Se zamluvením termínu na třetí ročník naší veřejné ataristické akce v Prostějově, při jejíž organizování bych měl správně dost spolupracovat, to vypadalo slibně.
Oproti loňsku, kdy se podařilo sál domluvit až měsíc před termínem, zvládl jsem to nyní první pracovní den v lednu. Krásně jsem tak využil bezpečnostní školení pracovníků našeho podniku, které se odbývalo také v Hané. Můj spolupracovník, který má také doma Atari, se výhodně dověděl termín hned po mě. (Neúčastnil se.)
Mě se moc líbilo, že je tady dost času na přípravu, žádný stres jako loni, takže jsem zůstával klidný a logicky mě příchod dubna řádně překvapil. Hlavní část propagace se odbývala opět elektronickou cestou, jakožto nejlepším způsobem, vybraní jedinci dostali i papírovou poštu, někteří i krásně těsně před termínem, aby nezapomněli přijít.
Pro mě bylo hlavním problémem zorganizovat dopravu pořadatelů, to jest svoji a kluků z Olomouce, jelikož moje staré auto pozbylo již před delší dobou technický průkaz. Vlastně bez něj bylo už i loni, ale to jsem si ještě troufal s ním jezdit. No a potom také udělat celou akci...
Moje věci odvozil částečně můj bratr a částečně kolega Kája Šíma, který přijel od Prahy, jsem mu zavázán. Olomoučáci to nějak udělali i s počítači.
Kolem deváté jsme vnikli do budovy Hané, (já pak ještě jezdil domů) a vrhli se na stoly v jídelně. Ano - to byla menší změna, kterou jsem se dověděl krátce před akcí. Salonky vzadu totiž byly poskytnuty pro nějakou svatbu a tak nám nabídli větší část jídelny.
To bylo naše (moje) velké štěstí! Já jen hleděl co se děje. Snad byla propagace přece jen vetší než loni, protože dovnitř se hrnuly davy lidí. Hlavně mě zaskočila asi dvojnásobná přítomnost počítačových sestav proti původně ohlašované. Kdepak nějaké rezervace. Každý se sápal kde bylo volné místo a to nebylo.
Já opravdu nechápu, kam se všichni usadili. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že restaurace je plná, měla přijet ještě spousta dalších lidí. Naštěstí stolů byl dostatek, skladovali je v jednom rohu, tak jsme jejich hromadu rozebírali a stavěli na každé možné a nemožné místo.
Dříve jsem si zakládal na množství prodlužovaček ve vlastnictví našeho klubu a hleděl posměšně například na bývalý olomoucký, který jich měl proti nám jen zlomkové množství. Teď mi řádně sklaplo - asi v polovině toho běsnění jsem ukořistil poslední pro sebe.
Jak se napojovali další lidi je hluboké tajemství, nicméně napíchli se. Já sice nechápal, ale raději to nezjišťoval, co kdyby v tom byli zapojeni mimozemšťané.
Během přívalu návštěvníků mě potkalo radostné překvapení, na místo se dostavili přátelé z Plzně, kteří původně vyhrožovali mnohem pozdějším příjezdem. Já mírně projevil údiv, načež jsem byl později veřejně zostouzen na FIDO síti.
Zde přikládám autentickou ukázku této hanebnosti vůči vedoucímu jednoho z posledních Atari klubů u nás:
Msg #154 / 1-175 Time: 04 May 98 From: Jan Krivanek To : Jan Krupka Subj: Atariada 98 ---------68000.42------------------ Hi Jan! 28 Apr 98, Jan Krupka writes to Zdenek Burian: JK> musim te i ja pochvalit. Prisel si JK> "jenom" 20 minut po zacatku ;) Ale JK> vazne akce to byla super a doufejme JK> ze nebyla v Prostejove posledni. Coze?! To jsme prisli ve stejnou chvili jako poradatel? Wow! Tak proto nam vynadal: "Co tu delate? _VY_ mate prijit az v deset!" :-))) Veru hezke privitani ;)
Naší akce se tedy účastnila spousta lidí, jistě velmi zajímavých. Při nejlepší vůli je zde nemohu zmínit, protože o nich nic nevím. Já totiž po uklidnění situace seděl u svých systémů, příležitostně předváděl multijoy a třeba FLOP, vlastně nemám ponětí, kolik přišlo lidí a kolik mělo své stoly.
