Protože první akce loni zaměřená na osmibitové počítače ZX Spectrum, C64 a Atari se soutěžemi se poměrně úspěšně prosadila, vědělo se od začátku, že bude její pokračování.
Z našeho prostějovského klubu měli silný zájem o účast Radek a Robert. Já také, i když mně nešlo ani tak o předváděná dema, jako spíše o možnost setkat se se známými a popřípadě dalšími lidmi.
Naopak Radek se pilně připravoval, už ke koni roku psal demo pro kategorii velikost do 1 KB, udělal hudbu a nakreslil obrázek. Přenechal jsem mu také sbírání informací o akci. Podle jeho informací se živě diskutovalo v konferenci typu news vytvořené jako www stránky, to já osobně nesnáším, protože se to nehodí pro telefonisty a vůbec ani pro pozdější použití.
Naštěstí důležité informace byly zveřejněny jako prosté www stránky, načež pár dní před termínem došlo ke změně místa. Přihlášení účastníci byli o tom informování pomocí elektronické pošty. Ovšem Radek to věděl ještě dřív než mi toto upozornění přišlo.
Radek i já jsme si vzali v práci dovolenou, protože oproti loňsku jsme měli v úmyslu přijet na místo už v pátek. Ono minule v sobotu dopoledne bylo znát, že se ledacos zmeškalo.
Odjezd byl naplánován na půl druhou odpoledne, hmm, z nějakého důvodu se posunul asi o 15 minut. Zato jsem doufal, že mám vše podstatné s sebou. V plánu byl jeden kompletní 8mi bitový systém a můj Falcon, zde jen v roli emulované disketovky pro 8mi bit.
Radek mě překvapil vzitím svého vlastního počítače oproti původní domluvě, napadl ho ráno námět na příspěvek pro vytvoření na místě, tak chtěl s sebou dva počítače, kdyby Robert také něco psal.
Já jsem pochopitelně nenašel svůj plánek Trenčína, který mám od loňska, ale Radek vytisknul na papír podklady zveřejněné na Inetu a podle toho se místo podařilo najít. Letos bylo na okrajové části města, pro příjezd auty jednodušeji dostupné.
Sál se nám zdál na první pohled dost malý. Později nám došlo, že to způsobuje hlavně částečná příčná stěna, sahající přibližně do poloviny. Jevil se nám také už jakoby obsazený, moji společníci však neztratili hlavu a rychle posbírali větší množství lavic a rozestavili je před Ladislava z Prievidze, který měl stanoviště v rohu místnosti. Měli jsme tak i výhled do přední poloviny sálu na promítací plochu.
Při uvádění našich systémů do provozu se vyskytla řada problémů. Nejprve mi nejel monitor u Falcona, tedy ne můj provozní, já vzal s sebou jen ten starý černobílý. Hrozná situace, naštěstí jsem si pak všiml, že mám zase opačně jeho konektor. On je takový asi trochu volnější a já ho, nikoliv poprvé, zasunul obráceně.
Nepříjemnější byl zjištěný nedostatek propojovacích káblíků pro malé Atari a jeho monitor. Okamžitě jsem uvěřil v jeho zapomenutí doma, protože takový jev je mi podobný. Počítač proto bylo nutné připojit k vypůjčené televizi, kterou Radek zatím někde sehnal pro druhý systém. Jenže ten nešlo stejně realizovat, protože já neměl vybavení na připojení Falcona a disketovky zvlášť. Já měl s sebou jen kabeláž využívající společného propojovátka, protože jsem s jinou situací nepočítal.
Ladislav z Prievidze pohovořil o komplikacích vzniklých přemístěním akce poměrně v krátkém čase před termínem. On sám nemá možnost dostávat se k informacím na Inetu často, takže o ničem do dneška nevěděl, dokud mu nezavolal jakýsi jeho známý, který dorazil na původní místo již v poledne a našel uzavřenou školu. Dalším telefonováním si Laďa zjistil novou lokaci, ale toho prvního nešťastníka už nikdo neviděl. Myslím jako tady na akci, ne už napořád.
Laďa proto požádal organizátory o umístění nějakého oznámení na loňské místo, což během dne snad udělali. Teď mi to přijde jako samozřejmá věc, ale třeba bych na takové info také zapomněl, jeden neví.
Mě si během večera našel jakýsi uživatel Falcona z Maďarska, těžká domluva s ním byla, kdo by to čekal. Vtipkuji, samozřejmě neznám jediné maďarské slovo, problém byl v jeho angličtině, ještě horší než moje. Líp to šlo s pomocí jiného návštěvníka z Maďarska, který mluvil plynně. Škoda že ten nebyl také atarista.
