Interview se Zdeňkem Eisenhammerem

RŠ: Když jsem kdysi dávno koncem roku 1999 prvně narazil na webové stránky projektu ASMA (Atari SAP Music Archive), vůbec mě nenapadlo, že by za touto záslužnou aktivitou mohl stát nějaký člověk z ČR. Veškeré informace totiž byly pouze v angličtině a přezdívka PG mi také nic neříkala. Jaké tedy bylo později mé překvapení, když jsem zjistil, že se pod přezdívkou PG skrývá jistý Zdeněk Eisenhammer. Takže Zdeňku, mohl bys nám prosím pro začátek prozradit něco o sobě (odkud jsi, věk, stav, škola/zaměstnání a tak podobně)?
PG: Narodil jsem se v roce 1977 v Mostě, ale nyní žiji v Chrudimi, kde mám přítelkyni. Studoval jsem (trochu déle) Pedagogickou fakultu v Liberci, jsem tedy profesí učitel (angličtiny a informatiky), ale pracuji doma na volné noze jako překladatel z angličtiny. Atari 800XE jsem dostal od rodičů v roce 1990, v době, kdy již bylo ve "vyspělém" světě dávno na ústupu. Dost jsem programoval v Basicu a Turbo Basicu, sem tam i trochu v assembleru, a rád jsem pracoval s grafickými editory. Později jsem sehnal hudební tracker CMC a vytvořil v něm pár písniček. V roce 1995 jsem přesedlal na Commodore 64, kde jsem se stal aktivním členem scény, ale na Atari jsem nezanevřel. V roce 1997 jsem se stal majitelem PC a C64 i Atari putovalo pod postel. Od té doby již používám pouze emulátor, ale věnuji se pouze Atari, které je prostě "můj systém" :-).

RŠ: Zmiňuješ se o programování - co jsi tvořil (hry nebo dema)? Přežily nějaké tvoje programy z té doby dodnes? Ať už pro Atárko nebo pro C64?
PG: Tvořil jsem hry, dema i užitkové programy, můj asi nejzajímavější projekt byl grafický editor pro gr. 15 v Turbo Basicu, po vzoru moderních editorů s paletou nástrojů po levé straně. Používal jsem ho ale pouze pro vlastní účely. Kromě toho jsem v době, kdy jsem se začal zajímat i o C64, zkoušel přenos dat mezi těmito počítači přes port joysticku, dokonce to i fungovalo. První verze byla v Basicu a synchronizace byla ruční, takže se po každém přeneseném bitu musel na obou počítačích stisknout mezerník (pro přenesení fontu bylo třeba 8192x stisknout mezerník na obou počítačích :-). Veškerá moje tvorba z Atari je bohužel ztracena, byť by ji možná ještě bylo možno vydolovat z uschovaných kazet. V případě C64 jsem se jako člen skupiny Unreal podílel na tvorbě hudebního trackeru TFX, dvou hudebních kolekcí, jedné grafické a dvou "sad nástrojů" s názvem ToolTime, které obsahovaly např. knihovnu fontů, editor pro animace nebo tzv. notery (to byly takové vyparáděné textové editory na psaní "mailů" mezi lidmi, kteří si posílali poštou diskety s novým softwarem). Programy z C64, na kterých jsem se podílel, se dají stáhnout na internetu.

RŠ: Na Atárku jsi tvořil jen sólově, nebo jsi s někým spolupracoval? Chodil jsi do nějakého Atariklubu?
PG: Spolupracoval jsem s několika kamarády z Mostu, některé z nich jsem poznal v Mosteckém Elektron klubu (pobočka organizace Amavet), kde se konaly kroužky programování na Atari. Později jsem si v tomto klubu přivydělával i jako lektor. Z kamarádů musím rozhodně jmenovat Aleše Najmanna a Honzu Šmída, přestože se žádný z našich společných projektů na Atari nikdy neuskutečnil. Nicméně jsme se toho spolu hodně naučili.

