Petr Maršálek zvolil již podruhé velký sál ve Vojkovicích jako místo děje pro brněnskou podzimní akci, opět velkoryse pojatou jako třídenní, čili od pátku odpoledne do neděle odpoledne, neodradil ho ani významný loňský prodělek. Což je dobré pro návštěvníky, méně pro něho.
U nás Prostějově kluci přes loňské zmrzání měli zájem o účast a tak společně plánovali cestu, jak to provedou, co si vezmou, kdy vyjedou. Což jsem jim tuto pohodu až záviděl, neboť u mě to vypadalo spíše špatně, problém zase kvůli práci, jako většina akcí letos, grrrr. A také v pohodě v pátek odjeli, to je Radek, Robert a Jirka. U mě se to nakonec vyvinulo poměrně uspokojivě, sice jsem se v pátek dostal domů příšerně pozdě, ale přece jen jsem tak mohl v sobotu ráno vyrazit. Totiž mohl bych i hned v noci, ale v tom jsem neviděl zvláštní výhodu. Zato jsem vyskočil z postýlky hned v 6:00, sbalil si věci a vyrazil. Dobře, že to pro mě není tak daleko, Brno je po rychlé silnici téměř na dohled. A tak jsem v docela rozumnou hodinu dopoledne konečně vstoupil do sálu.
První dojem byl opravdu dosti zarážející - velký sál, ve kterém prakticky nebylo nikoho vidět. A skutečně na místě nebyl zrovna přebytek lidí a z nich většina nebyla v sále právě přítomná. Tak nějak se probouzeli právě v době mého příchodu. To prakticky znamená naše prostějovská výprava, protože jinak zde byli opravdu jen místní organizátoři Petr Maršálek a mladý pomocník Lukáš Musil. A také místní, překvapivě mladý zájemce (Honza Ševčík) o Falcona a o programování na něm. Kupuje ho od brněnského ataristy, který prostě končí a už nebude atarista. Zajímavé ovšem je, že jde o původní, velmi slušně vybavený stroj Dušana Habáska z Plzně.
Jirka právě vylézal zpod stolu, kde stylově spal v blízkosti výpočetních strojů, Radek a Robert sestoupili z horní galerie. Podle mého předpokladu opravdu v noci skutečně toho moc nenaspali, Lukáš snad vůbec, podle toho co jsem četl v real time textu a co sám povídal.
Stoly byly v sále rozmístěny pro návštěvníky jen u čelní strany naproti galerie a částečně pod okny. Tímto uspořádáním mi to připadlo, že je jich méně než loni, ale to bylo asi jen jejich pravidelnějším uspořádáním. Pod galerií byl tradičně herní koutek zajištěný organizátory.
Naši kluci měli stoly v čelní řadě v rohu u okna. Ostatní stoly z této řady byly již zabrané a já si tedy vyhlédl místo na nejbližším stolu v podokenní řadě. Ale ještě před vyložením mé výbavičky z auta jsem se připojil k Radkovi a Robertovi na návštěvu místního potravinového obchodu. Zde jsem si zakoupil 10 rohlíků, které mi stejně později zůstaly, mé oblíbené sušenky na snídani, také zůstaly neotevřené, jelikož v neděli ráno posloužily dovezené oplatky, a konečně kus salámu, kterého jsem ve Vojkovicích opravdu i část snědl. A jak jsem ho tak hladově okusoval hned před obchodem, Radka napadlo vytáhnout svůj přenosný fotící přístroj, no uvidíme, co z toho bude za hrůzu.
Po návratu do sokolovny se věci výrazně vylepšily, dorazila totiž olomoucká výprava a za ní následovali další lidé. Bohdan obsadil stůl vedle mě a na další uložil Honza své TT. Přišel také známý brněnský 8mi bitový aktivista Míša Horký se svojí 4 letou dcerou Monikou, který by na místě byl určitě od začátku, ale dobu jeho pobytu zde omezila nemoc v rodině. Já postavil svůj PCšrot decentně pod stůl, ostatně jen než jsem ho tam stačil schovat, musel jsem si vyslechnout řadu kritických poznámek. Protože jsem cítil jejich jistou oprávněnost, neprotestoval jsem a raději se jen potichu styděl. Falcon pochopitelně přišel na stůl.
Organizátoři i letos připravili stroj pro real time text, kam jsem zamířil ihned po nezbytném přivítání s lidmi, základním pohovorům a zdánlivě nezbytném, již zmíněném nákupu jedlých hmot, takže řádově několik hodin po příchodu. Ale pak jsem již opravdu bez dalších odkladů zapsal svůj příchod či příjezd.
