je pondělí 7.dubna večer, což znamená jen několik desítek hodin do zahájení Atariády PV 2003 a já se snažím napsat úvodník do tohoto čísla Flopu. Nu, to není samo o sobě poprvé, ale dnes je to pro mě jednoznačně vůbec nejtěžší práce. Vysvětlení je jednoduché - ve skutečnosti nevím vůbec nic o obsahu čísla 46 a před pár dny jsem vůbec nevěděl, že bude na Atariádě vydáno.
Samému mi to zní neuvěřitelně, ale skutečnost je taková. Loni jsem místo pilné práce na magazínu lenošil a od začátku letošního roku mě pochopitelně přišly řádně vytrestat komplikace formou změn v mém zaměstnání, které doposud nejsou zcela ustálené.
Magazín FLOP jsem prozatím pustil z hlavy, když jsem pochopil, že je prakticky pro mě pozdě uvažovat o možnosti jeho sestavení do 12.dubna. Jak jsem ovšem koukal až zíral minulý týden při čtení naší klubové pošty, z níž jsem pochopil, že náš Radek na něm opravdu dělá a myslí to s jeho vydáním vážně.
Radek vlastně připravil převážně i předchozí číslo 45, ale abych vůbec nevěděl, že ho dělá a co v něm bude, to je opravdu síla. Loni jsem snad alespoň několik článků dodal, ale nyní jsem vytáhl ze svých zdrojů jen jeden popis akce a to je ostudné. Vlastně se takto budu těšit jako každý jiný čtenář, až si magazín poprvé prohlédnu a přečtu.
Pokud mě tedy vůbec něco napadá, je to velké poděkování Radkovi za jeho práci a obětavost. Já jsem osobně velmi rád, že se stále něco kolem Atari děje a je to tak dobře.
Přečetl jsem si před chvílí můj úvodník z minulého čísla, hledaje inspiraci pro sestavení dalšího. Popisoval jsem v něm můj pohled na Atari komunitu za rok 2001 a docela jsem koukal, jak dobře to v mém podání vypadá.
Jenže při čtení mě vůbec nenapadlo co říci všeobecně o roku 2002, spíše mě stále napadalo hodnocení sama sebe, svého vlastního přínosu či nepřínosu. No, však jsem také sám sebou zaplácal až dost odstavečků, brrr, raději už toho nechám.
Jen se ještě zmíním o situaci přímo u nás v Prostějově. Pokud je mi známo, kromě nás se pouze v Brně, v Košicích a v Plzni pravidelně schází několik lidí pod názvem Atari klub a to každý týden. U nás, pokud nejsem zrovna pracovně mimo, se scházíme přímo u mě doma.
A je to paráda a já jsem moc rád, že žiji v místě vyšší hustoty ataristů, čímž se taková činnost umožňuje. Nenaprogramoval jsem žádný příspěvek na Forever, nenapsal jsem kupu článků pro Flop, neopravil si dosud svoji hromadu vadných joysticků, (také mám doma PC/IBM šrot, psst, tohle nikomu neříkejte) ale přece je mi mezi ostatními fajn.
Každý takovou možnost nemá, to vím, ale pak bych poradil, zajeďte si aspoň na nějakou Atari slezinu, pořádá se jich několik do roka u nás, je to také príma.
-ZB-