RŠ: Vzpomeneš si třeba na některý z těch vašich dávných projektů, že bys ho chtěl ještě i teď po letech rád zrealizovat?
PG: Chtěli jsme tenkrát udělat demo, které by se vyrovnalo demům z C64. V té době už v Polsku nebo Maďarsku vznikla dema, která takovou kvalitu měla, ale my jsme o nich nevěděli. Měli jsme hotovo pár rutinek např. na rychlé kreslení kružnic, čar a podobně, dokonce i jeden již hotový efekt sinusového vlnění, obšlehnutý z C64, ale tím vše skončilo. Dnes už bych takový projekt nedělal, spíš se teď zaměřuji na užitečnější software, například hry (na pěkné demo se vždycky rád podívám, ale přenechám to jiným), ale zatím mám vše teprve v hlavě.

RŠ: To rád slyším - už teď se těšíme. Jaký je vlastně tvůj pohled na současnou situaci v herním průmyslu? Jaké hry rád hraješ na Atárku a jaké na vyšších počítačích?
PG: V poslední době na Atari nemám nějaké oblíbené hry, hraju na něm dost příležitostně, ale vždycky mě zajímají herní novinky. Samozřejmě ze starých dob nemůžu zapomenout na legendy jako Draconus, Zybex, Misja, ale i ještě klasičtější hry jako River Raid nebo H.E.R.O. Na PC mám rád hry typu RPG (nedávno jsem v různých emulátorech hrál sérii Final Fantasy od 1, do 6. dílu - mimochodem podobná hra mi na Atari dost chybí), například oba díly Diabla. V současnosti nejvíc hraji MMORPG s názvem MU Online, která se Diablu trochu podobá. Vedle toho mě občas zaujme nějaká 3D střílečka (Half-Life 2) i strategie (SimCity 3000). Další kategorií jsou předělávky starých hitů, jako jsou desítky variací na téma Arkanoid (např. Ricochet), různé logické hry (Big Kahuna Reef) nebo i pěkné plošinkovky (Brave Dwarves 2). Před nějakou dobou jsem hodně ujížděl nad akční 2D střílečkou z nadhledu Crimsonland. Co se týče současného herního trhu, řekl bych, že se toho kromě rozpočtu od dřívějších dob moc nezměnilo, jenom už nelze tak jednoduše vymyslet originální a poutavý námět. Nevadí mi ale používání již "omšelých" námětů, pokud je zpracování kvalitní, nebo přináší nové zajímavé prvky. Zkuste si jen tak vymyslet zcela nový herní koncept...

RŠ: A tvůj žebříček nejoblíbenějších Atari skladeb/hudebníků?
PG: Raději bych se tomu vyhnul, protože vytvořit žebříček není nejjednodušší, za pár týdnů bych ho třeba poskládal jinak, podle momentální nálady. Ale zkusím to.
Začnu hudebníky: 1. Lukasz Sychowicz (X-Ray), 2. Adam Gilmore, 3. Lukáš Oščádal (Fred Brooker). V případě hudby je vytvoření žebříčku ještě složitější, líbí se mi spousta skladeb a seřadit je nebude snadné. Tak snad nějak takhle: 1. Drunk Chessboard, 2. Draconus, 3. Lemmintro (abych dodržel i pořadí hudebníků ;-). Určitě jsem ale nějakou pěknou skladbu opomněl. Třeba některé od Radka Štěrby jsou taky pěkné ;-).

RŠ: Tak toho neznám. ;-) A co tvoje skladby? Jakým způsobem tvoříš, máš nějaké hudební vzdělání, klávesový hudební nástroj a tak?
PG: Skládám pouze příležitostně, většinou předělávky skladeb, které se mi líbí, ale sem tam vytvořím i něco originálního. Buď si v hlavě začnu prozpěvovat nějaký zajímavý motiv, nebo (když cítím, že mám náladu) si sednu k trackeru a začnu různě kombinovat. Hudební vzdělání mám základní (tzn. hodiny hudební výchovy ;-), hrát neumím na nic, i když bych rád někdy uměl na klávesy.

