Co je to demopárty Forever vám doufám vysvětlovat nemusím. Minimálně z doslechu ji určitě zná každý, i když něco jiného je o demoscéně číst a něco jiného je účastnit se.
Takže jak to vypadalo letos? Konal se Forever Quattro, tedy už čtvrtý ročník. Místem konání byl opět Trenčín a osvědčená předváděcí místnost oděvní školy. Naše skupina C.P.U. v sestavě: řidič JirkaS, pseudonavigátor Raster a korektor pseudonavigátora Bob!k se vydala z Prostějova již v pátek popoledni. Jeli jsme nejprve opačným směrem do Olomouce, abychom tam přibrali Honzu Křupku. Po jeho přistoupení a prvním zakufrování těsně za Olomoucí a následném kličkování po mezivesnických cestách necestách jsme se dostali do Přerova, kde jsme opět nezvolili úplně optimální trasu pro průjezd městem. Až když mi za Přerovem vynadali, že jsem Jirku správně nenaváděl kam má odbočovat, došlo mi, že sedím na místě vedle řidiče a z toho důvodu mě všichni považují za navigátora. Ale já jsem nikdy netvrdil že znám cestu z Olomouce do Trenčína - já ji znám z Prostějova. ;-)
Jak jsme se blížili k hranicím se Slovenskem, počal být Jirka trošku nervózní. To mě překvapilo, protože jsem ho vždycky považoval za světoběžníka, ale on tvrdil že v zahraničí nebyl už spoustu let a nezná průběh celní ceremonie. Abychom ho uklidnili, popovídali jsme mu o předloňském cestování se Zdeňkem Burianem, který na hraničním přechodu zmatkoval, zapomněl vyřadit a po odevzdání pasů ke kontrole a sundání nohy ze spojkového pedálu auto poskočilo a zdechlo. Za moment si při zastavení u druhé kontroly nezatáhl ruční brzdu, auto se nepozorovaně rozjelo a kdyby na poslední chvíli nedupnul na brzdu, ťukl do dodávky před námi. Jirku to uklidnilo, že se není čeho bát. Když pak při kontrole odevzdal okýnkem naše pasy, sundal nohu ze spojky a auto poskočilo a zdechlo, museli jsme se všichni hodně držet, abychom nevyprskli smíchy.
Od hranic jsem roli navigátora přijal, protože tuhle část cesty si pamatuju velmi dobře. Bez problémů jsme tedy dorazili do Trenčína a na první pokus našli oděvní školu a dorazili na party place. Nanosili jsme si věci z auta a zabrali místo na stolech pro naši techniku - jedno Atárko, notebook + SIO2PC a multijoy. Dále jsme si zablokovali kousek placu na zemi pro karimatky a spacáky.
Po příjezdu XI-ho, který přivezl projektor, začalo klasické promítání starších dem postupně ze všech přítomných 8-bitových platforem, tedy Atari, C64 a ZX. Bob se jal dodělávat svoje Intro1KB a přizval mě, abych mu koukal přes rameno a případně radil s některými detaily. Tento úkol jsem přijal s radostí a kecal jsem mu do toho ze všech sil. Metodu extrémního programování ve dvojici jsme spolu už jednou zkoušeli a je to fantastická věc, i když je to činnost hodně náročná na psychiku a chvílemi by jeden druhého nejraděj zaškrtil. Vpravo vedle nás se usadil Lukáš Musil z AK Brno, který se rozhodl namalovat obrázek do GFX compa. Nejdříve tedy sháněl nějaký grafický editor - vybral si XL-Paint s 16-ti barevným prokládaným módem. Říkal, že to je jeho první pokus o obrázek na Atárku, proto jsem byl šokován, když jsem pozoroval jak se mu postupně pod rukama rodí parádní obrázek domku. Kdybych osobně neviděl, jak si kreslí pomocné úběžníky, ladí domek a pixel po pixelu vybodovává květiny v truhlících za okny, stromky a keře, podezříval bych ho, že to vyexportoval a zkonvertoval z nějakého CADu pro stavební architekty. Navíc byla jeho skvělá práce dvakrát přerušena kvůli vadnému kabelu od trafa a musel se vracet ke starší (posledně uložené) verzi. Já, Jirka a Honza jsme se ke spánku uložili pozdě v noci, cca kolem 02:30. Bob spát vůbec nešel a celou noc s malými přestávkami pokračoval v tvorbě Intra.