Mezi přítomnými byla už i skupinka ataristů z Polska, mezi nimi si stále pamatuji jen Vaska. Chtěl jsem ho překvapit cédéčky Atari pool disk, jenže on je už měl, dokonce i ty od Nira. Naopak Vasko mi ukazoval svoje další cédéčka, měl tady tři, jestli jsem dobře pochopil, první bylo stejné jako to loňské. Půjčil mně je a já se koukal ve chvilkách na jejich obsah. Druhé se věnovalo převážně všelijaké dokumentaci, našel jsem i něco o PC myši, kterou bych rád předělal na ST myšku.
Večer se objevil jakýsi místní majitel Atari ST, sháněl informace o svém stroji. Jenže nevěděl prakticky vůbec nic co vlastně má, kromě barevného monitoru. Domluvili jsme se, že to přinese zítra celé ukázat, jinak se nic nedoví.
Svoji pozornost jsem ve chvíli volna upřel na obložený stůl našeho souseda Ladislava. Ty věci zjevně vypadaly jako na prodej a také že jo. Takže se mi podařilo získat pěknou tiskárničku BT100 za 400 Sk. Vytáhl jsem je z Radka, který mě upozorňoval na přešvihnutí mého limitu vyměněných peněz a pak se hrozně divil na co to bylo. I Robert se divil. Jenže já vím o zájemcích o tuto raritu, takže nejsem blázen.
A vůbec, peníze se mi vzápětí vrátily. Kolega z Maďarska si vymyslel, že do Prostějova na naši Atariádu nepřijede, ale rád by nějaké moje cédéčka. Tak jsme se domluvili na poslání dvou kousků s předplatným.
Pozdě večer jsem byl už úplně vysílený a jedinou záchranou mého života bylo odsunutí všech počítačových záležitostí bokem a použití mé zásoby rohlíků. S každým soustem jsem cítil obnovu svých ztracených sil a začalo se mi vracet pozvolna i vnímání okolí.
Nejprve zhruba obrysy lavice, na níž leželo mé jídlo, pak z mlhy vystoupily dva smotky káblů, ještě jeden rohlík, zrak se jasní a hele, jeden káblík vypadá jako ten zapomenutý doma. Poslední kus pečiva a je to vůbec možné, on to je snad skutečně on. A byl to on. Kluci se na mě podívali s hrozně zvláštními výrazy v jejich tvářích, ale jinak bez průtahů odhodili půjčenou televizi a připojili můj monitor. Přece jen to zobrazení bylo na něm o moc lepší.
A mně bylo také líp. Najezený a mít ztracený kábl, paráda. Nicméně mě i tak zmohla únava a já se uložil ke spánku, asi dost brzy oproti většině přítomných.
V sobotu jsem se probudil v 8 hodin, jako myslím, ráno. Jako první mě padl do oka nápis na topení v místě, kde kdosi spal hned v době našeho příjezdu. Jeho obsah mě dost pobavil: "Zilog is not dead! So, don"t burry him."
Zasunul jsem do svých útrob nějaké to snídání a koukal kolem sebe. Organizátoři pouštěli celé dopoledne na promítacím zařízení různá dema, já jsem je částečně sledoval, protože mě zajímalo co mají jinde. Jako myslím na Spectrum a Commodore.
Radek je také sledoval, ale u toho programoval svůj real-time příspěvek. Já si otevřel nový soubor v textovém editoru s úmyslem začít psát reportáž z probíhající akce, ale nešlo mi to. Fakt nechápu, jak v tom prostředí mohl Radek programovat a to v Assembleru.
Během dopoledne se mě Robert zeptal na možnost připojit k mému monitoru sluchátka. Musel jsem ho zklamat, protože výstup zvuku mám na cinče a žádnou přechodku na jack mě nikdy vyrobit nenapadlo. Načež se mě v 11:18 zeptal co to je tam za díru na levém boku. Já se hrozně vyděsil, protože o žádném poškození na svém monitoru, co ho mám už kolik let, vůbec nevím. Robert tam necitlivě vrazil konektor od sluchátek, na což monitor reagoval vypnutím zvukového výstupu. Ale v těch sluchátkách se zvuk objevil a já musel vypadat v tu chvíli hrozně blbě.
Později Radek s Robertem docela klidně nechali všechno plavat a odešli do restaurace na oběd. Po návratu v 15:23 mi pak nadšeně vyprávěli o velkém a chutném řízku plněném sýrem a žampiony. Já jim o svých trvanlivých rohlících neříkal nic, přece se nebudu chlubit.
