůla, velká smůla, někde se stala chyba v přenosu dat, jelikož to na internetu k dispozici nebylo.
Po skončení připravené části programu akce probíhala normálním způsobem - diskuze, hry, problémy na počítačích, zajímavé věci na počítačích, já vlastně ani nemůžu vědět, o čem se všichni spolu bavili a co řešili. Zajímavě o tom napsala pokladní Vlaďka. Totiž ona vytáhla školní sešit na četbu a udělala do něj zápis. Když jsem se divil, vysvětlila mi, že tam nemají psát jen o přečtených knížkách, ale například i o kulturních akcích.
Takže cíl akce v jejím vysvětlení: Pořádně se vyblbnout na počítačích a při tom pochytit nové zkušenosti a vyměnit si názory atd... (většinou je každý přilepený na obrazovku, jako mol).
Její zápis jsem si ofotil, což je také způsob jak z textu sestávajícího z nemnoha vět udělat slušný soubor velikosti kolem 2 MB. Bleskové osvětlení srazilo dost kontrast, to je ve výsledku čitelnost modré prupisky na papíře, ale Honza tuto fotku později upravil do lepší podoby.
K večeru došlo k nepříjemné komplikaci, totiž Bohdan něco měl, on byl rád, že se vůbec na akci dostal, prostě jsem ho musel kolem šesté odvézt do Olomouce, čímž jsme přišli i o děvčata z pokladny. Projektor, který půjčil u něj v práci, myslím nechal na Honzovu zodpovědnost na místě.
S ohledem na plánované noční/zítřejší pokračování ve Velenově bylo třeba zajistit nějaké potraviny. Z toho důvodu jsem já, Pepa, Thorsten a Liviu odjeli do nedalekého obchodu Interspar. Jo, to jsem koukal, neměl jsem nejmenší tušení, že zde na západním okraji Prostějova vyrostl nový obchodní dům. Zajímavé a nejzajímavější byly pletýnky, jakýsi obří druh, který jsem nikde jinde neviděl. Tak jsem si hned koupil, jedna je velká jako moje celá kabela. No, skoro.
Já tedy chodím nakupovat velmi nerad, je to spíš takové mučení pro mě, ale v téhle sestavě se zahraničními návštěvníky to byla docela legrace. Třeba když jsem se chtěl zmínit o nutnosti opatřit hořčici a protože jsem nevěděl, jak se to řekne, tak jsem vyplodil výraz žlutá věc na párky, yellow thing for sausages, a hned se vědělo, co je třeba.
Po mém návratu jsem zjistil, že je stroj pro Real Time Text vytuhnutý, nechtěl jsem tomu věřit, totiž já na to vzal speciálně z domu svůj zálohovaný zdroj, jinak známé jako UPS. No, tak jsem to nastartoval znovu a naštěstí se nic neztratilo, protože jsem obsah obrazovky v době vytuhnutí opsal na papír a co pak chybělo na disku, jsem dopsal zpátky.
Ale později pak došlo k ještě mnohem horší věci. Totiž ve večerních hodinách akce vůbec skončila a bylo naprosto nutné vyklidit restauraci a rozejít se, ach jo. Tak jsem zorganizoval oficiální ukončení s focením, Bohdan už nebyl, tak jsem se jazykově snažil sám a zjistil jsem, že mě to docela baví, v poledne to zahájení mě prostě jen nějak zaskočilo. Vymyslel jsem také krátce před koncem neoficiální soutěž "Kdo dál" a vyhlásil jsem jejím vítězem Thorstena, jakože přijel z největší vzdálenosti. Škoda, že zůstalo jen u potlesku, mohl jsem mu věnovat nějakou láhev piva, on Pepa prve v tom obchodě vzal na ukázku nějaké tři zvláštní druhy, právě s ohledem na lidi od jinud.
Podle zápisu jsem vypínal Megu STE asi pět minut po deváté, je dobré, že zaměstnanci z restaurace mají pochopení a nesnaží se dostat domů připomínáním dohodnutého termínu ohledně ukončení. No, vlastně si to za loňský rok s tím předčasným ukončením zasloužíme.
Odvozil jsem si věci domů a pak jsem odjel s Honzou a Bohdanem do Velenova, kam už před námi dorazily ostatní posádky dalších 4 aut. To je výprava z Německa, z Košic, kluci z Prostějova a František Houra. Oheň již plápolal a tak jsme se připojili do kruhu ostatních přítomných.
