Sobota dopoledne byla snad vlastně jediným časem v nabitém programu vhodná pro návštěvu a prohlídku města. To je záležitost, kterou jsme měli domluvenou s Honzou a Bohdanem, přidal se i Robert, který zde již byl na cyklistickém putování po Slovensku a i Thorsten a Thomas. Tito byli navíc domluveni s kluky ze Švédska, kteří přespávali v hotelu vedle velkého parkoviště u centra města. Oni s sebou neměli prakticky nic, kromě notebooků, protože do Košic přicestovali letecky. Ano, já mám raději své vlastní auto s plnou výbavou na cestování.

Zahraniční návštěvníci měli zájem o nějaké teplé jídlo, ale nějak jim sklaplo, zřejmě následkem pondělních Velikonoc měli již pozavíranou většinu obchodů a jiných záležitostí, které jinak jsou běžně v sobotu dopoledne otevřené. Nakonec skončili v obchodním domě Tesco na konci náměstí. Robert šel s nimi jako téměř místní a tedy případný průvodce a tlumočník, my tři jsme se věnovali podrobné prohlídce města a jeho fotografování. Měli jsme konečně i štěstí v podobě jediného nezavřeného knihkupectví, kde jsme získali nějaké místní pohledy a já plánek Prešova, který jsem chtěl.

13:30 jsme se vrátili na místo, kde jsem se vrhl na jídlo, protože jsem si s sebou na cestu nic nevzal. Snad jsem ani tak nezapomněl, jako spíš potají doufal v nějaký ten bufet s teplou svačinou, což se pak vlastně nekonalo. Což není tragédie, důležité, že jsme viděli město a přitom nezmeškali nic ze zajímavého programu.

Ten začal v 15:00 soutěžením ve hře Shot'em all s propojením dvou Multijoy interface pro možnost účasti až pro 16 hráčů. Tolik nás nebylo, ale stejně jsme si následujících 20 minut pěkně užili. První kolo vyhrál malý Roman, druhé Honza, který tím získal malý USB flash disk.

Na 16:10 připravil Andrej pěknou soutěž v rozpoznávání obrázků z ST her, získal je během dne zřejmě pomocí již zmiňovaného emulátoru STEEM. Tohle se mi moc líbilo, akorát že jsem beznadějně zaostal za ostatními. Některé hry snad vůbec neznám, a to je jasně škoda. Rád bych si tohle někdy zkusil s 8mi bitovými hrami, i když ani tam bych moc nezářil.

Asi v 6 hodin večer, přibližně, se hromadně odešlo do nedalekého restaurace spojené s kuželkárnou. No, ono se tomu teďka říká asi bowling. Ale to není tak důležité, jako že šlo o něco zajímavého, trochu odpočinkového od počítačů, občerstvení bylo zajištěno pro 60 lidí, takže jsme se do sytosti nacpávali a koule jsme vrhali a kuželky poráželi do 9 hodin. Zajímavé. Vlastně jsem to zkoušel poprvé v životě a myslím, že bych to rád ještě někdy opakoval.

Zpátky jsme se trousili do 10 hodin, organizátoři si nechali zabalit a přinesli zbylé jídlo, které nám pak bohatě stačilo na celou neděli, a pak připravili cenu. Tou byla jedna asi už vyřazená kuželka, kterou jsme všichni podepsali a pak ji slavnostně dostal vítěz Baggio ze Švédska. Plus hrníček s dalším tričkem. Přesněji nejlepší skóre získal ve skutečnosti Lubo Roba, ale ten se jako hlavní organizátor ze soutěže vyřadil.

Já jsem tuto noc vydržel v diskusních kroužcích déle, asi do dvou do rána, ale pořád jsem daleko za těmi skutečnými vytrvalci, u nichž můžeme odhadovat časy jako čtvrtá či pátá hodina ranní. Asi nemůžu nějak přesněji popsat dění, prostě bylo fajn vidět se po čase se známými lidmi z různých míst světa. Ne z celého, ale přece jen, z některých částí ano.