V sobotu dopoledne, po snídani z vlastních zásob (rohlíky a paštiky), nás organizátoři seznámili s časovým programem na dnešní den a my pokračovali v různorodých činnostech prokládaných kecáním o všem možném. Jo, a taky jsme testovali propojitelnost našeho MultiJoye8 se Satantronicovým MultiJoyem16/2, abych pak mohl v rámci Wild compa předvádět moji nejnovější hru "Shot'em all" pro 16 hráčů. Nejdřív to vůbec nefungovalo, pak nám XI řekl, že je možná uvnitř jejich MultiJoye16/2 špatně nasunut některý z hřebenových konektorů. Tak jsme to s jeho svolením otevřeli a jali se zkoušet všechny možné varianty. Zde musím vyslovit pochvalu JirkaSovi, který objevil právě tu jedinou správnou kombinaci.
Odpoledne se měl konat fotbalový zápas mezi týmem Atari a Commodore. Ataristů bylo málo a byl jsem osobně vyzván XIm, abych nás také reprezentoval. Odešli jsme ven na hřiště, kde se ukázalo pár zajímavých skutečností. Tým C64 byl tvořen samými zdatnými fotbalisty, zatímco v našem družstvu byl fotbalista poznat jen ve dvou hráčích. Navíc foukal studený vítr a byla tedy docela zima. Jakoby toho nebylo dost, povrch hřiště byl značně nerovný a místy zablácený - myslím, že by se tam daly bez problémů vysázet brambory. O takové prkotině, že například v levé části hrací plochy byla díra nezakrytého kanálu, kam nám občas zmizel míč, se nebudu ani zmiňovat. První gól jsme dostali my, pak Elan/Satantronic skóre vyrovnal. Zlomovým okamžikem utkání byl tento stav 1:1, pak nám nějak došly síly a postupně jsme inkasovali vícero gólů. Když se tedy asi za stavu 6:1 ozval časoměřič, s úlevou jsme chtěli prchnout z hřiště, ale bylo nám řečeno, že to je jen poločas. Zkrátím to. Prohráli jsme o hodně, ani přesně nevím o kolik - v druhém poločase jsem to už nepočítal (na webu jsem se dodatečně dočetl že 9:1). Byli prostě lepší, to zcela otevřeně uznávám. O to víc obdivuju urputné snažení jediných dvou na první pohled rozeznatelných fotbalistů v našem Atari týmu: X-Raye a Wilsona, kteří chvílemi museli naším fotbalovým neuměním asi jen tiše trpět. Ale podstatné je, že byla legrace a že jsme si zahráli taky něco jiného než počítačové hry. Takže sláva vítězům, a čest zůstává nám! ;-)
Po návratu z hřiště byly rozdány hlasovací lístky. Nedlouho poté na Forever dorazil náš kamarád Zdeněk Burian - musel totiž být bohužel v práci až do soboty, takže nemohl jet jako my již v pátek. A pak začal hlavní program.
Nejdříve se konalo Wild compo, ve kterém mimo jiné vystoupil Jookie/Satantronic s elektrickou kytarou, na níž hrál známou hudbu ze hry Draconus. Paráda. Bravo, Jookie! Potom byly předváděny další příspěvky, postupně vždy Music compo, Graphics compo, Intro1kb compo a Demo compo na všech platformách. Co se týče Atari, účastnil jsem se soutěže s hudbou, obrázkem i intrem. Spousta lidí si ze mě dělala legraci, že jsem zase přijel posbírat všechny ceny, ale já jsem to viděl jinak. Do Music compa se totiž letos přihlásil i X-Ray a Greg (členové skupiny Grayscale), kteří jsou opravdoví mistři hudebníci, což se potvrdilo okamžitě jakmile se rozezněly první tóny jejich skladeb. Klobouk dolů - podle mého názoru byly jejich hudby výrazně nejlepší ze všech nehledě na platformu. Bylo mi hned jasné, že moje skladba tomuhle nemůže konkurovat. Ale aspoň mám motivaci do budoucna, abych se snažil zlepšovat... :-)
