V roce 1998 se konalo v Praze opět setkání uživatelů 8-mi bitových počítačů Atari, ale oproti loňsku, kdy byl hlavním organizátorem Olda Rezler, se iniciativy ujala firma Exminsy. Měli možnost získat vhodné místo za laciný peníz, (v Praze!) snad je také pobídnul úspěch předchozí akce, kdy byl vidět stále přetrvávající zájem o naše mrňata.
Organizace průběhu byla úplně jiná - žádné veřejné prezentace nebo přednášky, ale volný styl, kdy se každý musí orientovat sám. Tedy provedení typické pro většinu akcí.
Datum konání byl stanoven na 6. červen, s dostatečným předstihem. Informace dostali všichni odběratelé zpravodaje vydávaného u Exmisy, dále po Praze organizátoři vylepili plakáty a dali inzerci do novin. Také na Internetu se zpráva objevila.
Mě osobně se Praha jako místo akce zamlouvala. Spojení solidní (i když vlakem přes Olomouc to dopadlo loni bledě), město zajímavé a já mám kde přespat u příbuzných. Jednoduše jsem mohl přijet v pátek, projít město, utratit peníze za takzvaná slevněná CDéčka a večer se metrem dopravit k odpočinku u sestřenice.
V sobotu ráno bylo opět jednoduché metrem přijet na náměstí I.P.Pavlova a pár kroků dojít pěšky. Zde jsem si všiml hned dvou zajímavých věcí - že zde má prodejničku JRC a na sloupu byl malý plakátek informující o ataristické akci.
Starost mi dělalo jen hodně horké počasí tyto dny, v pátek jsem při nákupech sotva lezl a děsil se proto představy, jak v takovém úpalu budeme sedět u našich oblíbených počítačů.
Naštěstí to byly naprosto zbytečné obavy - Museum České policie je starší kamenná budova a naše prostory byly ve sklepě, kde teplota vzduchu byla velmi příjemná. Jak později poznamenal Bohdanův bratr, seděli jsme u policie v chládku.
Hned za dveřmi byl pult sloužící později k prodeji nápojů (naštěstí, samozřejmě jsem si pití zapomněl vzít s sebou), nyní k přijímání návštěvníků. Alespoň ti, kteří nepřišli moc pozdě, se zapsali do presenční listiny, čímž pořadatel získal solidní přehled o návštěvnosti.
Prodávali se samozřejmě také vstupenky, já patřil mezi vyvolené, pro které již bylo dopředu nachystáno jejich přepychové provedení přímo na jméno a s barevným obrázkem. To jsem zase jednou nosil nos nahoru!
Sama místnost vypadala menší, tak na 40 lidí, i když vejít se mohlo i více. Dvěstě by se asi dovnitř nenašlalo, ale protože akce byla určena jen pro majitele 8-mi bitových strojů, nebylo pochopitelně takové kapacity zapotřebí. Ale i tak se během dne podle pořadatele vystřídalo asi 100 účastníků, to mě později dost překvapilo.
To se ví, jako prvních jsem si všiml mých dobrých známých Jirky Richtra, Jirky Bernáška a Oldy Rezlera. Krátce na to dorazil i Petr Jandík, který se poměrně dost vymykal 8-mi bitovému pojetí.
Přivezl s sebou MacIntoshe + obří monitor, asi 21", nebo tak nějak. Nevím, co mě to napadlo, pomáhat osobně s jeho odnesením po schodech, taková šíleně drahá věc. Myslím ten monitor, kdo to neví, tak rozdíl mezi 14" a 21" je cenově dost velký.
Celkem jsem viděl 3 stoly kromě těch patřících přímo Exminsy. Jirka Bernášek měl svůj počítač, seděl u něj s Oldou, Jirka Richter se rozhodl opatřit si, totiž vlastně dovézt si své vlastní PC a na něm provozovat letošní hit emulátor ATARI800. Protože potřeboval pomocníka na odnos, nabídl jsem sebe a tímto způsobem se dověděl tajemství Jirkové adresy. Ale neptejte se mě, neřeknu, už jsem ji zapomněl. Já si to totiž nenapsal.
Vedle stolu s PC měl Jirka ještě jeden se zbožím (výprodejním) od firmy JRC. Jako v Prostějově se o prodej starala Jirkova žena Bára. Já ji tak sledoval a obdivoval, jak bez reptání že je celou sobotu zavřená s blázny ve sklepě, poklidně prodává nebo jen sedí u zboží.
