Druhý ročník CODE COPY v Prievidzi připravili členové Atari Ls.D. klubu na dny 21.8 až 23.8.1998. Začínalo se v pátek ve 12 hodin, místo se mělo vyklidit do 14.00 v neděli. Prakticky bylo tedy možné pobýt 48 hodin.
Pořadatelé se zřejmě dosti snažili, neboť pro akci získali novou místnost na jedné základní škole, jejíž velikost jsem jen tiše záviděl. Něco takového by se mi moc hodilo pro naši Atariádu. O akci dávali vědět dostatečně předem, jistě se jim, nebo vlastně příjemcům jejich pozvánek nestávalo, že by jim došly v týdnu konání akce, jak je to k vidění u jiných organizátorů.
Já se také odpovědně chystal, jak je mým zvykem. Předně jsem věděl, že chci jet a asi něco vzít s sebou, písemnou pozvánku jsem si přečetl, ale pak ji schoval tak šikovně, že dodnes není k nalezení, no a že to není poslední týden v srpnu, ale předposlední, mě upozornili kluci, kteří plánovali jet také. Díky jim byla moje dovolená nahlášená ten správný pátek.
Naše dvoučlenná loňská výprava z Prostějova se rozrostla o dalšího účastníka a to přímo o známého Radka Štěrbu. Chtěl jet i další kolega, ale zrovna v tu samu dobu musel jet někam do Alp, nedalo se to odříct, je to smolař.
Chtěli jsme pochopitelně jet autem, ale s tím to dopadlo bledě. Moje leží v servisu už řadu měsíců, kde zase došlo k odložení termínu dokončení opravy a jiné se nenašlo. Zajímavé, nikdo z mých známých mě nechtěl přenechat své vozidlo jen na tři dny.
Zjišťoval jsem i cenu ve veřejné půjčovně, ale je to tak pohádkově drahé, že jsme se raději placatili autobusem. I tak to šlo, ale když si jeden uvědomí, že by s užitím auta odpadla nejen řada problémů, ale bylo to i lacinější, tak to zamrzí. Příště chci své auto a svůj počítač s sebou, to je jisté.
Ve čtvrtek večer se účastníci a další lidé sešli u mě, vlastně u mě probíhaly celý srpen neoficiální klubové schůzky. Radek donesl z Internetu postahovaný a vytištěný jízdní řád autobusu, já zase ručně na nádraží opsal vlaky do Olomouce.(Jak primitivní.)
Už během schůzky (!) se mi podařilo centralizovat na jedno místo pár věcí, po odchodu kluků přípravy pokračovaly. Nějak po jedenácté hodině jsem pochopil, že nemám po ruce hru Červi, kterou jsem vlastně neviděl od naší Atariády. Krátce po dvanácté hodině mě překvapilo nalezení diskety, nebyla žlutá, ale šedá a strčená v obálce pod jinou. Hlavně, že je na světě.
Naše cesta o pár hodin později proběhla v pohodě, jak to jenom je autobusem možné. A dobré bylo, že přijel do Prievidze před dvanáctou, čili krásně na začátek akce.
Minutku před námi dorazila dvoučlenná výprava z Košic a uvnitř již bylo pár dalších lidí. Pochopitelně také téměř celý místní klub.
Vyřídili jsme si přijímací formality, což zahrnovalo zaplacení 100 korun vstupného a zápis do prezenční listiny. Dostali jsme mrňavé vstupenky, anketní lístky, první verzi hlasovacího lístku a cedulku s názvem akce, která se měla použít jako visačka se jménem po jeho doplnění.
Během odpoledne přibyli další účastníci, jako například Vasco s dalšími třemi polskými ataristy. Večer dorazil i Marek z Bánské Bystrice, zbytek GMG vyjma Pedra z Martina zklamal.
Překvapujícím způsobem se mi potvrdila moje teorie nemožnosti mít v daném časovém úseku všechny návštěvníky pohromadě, třeba i jen na krátkou dobu. Rozváděl jsem ji tuším v rámci popisu pražské akce 97.) Povídal jsem si právě s mým prvním známým z Prievidze Vladimírem, když najednou vidím podivnou činnost pro mě zcela neznámé výpravy z Bratislavy a okolí.