Honza Ševčík měl svými rodiči naplánovaný odjezd někam na Slovensko, takže jsme spěchali se co nejvíce o něm dovědět - noví ataristé se skutečně poslední dobou nerodí tak často. Na mém šrotu nám ukazoval své grafické prostředí pro MS DOS, vyvíjel to jako soutěžní příspěvek, v současné době jde o první, ne zcela hotovou verzi. Nu, kdyby to bylo ovládané místo klávesnicí pomocí myšky, mohlo by to zajímat nešťastné uživatele malých šrotů 386, 486. Sám znám minimálně dva takové zoufalce. Podstatnější je ovšem, jak se projeví, až bude mít vlastního Falcona, programovací nástroje a informace o systému. Zatím v Brně ani nemají k dispozici náhradní klávesnici, Falcon, kterého má koupit, totiž funguje špatně a je třeba vědět, jestli je závada přímo v něm nebo v klávesnici. Honza Ševčík měl také zájem zúčastnit se aspoň první herní soutěže a naléhal na organizátora o její brzké uspořádání. Měl však smůlu, protože byl záhy odvlečen pryč svojí rodinou.
Soutěžní hry se pouštěly na ST stroji. Radek sice přivezl svoji upravenou hru River Raid pro 8mi bita, jeho verze zapisuje na disketu jednotlivé dosažené výsledky, ale protože podle Murphyho zákonů se vždy něco pokazí, tak tady došlo hned ke dvěma nepříjemnostem. První se týká mě, moje drahocenná disketová jednotka produkce Milan Říha, ještě nedávno doma funkční, odmítla tady pracovat. A to je pro mě osobní tragedie, protože ji opravdu potřebuju. (Mimochodem, doma pak zase fungovala, jde o podivný jev, který na akcích pozoruji od samého začátku, televizory počínaje.) A za druhé došlo ke zhroucení diskety s hrou samotnou, prostě se nějak vymazaly zapsané výsledky. Pochopitelně při ověřování u nás na klubu to krásně fungovalo.
To mě mrzelo, protože pro první ST soutěž byl vybraný nějaký pinball, prostě taková ta blbost, nesnáším je, jakých je děsná spousta, už na 8mi bitu jich byla. Jen jsem vzpomínal na River Raid, který bych si vychutnal. Tady jsem se jen zesměšňoval, měl jsem skončit spolehlivě na posledním místě, ale nakonec mě z něj snad vyšoupla Maruška. Ovšem malá Monika byla přede mnou. Některé přítomné snad i překvapil Bohdan. Většinou někde pilně vylepšuje systém a podobné vznešené úkoly, ale jak si sedl k hernímu počítači, tak suverénně zvítězil. Já se nedivil, vím jak se dovede prosadit při soutěžích v Lengenfeldu, kde obstojí v nejtvrdší konkurenci.
Jako druhou hru na ST pořadatelé zvolili hru pro dva hráče, konkrétně jakési drsné ragby, či co. Já to nikdy neviděl, což u mě není tak divné, ale ani kluci z Olomouce. Docela jsem to prožíval, ale Petr Chromec mě necitelně vyřadil hned v prvním kole. Ostuda, nicméně my máme v Prostějově našeho Roberta, který umí nejen programovat, ale i tyhle ty věci. Pobil nejen Petra, ale v tuhém boji porazil i Lukáše, který jinak s přehledem vítězil, ale takto skončil na druhém místě. Sláva Prostějovu, cheche.
Petr Maršálek mluvil od začátku o možnosti jít společně na oběd do restaurace, ale nic se nedělo a tak nějak po druhé hodině, když jsem už hlady neviděl, mě napadlo začít hlasitě volat po jídle a vyzývat Petra, ať pro to něco udělá. Což pomohlo a kromě Bohdana jsme skutečně všichni odešli. V restauraci nás čekalo překvapení co se týče nabídky jídel, obvyklý jídelníček byl zrušený a místo něj byly nějaké dny italské kuchyně. Nabídka aktuálně obsahovala jídla s cizokrajnými názvy a tučnějšími cenami. Ale nacpali jsme se, to se teda musí nechat.
Během odpoledne jsem se věnoval svému Falconu a novému harddisku 10 GB dovezenému z Německa. Poprvé jsem také připojil IDE CDROM, což jsem se ke svému vlastnímu překvapení sám naučil udělat. To a sbírka CD s ST aplikacemi mi umožnila nakopírovat na disk aspoň pár základních aplikací, takže přes disketu toho šlo jen minimum. Samozřejmě nejlepší by to bylo z původního disku na nový, ale nemám možnost fyzicky připojit dva 2.5" disky zároveň.
Nejdůležitější záležitostí byla instalace MINTu, moderním způsobem komplet z rpm balíčků, s využitím Bohdanova instalátoru. A to se právě nepodařilo. Něčemu vadila moje přídavná FX RAM a bez ní, jen na základních 4 MB, to nešlo vůbec spustit.
Ověřil jsem si, že ani staré KGMD vlastně nejde instalovat na mé FXce, bez ní by to mělo jít, dřív to chodilo na základní paměti. Nicméně výsledná pokusná instalace prostě nefungovala, což mě naprosto dorazilo a já se odebral raději spát. Což bylo dost přesně o půlnoci.