Během dne jsem podlehl pokušení a jak Jirka na chvíli odešel, začal jsem ji přemlouvat, aby se příští rok na Atariádě vybodla na JRC a raději za náš klub prodávala vstupenky a takové to drobné zboží, co se snažím obvykle zajišťovat. Bára vypadala povolná, ale pak přišel Jirka a tak mi to nevědomky překazil.
Dále v místnosti - to už bylo u zadní zdi - rozložil DTP pracoviště Petr Jandík. U něj jsem strávil nějaký čas sledováním nejnovějšího Calamusu SL 98. Díky aktivitě Petra Jandíka je přímo z Německa distribuován s českým RSC souborem a hlavně českým slovníkem.
Tlustý tištěný manuál, tak ten český není. Calamus se mi líbil, ten bych chtěl, ale nečekal jsem původně, že do dvou měsíců si ho skutečně zakoupím jako upgrade.
Naprosto nečekaně jsem se zde sešel s Davidem Spilkou, kterého znám podle jeho programů a korespondenčně již několik let. Osobní setkání bylo příjemným překvapením. Dověděl jsem se více o jeho programátorské tvorbě a hlavně jsem užasl nad jeho technickou prací.
Sám si vymyslel ramdisk 1 MB RAM a jiné věci. Velká škoda je, že nemá prakticky žádné standartní informace, takže jeho rozšíření a udělátka nepodporují již rozšířené programy a systémy.
Také jeho programy jsou dělány jen pro kazety, opět chybí informace o principu práce s disketami. (Poznámka - v době vyjití FLOPu toto tvrzení již dávno neplatí - David dělá na disketovce jedna radost)
Domluvil jsem se na zaslání jeho programů, že vyzkouším jak půjdou kopírovat na diskety a třeba se něco bude hodit do FLOPu. Pravděpodobně jsem mu také něco slíbil, ale protože poštu špatně vyřizuji, asi čeká marně dodnes.
Jirku Pechera z Chebu jsem již znal. Předal mi na disketě nejnovější verzi svého kreslícího programu ovládaného myší a vůbec jsme se tak bavili o FLOPu a podobně. Hovory s uvedenými lidmi jsem prakticky vyplnil celou akci.
Jeden necelý den je málo času, i když šlo o menší akci. S někým jsem se alespoň pozdravil nebo se představil, ale řadu účastníků jsem prostě minul. A to jsem viděl v seznamu účastníků napsané ataristy, které jsem znal i osobně, chtěl si s nimi zde promluvit, a nakonec je ani nevidel.
Pochopitelně mě tak utekla i příležitost seznámit se s několika dřívějšími členy bývalého velkého pražského klubu, jako například Rndr Janem Hlaváčkem, který se staral o vydávání všech příruček a zpravodajů klubu.
Také měl být přítomný předseda a jiní. Škoda, mohl být alespoň jeden rozhovor do FLOPu.
Neviděl jsem ani zboží Exminsy a JRC, naštěstí kolega Bohdan, který zde zřejmě neměl tolik známých, je svědomitě prozkoumal a ledacos nakoupil.
Společně jsme místo opustili asi hodinu před plánovaným ukončením akce, kvůli odjezdu vlaku do Olomouce. To se ví, aby jsem ho stihli, tak nás jeden ochotný člověk od Exminsy odvezl autem na nádraží.
Ve vlaku jsme krátce po vyjetí zjistili naše zapomenuté záležitosti. Bohdan neměl nic k jídlu a já nechal ve sklepě svůj poznámkový sešit. První věc vyřešily mé vlastní velké zásoby a sešit mi později poslal poštou Zdeněk Lazar, takže to neskončilo pro mě katastrofou.
Také jsme po cestě mohli plně ocenit sklepní atmosféru. Ve vlaku bylo hrozné vedro, prostě sauna. A když se otevřelo okno, tak byl v kupé takový hluk, že se nedalo mluvit. Tato dvě zla jsme pravidelně střídali.
Akce pro mě prakticky skončila přespáním u Bohdana v Olomouci. Měl jsem tak možnost vidět jeho nakoupené zboží a být řádně překvapený, co všechno mi na místě samém uteklo. Jednalo se o výprodejní originální programy se zahraničí, nějaké diskety prodávané Exminsy, u JRC zase zajímavé placaté ovladače.
-ZB-