Já jsem něco slupnul, zeptal se na noční dění, což prý bylo promítání fotek z dřívějších ročníků, a spěchal do města, navštívit objevený antikvariát. Pochopitelně jsem se spletl, neměli otevřeno od 8, ale až od 9 hodin. Mezitím jsem si zašel do normálního knihkupectví, kde jsem narazil do plánků Slovenské republiky a Košic. V tu chvíli mi došlo, že tam vlastně chceme jet na další akci, tak jsem si je zakoupil asi za polovinu mých vyměněných peněz. A co se týče antikvariátu, po otevření vchodu do budovy a vystoupání do prvního patra jsem si přečetl lístek, že dnes výjimečně mají otevřeno později. Což by kolidovalo s děním na akci, tak jsem věc odložil minimálně o rok.

V 10:10 zahájil Honza Wotnau oficiální program akce. Začalo se veselou soutěží známou z loňska - stavbou věží z 5.25 palcových disket. Opět soutěžily tři týmy: Commodore, Spectrum a Atari. Za nás letos stavěli Radek, Honza a Bohdan, dařilo se jím lépe než loni polským borcům, kteří nepostavili vůbec nic, ona totiž taková stavba z disket má kupodivu snahu soustavně padat. Přesto zůstali s výškou 40 cm za spectristy s 42 centimetrovou stavbou, Commodore tým dosáhl 53 cm. Jenže nebyly úplně stejné podmínky, naši nevěděli, že nemusí mít stavbu na konci časového limitu, ale stačí kdykoliv se rozhodnout, že je konec, nechat si to změřit, a pak si to klidně může spadnout.

Následovala soutěž, orientačně v 10:45, v týmovém hraní střílečky Commando, Atari verze. Je to nějaká pověstná Commodore hra, která se teprve před pár lety objevila na atárku, celou dobu někde schovaná v policích nebo kde. Nebo je to vlastně tak, že donedávna existovala jen verze v zásuvném modulu, který vlastně skoro nikdo neměl. A loni to bylo na Foreveru také předváděné.

Jeden hráč seděl zády k projekci, druhý měl naopak za úkol pozorně hru sledovat a navádět svého partnera. Zajímavé, ale nejsem si jistý, jestli právě Commando je na tohle nejvhodnější. Čekal jsem určitě přihlášení dvojce Radek - Robert, oba mají zájem o tuto hru a oba jsou docela schopní, ale nechtěli. Prý si to zkoušeli a je to nemožné. No, já pochopitelně také nechtěl. Tuto soutěž vyhrála zřejmě dvojice z Maďarska.

Pepa: Za zmínku stojí zejména konverzace maďarských soutěžících a jejich potíže s ovladačem, komentované výrokem: "kurva joystick" - to by nemělo zapadnout. ;-)

V 11:05 zahájil Wotnau velmi zajímavou hru s názvem "Who am I?" On sám si myslel nějakou herní postavu a zájemci o účast se snažili pomocí vhodných otázek dopracovat k její identifikaci. Já se neúčastnil, protože nemám takový přehled o hrách, navíc Wotnau je prostě uživatel Commodore, a to není přece jen tak úplně stejné. Ale vyhrál to polský atarista Lisu, který měl největší úspěšnost.

Pepa: Zdeněk zcela správně nedokončil poslední větu, neboť Lisu vykazoval nepřehlédnutelnou úspěšnost snad ve všech soutěžích, kterých se zúčastnil.

Poté, asi ve 12:30, byla přestávka, v níž šli kluci na oběd, kromě mě a Bohdana. On dělal závěrečné přípravy na spuštění naplánovaného Atari portálu, což znamenalo, že psal na svém Falconu nějaké php scripty, ale protože nám tam nechodí systém MySQL, tak to psal nasucho bez zkoušení.

Já se bavil s Martinem z Bratislavy, který v tu dobu dorazil a také se dověděl již zmíněné problémy od organizátorů. Vzpomněl jsem si i na svůj fotografický přístroj a obešel s ním sál. Nemám ovšem zachycené všechny návštěvníky, protože ti jsou pořád v pohybu. Pozeptal jsem se na emulátory ZX Spectrum a vývoj prý pokročil, už není nutné používat DOSový emulátor s komplikovaným spouštěním, které jsem se nikdy nenaučil, ale je vylepšená windousí verze do chodivé podoby. To bych se po ní měl podívat.