Raději jsem se jich šel přeptat, jestli fakticky balí, jako že už pojedou pryč, a oni že jo. Zdaleka ještě nebyl večer, myslím, že udělali rekord v krátkosti návštěvy ataristické sleziny v kategorii lidí vozících si vlastní počítač.
Vlado byl zřejmě také hodně udivený. Z moci organizátora prozkoumal jejich anketní lístky, kde na otázku, co si odvážejí z akce, stálo "vela softu".
Určitě tak například neviděli Mega CD, které jsem sám dovezl. Není to sice nová věc, ale dosud ne každý to už zná. Což byl případ mého známého Mirka Kropáčka z Bratislavy, na jehož počítači jsem natahování her zkoušel. Já to tedy chtěl předvést hlavně polským ataristům, ale právě tento úmysl se mi nezdařil. Prostě to za ty tři dny nevyšlo, divné, ale skutečné.
Večer se pro zájemce organizovala kulturní vložka. Jestli jsem správně pochopil, loni byli někteří v pátek před naším příjezdem večer na hradě v Bojnicích i s Vascem, který nyní horlivě chystal opakování akce.
Já se rád připojil, protože určitě není na škodu se alespoň na chvíli odtrhnout od počítačů a vůbec je dobré něco vidět místního, když už člověk jede někam dál. Tady šlo o večerní prohlídku hradu od 22 do 24 hodin, které říkají netradiční. Používají se louče, pochodně, dobové oblečení průvodců a živá strašidla, všechno za 100 korun vstupného. A také ve zlaté místnosti podávali pohárky vína.
Účastnila se celá polská výprava, kluci z Košic a my z Prostějova. Oto nás nadvakrát krásně odvozil autem. Málem to dopadlo zle, protože druhá část výpravy už byla přes limit návštěvníků, ale kluci to usmlouvali. Prohlídka byla zajímavá a já myslím, že jsme byli všichni spokojení.
Jednu chvíli jsem sice málem já sám narušil důstojnost průběhu výbuchem zvířecího smíchu, ale naštěstí se mi podařilo ovládnout. To bylo v místnosti s dřevěnými kachlíky a průvodkyně nás upozornila, že jsou ručně vyřezávané a každý je trochu jiný, prostě je to umělecké. Známý šťoura (a srandista) Radek ke mně pronesl, že asi měly být původně úplně stějné, ale právě ta ruční práce ...
Během soboty se nashromáždil největší počet přítomných ataristů. Mluvil jsem například se svým dlouholetým známým Martinem z Trenčína, se kterým jsem se setkával na akcích ve Frýdku-Místku. Poté, co jsem opustil používání klasické papírové pošty, jsem na něj víceméně zapomněl.
Martin zřejmě stále vyrábí zásuvné moduly pro naše počítače, a to nejen svoje původní 4 KB, ale i větší. Škoda, že mě nějak nedošlo požádat ho o kompletní nabídku. Zatím jsme se jen domluvili, že se opět stane čtenářem FLOPu, výhledově bude možné získat i tyto informace.
Naše prostějovská výprava si dopřála hotové jídlo v restauračním zařízení. S námi šli dva místní, tedy ne úplně z Prievidze, ti chodili domů, ale z blízké obce. Pochodili jsme přitom větší část středu města, neboť z různých důvodů bylo všude pozavíráno. Aspoň jsme si udělali orientaci v umístění nádraží, na nedělní cestu, což jsme později vůbec nepotřebovali.
V sobotu se mi podařilo i trochu komunikovat s polskými účastníky. Wawrzyn mi pověděl řadu údajů o výsledcích soutěže na QUAST párty, kdy jsem tu část pro 8-mi bity zaspal. Vaskovi jsem zase dal nakopírovat nějaké magazíny, i když to vůbec nebylo jednoduché. Jeho zvláštní polská disketovka, která umí soustu režimů a obsahuje i pamět s nějakým DOSem, nebyla ochotná spolupracovat s kabelem SIO2PC, takže jsem nakonec soubory XFD dával na 3.5" diskety.
