O existenci největší středoevropské 8bitové demopárty Forever ví už doufám každý. Letos se konal 3.ročník. Já jsem se na tento další Forever těšil už od podzimu, dále měl jet Zdeněk, Bob a JirkaS. Nakonec ale vše dopadlo jinak a v pátek, 15.3.2002, jsme se do Trenčína vydali jen Zdeněk a já. Jakožto přepravní prostředek byla zvolena Zdeňkova Škoda Felicia, protože do mého Oplíka bychom se nevešli. Krom nás totiž v autě cestovala dvě Atárka, PCdlo, notebook, 2 monitory, 1 barevná televize, pár tašek s další technikou (disketová jednotka, prodlužky, multijoy s joystickama) a ostatní netechnické věci (spacáky, jídlo, atd.).
Dohodli jsme se, že Zdeněk pro mě přijede v 11:00, díky čemuž opravdu krátce před dvanáctou přijel. Přiznám, že jsem stejně nevěřil možnosti jeho příjezdu dříve než o půl, stejně nebylo proč spěchat. Po doplnění auta mnou a mými věcmi jsem vytáhnul papírek a přeptal se Zdeňka na podstatné věci jako např. pas, doklady k autu, často zapomínané šňůry atd. Přesně ve 12 jsme vystartovali. Cesta ubíhala bez problémů, bavili jsme se o všem možném a já se nestačil divit, jak Zdeněk pěkně zvolna jede. Ve vesnicích zpomaloval, na většinu červených a na stopkách zastavoval - takového ho neznám. ;-) Raději jsem však po celou dobu žádnou pochvalu nevyřknul, protože jsem měl strach, že by leknutím okamžitě dupnul na plyn nebo na brzdu. V Uherském Hradišti jsme si udělali krátkou přestávečku na jídlo a do Trenčína jsme dorazili ve 14:45.
Budovu jsme našli bez problémů, ale podle šipek se mělo jet z druhé strany, kam byl zákaz vjezdu. Já jsem tedy počkal v autě a Zdeněk šel obhlédnout, jestli tam může jet. Vrátil se až za čtvrt hodiny! Pak drze přiznal, že místo aby jen obhlédl místo k parkování a vrátil se pro auto a pro mě, vlezl dovnitř, přivítal se s organizátory, opláchl se a zašel si na WC (možná spíš v opačném pořadí? ;-)). A že jsem mu já přitom čekání udělal v autě málem loužičku, to ho vůbec nezajímalo.
Tak, už jsme na Foreveru. Obhlížíme plac a vybalujeme věci. Takže můžu začít se superlativy. Sál - naprosto skvělý, velmi prostorný a středem vede z pódia asi do dvou třetin sálu předváděcí molo, které je možné ideálně využít místo stolů. Plátno - paráda. Zvuk - nádhera. Lidí - ještě moc ne, ale postupně přicházejí další a další.
Další překvápko - Zdeněk nezapomněl žádný podstatný káblík, akorát jeden pro napojení svého Atárka k barevné TV přes monitorový výstup. To však naštěstí můžeme oželet a použít místo toho můj klasický anténní kabel, neboť moje Atárko je připojeno ke Zdeňkovu monitoru obdobným kabelem, jenž Zdeněk nezapomněl. Nakonec tedy rozfungováváme všechno: Atárko1, SIO2PC kabel, PCčko, Atárko2, SIO2PC, notebook. K jednomu Atárku připojujeme MultiJoy8 a aranžujeme 5 joysticků. Mno, vybudovali jsme obstojnou počítačovou základnu. Pro emulaci disketové jednotky jsme používali AtariManager, který však na tom notebooku z neznámých důvodů zlobil a dost často padal, ale dalo se to přežít.
Každou chvilku někdo přišel a bavili jsme se o všem možném kolem Atárek, případně prodiskutovávali s kamarády od C64 rozdíly v hardware a různé triky. Zdeněk navazoval hovory zejména s commodoristy a se spectristy a ze všech horlivě vytahoval informace o emulátorech, až jsem ho podezíral, že nám chce platformu Atari snad opustit či co.