Nenapadá mě nic překvapivého, nového či úžasného, co byl po stolech viděl oproti předchozím rokům. Snad jen, že u polských lidí jsem viděl zajímavou úpravu interface SIO2IDE, které bylo vestavěno i s harddiskem do obalu od kazeťáku. Disk vlastně ani nebyl vidět, ale musel tam být, to je jasné. A jeden mně neznámý Polák měl pájecí pracoviště, kolem sebe spoustu desek z atárek a pilně na nich pracoval. To se dnes už málo vidí. Myslím, že úplně první pájení naživo na nějaké akci byla výroba interface Turbo 2000, krátce po té, co to Jirka Richter vypustil ven.

Někdo také říkal, že zde má být přítomný sám velký Konrád, atarista z Polska, známý svojí činností pro systém MiNT na Atari ST a i na 8mi bitových modelech byl aktivní. Moje smůla, že vůbec nevím, který to byl. Jednou jsem mu, tuším, zkoušel psát pozvánku k nám do Prostějova.

Pepa: Zajímalo by mne, jak zkouška dopadla. Snad letos Zdeněk pošle všechny pozvánky na Atariádu naoostro.

I letos, jako snad každý rok, přijel s maďarskými uživateli Amig i jediný známý majitel Falcona u nich Albert Lukács, kterého znám od doby, kdy u mě na akci viděl Falcona nebo ST, to už nevím. Má jistý problém, že totiž téměř nerozumí anglicky, takže si musí hovory nechat zprostředkovat svými kolegy. Už v pátek večer nějakou dobu diskutovali s Bohdanem u jeho pracoviště, dnes k mému překvapení se vyptával na něco Honzy ohledně jeho SIO2IDE, které si přivezl s atárkem. To mě trošku překvapilo, nevěděl jsem, že ho zajímají i 8mibity. Ovšem, díky jazykové bariéře vlastně nevím o něm skoro vůbec nic. Chtěl jsem si ho při diskuzi vyfotit, ale napadlo mě to pozdě, než jsem připravil aparát, už odcházel.

Ve 14:00 začala přednáška ohledně počítače Sam Coupé, nějak jsem to nepobral, o čem se přesně mluvilo. Ovšem připomnělo mi to prostějovské majitele tohoto počítače, bylo jich docela dost, jak asi dnes skončili. Už si ani nepamatuji jméno tvůrce konverzační hry "Help!".

14:30 náš MultiJoy a Radkova hra Multris na projektoru, 14:50 Castle Crisis tamtéž. Má to něco do sebe, takové promítání, pro skupinové hraní lepší než televize.

Pepa: Zde bych se chtěl u schopných lidiček přimluvit, aby vlastnoručně podpořili vývoj či úpravu her pro MultiJoy. Dle mého názoru je to jedna z nejzábavnějších součástí programu podobných akcí, jakási osmibitová obdoba PC LANparty. Kdybych měl kdysi MultiJoy, snad bych ani neprodal svou 130XE a nepřešel k Amize, kdoví. Dá-li Bob (C.P.U.) a budu mít zase Atari, musím si nutně MultiJoy sehnat, s ním se mi bude daleko lépe vysvětlovat nutnost pořízení dalšího krámu do bytu. ;-)

15:10 příprava nějaké hudby, 15:24 provozování nějaké hudby. Celkem jsem to nepochopil a hlavně nešlo o styl, který se mi osobně líbí, ale byl tam nějak zajímavě propojený Commodore s hudební aparaturou, prostě něco zajímavého, jen by to měl popsat někdo jiný, kdo tomu rozuměl.

Pepa: Ano, to by měl, poněvadž to byl pěkný kulturní zážitek. Šlo v podstatě o živé hraní na dvou Commodorech, kterých mělo být původně více, avšak z technických důvodů nebylo.

Po skončení hudební produkce nastalo placení vstupného. Opět, jako každý rok, byli všichni vyhnáni ze sálu a pak pouštěni jednotlivě dovnitř po zaplacení vstupného 250 korunek a orazítkování končetiny. Nebo také koliksi Euro, už jsem zapomněl přesnou částku.

Krátce nato začaly hlavní soutěže, to jest předvádění a hodnocení jednotlivých příspěvků. Kategorie realtime, hudba, grafika, intro a demo jsou zaběhnuté a všeobecně známé, poměrně nová je snad ta označená jako wild, ale už přesně nevím, kdy byla poprvé.