Ale to trochu předbíhám, to trápení s nepodařenými pokusy o instalaci probíhalo sice mnoho hodin, ale mezitím se pořád něco dělo. Jako ty zmíněné herní soutěže, z Olomouce přijel Petr Chromec a pak z Prahy Petr Svačina, také jsem pár lidí možná přehlídl. Možná to zní divně, když tady bylo poměrně málo lidí, jenže když jde o kvalitu, tak na tom až tak nezáleží. Také během dne odjel náš Jirka domů, z nějakých důležitých důvodů, což teda vlastně udělalo večer více lidí, ale on se vrátil v neděli po ránu a dovezl navíc Tomáše Konečného. On měl ještě větší problémy než já, mohl až poslední den.
Já šel spát jako obvykle jako jeden z prvních a to poměrně přesně o půlnoci, nevydržel jsem, ale nebyl jsem sám, Radek se také v tu dobu uložil. O další dění jsem jako obvykle tímto způsobem opět přišel. Do života jsem se zapojil ráno, až o půl osmé, to jsem teda s tím spaním přehnal. Navíc jsem vyskočil jako rybička, ale skoro leklá přesněji. Dost jiných lidí ovšem ještě spalo, to jsou ti, co mají noční výdrž.
V neděli bylo volněji, společných akcí kromě oběda už moc nebylo, instalaci na svůj nový harddisk jsem vzdal a tak jsem se mohl věnovat i dalším věcem. Pro mě užitečné bylo doplnění nových verzí programů pro komunikaci s digitálními fotícími přístroji na mém PCšrotu pro systém Red Hat Linux 7.3. Hned na místě jsem tak získal fotky z přístrojů, co s sebou měli Honza Křupka a Bohdan. Ještě měl svůj nový foťák i Radek, ale ten má jiný protokol a vyžadoval by mnohem komplikovanější úpravy systému.
Kluci se trochu divili, proč to vlastně chci, ale já dobře věděl, jenže tajil. Pravda je taková, že pár dní před akcí jsem již prakticky vlastnil také fotografický aparát, a to ne ledajaký, ale Canon G5, na podzim 2003 špičkový kompakt od Canonu. Jenže já si pro něj už nestihl zajet a to bylo teda pro mě hrozné, dívat se na kluky, jak si vesele fotí, vědět že mám svůj vlastní, ale nemoct fotit, jen jsem slintal, ach jo.
Poměrně pozdě jsem zaznamenal, že organizátor Petr Maršálek měl k dispozici připojení k Internetu. Stejně jako náš Jirka si pořídil eurotelí paušál přes mobilní přístroj. Jirka to s sebou ovšem nebral, protože ho má doma napevno zabudovaný v domácí síti, kde to využívá více lidí. Petr to měl napíchlé u svého PCšrotu, a protože kluci měli zájem dostat připojení i do své menší síťky z Atari strojů, přemýšlel jsem, jak na to nenásilným způsobem bez fyzického odebrání mobilu od majitele. Ethernetí kartu Petr, nebo jeho šrot, neměl. Uvažoval jsem o sériovém kabelu, který používám doma, tím to dostat ke mně, což by pomohlo, jelikož já síťovku pochopitelně mám a tou by to mohlo jít dál.
Jenže jsem to vzdal, kvůli problémům s W98. Ono tam sériové propojení nefunguje samo, něco se musí doinstalovat, já nevím přesně jak, a pak ještě by to vyžadovalo program Winroute, kvůli tomu, čemu se v Unixovém světě říká IP maškaráda a ve Windousích tuším něco jako překlad adres. Je to ale škoda, protože je to docela zajímavé mít všichni připojení. To se mi moc líbilo před moc rokama na posledním Freeconu v Plzni, jak to tam kluci rozvedli.
Jako již tradičně v Brně zůstal jsem na místě jako poslední společně s organizátory a to je podle záznamu v real time textu přibližně v šest večer. O tom snad není co psát, takové balení po akci, na rozdíl od chystání na ní, není vůbec radostné.
Přistoupím tedy k celkovým dojmům. Jednoduše to bylo fajn a navíc ani nebyla taková zima jako loni, on to Petr udělal trochu dřív. Je pravda, že lidí bylo méně, je škoda, že chybělo pár lidí, co bych je rád viděl a co loni byli, ale to nic nemění na prima stráveném čase s těmi, kteří se účastnili. Pozitivní je i real time text, do kterého lidi docela slušně psali. Někdy to bývá prázdné, jakoby se nic nedělo, což právě tady byl jiný, lepší případ. Jen bych podotkl, že u nás pořád není ustáleným zvykem připisovat čas svých příspěvků + podpis. Ono je to pak o moc zajímavější, což asi při samotném psaní tak nepřijde.
Doplňující poznámky: