Člověk by nevěřil, co všechno může zažít během tří dnů, když se vydá popáté na tradiční akci - Forever demopárty v Trenčíně. Povídání to sice nebude zdaleka jen o počítačích a o Foreveru5, ale laskavý čtenář jistě promine, že se v tomto textu volněji rozpovídám o okolnostech právě té naší cesty a účasti a utrousím i nějaké vlastní názory a připomínky, se kterými samozřejmě vůbec nemusíte souhlasit. ;-)
Původně jsme měli jet čtyři - já (Raster), Bob (Bob!k), Honza (Jaysoft) a Zdeněk, všichni společně Zdeňkovým autem. Ovšem Zdeňka pracovně odveleli na 14 dní na druhý konec republiky, kde měl strávit i celý víkend konání Foreveru. Náhradní plán tedy zněl, že pojedeme jen tři mým Oplíkem a Zdeněk se bohužel akce vůbec nezúčastní. Pak však opět došlo z různých důvodů (jejichž popisování by vydalo na samostatný článek) ke změně: Já a Bob pojedeme mým autem v pátek, a Zdeněk s Honzou přijedou Zdeňkovou Felicií až v sobotu kolem poledne.
V pátek ve 14:10 jsme vyrazili. Cesta ubíhala příjemně celých 17 kilometrů, pak ale můj Oplík začal stávkovat. Zastavili jsme a dali se do zběžné kontroly motoru a následně do letmé rozborky-sborky karburátoru a pročištění trysek. Auto však poskakovalo i poté, proto jsme to otočili a vydali se přískoky zpět k domovu. Po pár kilometrech zpáteční cesty porucha zmizela a Oplík jel opět normálně. Takže zase otočka a hurá na Trenčín. Před Kojetínem se však problém opět zjevil. Zkoušeli jsme ještě kus cukavé cesty dál v naději, že se vše v dobré obrátí, ale nestalo se tak. V jedné vesničce jsme vyhledali místního automechanika, který se nám na auto podíval. Montoval v něm dohromady asi dvě hodiny, přičemž postupně objevoval různé banální závady, aby každou z nich prohlásil za onen důvod proč to nejede, a po dílčí nápravě mi vždy říkal ať nastartuju se slovy "A vsaďte se, že to teď už bude v pořádku!" Ovšem my jsme se nikdy nevsadili - škoda, mohli jsme vyhrát aspoň desetkrát za sebou. Nakonec však porucha opravdu přestala (takže při jedenácté sázce bych už prohrál). Měl jsem v úmyslu jet s autem domů, ale mechanik mě ujišťoval, že je teď všechno zcela v pořádku a na 100% můžu pokračovat úplně klidně dál do Trenčína a zpět. Udělali jsme ještě krátkou zkušební projížďku po okolí a opravdu auto jelo normálně. Takže jedeme dál - nějakých 20 kilometrů. Kdo hádáte, že za Tlumačovem počal Oplík opět poskakovat, hádáte správně. Takže si shrňme fakty: pátek večer, tma, poskakující auto, třetina cesty za námi. Vracíme se do Kroměříže, kde prosíme Bobovi příbuzné, aby nás zavezli zpět do Prostějova. Moje auto nechám tady v Kroměříži - odtah ani opravu teď řešit nebudu - chci nás dostat co nejrychleji zpátky do Prostějova, abych mohl hledat náhradní dopravu na Forever.
Asi v půl jedenácté večer jsem tedy, k velkému překvapení naší rodiny, opět doma. V nouzi poznáš přítele - takže jsem zatelefonoval Jirkovi. Než jsem ho však mohl začít pořádně prosit aby nás vzal svým autem do Trenčína a zůstal s námi na Foreveru do neděle, dozvěděl jsem se, že má právě prošlý techničák, takže tato varianta není možná. A to jsem měl pro Jirku připravenou řadu lákavých výhod, počínaje kompletní úhradou nákladů za benzín, dále že za něj zaplatím vstupné na Forever a do třetice že se mu postarám i o stravu.
Domluvili jsme se tedy se Zdeňkem, že můžeme jet s ním, ale on pojede s Honzou až zítra před polednem. A tak se taky stalo. Sobotní cesta probíhala v pohodě, jen na hranicích jsme se 25 minut zdrželi ve frontě, takže do Trenčína jsme dorazili před 14 hodinou.
Přivítali jsme se se známými osobami z 8bitové scény a nanosili si věci dovnitř. Zabrali jsme poslední volný kousek placu u stěny a polská výprava nám laskavě přenechala jejich "jídelní" stůl, neboť všechny ostatní stoly v sále již byly rozebrány a zaskládány všemožnou technikou. Bob a já jsme se sháněli po -XI-m, abychom mu předali naše výtvory do soutěže, ale on byl někde pryč. Po ujištění se, že deadline je až v 18 hodin jsme se tedy společně pustili ještě do programování v kategorii real-time intro 512 bytes compo. Honza se Zdeňkem pro změnu pořádali vlastní "dobíjecí compo", kterého se účastnil Zdeňkův mobil a digifoťák, a Honzův digifoťák. Ani nevím, který přístroj to vlastně vyhrál?! Vasco nás oslovil nabídkou účasti ve fotbalovém zápase Ataristů vs Commodore, ale já se letos omlouvám kvůli zraněnému pravému kolenu, Bob taktéž. Možná právě díky naší neúčasti nakonec Ataristi vyhráli 5:1. ;-)
Hurá, -XI- se vrátil z města, ale tradičně odmítá hned přijmout naše soutěžní příspěvky, že nemá čas - ať přijdem později. Mysleli jsme, že musí něco důležitého chystat, ale jak jsme později zjistili, celá slovenská skupina pořádala soukromé "spací compo" - na 3.místě se vzbudil Mikro, 2.místo získal -XI- a nejdéle našim budícím pokusům odolával vítězný Jookie. Krom nakopírování dat jsem nabízel -XI-mu přednášku o ovládání mého nového prezentačního systému pro Forever5, ale na to teď opravdu nebyl čas, protože i další lidé přinášeli svoje příspěvky do soutěže.
Hlavní soutěžní předváděčka měla začít v 19 hodin, ale myslím že snad nikdo není tak naivní, aby očekával že nedojde ke skluzu. Krátce před dvacátou hodinou si mě tedy -XI- zavolal, ať mu vysvětlím co a jak dělat s tím mým prezentačním systémem. Dopadlo to nakonec tak, že mi z papírku diktoval jednotlivé názvy a autory a já je zapisoval do systému. To už ale hlavní moderátor akce Wotnau začal vyhlašovat začátek předváděčky a -XI- mu jen oznamoval, že potřebujeme ještě 5 minut... 3 minuty... minutu. Ihned poté začala hlavní show, které přihlíželo zhruba 75 diváků.
Po Wild compu s jediným demem pro CBM následuje devět příspěvků v Real-time compo. Potom 20 hudeb v kategorii ZX music. Některé jsou vážně pěkné, i když v takovém množství je to trošku úmorné. Ale snažím se je poctivě poslechnout a obodovat všechny - vždyť proto jsem sem přijel, abych viděl a slyšel tvorbu druhých, tak přeci hodina hudby nemůže být problém. Trošku mě mezi ostatními překvapila skladba Pražákům je hej. Byla to skvěle zpracovaná ZX verze známé písničky, ale mrzí mě, že se v soutěži míchají originální skladby a předělávky populárních hitů a že toto v pravidlech není nějak jasně definováno. Napadá mě například varianta, že by pro hudební předělávky byla vyhrazena jedna samostatná kategorie (společná pro všechny platformy) - ale samozřejmě záleží na organizátorech, zda to považují za rozumný nápad třeba pro příště?
Po krátké pauze se pokračuje kategorií Atari music - celkem 7 skladeb. Jak jsem očekával, úroveň je velmi vysoká - mně osobně se nejvíce líbila skladba SwiftRay od X-Ray/Grayscale - úžasné! Pro C64 bylo 12 hudeb, z nichž se mi nejvíce líbily 3 - Club Style, Diffusion a Goodbye Friend.