Radek pak dodatečně odevzdal příspěvek do soutěže, už bylo načase, protože limit na jejich dokončení vypršel v době jejich oběda (snažil se je XImu předat dvakrát v poledne ještě před odchodem na oběd, ale byl vždy odbyt ať přijde později). Jako odreagování po programování kluci využili zásobičku věcí pro malé Atari na mém harddisku ve Falconu, z níž si postupně vybrali hry InterKarate a Joust. Později se opět vrátili k assembleru a probírali nějaké postupy.
Večer organizátoři začali s oficiálním programem této akce. Celkově můžu pochválit jejich přístup k mezinárodní účasti, všechny vyhlášení měli i s anglickou verzí, popřípadě úplně bez tuzemské. Vlastně stejně jako loni. Jen škoda, že já jejich anglickému mluvčímu skoro vůbec nerozuměl, protože používal nějaký hrozně divný přízvuk. Údajně parodoval Billa z Mrkvosoftu, ale to nemůžu posoudit.
Protože přes den byla přítomná spousta lidí navíc, nějak místních či co, poslali v 17 hodin všechny přede dveře a pouštěli dovnitř jen lidi se vstupenkou. Přitom jim vydávali hlasovací lístky. Za nimi potom dveře uzamkli.
Většina z nás si odnesla židle do přední části sálu před promítací plátno. Připravil jsem si propisku, lístek a přemýšlel nad svým problémem s posuzováním Radkových věcí, protože jsem je letos všechny zahlédl už dřív, když si je u mě převáděl na 5,25" disketu a ověřoval funkčnost. Jenže oni letos stejně říkali hned dopředu kdo co dělal.
Jako první se začalo s příspěvky udělanými přímo na akci. Zřejmě pro jejich malý počet se sesypalo všechno dohromady nehledě na typy počítačů a zaměření. Sešly se tak dohromady obrázky, jedna hudba a demíčko. Zcela jednoznačně podle ohlasu hned bylo jasné, že nejvíc se líbí mravenci (Ants), pro tu srandu zřejmě.
Další kategorie, už zvlášť hodnocené pro jednotlivé typy počítačů, byly obrázky, hudby, krátká dema (intra) do 1 KB a obecná dema. Snažil jsem se poctivě hodnotit hudby, ale vypadaly všechny tak nějak stejně a pro mě nelíbivě. Takže jsem nakonec přidával body prostě těm, co vybočovaly z jednotného stylu. Na Atari byly jen dvě, žádná extra.
Následovala přestávka, v níž se dovnitř dostal včerejší nešťastník s ST 520. Přinesl svůj stroj a barevný monitor, originál Atari. Což byla pro mě horší alternativa, protože já byl zvyklý dělat na monochromu.
Dost nerad jsem to zapnul a chtěl zkoušet. Hned se objevil první problém s nefunkčností disketovky. Mě napadlo vysvětlení v přenesení počítače ze zimy do tepla, což se rozhodně nemá hned zapínat. Jak jsem tak sypal ze sebe moudra a při tom přejížděl rukou po povrchu na potvrzení mých prohlášení ohledně silného orosení, zazdálo se mi něco divné na disketovce.
A pak jsem pochopil a málem mě to porazilo! Ta věc měla v sobě jednostrannou mechaniku. A já myslel, že takové hrůzy byly jen externí mechaniky, vevnitř už ne. Takže to už jsem si byl jistý bezcenností toho STéčka, ale nebylo mi jasné, jak to naznačit majiteli.
Při tom mně utekla celá kategorie obrázků v soutěži, protože jsem se pak už na své místo nedostal. Jooki z Košic využil situace a ten monitor koupil za 1000 korun. Majitel si představoval, že samotný počítač prodá také za tuto sumu, a že to snad vezmu já, jenže to se škaredě spletl.
Nakonec jsem naformátoval sehnanou disketu na jednu stranu, vyzkoušel sysinfo program, výsledky hrozné, nahrál hru Shanghai, protože ta jediná z ST her, co mám zapomenuté na hardu, funguje i na barvě. Ale jinak nevím, co s tím, jednostranná mechanika, pouze 512 KB RAM, nemá ani myš, ani ovladač.
V tu dobu se kolem motal i další místní majitel ST, ale ten není tak počítačově zanedbaný, protože má i 8mi bita a vůbec mi připadal schopnější. Také jsem mu nakopíroval tu hru.
Soutěžní kategorie krátké intro a volné demo jsem již opět sledoval a hodnotil. Byl jsem zvědavý na Spectrum, ale letos takové nepochopitelné a parádní věci jako loni neměli. Na Atari ostuda, intra jen 3 a velká dema žádná.
Po skončení soutěže se už nic význačného nestalo a já se kolem 12 hodiny uložil ke spánku.
