právě sedím u výpočetního stroje s úmyslem napsat něco jako úvodník, vedle na malém atárku si pouštím pro inspiraci nehotovou verzi magazínu a pořád jsem trošičku překvapený. Proč? Inu, protože jsem s ním už vůbec k příležitosti konání našeho tradičního setkání v Prostějově s prostým názvem Atariáda jaksi nepočítal. Ono to nějak od začátku roku rychle uteklo, sotva jsem se ohlídl, už přišel konec března a já si uvědomil nemožnost nápadu začít z ničeho dávat dohromady nové číslo FLOPu. Potichu jsem uronil slzičku a smířil se s myšlenkou tichého odsunutí termínu vydání do ztracena.
K mému překvapení mě najednou Radek požádal o napsání úvodníku a pokud možno i o nějaký popis akcí, kterých jsem se v poslední době účastnil. Jinak že většinu obsahu má zhruba v kupě. Zíral jsem, divil se a jen co jsem se vzpamatoval, tak zoufale hledal své rozepsané textové soubory po harddiscích a papírové poznámky.
Je sice pátek před Atariádou a úvodník měl být odevzdaný asi před týdnem, nicméně už opravdu věřím, že až ho dopíšu, hodím na disketu a odnesu Radkovi, tak zítra bude magazín celý hotový. Už jen protože si ho právě skoro celý kompletní prohlížím. A to mě moc těší.
Také mě může těšit přetrvávání existence počítačů Atari a jejich příznivců i v roce 2004. Radost je trochu smíšena se smutkem ohledně našeho úbytku, nicméně důkazem života je pokračující pořádání různých setkání. Zatím od začátku roku jich proběhlo několik v zahraničí, u nás bude první ta naše v Prostějově a minimálně dvě další jsou pro letošek plánované.
Zdeněk