Jako první odvážlivec se rozhodl připravit veřejnou ataristickou akci v Budějovicích poměrně mladý a nový nadšenec Petr Liebl.
Já s ním byl ve styku pomocí elektronické Inetí pošty již asi rok předem, takže jsem byl informován hned od začátku. Petr se i domlouval se mnou na termínu, aby se nekryl s naší Atariádou v Prostějově.
Rozhodl se pro měsíc březen a dal své akci jméno Atariáda 99, ze je jako první v roce. (Vynechal, holomek, například písmenka CB, nebo tak něco na odlišení.)
Přípravy vypadaly dobře - v našem klubu projevili zájem čtyři mí kolegové, tedy vlastně mí spolupracovníci z Flopu Radek, Honza a Jirka, k nim se přidal ještě Robert. Já samozřejmě chtěl přijet i se svými počítači a také kolega Tomáš od ST.
Na Inetí konferenci jsme se vesele předháněli s Petrem v propagaci a dělali si ze sebe trošku srandu, komu přijde víc lidí a tak podobně. Později ale nastaly komplikace - lavinovitě odřekli všichni známí uživatelé Falkonů, jen se mi podařilo přemluvit kluky z Olomouce.
Jenže dál to bylo ještě horší. Během pracovního pobytu v severních Čechách ke mně přišla telefonická zpráva že mé auto stojí v Olomouci neschopné pohybu, prostě se zničeným motorem.
Tento převoz znamenal neúčast většiny olomoučáků a kolegy z Prostějova, mě zanechal bez počítačů a bez kontaktních adres v Ústí nad Labem. Naštěstí mi to druhý den po této zdrcující zprávě začalo trošku myslet a já si vzpomněl na ing. Petra Jandíka, 8-mi bitovým ataristům známého svými překlady literatury, jako byla příručka o disketových systémech a manuál na MAC65. Veděl jsem, že chce jet a tak nebyl problém se s ním domluvit a v sobotu ráno s ním vyjet z Prahy.
Díky nákresu pořadatele staženého z Inetu a mapce Budějovic v autoatlase (můj originální plánek města pochopitelně ležel doma) bylo místo konání námi nalezeno poměrně lehce. A parkování bylo možné přímo před budovou, což bylo výborné. Petr Jandík vzal svůj notebook s emulací ST a CALAMUSem 99, já nic a mohli jsme vejít.
Místnost byla poměrně malá, zdálo se mi, že tvrzení Petra Libla o dostatku místa pro všechny bylo hodně přehnané. Asi od začátku nepočítal s mamutí účastí a vlastně to odhadl dobře, vlezli jsme se akorát.
Místo mělo svůj vztah k minulosti ataristů v Budějovicích, protože se ve stejné budově scházel bývalý zdejší klub. Sám Petr se sice stal ataristou krátce před jeho zánikem, ale snažil se například kromě volby místa i pozvat dřívější členy. Pochopitelně někteří onemocněli právě na akci, tuším sám předseda.
Od malé pokladní Andrei - jeho asi dvanáctiletá sestra - jsem si zakoupil za deset korun vstupenku a mohl se zapsat do seznamu přítomných.
V pokladně během dne střídal svoje příbuzné, což bylo zabezpečení velmi dobré i pro mnohonásobně větší akci.
Ostatní výprava z Prostějova už tu byla a ke mě se hned hnal Honza Walla. Oznámil mi poruchu na svém autě, já jemu totéž a on chtěl po mě spravit volnoběh.
Jeho důvěra mě potěšila a vyděsila. Nešťastně jsem poulil zraky na jeho karburátor a marně vzpomínal, která tryska je vlastně na volnoběh. Naštěstí se našel velmi ochotný atarista-hudebník Miloň Smíšek z blízkých Vodňan, který vzal Honzu s autem někam do dílny a tam se zjistilo, že není ucpaná tryska volnoběhu, ale odecpaný přívod vzduchu. Pak už auto jelo dobře, MOC díky Miloňovi.