Realtime věci bylo letos doporučené dělat v duchu westernu 7 statečných, v originále Magnificent Seven, organizátoři tohle odvodili od počtu let pořádání akce Forever. Jeden obrázek skutečně byl v tomto duchu a vystupoval v něm bídný systém MS Windows. Jinak asi nic podobného, ono to vyhlášení bylo, pokud vím, udělané až na akci samotné, což zní logicky, když jde o příspěvky, které mají vzniknout přímo na místě, ale spíše bude pravda, že lidi jezdí už dopředu s nápady, co by mohli v omezeném čase tady vytvořit.

O hudbách nevím celkem, co bych řekl, protože jejich autoři se rozhodně nezabývají mými oblíbenými žánry, snad jen, že na Atari vyhrál X-ray/Grayscale a já jsem trochu pochopil, proč Radek občas říká, že právě X-ray je v muzice mistr.

Po přestávečce přišly na řadu obrázky, to mám moc rád, protože to není takový hrozný nápor na uši, je to poklidné, vlídné a často i hezké. A to letos bylo, někteří autoři nakreslili nebo snad by se dalo říci namalovali opravdu pěkné věci s využitím dost omezené grafiky malých 8-mi bitových strojů.

Mezi intry na Atari jsem si zapamatoval ERF, průhlednou rotující zeměkouli z Polska. Na jednom kilobajtu velmi pěkné. Popravdě, tohle by se mi líbilo i kdyby to mělo větší délku, vždyť to byla průhledná rotující koule, chápejte, to se snad dřív ani nepovažovalo za možné zvládnout nechat to otáčet rozumnou rychlostí. Nikoliv překvapivě to vyhrálo svoji kategorii, to znamená, že to zastínilo Radkovo PLASTIC i Frantův vtipný vláček. Ale i tyto a další věci - překvapivé množství oproti obvykle chudé (ne)úrodě na atárkách - se při předvádění líbily.

Velkých dem moc nebylo, ale zato byly příspěvky v kategorii Wild po krátké přestávečce v 21:00 hodin. Radek zde zvítězil se svým filmečkem o nových úkolech pro hlavního hrdinu ze hry Naturix, docela mě překvapilo, že tam byl jistý výjev, zcela se nehodící do celého tématu a grafiky, ale zřejmě se to tak protichůdné jiným lidem nezdálo. Takže prima. Není sice důležité vyhrát, ale když už, tak to potěší, že jo.

Pepa: Tím jistým výjevem byl sám velký Zdeněk na jakémsi vozítku, na kterém se účastnil závodu v rámci jedné zahraniční počítačové akce. Dle mého skromného názoru to byla důležitá součást úspěchu Radkova filmu v soutěži, ale kdo se sám sobě líbí, navíc promítaný na velkém prostěradle, že. :)

V této kategorii byl zvláštní ještě technický příspěvek s názvem The smalles computer in the scene. Jednoduše to byl zřejmě nejlacinější jednočip, asi řady 51, který měl přímo na nožičkách připájený krystal, svítivé diody a nastavovací přepínač. Diody různě blikaly podle nastavení a celé to bylo zvláštní právě pro svoji drobnou konstrukci.

Po hlavních soutěžích a po větší přestávce vyhlásili v 23:30 organizátoři ještě soutěž v hádání hudeb, myslím stejně jako loni, pro mě smůla, že šlo zjevně o Commodore věci, rozhodně jsem se vůbec nechytal. Tohle byla asi poslední věc a po ní jsem si šel lehnout pod svůj stůl.

Pepa: Soutěž s přehledem vyhrál Lisu, kterého jistě nemrzelo, že jsem mu vyfoukl trapné dva body, když jsem o pár sekund dříve než on zachraptěl jméno Robert Miles. Kdo nenaposlouchal kvanta hudeb jako on, neměl v soutěži žádnou šanci - poučení pro příště.

V neděli jsem se probudil v 7 hodin, většina lidí ještě porůznu spala, hromadně se probouzeli kolem osmé hodiny. V 8:30 přišel k našim stolům Vasco, který obcházel přítomné ataristy a nechával je podepisovat na pohledy.