A samozřejmě, jak už to na každé správné demopárty bývá, po celou dobu byla na plátno promítána ta nejlepší dema jednotlivých platforem a z reprobeden hrála nefalšovaná 8bitová hudba. ;-)
Unaveni cestou a čtvrtečním balením věcí do pozdních nočních hodin, zalezli jsme do spacáků docela brzo - už v půl jedenácté. Zdeněk sice chrápal, ale stále dál hrající hudba ho přeci jen trošku přehlušovala, takže se spalo dobře. Probudil jsem se párkrát v noci a překvapilo mě, že pár jedinců bylo stále vzhůru, sedělo u počítačů a něco kutili - jo, kdybych den před Foreverem dlouho do noci nekopíroval všechno možné na notebook zapůjčený JirkaSem, tak bych možná taky teď nespal.
Ráno jsem posnídal nějaké rohlíky s paštikou. Aha, to bych vám měl asi taky povědět - vezl jsem si s sebou nějaké paštiky, 18 rohlíků a 2 pletýnky. Zdeněk mě však trumfnul svými 25 rohlíky a suchým salámem. Aspoň že se o kousek toho salámu se mnou rozdělil, je to hodný chlapec. Mnou nabízená jablka (měl jsem jich asi 20) ale odmítal, a pak se divil, že mě je viděl pořád jíst.
Během dne se pořád něco dělo, každou chvilku jsem se s někým o něčem bavil. Komunikace probíhala v češtině, slovenštině a angličtině - nechtějte po mně, abych si pamatoval, s kým přesně a o čem. ;-) Rozhodně jsem se nenudil ani minutu. Celý sál jsem si stačil za ty tři dny obejít asi jen 5x, abych v rychlosti obhlédnul C64ky a Speccy.
Deadline pro odevzdání příspěvků do soutěže byla v 17 hodin. Když jsem ale dopoledne přišel za XIm s disketou, řekl mi ať přijdu později, že dodělává svoje Intro1kb. Tak jsem pak za ním zašel odpoledne kolem druhé hodiny, a to zas právě neměl čas, protože na něj přišla řada aby pouštěl Atárková dema na bigscreen. O půl páté se mi ale odevzdání opravdu podařilo a taky jsem XImu osvětlil co a jak s mým prezentačním systémem F3, který vypisuje čísla, názvy a autory jednotlivých děl.
Soutěž začala krátce po 18 hodině real-time kategorií a hudební produkcí. Mno, 34 hudeb pro C64 a 22 hudeb pro Speccy bylo opravdu trošku dost, naopak pro Atari pouze 3 (z toho dvě ode mě). Ach jo, já jsem podle zápisové listiny očekával přislíbených 6. Ještě že se objevil nový scener Elan, který mě nenechal soutěžit samotného. Poslední skladba dozněla myslím až někdy před půl desátou. Více než 3hodinový hudební maraton - no to je síla.
Další kategorií byla grafika. Některé obrázky byly opravdu fantastické, jeden by nevěřil, co se dá i při omezených grafických možnostech namalovat. Následovala kategorie Intro1kb, tj. programy omezené velikostí 1024bytů. Tady bych řekl, že Atárková intra byla jasně nejlepší, počínaje už hned prvním prográmkem s pestrobarevnými kuličkami od Foxe/Taquart nebo 3D tunelem od XI/Satantronic, případně transparentní anuloid od Dodo/Satantronic či Jindroushova hladová Mu-Ha (mám pro vás hádanku: co se stane až všechno sežere?). I můj texturovaný fullscreenový 999bajtový oheň Flame999 se scrolltextem a s hudbou se obecenstvu líbil. Však to taky dalo pěknou práci, to si pište. :-)
A hurá na dema. Ataristi, co to má znamenat?! Jen jedno demo? Zápisová listina jich přece slibovala 7. To už je trošku drsný rozdíl, nemyslíte?! Inu dobrá, takže pro Atari se pouští jediné SELF DEMO od Raster/C.P.U. Vy neznáte skupinu C.P.U.? Tak vězte, že "Computer Platform Unlimited" je již déle než 9let existující prostějovská skupina, jejímiž členy jsou: Raster, Bob!k, JirkaS a HonzaW. SelfDemo je jejich první Atárkový produkt, a podle většiny velmi kladných ohlasů se zdá, že nebude zapomenut. Dokonce mi pak říkali přátelé od C64, že uvažují o vytvoření C64 verze SelfDema. K tomu bych jen dodal, že se SelfDemem je to podobné jako s filmem Matrix - nenechte si pokazit zážitek tím, že vám někdo řekne o co jde. Prostě si ho spusťte, dívejte se a (doufám) bavte se. :-)