RŠ: A tím se pěkně dostáváme k ASMA - to je největší komplexní archív Atárkových skladeb. Jak tě napadlo pustit se do tohoto projektu?
PG: O prázdninách roku 1999 mi Adam Bienias (SoTe) poslal první verzi svého přehrávače Slight Atari Player (SAP) a k ní pár skladeb na vyzkoušení. V té době jsem velmi dobře znal kolekci hudeb z C64 HVSC a moc jsem si přál, aby něco podobného existovalo i na Atari. Proto jsem začal ripovat hudby ze známých her a dem a do začátku jsem jich takto vyextrahoval pár desítek. Pomáhal mi při tom i Adam a pár dalších ataristů. Tak vznikla ASMA, jejíž první oficiální verzi jsem na web umístil v říjnu téhož roku, tehdy měla něco přes 350 skladeb. Později přibyly v SAP playeru funkce pro přehrávání skladeb se samply a ve stereo režimu (2x POKEY) a tím se ještě rozšířil počet podporovaných skladeb. Ještě o něco později mi pak při práci a sběru skladeb hodně pomohl SAPMaker, který dokáže přímo vytvářet soubory ve formátu SAP ze souborů z trackerů CMC, MPT, TMC a dalších. V současnosti má ASMA přes 2000 skladeb a další update je na cestě.
Tým spolupracovníků se rozrostl, nejvíc mi poslední dobou pomáhají Michal Szpilowski (Miker), Piotr Fusik (Fox) a samozřejmě ty :-). Díky vám všem se mi postupně daří archiv důkladně pročistit a doplňovat (chybí v něm spousta údajů o původu skladeb a sem tam se objeví nějaký zákeřně ukrytý duplicitní soubor).

RŠ: Posloucháš SAP songy často - třeba při jiných činnostech?
PG: Jak kdy, někdy si na ně nevzpomenu třeba měsíc a jindy celé týdny neposlouchám nic jiného. Hlavně v době, kdy se věnuju vytváření nové verze archivu. Vždycky si rád poslechnu nové skladby, které se tu a tam objeví na internetu, například příspěvky do soutěží na různých demopárty.

RŠ: Proč ses nikdy nepřišel podívat na některou z těchto párty osobně? Neplánuješ ani letos?
PG: Dobrá otázka... Asi je to tím, že se nepovažuji za zcela společenského tvora a navíc jsem nemocný - trpím leností. :-) Taky mám rád komfort a představa, že spím někde v zapocené tělocvičně ve spacáku mě zrovna neuchvacuje. A všechny ty párty se navíc konají tak daleko... Teď už mám navíc přítelkyni a jezdit si jen tak po republice už není tak snadné. Možná jsem zaváhal v době, kdy jsem studoval, a mohl jsem se tedy někam podívat. Snad se ale mi přecejenom ještě někdy poštěstí.

RŠ: Mno, my někteří si na těchto setkáních ověřujeme, že ty diskuse na Internetu nejsou jen generované nějakým robotem, ale že ti lidé "na druhé straně" opravdu reálně existují. ;-) Máš nějaké zajímavé nepočítačové záliby (kromě přítelkyně ;-)) ?
PG: Vlastně ani ne, počítač je mým pracovním nástrojem a jediným koníčkem (jako je tomu dnes už asi u mnoha lidí). Nejsem ani příliš sportovně založený (i když v poslední době se s tím snažím trochu bojovat), ale ve volném čase občas s přítelkyní vyrazíme na kole nebo autem (a pak pěšky) na nějaký výlet do okolí.

RŠ: Jasně, a z výletu pak zase rychle domů k počítači a tvořit. O hudbě jsme už mluvili, ale jak jsi na tom s grafikou? To narážím na tvou přezdívku PG, protože vím, čeho je to zkratka ;-) - můžeš to vysvětlit?
PG: Hehehe :-), PG znamená PseudoGrafx, což je (trochu zkomoleně) označení tzv. pseudo grafiky. Narozdíl od normální grafiky je pseudo grafika složená ze znaků, takže může jít třeba o oblíbený ASCII Art, ale s využitím redefinice znaků ve fontu se v textovém režimu dá vytvořit i grafika nerozeznatelné od té skutečné. Využívá toho spousta her (především na osmibitech), protože manipulace se znaky je daleko rychlejší, než s jednotlivými pixely. Jak jsem k tomu přišel, to už netuším, ale asi mi to tenkrát přišlo strašně 'cool' :-). A jak jsem na tom s grafikou? Rád se piplám s pixely, považuji se za všeuměla, což je ale tak trochu nevýhoda, protože se nedokážu ničemu věnovat souvisle, pořád přeskakuji z grafiky na hudbu, pak na programování a zase zpátky. Někteří lidé (jako například ty) těchto vlastností dokážou využít a něco skutečně dokončit. Já stále něco načínám. Ale nemůžu se jenom kritizovat, pár věcí jsem dotáhl do konce (jako například archiv ASMA), i když sám bych to asi nikdy nedokázal. Je hodně důležité mít něčí podporu.

