16.-18.3.2001, Trenčín/Sk
(-RŠ-)
Forever 2e3 je společná demopárty příznivců všech značek 8bitových počítačů, zejména Atari, C64 a ZX Spectra. Na tuhle akci jsem se velmi těšil už od podzimu. Po veleúspěšném prvním ročníku jsem byl zvědav, zda se toto setkání stane tradicí a bude ještě v hojnějším počtu navštíveno nejznámějšími osobnostmi na jednotlivých platformách.
Od nás z AK Prostějov projevil zájem o účast kromě mě jen Robert Petružela (zvaný Bob) a Zdeněk Burian. Z počátku se sice rozhodoval i Jirka - pravidelně jsem ho přemlouval i k účasti v GFX compu, neboť si z dávných časů pamatuju na jeden jeho skvělý obrázek co na Atárku namaloval - ale nakonec se rozhodl nejet a ani žádnou grafiku do soutěže neudělat. Škoda. Ano, Škoda Felicia, to je Zdeňkovo auto, kterým jsme na akci v pátek ve 14 hodin vystartovali. Cesta ubíhala rychle, vždyť z Prostějova to máme do Trenčína cca 140 km. Jediným velkým problémem byl Zdeňkův styl jízdy, který mě, sedícího na sedadle smrti vedle něj, i Boba, sedícího na sedadle smrti vzadu, neskonale rozčiloval. (Vysvětlivka: V automobilu řízeném Zdeňkem lze všechna sedadla bez přehánění titulovat sedadlem smrti. Nebudu se o tom však podrobněji rozepisovat, protože když na to jen vzpomenu, naskakuje mi husí kůže a zvedá se krevní tlak.)
Zhruba kolem 16:30 jsme dorazili do Trenčína. Po drobném hledání části JUH II a následném objetí místa akce jednou pěkně dokolečka jsme konečně objevili cestu vedoucí ke kulturnímu centru uprostřed husté panelákové zástavby. Všechny věci z auta jsme nanosili do sálu, který byl už celkem slušně zaplněn, a rychle zabavili 3 školní lavice a 3 židličky, abychom se mohli posadit a vybalit techniku. Já a Bob jsme si přivezli 8bitová Atárka, Zdeněk Atari Falcon, které mělo sloužit pro emulaci disketové jednotky přes SIO kabel. Dále Zdeněk vezl svou Atárkovou disketovou jednotku a dva monitory - jeden pro Falcona a jeden pro Bobovo Atárko. Já jsem si žádné zobrazovací zařízení nebral spoléhaje na to, že nějakou volnou TV snad na place najdu.
Přivítali jsme se s hlavními organizátory a dali se do oživování Atárek. Po vybalení došlo k první sérii trapasů. Domníval jsem se, že jedno Atárko zapojíme přes SIO kabel k Falconu a druhé přímo na reálnou disketovou jednotku, ovšem to ve Zdeňkově speciální variantě nelze. Má totiž speciální SIO kabel, který se zapojuje z Falcona do disketové jednotky a teprve přes ni do Atárka, čímž pádem nelze použít SIO kabel samostatně bez disketovky. Následně ještě Zdeněk zjistil, že zapomněl doma kabel mezi Atárko a monitor, tudíž ten monitor vezeme vlastně úplně zbytečně. Naštěstí jsme od organizátorů vyprosili jednu TV a to nás zachránilo. Zdeněk však musel vyřešit ještě jednu komplikaci - připojení na elektrickou síť. Jeho Falcon totiž nesmí být na rozdvojce, která přehodí fázi a nulák, jinak se mu na kostře (Falcona) objeví 220V. Navíc je jeho počítač nezakrytován (vypadá to strašně!), tudíž v okruhu 1 metru životu nebezpečný. Nemaje zkoušečky, použil Zdenda pro kontrolu fáze a nuláku OTŘESNOU metodu - byli jsme s Bobem v totálním šoku a nemohli uvěřit, co to provádí. Vzal kus drátu, konce odizoloval, jeden konec strčil do zástrčky a na druhý brnkal prstem! Když jsme s hrůzou pozorovali jeho činnost a vypadalo to, že se díky štěstí trefil do nuláku a nedostane pecku 220V, přehodil drát do druhé díry a pokračoval v brnkání. Ani teď však ránu nedostal a smutně to komentoval: "Hm. Je to blbé, boty mě tak dobře izolují od země, že jsem nic necítil.". Stále v šoku, neodpustil jsem si drsně ironickou radu: "Musíš se, ty blázne, chytit druhou rukou topení, nebo to zkus jazykem.". Nakonec to tedy Zdeněk zapnul tak jak to bylo a asi to bylo dobře. Později večer, přesně ve 21:53, pak dokonce Zdenda našel v jedné z tašek ten kabel k monitoru, co prý zapomněl doma, takže jsme zapůjčenou TV zaměnili za monitor. Paráda!
Průběžně jsme sledovali na bigscreenu produkci nejlepších Atari, C64 a ZX Spectrum dem, svačili a bavili se s ostatními (také anglicky - sorry for my bad English). Zdeňka jsem slyšel opakovaně hovořit o jeho Atari Falcon, včetně zdůvodňování, že to sice není 8bit, ale že tady slouží čistě pro emulaci disketové jednotky, čímž je přítomnost tohoto vícebitového stroje ospravedlněna.
Odevzdal jsem XImu svoje příspěvky do soutěže a předvedl mu před pár dny narychlo dodělaný prezentační prográmek, který zobrazuje velké modré logo Forever, názvy kategorií a čísla příspěvků. Taky jsem mu předal přepínač TV signálů, aby mohl pohodlně přepínat výstup na bigscreen mezi dvěma Atárky - ovšem ten přepínač se nakonec nepoužil, protože projektor byl napojen na video výstup. Taky jsem se XIho přeptal, kdy bude odstartováno realtime compo a dozvěděl se, že to už běží tak nějak od začátku akce a že někteří snad už na něčem pracují. Měl jsem od rána nápad na realtime intro, tak jsem něco po 22 hodině nastartoval MAC65 a pozvolna se pustil do psaní zdrojáku. Když jsem měl prvních 5 řádků, přestalo se mi prudce chtít, a jen díky Bobovi jsem toho nenechal. Prý že se chce podívat na ty fígly co v programech používám - jen ať pěkně pokračuju. Tak jsem psal a psal a občas s Bobem prodiskutovával Ataristické "know-how". Doufám, že jsem ho aspoň trošku motivoval, a že příští rok přijde s nějakým svým příspěvkem a v soutěži to všem nandá! Během programování jsme stále průběžně sledovali úchvatná dema na bigscreenu.
Abych se nezdržoval neustálým kompilováním, spouštěním a opravováním chyb, rozhodl jsem se, že budu jen psát zdroják a první pokus o kompilaci a spuštění provedu teprve až to budu mít komplet napsáno. Odvážná myšlenka, ale fakt jsem to dodržel a první ASM,,#D:ANTS.COM odklepl až přesně ve 02:42. S údivem jsem koukal na to, jak kompilace proběhla s výsledkem ASSEMBLY ERRORS: 0. To se mi opravdu normálně nestává. Po spuštění to samozřejmě dělalo nějaké blbosti, ale v podstatě většina fungovala. Dal jsem se do oprav a úprav, i když jednu chybu, která ve výsledku způsobovala lepší efekt než byl původní záměr, jsem tam nechal tak jak byla. Kolem čtvrt na čtyři, když jsem náhle zjistil, že mi již Bob nekouká přes rameno, ale blaženě si spí ve spacáku, jsem toho nechal a též vybalil karimatku a spacák, ulehnul a okamžitě usnul.
V sobotu ráno jsem vstal něco po půl osmé a během dopoledne vylepšil ještě nějaké detailíky. V poledne jsme šli s Bobem na oběd - dali jsme si "Kmotrovský rezeň (220g)" a k tomu pivko Krušovice - byla to mňamka převeliká. V samoobsluze jsme pak zakoupili nějaké jídlo na večeři a na snídani a vrátili se na plac. Od 18 hodin probíhala prezentace velkolepého projektu Newcomer pro C64, což rozhodně stálo za shlédnutí. Krátce před sedmou byli všichni ze sálu vyhnáni ven a při opětovném vstupu byly překontrolovány vstupenky a rozdány hlasovací lístky - v sále se totiž pohybovalo větší množství místních dětí, které sem vlezly bez dovolení a bez zaplacení vstupného.