Organizátor nějak dopředu věděl, že od začátku výroby malých ATARI počítačů uplynulo 20 let a tak kromě běžného pohoštění (pití, k jídlu něco v sáčkách, nevím, měl jsem svoje jídlo) připravil i dort s nápisem 20 let.
Každý dostal kousek, byl fakt moc dobrý. Nu, jako jeden z pořadatelů prostějovských setkání jsem se mohl na ledacos dívat i trošinku závistivě.
Z prostějováků měl jen Honza svůj notebook, na němž se pouštěl emulátor ATARI800 a zde přítomný Radek Štěrba jako jeden z autorů mohl zájemcům sdělovat podrobnosti ovládání a schopností.
Kromě nás přijelo i pár dalších lidí :-)) U vlastních stolů byli Jirka Richter, Exminsy, Kája Šíma a redakce Narsilu (magazín pro ST), dříve zmíněný Petr Jandík.
Pak snad ještě pár lidí pro mě neznámých. Petr Liebl měl PC + 8mi bit a stoly s literaturou získanou z Břeclavi, něco bylo i velmi zajímavé a já si také pár věcí opatřil. U jeho sestavy jsem si také ověřil, že po záměně propojovacího kabelu originál od Billa Kendricka za rožnovský nejede emulátor SIO2PC. Škoda, to jsou zbytečné komplikace.
Na jeho počítači také přítomný David Spilka (Datri software) ukazoval nějaká svá rozpracovaná dema) Některé interleisované obrázky vypadaly dost dobře.
U Exminsy jsem získal velmi zajímavou starou příručku o použití takového kazetopáskového nesmyslu, kdysi jsem to viděl za výkladem Tesly, umělo to programově řídit posuv pásky oběma směry a nějak vyhledávat data. Zřejmě skutečně existoval systém pro připojení této věci k našim počítačům.
Akce skončila k večeru asi v 5 hodin. Já se Petra ptal na pár věcí okolo placení sálu a tak podobně a také jeho maminky na zařizování akce. Vida, všechno dělal Petr sám (má myslím 16 let), jen rodinu přinutil zajišťovat pomocné práce.
Na vstupném vybral asi polovinu nájmu sálu, ale tu vlastně stejně dopředu utratil za připravené jídlo, takže vlastně od začátku plánoval akci jako svoji VLASTNÍ, na své náklady. A říkal, že ji udělá příští rok zase.
To je opravdu pěkné odhodlání, já myslím, že by měli pak přijet i ti, co letos nebyli.
Já se večer musel rozhodnout, co dál. Měl jsem možnost jet s olomouckým kolegou druhý den vlakem, nebo se připojit k prostějovské výpravě. Obě nabídky znamenaly cestovat s mými přáteli.
Zvolil jsem druhou možnost, protože kluci měli na programu přespání u Jirkových příbuzných a v neděli cestování s nějakými kulturními zastávkami, zde míním skutečně nepočítačové záležitosti.
Ještě večer nás Jirka zavedl k místní pamětihodnosti, jakési železné síto, nebo spíše silné mřížoví, přes dvě třetiny říčky Malše a mělo se to jmenovat "Rechle". Jirka nás nechal hádat k čemu to bylo dobré, což se podařilo Radkovi.
Já zato vedl v soutěži kdo má více starých jízdenek po kapsách v bundě, kdy jsem vytáhl takovou tvrdou bílou věc a řekl klukům, že to byl před nějakými měsíci sýr k jídlu.
Pohodový den byl pak zakončen v restauraci pojídáním steaků. Petr Liebl měl podle mě rozhodně dobrý nápad udělat svoji akci.
Mimochodem, z akce existují fotky dělané na digitálním i klasickém přístroji a jsou ke stažení z Internetu na adrese:
http://members.xoom.com/8mi/fotky/fotky.htm
Dodatečná poznámka: další fotky budou dostupné z jeho časopisu "8mi".
-ZB-