Následují obrázky - nejprve 13 na ZX Spectru, pak pouhé 2 na Atari a 8 na C64. Z mého pohledu byly nejhezčí výtvory na C64. Díky (respektive kvůli) projektoru však není na plátně vůbec znát, zda obrázky využívají interlaced princip nebo ne, což by podle mého též mohlo být v pravidlech definováno. Už jsem na toto téma psal loni - nemám rád ošklivě se třepotající interlaced obrázky, co na plátně vypadají úžasně, ale pak na skutečné obrazovce člověk nevěří vlastním očím, že tohle je opravdu to co se mu tak líbilo?! Nejraději bych interlaced princip zakázal ;-) - tedy v soutěžích na demopárty. Myslím že do kategorie gfx patří statické obrázky a tedy se na nich nesmí nic pohybovat či měnit. Klidně ať se použijí libovolné jiné techniky na namnožení barev, ať se kombinují "sprajty" a grafika, ale výsledkem by měl být jediný zcela nehybný snímek - jak na plátně, tak na normální obrazovce.
V kategorii Intro1KB jsou na ZX Spectru i na Commodoru 3 kousky na zhruba stejné úrovni. Atari sceneři se však překonávají a překvapují 11 intry, z nichž některá jsou opravdu fantastická. Mě navíc velmi potěšil Bob, který svoje intro VectorCity opravdu dokončil a umístil se s ním v této obrovské konkurenci na skvělém 4.místě (společně s intrem Glenches, které získalo naprosto shodný počet bodů). Důležitou prosbu mám však k organizátorovi -XI-mu, kterého tímto úpěnlivě žádám, aby napříště používal standardní Atari, a pokud už musí mít zapnutý Q-meg OS, aby to nebyla některá z divotvorných variant Q-megu se změněnou znakovou sadou. To je fakt totální zhovadilost (jiný termín mě nenapadá), nahradit v ROMce standardní Atari sadu nějakou jinou "ozdobnou" sadou se znaky ve zcela jiném designu, které navíc úplně klidně využívají i nejhornější řádek matrice 8x8. Pak se totiž člověk nestačí divit, že změna barev fontu provedená v jeho Intru1KB záměrně až pro druhý mikrořádek fontu se projeví jinde a vůbec to všechno vypadá úplně jinak než bylo v plánu. Prostě, standardní Atari znakovou sadu co je v ROM paměti ($E000-$E3FF) považuju za "posvátnou" a nikdy bych si do Atárka nedal ROMku s jiným OS, která by neobsahovala sadu v tomto originálním stavu.
A na řadu přichází hlavní atrakce, kategorie demo. Na ZX Spectru i C64 je opět shodný počet příspěvků - 5 dem. Na Spectru se mi nejvíce líbilo demo Get up, na Commodore mě zaujalo hlavně demo Mist. Pro Atárko bylo jediné demo Basix, které jsem vytvořil já. Bylo poněkud netradiční - však kdo jste zažil předloni moje SelfDemo, tak zhruba tušíte co ode mě můžete očekávat. Nemá smysl, abych se snažil v demech konkurovat věhlasné skupině Taquart (jejich poslední demo Numen je jasným důkazem toho co dokáží). Takže místo abych bádal jak naprogramovat lepší 3D engine, Rubikovu kostku, plasmu nebo 3D tunel, jsem v podstatě celý rok od předešlého Foreveru postupně v hlavě sumíroval jednotlivé nápady a později podle nich dal dohromady ucelený scénář pro Basix. S vlastním programováním jsem začal v lednu a po kouscích dával dohromady výsledný příběh právě podle tohoto scénáře. Ale zpátky na Forever5. Když -XI- pustil Basix, všiml jsem si, že opět jako při Intrech1KB má aktivovaný nějaký divoký Q-meg s nestandardní znakovou sadou, ačkoliv jsem ho upozornil že potřebuji normální standardní sadu. Protože Basix hojně využívá ATASCII (respektive vlastně celou dobu téměř nic jiného než ATASCII neuvidíte ;-)), rychle jsem přemýšlel, kde všude v demu by později mohl nastat problém a co všechno bude vypadat jinak než jak vypadat má. Bojoval jsem s myšlenkou vrhnout se na -XI-ho a uškrtit ho hned teď vlastníma rukama, ale Bob mě naštěstí držel a zachránil tak před mnohaletým trestem za vraždu. ;-) Uběhly asi první dvě minuty mého dema a já najednou postřehl další podraz - od okamžiku kdy se na scéně objevuje sám hlavní hrdina "cursor", se při jeho pohybu vůbec neozývá zvuk "klikání" klávesnice, ačkoliv by se ozývat měl. To už jsem nevydržel, vytrhl se Bobovi a běžel za -XI-m ať demo okamžitě stopne, dřív než celé tři měsíce mé usilovné práce budou takto zmarněny. Wotnaua jsem požádal, aby vyhlásil, že potřebujeme krátkou pauzu. Mimochodem, Wotnau to řekl publiku velmi nápaditě: (volný překlad) "...Jestli chcete vědět, jak příběh bude pokračovat, musíte si chvilku počkat..." Hledali jsme s -XI-m nějaké Atárko, které by fungovalo správně standardně jak fungovat má. Hlavní problém byl totiž v tom, že -XI-mu odešlo stereo rozšíření na obou jeho Atárkách co si přivezl a tak měl půjčeno nějaké cizí právě s tím pochybným Q-megem s jinou sadou. Moje demo však stereo nepotřebuje, takže jsme ho pustili na tom jeho Atárku s nefunkčním stereem. Při druhém spuštění už tedy byla znaková sada správná a diváci tak mohli zhlédnout celé demo od začátku do konce tak jak má opravdu vypadat. Zvuk "klikání" klávesnice se však opět neozýval, ale už jsem to po druhé zastavit nenechal. (Technická poznámka: Jak jsme si později vyjasnili, důvodem bylo užití zvukového výstupu z cinch konektoru stereo úpravy, kam se tento "klikací" zvuk nedostane, neboť je produkovaný GTIA chipem a do standardního zvukového výstupu na Atárku se normálně mixuje se signálem z POKEYe, ovšem u stereo úpravy se vyvádí ven na cinche přímo jen výstup z obou POKEYů právě bez přídavku signálu od GTIA.)
No, teď už je to jedno. Basix demo bylo odprezentováno na bigscreenu a zvukové aparatuře bez toho aniž by byl slyšet efektní zvuk klikání klávesnice při pohybu cursoru, ale co je hlavní - divákům se líbilo a odměnili mě bouřlivým potleskem. Někteří to dokonce velmi mile komentovali - třeba PCH nám (grupě C.P.U.) později řekl: "Možná někdo dělá v demech lepší efekty, ale vy děláte nejlepší dema." Asi si tenhle jeho výrok vytisknu velkými písmeny, zarámuju a pověsím na zeď, abych měl motivaci do budoucna. Protože co víc už si autor dema může přát?! :-)
Soutěž skončila pozdě v noci, ale protože se nám ještě nechtělo spát, nechali jsme si na bigscreen pustit Atari tennis v úpravě od Schmutzpuppe pro čtyřhru přes Multijoy, kdy hrají dvě dvojice hráčů proti sobě. Dali jsme si dva zápasy - nejdřív hrál Bob se mnou proti Honzovi s Patrikem. Podruhé jsem hrál já sám proti Bobovi s Honzou. Můj druhý tenista tedy jen stál na místě a musel jsem všechno uběhat sám, případně když měl podávat, tak jsem nohou mačkal tlačítko na druhém joysticku. ;-) Když jsem klukům asi uprostřed utkání vysvětlil detailně princip ovládání této gamesy, jejich hra se rapidně zlepšila, přesto se mi je podařilo i tak porazit. Bob tvrdil, že jsem měl výhodu, protože jsem hrál sám a druhý hráč se mi do toho nepletl, a hlavně u mě nedocházelo ke zmatkům jako na jejich straně, když tenisté občas přeběhli přes sebe a člověk na moment ztratil orientaci kdo ovládá kterého. Po třetí hodině v noci jsme ulehli ke spánku. Zdeněk si ustlal pod stolem, zachumlal se do spacáku a ještě si přes hlavu přehodil bundu - hotová mumie. :-)
V neděli po snídani ze zásob jsme se dali do dlouhého povídání s Gregem/Grayscale. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací nejen ohledně způsobu jejich hudební tvorby, ale i jsme kecali o dalších věcech, o Atárkách, o scéně obecně a vůbec o životě a o všem možném. Chvílemi jsme sice oba trošku bojovali s naší angličtinou, ale přesto jsme si výborně rozuměli. Komplikovanější pasáže co nešly vysvětlit jinak, nahradila výstižná pantomimická vystoupení. Už mám aspoň jasnější představu o tom, jakým způsobem vznikají jejich hudební dílka, která skládají společně. :-) Ptal jsem se jich také, jestli budou měnit název jejich skupiny Grayscale, když je tvořen z písmene G podle Grega a RAY je druhá část z X-Raye, ovšem pak přibrali do skupiny BeWu, který v názvu žádnou svou část přezdívky nemá. Greg mě ale pobavil vysvětlením, že když se vezme z BeWu jen to BW ve významu "Black and White", je to jasná součást Grayscale (stupnice šedi). :-)
Konečně nastává vyhlášení výsledků. V Atari msx to dopadlo jak jsem čekal - jasně a zaslouženě zvítězili hudebníci z Grayscale (obsadili první tři místa), za nimi se umístil Tatqoo/Taquart. Já jsem skončil na pátém místě. Mimochodem, několik lidí se mě pak ptalo, jak je udělán ten velmi zajímavý exotický zvuk co je v mém "Time to turn" songu použit. Takže vězte, že je to pomocí průběžné změny filtrovací frekvence.
Kategorii grafika vyhrál Anj/Tristesse s obrázkem Laboratorium Dr.V. Je vážně s podivem, že letos byly na Atárku v soutěži pouze dva obrázky.
Vítězství v Intrech1KB si také po právu odnesli Poláci. Eru s X-Rayem dali dohromady dvě opravdové lahůdky - intra PLO a EXE, takže obsadili první a druhé místo. Z třetího místa jsem se radoval já s intrem Hellix. Mimochodem, tato první tři intra1KB využívala stereo zvuk. Nedávno jsem v mailu diskutoval s Foxem/Taquart o pokroku v Atari Intrech1KB. Na Foreveru3 jsem prvně já nacpal do 1024bytového kódu Flame999 krom grafického efektu i hudbu, rok na to hudbu přidal i Fox & X-Ray a letos už mají první tři intra hudbu dokonce ve stereu! Můj kamarád a týmový kolega Bob!k/C.P.U. se umístil hned za mnou na 4.místě - mno, byl z toho trošičku smutný, protože mě chtěl porazit. ;-) Ale klid, Bobe, příště se ti to určitě povede. A vůbec, 4.místo v takové konkurenci je přeci obrovský úspěch.
A kdopak nám vyhrál soutěž za Atari demo? No, to nebyla zas až taková hádanka, protože Basix od Raster/C.P.U. bylo jediné demo pro Atárka. Takže jsem vyhrál nad těmi ostatními, kteří se soutěže nezúčastnili. :-)
Co se týče cen, letos byla Atari platforma sponzorována týmem Atari.sk. První tři místa v každé kategorii byla odměňována krásným modrým hrnkem s Atari logem a černým Atari tričkem. Vítězové pak navíc obdrželi krom tradičního prestižního bílého trička s Forever logem též extra ceny - například MP3 přehrávač, balík CD-R médií, krabičku 5.25" disket nebo kalkulačku. Speciální finanční odměna 100 EUR za demo udělena nebyla a prý se přesouvá do dalšího ročníku. Na tom však podle mého moc nezáleží, protože nepředpokládám, že se někdo na 8bitu dělá s intrem, hudbou či demem právě kvůli vidině získání těch extra cen. Atárkům se přeci věnujeme pro zábavu, stejně tak jako soupeření na Foreveru. Důležité je zúčastnit se.
Forever Five skončil. Rozloučili jsme se a před půl dvanáctou se vydali na zpáteční cestu. Stavili jsme se v Kroměříži omrknout moje auto, jestli už se náhodou samo nespravilo, ale protože nikoli, nechali jsme ho tam dál odpočívat a dorazili šťastně domů Zdeňkovým autem. Teď už jen vzpomínáme, jak se nám na Foreveru5 líbilo. Zbývá ještě poděkovat všem organizátorům i účastníkům této skvělé párty. Takže díky vám všem, přátelé!
A hodiny začaly odpočítávat čas do dalšího Foreveru... :-)