9:00 - 9:20 proběhlo vyhlašování výsledků hlavních soutěží. Radek kromě již zmíněné Wild kategorie byl oceněný i za skladbu Three Hundred Thirteen a za obrázek Victory, a to v obou případech druhým místem.

Radek: Protože se mě nikdo z dotěrných reportérů nezeptal, proč se ta skladba jmenuje zrovna "313", tak vám to teda prozradím sám. Ve třech předchozích ročnících demopárty Forever jsem za moje hudební výtvory obdržel v součtu vždy stejné bodové hodnocení: 313 bodů. To je něco tak naprosto zvláštního, že jsem podle toho, na počest nepravděpodobnosti, pojmenoval tuto skladbu. Ta však již získala bodů 433, takže příští rok budu muset vymyslet nějaký jiný název. (A nebude to "433", jak jistě všichni očekáváte. Nebo že by? ;-))

A protože už byla neděle, znamenalo to den odjezdu, takže přišlo na řadu i balení. Honza Křupka měl jakousi smůlu, někdo si asi omylem vzal jeho obal na spací pytel. Hloupé.

Organizátoři již měli většinu práce za sebou - ne že bych chtěl podceňovat úklid sálu a podobně - byl konečně čas i na diskuzi s Lubou Robem a dalšími ataristy z Košic. Což byl vlastně Jookie, nikdo další se nedostavil. Bylo pro mě docela překvapení, že se neúčastnil Mirek Kropáček z Bratislavy.

Já, Honza a Bohdan máme zájem vyrazit v dubnu na akci do Košic, a tak jsem vytáhl svoje zakoupené mapy a začali jsme se vyptávat na podrobnosti. K mému překvapení Lubo tvrdil, že po cestě je docela dost kusů dálnic a že bude určitě výhodné koupit si na ně oprávnění, což jsem původně neměl v úmyslu.

Během našich hovorů se druhá výprava vytratila, tak nějak najednou, že už jsem ani neměl příležitost zeptat se těch dvou, co tady byly poprvé, na jejich dojmy a hodnocení. Je pravda, že František Houra to má prostě o dost dál než my, a tak nemělo asi pro ně velký smysl tady vyčkávat, když stejně už většina lidí odjížděla.

Pepa: Můj dojem není těžké odhadnout. I když jsem chvílemi trpěl absencí vlastního počítače (pravda, na Atariádě většinou pouze hraju linuxové Kobo Deluxe, v podstatě dvojče Survivor - to byla snad moje první hra na Atari), dal by se shrnout do jedné otázky: Proč už jsem nejezdil dřív?

My jsme ovšem měli jiné plány. Honza a Bohdan ještě nebyli na místním hradě a já už před mnoha lety, tak jsme měli jasný plán na něj zajít. Z místa akce jsme odešli chvíli po dvanácté hodině, kdy už na místě byli snad skutečně jen organizátoři. Původně jsem myslel, že se s nimi rozloučíme až před odjezdem, ale vypadalo to, že sál musí být vyklizený dříve, než se z města vrátíme. A proto jsme se raději rozloučili předem.

Počasí nám přálo, po předchozích dvou zamračených dnech se udělalo hezky, což je důležité, když si chce člověk fotit navštívené město a pohledy z hradní věže a podobně. Na hrad jsme došli ve 12:45, je velký, třetí největší na Slovensku. Ochoz u cimbuří, po kterém jsme posledně chodili, je kvůli stavebním úpravám momentálně nepřístupný. Prohlídka začala ve 13:15, vevnitř mají různé obrazy, jinak to moc původní není, protože celý hrad vyhořel a zůstaly jen zdi, divné, jak to tak nahoře na kopci může od požáru ve městě chytit.

Obešli jsme naposledy centrum města, kluci ještě lezli do hotelu Tatra, který je postavený u skalní stěny, na níž je římský nápis, tudíž je vidět jen z vnitřního okna hotelu, já se přiznávám, že jsem raději pospíchal do auta jíst. A vyfotil jsem si budovu s akcí, sluníčko se již otočilo natolik, že svítilo přímo na čelní stranu. Na to jsem čekal, hloupé, že v tu dobu už tu nezbývala žádná vozidla návštěvníků. Všude klid, prázdno, jakoby tu prve ani nebyla masívní akce nadšenců.

Zdeněk B.

Oficiální stránky akce:
http://forever.zeroteam.sk