Po předvedení dem na ostatních platformách soutěž skončila - asi v 0:30 hodin. Jo, taky byla někde mezi tím wild kategorie, kde jsme shlédli video Tom&Jerry přes C64ku a poslechli uměleckou skladbu hranou "na ústa". :-) Žjůva, celkově tedy 6.5 hodiny produkce. Po pozdní večeři (asi zase rohlíky s paštikou, co taky jiného, když nic jiného nemám), příjemně znaven, ulehám před půl druhou do spacáku. V noci se několikrát budím a pod dojmem shlédnutých demo programů mě napadá spousta nových triků, které by šly na Atárku udělat. Jenom abych našel čas pro realizaci aspoň něčeho z toho, snad do příštího Foreveru?! Připadám si jako Jára Cimrman - sopka nápadů, která svou činností zasypává sama sebe. Mno, ale třeba některé ty nápady zapomenu, tak to nebude tak strašné. ;-)
V neděli dopoledne, po další rohlíkovo-paštikové snídani, trávím čas opět debatou s ostatními o věcech osmibitových, ale i o PC demoscéně, o cross-platform metodách vývoje, o muzice a tak vůbec. Spousta témat, spousta zajímavých lidí, prostě bezva! Kolem desáté hodiny přichází závěrečný ceremoniál - vyhlášení výsledků. Sám za sebe, respektive za skupinu C.P.U., jsem si jistý pouze vítězstvím SelfDema. Bylo totiž v této kategorii jediné. A co další kategorie? Inu, takže dopadlo to jak to dopadlo. Na výsledkovou listinu se podívejte sami. A na mě nenadávejte, já jsem, stejně jako loni, hlasoval jen u soutěží pro C64 a Speccy, ve kterých jsem žádné svoje věci neměl. A vůbec, však letos jsem všechno nevyhrál - nová trička jsem dostal dokonce jenom dvě (to je polovina oproti loňsku). ;-)
Forever3 byl u konce. Nastal čas pomýšlet na návrat domů. Přestože jsme sem Zdeňkovou Felicií v pátek přijeli jen dva a auto bylo plné (věcí), pokusili jsme se nyní přibrat dva další lidi i s jejich C64 hardware, že je vezmeme do Zlína. Mimochodem, ve Zdeňkově historickém autoatlasu se to město ještě jmenovalo jinak. Podařilo se nám všem do auta naskládat, ale kluci vzadu byli z boku zaskládaní batohama a museli mít monitor na klíně. Já měl pro změnu na klíně Atárko, ale to je narozdíl od toho monitoru podstatně lehčí. Teď mi dochází, že Zdeněk (řidič) neměl na klíně nic - hmm, takové plýtvání. Cesta ubíhala rychle, měli jsme se pořád o čem bavit. Jedinou drobnou komplikací se stal hraniční přechod, neboť jsme zapomněli cestou ven sepsat seznam toho co vezeme. Celník po nás chtěl znát cenu těch počítačů - snažili jsme se mu vysvětlit, že jsou to naše vlastní Atárka a C64 - 20 let staré computery, se kterými jsme byli na přátelském setkání počítačových fandů. Je to směšné, když dnes můžete mít za pasem mobil či handheld v ceně mnoha desítek tisíc, dělat dusno kolem 8bitů.
Kluky jsme vysadili ve Zlíně. Dokonce Zdeňkovi vnutili peníze co by jinak dali za autobus - škoda, že je Zdeněk dal do té své pověstné kapsy, v níž nachází věci s mnohaletým zpožděním. Možná, že to už bude v ČR platit Euro, tak mu ty Kč budou nanic. Dál jsme pokračovali směrem na Otrokovice, proto nás dost překvapilo, když se nám do cesty připletl Fryšták a Holešov. Zdeněk podotkl, že kdysi chtěl jet ze Zlína právě tudy, ale skončil naopak v Otrokovicích. Ha ha ha.
Do Prostějova jsme dorazili myslím něco po půl čtvrté. Můj závěr: Všechno bylo naprosto skvělé! Děkuju Zdeňkovi za dopravu - pokud bude jezdit tak jak jel teď, tak nemám námitek. Díky JirkaSovi za zapůjčení notebooku. Děkuju organizátorům za skvěle zvládnutou akci, za zajištění ideálního sálu, projektoru, za investici jistě nemalého množství času atd. Můj dík též patří všem co se Foreveru3 zúčastnili ať už jen jako pasivní diváci, či lépe jako aktivní soutěžící. Pevně doufám, že se nejpozději za rok sejdeme na Foreveru4. :-)