V grafické kategorii není nikdy nic jasné - skoro všechny obrázky byly moc pěkné. Z mého pohledu mě jen trošku mrzelo chování projektoru, který promítal obrázky v prokládaných grafických režimech naprosto bez sebemenšího blikání, což zcela anulovalo moji pracnou snahu překvapit diváky mým mnohobarevným výtvorem v nejjemnější Ataristické grafice právě bez použití interlaced principů. Nemám rád interlaced módy právě kvůli rušivému dojmu z chvění obrazu, které je na normální obrazovce okamžitě vidět, ale letos použitý projektor tuto jejich vadu dokonale skryl. Mimochodem, když nad tím teď tak přemýšlím, interlaced obrázek je vlastně animace, protože se tam střídají dva obrázky. Měl jsem zkusil podat protest na neregulérní účast animací v GFX compu, ha ha ha. ;-)
Kategorie Intro1kb prográmků byla také velmi zajímavá. Účastnil se jí i Fox (Piotr Fusik) - nejlepší coder na 8-bitovém Atárku. Musel jsem ho asi hodně naštvat v předchozích ročnících Foreveru, kdy jsem mu podvakrát vyfouknul první místo, takže letos nic neponechal náhodě a předvedl v 1kilovém intru rotaci 3D objektu podbarvenou hudbou od X-Raye. Prostě úžasné! Dále mě hodně potěšil Bob, že udělal to svoje pěkné intro se sluníčkem, zamračující se oblohou a bouřkou. Doufám, že si tímto připomněl krásu 6502 assembleru a že s ním můžu do budoucna počítat jakožto se spolupracujícím coderem na Atárku.
Demo pro Atari nebylo žádné, a ani na ostatních platformách to nebylo slavné - dvě pro C64 a jedno pro ZX. Tím byla soutěžní část ukončena a následovala chuťovka - promítání Atari dema Numen na bigscreenu a s pořádně vyhuleným zvukem. Tohle demo je vážně úžasné, takže všichni jen udiveně koukali, co tým Taquart dokázal z Atárka dostat. Během projekce se z publika ozývaly výbuchy jásotu, ten největší v okamžiku kdy se objevila Rubikova kostka a začala se skládat, a také hned potom u části s "motion capture". Celý tým Taquartu přitom seděl v zadu v sálu a věřím, že je takový ohlas musel těšit, však si to hoši taky plně zaslouží. :-)
Do spacáků jsme se v sobotu uložili překvapivě brzo, asi už ve 23 hodin. Bob byl unavený, protože minulou noc spánek úplně vynechal, já byl vydováděný z fotbalového utkání, JirkaS byl unavený tak nějak celkově a Honza asi nechtěl trhat partu. Zato však Zdeněk Burian stále pobíhal kolem nás, a pak z něj vylezlo, že si vůbec nepřivezl žádný spacák ani karimatku, a vtipkoval, že by se prý chtěl k někomu přitulit. Ale to my už jsme vlastně neslyšeli, protože jsme tvrdě spali.
Vyhlášení výsledků mělo podle sobotního oznámení organizátorů proběhnout v neděli brzo ráno v 6:00, což byla naštěstí jen poplašná zpráva a vyhlašovalo se až kolem deváté. V celkovém pořadí mě nic nepřekvapilo, X-Ray i Greg měli své přední umístění za hudby s přehledem jisté, taktéž Fox za svoje Intro1KB nazvané Drab. V grafice zvítězil XI/Satantronic s pěkným obrázkem Indigen.
Těsně před polednem jsme se se všemi rozloučili a vydali se na zpáteční cestu. Kvůli potrhlému silničnímu značení (série různých přikázaných směrů, zákazů odbočení a pod.) jsme se však nejdříve pěkně pomotali po Trenčíně, a pak jednou blbě odbočili a absolvovali vyhlídkový okruh městem ještě jednou. Kdo nezažil, neuvěří. Jinak cesta domů proběhla v pohodě, ani na hranicích již nedošlo k žádnému incidentu, jen se nám celník mrknul do kufru, jestli si tu mrtvolu, co jsme vyvezli před dvěma dny, vezeme zase zpátky. ;-)
A to je vše. Jsem rád, že jsme se ForeveruQ zúčastnili v kompletní sestavě našeho týmu C.P.U., bylo to moc fajn. Dále mám radost z osobního setkání s X-Rayem, Gregem, Foxem a Eru, které považuju za opravdovou špičku v tvorbě pro Atárko. Děkuji organizátorům za jejich práci s organizací této demopárty a samozřejmě i všem ostatním účastníkům a těším se na další ročník. :-)