V neděli bylo potřeba konečně stihnout věci, co se zatím odkládaly. Jako třeba promluvit si s přítomnými lidmi, z nichž někteří už byli pryč, kopírovat, koupit od Ladislava další věci, totiž nějaké příručky, co se mě zdály nedostatkové. Čili dost nápor a samozřejmě nemožné všechno zvládnout.
Pohovořil jsem například trochu s Ľubou (XI), zejména bylo vhodné zakoupit nejnovější čísla magazínu Atarix pro mě a Bohdana. Jinak s ním moc řeč nebyla, on totiž jako organizátor za Atari sekci počítal naše bodové hodnocení a byl z něj v šoku. Jen pořád opakoval, že si Radek může odvést i židličky a vůbec všechno.
Vyhlašování výsledků soutěže proběhlo v 10 hodin. Vítězové jako loni dostávali trička se jménem akce. Jisté je, že nejzajímavější svým průběhem byla naše ataristická část.
Radek Štěrba (Raster) totiž postupně posbíral trička za real-time, hudbu, obrázek a intro. Měl je pak přehozené přes ruku jako stánkový prodavač. Skutečně se našli zájemci o koupi, ale neuspěli. Mně by bylo asi také trapné prodávat výhru. Jinak samozřejmě sranda, Vasco třeba vykřikl: "Jdeme pryč, tady je monopol!" (volný překlad z polštiny)
Hodně lidí pak už odcházelo na vlaky a jiné spoje, ale my s vlastními auty zase tak spěchat nemuseli. Kluci se dali do hovoru s commodoristy, protože jde o dost podobný systém našemu. Já ale oslovil spectristy, neboť jsem se s tímto počítačem dříve setkával.
Zajímal jsem se možnost jeho emulace a získání CS her ve formě pro něj vhodné. Všechno je prý dostupné na Internetu, paráda. Neptat se na poslední chvíli při balení, mohlo být informací víc.
S polskou skupinou jsem také hodil, nebo se snažil hodit, řeč o jejich harddisku připojenému k 8mi bitu. Ano, málem bych zazdil tuto zvláštnost, kterou minule Vasco ještě neměl.
Jde o jejich vlastní výrobek, Konrád to prý už nedělá. A co je nejzajímavější, chodilo to na XE modelu. Zatím znám spíše jen případy úspěšného připojení k XL. Jenže právě o těchto rozdílech se mi nepodařilo srozumitelně formulovat otázku. S Vascem totiž nemluvíme anglicky, ale každý jak umí, no a tak si nerozumíme úplně dobře.
Ale vím, že chtějí destičku s obvody zmenšit a později zabudovat přímo do počítače, zatím bylo všechno venku. A snad to není ani celkově drahé. Bez harddisku, pochopitelně.
Výprava z Košic nám na poslední chvíli předvedla svůj nedokončený Multijoy. Ano, po několika letech se konečně našel někdo další s úmyslem skutečně postavit tento interface. Zatím o tom pár lidí sem tam mluvilo, ale každý od toho odstoupil.
Kluci to ale pojali složitěji než náš originál. Nechtěli se vzdát možnosti připojit skutečně všech 16 možných ovladačů, ale protože jim také došla nepraktická stránka věci - asi nemůže seděž 16 lidí u jedné centrální krabičky, rozhodli se vyrobit dvě navzájem propojené poloviny po osmi výstupech. Takže tu naši osmičku budeme moci například připojit k nim.
Také se jim nelíbili ty úbytky napětí na diodách a proto je nahradili hejnem integrovaných obvodů. My prostě jen překvapeně koukali na vnitřek jejich výrobku.
Naše skupinka se začla balit přibližně v 13:30, prostě v době kdy už byl sál vyklízen a lavice rovnány na své místo ke zdi na sebe. Na místě pak zůstali snad už jen poláci, jimž jel vlak až za hodinu a pár organizátorů. I Ľubo zamířil do Košic. Jejich výprava to měla o dost dál než my, což je takové legrační, když oni byli jakoby více doma než my.
Ale my ještě nejeli, protože jsme se společně shodli na pozdním obědě v restauraci. I já si dal jídlo a byl příjemně překvapený, fakt moc dobré. Zřejmě se zde podařilo najít mnohem lepší podnik než ten nic moc loni.
Poslední a poměrně nezajímavé údaje ohledně naší výpravy jsou odjezd v 16:15 a příjezd do Prostějova v 18:15. Raději přidám informaci získanou na poslední chvíli od Ľuby - akci navštívilo 71 platících, z toho cca 1/2 commodoristů, 1/4 ataristů a 1/4 spectristů, kteří zde dokonce měli zase návštěvníka přímo z Anglie, toho mladého kluka jako loni.
-ZB-