A nastal zlatý hřeb, soutěž. Nejprve realtime compo - MSX, GFX i INTRO společně bez rozdělení na kategorie a platformy. Byly celkem jen 4 příspěvky, takže je to zcela logické řešení. Následovala jednotlivá MSX compa pro ZX Spectrum, Atari a C64, pak GFX compa, INTRO1KB compa a demo compa. S lítostí musím konstatovat, že Atari platforma měla výrazně nejmenší počet soutěžních příspěvků - jen 2 MSX, 3 GFX a 3 INTRO1KB + to jedno moje realtime intro. Ataristi, styďme se. Nebo ne, nestyďme se, to by bylo k ničemu, ale proberme se a dělejme s tím něco!
Celkově bylo v rámci soutěže na všech platformách předvedeno 4 realtime, 32 hudeb, 24 obrázků, 10 intro1kb a 7 dem. Po prezentaci a odevzdání hlasovacích lístků se opět pouštěla různá dema a hry a kdo chtěl si mohl popovídat s kým chtěl. Největší poctou pro mě bylo osobní setkání a rozhovor s Foxem/Taquart. Foxe totiž považuju za nejlepšího codera na Atari od dob co jsem prvně viděl Drunk chessboard. Díky mu, že pro Atárko programuje takové skvělé věci a že přijel na Forever, pozdrav posílám i celé demogrupě Taquart. Dále z všeobecně známějších osobností Atari demoscény zde byl Vasco a spol. a již dříve zmíněný XI spolu s několika dalšími členy skupiny Satantronic.
V neděli ráno jsme si s Bobem zahráli sérii her pro 2 hráče, jmenovitě InterKarate, MarioBros, Joust a Zybex. Docela fajn duely. Akorát mi Bob vyčítal, že hraju proti němu i v Zybexovi, kde by hráči měli spíš spolupracovat (vysbírával jsem mu všechny zbraně i body - samozřejmě neúmyslně ;-)). Od 10 hodin začalo závěrečné vyhlašování výsledků jednotlivých soutěží za mocných potlesků a jásotu všech přítomných. Já sám jsem se účastnil dohromady ve 4 kategoriích, a nevím jak je to možné, ale ve všech čtyřech jsem skončil na 1.místě. Vítězům se udělovalo tričko s emblémem Foreveru - nestačil jsem se divit, jak jsem fasoval jedno triko za druhým. Vasco s úsměvem hlasitě prohlašoval, že to nemá cenu, že to je monopol, a XI se mě provokativně ptal, jestli si k těm tričkům nechci posbírat i všechno kolem včetně židliček. Požadoval jsem po něm pečlivé přepočítání výsledků, jestli nedošlo k nějakému omylu, na což mi XI odpověděl, že to přepočítával mnohokrát, když zjistil, jak to vychází. Ještě že jsem v kategoriích, v nichž jsem měl svá dílka, vůbec nehlasoval, a žádným způsobem se tak nepodílel na tomto značně podezřelém triumfu. ;-)
Kolem poledne jsme se dali do zajímavého hovoru s Commodoristy a detailně s nimi probírali některé rozdíly v Atari a C64 hardware. Mimochodem, nedá mi to se nezmínit o údivu nad shlédnutou věrnou předělávkou legendárního PC dema Second reality pro počítač C64, která se až velmi nebezpečně blíží své PC předloze. Podobně jsme byli s Bobem překvapeni celoobrazovkovým jemným zoom efektem, který jsme v některých demech pro C64 viděli. Najednou byly dvě hodiny a všichni počali houfně opouštět sál. Sbalili jsme věci do auta a ještě trochu pomohli seskládat lavice a židle. Pak jsme se rozloučili a popojeli k restauraci na oběd. Trenčín jsme opouštěli až ve čtvrt na pět. Po 2.5 hodinách hrůzy způsobené opět Zdeňkovým stylem jízdy (ne, nebudu vám o tom vyprávět, nechtějte to po mně), jsme dorazili domů do Prostějova.
Forever 2e3 SE byl opět skvělou akcí, které se zúčastnilo celkem cca 80 lidí (71 platících + organizátoři, z nichž někteří vzali kromě hromady práce s uspořádáním akce na svá bedra i krytí nemalého finančního prodělku). Rád bych jim vyjádřil velké poděkování a samozřejmě i ostatním návštěvníkům. Pevně doufám, že další ročník bude neméně úspěšný a že se snad i více Ataristů zapojí do soutěže se svými výtvory.