RŠ: To jistě. Jinak, jestli tě to uklidní, tak s tím "přeskakováním" a "nedokončováním" máme potíže všichni. Aspoň že nepřeskakuješ ještě mezi tvorbou pro Atárko a C64. Doufám, že tě nikdo z Commodore platformy nelanaří zpátky? ;-)
PG: Lanaří :-). Ale marně. Atari je moje platforma a i když C64 je taky zajímavý systém, není to 'můj milášššek'. Rozhodně neplánuji, že bych snad ještě skládal nějakou hudbu pro SID, maximálně bych mohl vypomoci s grafikou, ale jedině v případě, že bude použitelná i pro Atari (díky tomu, že se možnosti obou platforem poměrně překrývají, je to možné). V poslední době například přemýšlím o vývoji jedné hry, ale protože si na programování tak moc netroufám, oslovil jsem jednoho kamaráda z C64, jestli by mi s tím nepomohl. On si ale kladl za podmínku, že zároveň vznikne i verze pro C64, a tak jsem to odmítl (ještě ne definitivně, ale dokud existuje šance, že to zvládnu sám, je tohle poslední možnost).

RŠ: Jak se obecně díváš na portování stejných her na různých platformách?
PG: Obecně proti tomu nic nemám, ale každá mince má dvě strany: buď hru převedete ručně a přitom využijete například předností, které původní architektura nemá (například více barev, sprity, kvalitnější zvukové efekty a podobně), nebo prostě 'vykradete' původní hru včetně řady strojových rutin. Hra pak třeba vypadá skoro stejně jako originál (mnohdy ale vypadá hůř), ale je na ní vidět, že při troše práce a přizpůsobení možnostem počítače by mohla vypadat daleko lépe. V prvním případě oceníte úsilí autora (třeba si i řeknete: "Netušil jsem, že tohle Atari dokáže"), ale v druhém můžete ocenit leda dovednosti autora originálu, protože jinak jde v podstatě o kopii.
Je jasné, že pokud programujete zcela novou hru a můžete hned od základů zohlednit možnosti počítače, výsledná hra může být daleko lepší, než pokud převedete hru z jiné platformy a v zájmu maximální věrnosti musíte dělat různé ústupky, protože jinak to Atari prostě neumí. I tak ale může vzniknout kvalitní hra.

RŠ: Co říkáš na žabomyší spory, jestli je lepší C64, ZX nebo Atari? A jestli nejlepší hudbu/zvuky umí SID, AY-3-8912 nebo POKEY?
PG: Je to samozřejmě nesmysl, ale asi už to patří k lidské přirozenosti, hájit to, co člověk osobně preferuje (ať už jde o počítače, mobily nebo třeba domácí audio). Samozřejmě se dá sestavit tabulka a celkem objektivně určit, který ze systémů nabízí nejvíce výhod, ale o to nikomu z těch, co se hádají, rozhodně nejde. Je to zřejmě stejné, jako když si vlčí smečka hájí své území před vetřelci, protože ho považuje za to nejlepší v širokém okolí. Jak nám ta příroda dokáže zprostředkovat krásná přirovnání ;-). Rozumný člověk má vlastní názor, o kterém nepotřebuje přesvědčovat druhou stranu. Já to beru tak, že jsem si zamiloval osmibitové Atari a POKEY, ale pokud si někdo oblíbil Spectrum nebo SID, je to jeho věc a já to respektuji. O tom, že moje přítelkyně je ta nejlepší, taky nikoho nepřesvědčuji.

RŠ: Chtěl bys na závěr něco vzkázat ostatním Ataristům (tomu zbytku co nás ještě zbývá ;-))?
PG: Nepolevujte! :-) Myslím, že nás Atari ještě pořád dokáže překvapovat. I zhruba 25 let po svém uvedení na trh stále skrývá mnoho neprobádaného, a dokud bude co objevovat, bylo by škoda toho nevyužít. A samozřejmě musím pozdravit všechny čtenáře magazínu Flop! Važte si ho, jiné české periodikum pro vaše počítače už dávno nevychází. Hodně zdaru i tobě při tvé další práci. Bylo mi ctí poskytnout Flopu rozhovor.

RŠ: Děkuju ti za rozhovor a za to, že též nepolevíš - takže se budeme těšit na jakékoliv tvoje další atárkové aktivity. :-)