Můžu jen zmínit pár lidí, předem se omlouvám těm, které vynechávám. Není to záměr, schválnost, podcenění z mé strany.
Nejvýznačnější byla pravděpodobně výprava z JRC, kterážto firma letos končila s počítači ATARI a u nás byl prováděn jejich asi první masívní výprodej. Jirka Richter si přivezl na pomoc svoji ženu Báru a snad ještě další lidi.
Já si také koupil za 300 korun kompletní ATARI 800 XE. A za 150 dataset, v závěru za 50 ještě jeden.
Můj brácha se mě smál, co blbnu, ale nebyl jsem sám, totéž dělalo množství dalších přítomných. Odpoledne při odcházení návštěvníků se Jirka jen usmíval - každý nesl pod paží krabici s ATARI.
Letos se mi konečně (na třetí pokus) podařilo instalovat provizorní nástěnku z krabice od zářivkového svítidla. Původně jich mělo být víc, ale ostatní zůstaly doma.
Lidé předem připravení měli skutečně nachystané plakáty a dávali je tam. Málem mě nezůstalo místo na mé vlastní, ještě že jsem byl první. Na této nástěnce jsem si přečetl, vlastně byl na něj upozorněn, inzerát o prodeji Falkona za 6000 korun. Neslýchaná cena a já uvažoval, co mám dělat.
Zatímco jsem uvažoval, jiný návštěvník, který měl auto, okamžitě sbalil majitele a jeli pro tento zázrak do Svitav, nebo tak nějak. Na mě tedy zbyl už ten poslední v JRC, za 10000, já si ho vážně objednal, Jirkovi zaplatil a vrátil se pak z Atariády jako žebrák. Ale cena to byla slušná na současné nabídky.
Z lidí známých kolem 8-mi bitů jsem viděl hned řadu známých. Z Prahy dorazil Jirka Bernášek se svým novým hudebním editorem, Olda Rezler s XL + 2.5" harddisk IDE inside, firma Exminsy, Jirka Pecher z Chebu, brněnští kluci, Tomáš z Kroměříže s novou hrou Davida Spilky "Lumíci".
Ze Slovenska dorazila spousta lidí. Kromě tradiční skupiny Satantronic z Košic celý team GMG v čele s Markem Chorvátem, ti udělali během akce malé demo, Atari klub z Prievidze, jednotlivci z Bratislavy a Žiliny.
Samozřejmě zde byla přítomná i řada lidí od ST a Falkonů, jako Petr Stehlík, Jirka Kučík, plzeňský ST klub, Kája Rous, Zdeněk Valter a další.
Celá atmosféra byla báječná a nakažlivá, kluci z Rožnova se například rozhodli naučit se dělat rozšíření 8-mi bitů, tak jako to dříve dělal Zdeněk Matula.
Velká škoda, že taková skvělá akce musela skončit, inu, volba restaurace jako místa konání má svá omezení. Zdeněk Valter pomohl s odvozem olomoučáků, další odváželi klubový materiál + naše prostějovské účastníku.
Byl to dost zajímavý výjev, večer již potmě, kdy jsme vyklidili jídelnu a nanosili svoje haraburdí před budovu na chodník. Pak jsme tam u toho stáli a v nepravidelných intervalech cpali věci do přijíždějících vozidel. (Do našich.)
Já si nechal část svých věcí a posléze i sebe odvézt košickým vozem domů. Jako obvykle kluci spali u mě, totiž Ľubo a Oto. Další dva kluci z neznámých příčin dali peníze za nějaké veřejné ubytování, nevím kde.
Unaven vstoupil jsem doma do dveří a užasl - spatřil jsem dvě krabice s ATARI 800 XE. Chvíli jsem vážně přemýšlel, jak se nám je podařilo donést z auta dovnitř, ještě než jsme otevřeli dveře, pak mi došla souvislost mezi množstvím počítačů a počtem přechodně zde pobývajících rožnováků, jako je můj brácha a jeho kolega Petr Fojtašek. Pak si už stačilo jen připomenout některé pošklebky během dne ohledně mých nákupů a málem jsem zhynul přímo ve dveřích smíchem.
Moje poděkování patří všem návštěvníkům, kteří tak projevili zájem o naši akci, mým pomocníkům při organizování, Bohdanovi za práci s vybíráním peněz a anketními lístky, ochotným majitelům aut.
-ZB-