Jak dlouho jsme u ohně seděli, to vůbec nevím, Real Time Text už neměl na čem být provozovaný, zápisky jsem si potmě nedělal, jen vím, že bylo veselo, Pepa pilně překládal vtipy a vůbec všechno do angličtiny a ostatní si dělali legraci z mojí obří pletýnky. Pepa podobně jako já v obchodě narazil také na problém s hořčicí, ale trochu jiný, on věděl že anglicky je to mustard, jenže chtěl navíc vyjádřit přívlastek plnotučná a tak na základně údajně existujícího označení "fat-free" vykonstruoval jakýsi nesmysl v podobě "full-fat mustard", což není jisté, jestli to kluci z Německa pochopili, ani jak by to vzali zde nepřítomní rodilí angličané.
V neděli ráno se to postupně probouzelo. Já byl mezi prvními, vlastně společně s kluky z Německa. Ti si vyčistili zuby, sbalili se a jeli pryč. Totiž domů, mají to dost daleko a potřebovali již v pondělí do práce, a tak se nedalo nic jiného dělat.
Lubova rodina odjela později. Andrejka se nejdříve pořádně vyspala, vždyť vlastně k nám do Prostějova jeli zřejmě většinu noci z pátku na sobotu, Lubo hrál tuším asi 2 hodiny pingpong s ostatními kluky, jak se zabavil Roman ani nevím, no a tak podobně. Nicméně přece jen během dopoledne odjeli a tak jsme zbyli jen my místní.
Vedly se silné řeči, jakože se bude jen relaxovat a vůbec žádné počítače nebudou, jakoby nikdy neexistovaly, nicméně Pepa sbírá staré typy a právě tam měl nějakého Consula na stole, takže se neodolalo možnosti zkusit na tom alespoň nějaký krátký Basicový prográmek. Pěkně jsem tuto neplánovanou příhodu vyfotil, při činu, cheche.
Ale fakticky se dělaly většinou jiné věci, jako například Pepa vytáhl sadu kovových koulí pro vrhací hru s názvem Petanque, jestli to tedy nepletu, oblíbenou ve Francii. Soutěží dva hráči spolu, každý vrhá 3 koule co nejblíže cíli a přitom se snaží přesnými zásahy odrážet soupeřovy koule dále a svoje vlastní blíže. Tak to popisoval Radek, že to pozoroval ve Francii při svém cyklistickém pobytu.
Nám se to tak zdaleka nedařilo, spíš to byla bída, nicméně je to docela zajímavá fyzikální hra. Oproti kulečníku je to navíc na čerstvém vzduchu venku a ne v obvykle zakouřených pohostinských místnostech. Vyhrál pochopitelně, jak jinak, František Houra. Nevím sice, proč to bylo tak jednoznačné, vždyť takhle hra neměla žádný ovladač, ale přece to bylo přesvědčivé. Totiž, my jsme se postupně střídali ve dvojicích a zapisovali si body za vítězství.
Na oběd Pepa vytáhl suroviny a nářadí na přípravu guláše. Ostatní kluci se aktivně připojili a začali cosi společně vytvářet. Já tomu nevěřil a tak jsem jedl vlastní věci, ostatně jsem to nechtěl nechat zkazit, ale pak se ukázalo, že hoši uvařili výborný guláš. Tak to oni sami říkali, že jim chutná, akorát to přepískli a udělali dvojnásobné množství než vůbec mohli sníst. A i kdybych se zapojil do zkrmování já, tak by to nešlo zvládnout.
Jenže všechno dobré utíká moc rychle. V sobotu skončila hlavní část akce a v neděli i její skromné pokračování. K večeru jsme se rozloučili s naším hostitelem a s Františkem a odjeli domů. To je já, Honza a Bohdan přes Olomouc, kluci z Prostějova jeli asi ještě nějakou dobu po nás, protože nespěchali domů tak jako my. Podstatné ale je, že se nám tam líbilo a později jsme se na stejném místě ve stejné sestavě do doby psaní reportáže sešli ještě dvakrát. To je František a my z Prostějova a z Olomouce. To se ale už nejednalo o oddech od počítačů, ale naopak jsme je měli s sebou. Pozvali bychom i pár dalších lidí, ale místo je dost odlehlé, tak jsme to nechali být.