O existenci akce zaměřené na soutěžní programování ukazkových programů, čili jednoduše řečeno demobitpárty jsem se dověděl pomocí elektronické pošty, jak jinak. Trochu mě zarazila kulminace akcí v poměrně krátkém časovém období, ale naštěstí se nic nekrylo.
Proto jsem se na ni začal těšit a to z několika důvodů. Kluci z našeho klubu projevili zájem, Trenčín není daleko a přitom je to příležitost podívat po čase na Slovensko, nemusím se na nic připravovat, protože se jedu jen podívat, prostě oddech.
Vlastně jsem s sebou nechtěl nic brát, ale kluci byli jiného názoru a tak se sbalilo Radkovo Atárko, můj monitor, klubový Multijoy a dva notebooky PC pro emulaci.
Problémy nastaly ve čtvrtek před akcí. To jsem začal postrádat občanský a řidičský průkaz. V pátek za mnou přišel Radek se soupisem věcí, co mám mít s sebou a mimo jiné se ptal na můj pas. Já si v tu chvíli uvědomil, že jsem si ho vzal do práce jako náhradní průkaz a nechal ho v pracovním oblečení v autě, co od něho nemám klíče.
Museli jsme tedy jet pro něj, Radek řídil, když já nemohl a po cestě mi došlo, že nějak nemám doklad ani od auta. To už nebyla žádná sranda, protože ani s Felicií by nebylo vhodné jet přes hranice bez něj.
V těžkém šoku jsem navštívil přítele Honzu a požádal jej o použití škodovky 120 jejich rodiny. Ti byli nadšením bez sebe, že ani nemohli říct ne a tak jsem se s Honzou domluvil. Ovšem jako největší trouba vypadal hádejte kdo.
Honza přijel pro mě ráno, hbitě asi 40 minut po dohodnutém termínu, (čtete správně, nebyl jsem to tentokrát já) a pak se už jelo, protože Radek a Robert byli již v autě.
Kluci si s sebou vzali na papíře vytištěný plánek s adresou, ne jen na harddisku jak to dělám s oblibou já, Honza měl i mapu Slovenska. Snad i proto příjezd proběhl bez problémů.
Vstupné bylo 100 korun slovenských, teď se mi hodily penízky schovávané doma, měl jsem jich s sebou celých 340, kluci z nějakých důvodů měnili každý 500, nevím na co.
Jako první lidi jsem ve dveřích potkal Ladislava z Prievidze a Vasca z Polska, oba mě nadšeně zdravili. Uvnitř byl samozřejmě také Lubo z Košic, který nás ve funkci organizátora Atari sekce provedl místností a seznámil nás s prostředím a programem.
V sobotu dopoledne probíhala soutěž v programování na místě, čili on-line. To byla pravá chvíle seznamovat se s novými lidmi a mluvit se známými kromě těch, co makali na svých soutěžních příspěvcích.
Lidí nebyla přítomná velká halda, spíše tak do 50 kousků, ale zato v zajímavé sestavě. Kromě tlupy poláků přijelo i několik němců a něco málo z Maďarska a Itálie. Korunkou byl patnáctiletý kluk z Anglie, který se prostě přiletěl podívat. Škoda že spectrista, nenašel jsem proto příležitost s ním zkusit prohodit slůvko. Totiž ne že bych nechtěl, ale nejsem takový jazykový znalec. Umím prohodit pár jakoby anglických slůvek s ataristy a to protože v takových případech oba víme, o čem mluvíme, ale tady fakt nevím jak bych začal.
Jako první jsem se dostal do kontaktu s itali, ale moc toho nebylo. Ani si nejsem jistý, jestli aspoň jeden z nich byl atarista. Chtěl jsem jim něco předvést, ale nedařilo se mi obsluhovat emulátor disketové jednotky na PC a naši kluci si zrovna odskočili na jídlo.
Škoda, když jsem pak obsluhu zvládl, už žádní italové nebyli. Zato jsem se pak hodně bavil s maďarským majitelem Amigy. Jak to vypadá, má ji dost vybavenou, má nejraději www stránky o ní umístěné v doméně cz (Ó) a zajímá se o další menšinové platformy. (PC fuuj, to jsme si rozuměli jedna radost.)
Zval mě na akci v létě k nim do Maďarska, tato myšlenka mě vysloveně zaujala. Prý má být ohromě velká a pro všechny mimo jistou platformu, no to je jasné o jakou jde.
K večeru pak už moc diskutovat nešlo, protože byly soutěže, totiž předváděly se připravené ukázky a to obrázky, hudby, krátká dema zvaná intra a velká dema.
Podle abecedy byli ataristé první a také nejméně početně zastoupeni. Nejvíc příspěvků dodali spectristé. Já se až v průběhu soutěže dovědel, že náš Radek přece něco připravil a přivezl. To jsem mrkal.
Hrozně jsem se pak vyděsil, že můj hlas přišel konkurenční hudbě (ano, pro Atari byli jen dvě, ale když uvážime, že těch 26 pro Spectrum bylo prakticky stejných...), ale ne, po řádném podívání do mých záznamů to dopadlo dobře.
Ale i tak vyhrála ta druhá hudba, nevím proč, zato Radkovo intro přehledně zvítězilo. Přítel z Maďarska se mě ptal po jeho zhlédnutí, jestli má Atárko blitter, chacha.
V noci se pak pouštěli různá dema již existující, ale to jsem usnul. Škoda, byl bych docela rád viděl co mají na těch druhých počítačích. Některá předvedená soutěžní intra na Spectrum mě vysloveně nadchla.
Vyhlašování vítězů probíhalo kolem poledne druhý den v neděli po vyhodnocení hlasovacích lístků. Potom akce oficiálně skončila, ale ještě dost lidí zůstávalo.
Já si u Vaska předplatil slovenskými korunkami jeho sestavené CDéčko, protože na něm mají být sbírky fotografií z různých takových setkání. Programy si můžu většinou postahovat z Internetu, ale také nebude špatné mít je tematicky setříděné. Zůstalo mi tak jen asi 20 korun a to jsem ještě prodal dva přivezené ovladače po 50 korunách.
My jsme potom odešli s úmyslem zabývat se zdejšími zajímavostmi, protože přece jen počítače nejsou všechno. Přímo se zde nabízel místní hrad, který byl v provozu a tak se dal navštívit.
Jeho podrobný popis sem nepatří, snad bych se jen zmínil o hrozném průvanu na cimbuří a strážním ochozu na věži. Protože jsem navštěvoval tyto památky vlastně vždy jen v létě, neuvědomil jsem si dosud nikdy tuto zásadní nepříjemnost bydlení na hradech. Brr, to bych pořád nechtěl.
Po návratu z hradu jsme potkali na náměstí Vaska s jeho kamošem, ale nebyl čas nějak debatovat, protože hlad a zima nás nutily najít nějaký zdroj potravy a tepla. Já utratil svých 20 korun za polévku, zato kluci se spokojeně ládovali. No, já si pak dal rohlíky v autě.
Nejsem sice jedinec zaměřený na demo programy, jako byla většina přítomných lidí, ale i tak se mi na akci líbilo. Vždycky je zajímavé poznat nové nadšence, setkat se s dobrými známými a prostě pobýt mezi počítačovým lidem, který je veselý a přátelský.
Jen doufám, že se to tak líbilo i Radkovi, jemuž dodnes dlužím 40 slovenských peněz za vstupné na hrad.