V neděli dopoledne už nás bylo citelně méně, protože odjeli 4 kluci z 5 polských přítomných. Nicméně akce pokračovala dál a to předváděním hry Červi na Falconu, kterou tady pilně dodělával do běžící podoby Thorsten. Totiž tato Radkova hra pro Multijoy se v Německu tak zalíbila, že si vyrobili vlastní interface a na svých slezinách ji pilně hrají. A Thorsten přišel na možnost použít pro Falcona rozšiřující interface pro Jaguára pro připojování většího počtu hráčů. Samozřejmě s původními placatými Jaguářími ovladači, ne se slušnými joysticky.

Hru píše v prostředí Pure C na Falconu, ale používá něco, co se jmenuje LUA, jestli jsem dobře pochopil pochází z nějaké španělsky mluvící země a je to programovací jazyk, který není samostatný, ale jako modul do Céčka. Přičemž většina napsaného kódu je LUA, zbytek je původní C. Thorsten nejprve o hře a jejím vzniku povídal a pak jsme si ji společně zahráli. To se ví, oproti červům na 8mi bitu má Falcon možnost odlišit je barevně, takže výsledek je snad o něco lákavější.

Jinak probíhaly různé diskuze, kluci na ST ještě pokračovali v kódování realtime příspěvku s úmyslem odstranit co nejvíce nadbytečných bajtů. Organizátoři jim dokonce i prodloužili termín, který měl skončit ve 12 hodin. Robert měl již hotovo, nebo tedy měl stav, který považoval za konečný. Jestli jsem dobře pochopil, tak on si svůj pobyt skutečně užíval. Po nocích převážně programoval a ve dne to míchal s prací na Thomasově počítači.

Ten se totiž původně domlouval s Honzou, že se mu na něj tady podívá. Thomas sám se do něj před časem pokusil vestavět stereo, totiž druhý Pokey, ale nefungovalo mu to. Zde se k Honzovi přidal Robert, který se poslední dobou zabýval spravováním a zkoumáním atárek mnohem více než Honza, takže teď měřil, zkoušel a Honza mu pomáhal asi hlavně tím, že podle výsledků zkoumání pájel, zatímco se Robert vracel k programování. Prošli stavem, kdy počítač přestal fungovat úplně až do konečného výsledku nějak o půl 8 večer, kdy to začalo vydávat stereofonní zvuky. Pak bylo možné vidět šťastného Thomase, jak u toho sedí a pouští si jednu stereofonní hudbu za druhou.

Co se týče toho programování, zaujal mě popis noci z pátku na sobotu, kdy u počítačů zůstali sedět 4 programátoři a zatímco ostatní spali, pilně ťukali do svých klávesnic a jen občas se do ticha ozývali výkřiky obsahují dosažená čísla. Začalo se nějak pod 200 bajty na program, po několika dnech práce to kluci stáhli pod 100 bajtů. Pěkná prácička, asi.

Kolem 18:00 začaly hlavní soutěže. Kromě klasických kategorií jako je realtime tvorba, grafika, hudba, intro a velké demo, zde měli ještě i několik dalších, mně dost cizích zatím. Jako například tvorbu skinů pro již existující programy. Ani si všechny nepamatuji, ale ony také ani nebyly všechny obsazeny. Jako například intra pro Atari ST, ta měla dvě délkové kategorie, ale tohle rozdělení se pro nedostatek příspěvků neuplatnilo vůbec.

Ale po řadě. Realtime programovaní zadaného úkolu vyhrál Robert, což bylo pro mě překvapení, protože ze začátku říkal, že to má nejdelší. A tvrdil, že to překvapilo i jeho, myslel že Mirek na Falconu to má kratší. Vysloužil si tím USB flash mp3 přehrávač. Honza vytvořil skin pro nějaký mně neznámý program pro Falcona, čímž mě také překvapil. Já nevěděl, že taková kategorie existuje, natož že se Honzík účastní. Sice něco po cestě asi říkal, ale já to nepochopil.