Jinak jednotka je pěkná, umí i MS DOS formát, prostě ho má nějak umožnit číst na Atari, možnost 720 KB hustota, ale už se nedělá. Předpokládám stejný důvod jako u nás - nejsou již integrované obvody jako řadiče mechanik pro malé hustoty.
Ptal jsem se ho na harddisky do 8-mi bitů, není zřejmě pravda, že by toho bylo u nich nahusto, spíše jen malý počet lidí. Interface dělá Konrád a Vasko by to také chtěl, jen nemá penízky. On je také vlastně jen chudý student. Nedokázal jsem se ho zeptat, jestli to chodí i na typech XE. U nás se to Jirkovi povedlo zprovoznit jen na řadě XL.
Nezmínil jsem se ještě o spaní, to probíhalo klasicky přímo na místě. Já se uvelebil přímo na linoleum, někteří použili řadu židliček. To bych já nemohl, určitě bych ve spaní sletěl.
V neděli došla řada konečně i na plánované soutěže. Ono se totiž čekalo hlavně na některé příspěvky, programované přímo na místě. Začalo se soutěžním v gamesení, nabídli jsme naši hru Červi s udělátkem Multijoy, jakožto letošní produkt. Organizátoři ji přijali, našlo se 5 ovladačů, soutěž vyhrál Radek Štěrba. Ono to vypadá podivně, až nápadně, že to jako autor mohl mít dovolené, ale já potvrzuji, že interface Multijoy leží normálně u mě doma, Radek to ani na svůj emulátor běžící na PC připojit nemůže a vůbec jsme to u nás v klubu zas tak často nehráli a hlavně byl k účasti přemluven.
Tady bych uvedl související postřeh. Loni hráli skoro všichni a kdo ne, tak alespoň sledoval průběh. Nyní bylo účastníků o něco více a už se projevila rozdílnost přistupu. Někteří přítomní dále seděli u svých počítačů a bavili se spolu o jiných věcech. A to i později u dalšího programu akce.
Potom už začala soutěž vlastních produktů. Já si ji nechtěl nechat ujít, jako v Polsku, tak jsem se ji snažil pozorně sledovat. Někdo, byl to Radek, mě něco říkal, že nám autobus jede za půl hodiny, ale já takové hlouposti nevěnoval pozornost. Teprve když se vnucoval podruhé s 20 minutovým údajem, došla mi celá hrůza jeho sdělení.
Na nádraží kus cesty, já svůj materiál po různých stolech, a naše jediná možnost dostat se ten den domů mohla velice brzy zmizet.
Pochopitelně vypuklo v chaosu moje balení za přispění mých společníků, věci se našlapaly do kabel a přítel Oto z Košic nás odvezl na nádraží, jinak jsme byli v háji. Totiž nebyli, autobus vyjel o dost později, ale tohle se nedalo vědět dopředu. Normálně se to nestává, co vím.
Později jsem se dověděl, že výprava s Košic se sbalila hned po nás, takže není jasné, jak soutěž proběhla. To už je tak při závislosti na veřejné dopravě, není nad vlastní auto.
V autobuse jsme seděli vzadu, pohoda, já si uvědomil, že na místě zůstal balíček časopisů Atarix, který mi přivezl Ľubo ke koupi a také můj SIO2PC kabel, který jsem si musel okamžitě nechat udělat v Rožnově druhý, protože je pro mě moc důležitý.
Jinak jsme měli dobrou náladu, optimismus, jak to bývá po úspěšných akcích, Robert plánoval udělat tu svoji síťovou hru a příští rok zde vyhrát soutěž v jejím hraní, když loni to vyhráli kluci z GMG se svým Dynakilers a letos Radek s Červy. Já si zase plánoval psát články do FLOPu a v brzké době ohromit ataristy novým báječným číslem.
Sice tyto naše představy ve své realizaci řádně zamrzly, ale i tak to byla moc pěkná akce a kdo se účastnil, jistě nelituje.
-ZB-