Kulil jsem oči i na Radkův obrázek v kategorii 8bit grafika. Opět jsem nevěděl, že sem něco Radek poslal, ale v tomto případě to nevěděli ani ostatní. Dále mě zaujalo velké demo pro Falcona od švédské skupiny, jejíž dva zástupci byli přímo na místě. Hudby mi jako obvykle nic neříkali, jejich tvůrci mají prostě jiný vkus než já, takže nemůžu hodnotit. Totiž samozřejmě na hlasovacím lístku jsem hodnotit musel, to se rozumí. Těžká práce, když se mi někde líbilo všechno a jinde, jako u těch hudeb, nic.

Po skončení soutěže se volně promítala různá dema, také parodické filmečky jako třetí strana Numena z Polska, výtvor přímo z Košic prezentovaný již před nějako dobou na Foreveru a Radkova nová parodie na jeho vlastní hru Naturix. Toto pokračovalo asi do 22:45. Já se pak opět účastnil různých diskuzí asi do půl druhé do rána, jak vydrželi ostatní nevím. Rozhodně vydrželi spát déle než já, protože já vstával v 7 hodin a teprve asi v 9 přišel na sál Bohdan. Já při tom shodil ze stolu plastovou láhev od pití a to probudilo Roberta. On jako asi jediný spal přímo u počítačů, jak se sluší a patří. On to teda asi dělal protože programoval dlouho do noci a pak když první noc přišel za námi nahoru, tak tam bylo už plno lidí na podlaze a jinak asi plno chrápání, tak prostě změnil pro sebe spací taktiku.

Následně se postupně probrali i ostatní a pak už bylo jakoby viditelné ukončení akce. Většina lidí si balila své věci a lidi zahraniční odjížděli. Tedy ti co zbyli, ona jich většina byla pryč už od předchozího večera. My jsme vydrželi do konce a tím jsme měli možnost vidět část vlastní školy při odnášení stolů do jídelny, odkud byly vypůjčeny. Jídelnu tedy mají opravdu velikou, asi tady do školy na sídlišti chodí spousta lidí.

Na závěrečné fotografii u stolíku s počítačem pro Realtime text jsme my čtyři z Moravy, organizátoři se sponzorem akce a školníkův syn. Po jejím pořízení jsme se rozloučili a v 13:15 odjeli, čímž pro nás Noise párty oficiálně skončila. Ne tak samotná cesta jako výlet, protože jsme se nadále věnovali obhlídce a fotografování Košic z vyvýšeného stanoviště a dále prohlídce města Prešov, kde jsem před časem strávil 6 měsíců základní vojenské služby, ale kromě kasáren jsem prostě nepoznal dočista nic, a kde ve Velikonoční pondělí měli ke zklamání Honzy a Roberta všechny normální restaurace pozavírané.

Dále jsme se zastavili na obhlédnutí a focení Spišského hradu, tedy jeho zříceniny, nějakých zajímavých krajinných výjevů a Vysokých Tater, pěkně zasněžených a vystupujících nad mraky. V pátek totiž pršelo a bylo vůbec škaredě, takže jsme je vlastně během příjezdu vůbec neviděli. Vlastně se opravdu vyčasilo až v pondělí, takže jsme měli štěstí. My i spousta velikonočních koledníků, kteří se věnovali svým záležitostem. Já proti tomu nic nemám, ale jak jsme se shodli s Robertem, nám by v našem věku nikdo čokoládové dobroty nedával, spíš by se nám snažili nalévat. Takže to už není pro nás.

Z mého pohledu byla akce výtečně připravená, díky velkorysému sponzorovi a pilné práci organizátorů, kteří nachystali zajímavé přídavné soutěže a jiné dění i materiální vybavení, jakož i přípravu sálu. Což bylo ne jenom přinesení spousty stolů, ale také zatemnění spousty oken, jinak by vůbec nešlo kromě noci promítat na stěnu. Celé to zabralo asi docela dost "člověkodnů" na dokončení. Je opravdu škoda, že se nenašlo více zájemců o 4denní výlet na východní Slovensko, což je vlastně samo o sobě docela zajímavé.

Zdeněk